Tchyně. Pořád jsem byla ta špatná a teď se o ni mám starat.
Jsem dvanáct let vdaná, manželství nám klape a děti nám dělají radost. Jediné, co naši idylku od začátku kazilo, byla tchýně. Vždycky milovala jenom manželovu sestru a její rodinu. Co udělala Hanička, bylo svaté, co řekla Hanička, byl zákon. Bylo to u nich tak vždycky a manžel to prostě bral a bere jako samozřejmost.
V našich začátcích to vypadalo tak, že jsem při každé příležitosti poslouchala, jak Hanička má krásné vlasy, zatímco já mám zmoklou slámu, Hanička je nadaná, já jsem umělecký analfabet, Haničky dcera je víla, naše dcera je kopyto a náš syn blbeček. Díky tomu jsem bouchla do stolu a přestala se s tchýní stýkat. Osm let jsme se neviděly. Ani vnoučata neviděla. Jezdil k ní pouze manžel.
Nikdo z nás za celé ty roky od tchýně nic nedostal. Svátky, narozeniny, Vánoce, to jako by neexistovalo. Nic jsem nečekala, nic jsem nechtěla, byla jsem vděčná za klid, který jsem měla. Tchýně za ty roky přepsala na Haničku barák, koupila jí auto, dala peníze ze zrestituovaných pozemků, platila jí dovolené. Beru to tak, že je to věc tchýně a mě se to netýká.
Nyní je tchýně po mrtvici na polovinu těla ochrnutá a Hanička se o ni starat nehodlá. Manžel přišel s tím, že vezme matku k nám. Byla z toho pořádná hádka, protože já jsem absolutně proti. Hanička manželovi vysvětlila, že ona není na starost o nemohoucí matku psychicky připravena, a je tudíž povinností syna se o matku postarat. A já, protože pracuji doma, mohu jejich matce zajistit celodenní péči. Když jsem se proti tomu tvrdě ohradila, manžel se urazil a nazval mě sobcem.
Já vůbec nevidím důvod starat se o ženskou, která mi několik let dělala ze života peklo, ponižovala mě i naše děti a nenašla na nás jedinou kladnou věc. Proč bych měla dneska utírat její zadek, když jsem jí nikdy nestála ani za pozdrav? Proč mám kvůli tchýni překopat svůj život a vše jí podřídit?
Tchýně do ústavu nebo LDN nechce, Hanička je také proti a manžel je moula, který jim ustupuje. Dle Haničky je totiž zbytečné vyhazovat takové peníze za pobyt v ústavu, když může být tchýně zadarmo u nás. Poprvé v životě jsem manželovi hodila na hlavu, že barák je můj (zdědila jsem ho po babičce), a o tom, kdo v něm bude, nebo nebude, rozhoduji já.
Doma vládne dusno, manžel spí v obýváku a poprvé za dobu našeho manželství spolu nemluvíme. Ustoupit nehodlám! Přesto by mě zajímal váš názor. Nastěhovali byste si do domu tchýni, o které předem víte, že vám ze života bude dělat peklo? Starali byste se o ženskou, která pro vaše děti neměla jediné milé slovo?
9.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 226 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně. Pořád jsem byla ta špatná a teď se o ni mám starat.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Jani-Kori: jezus to muselo být hrozný ... tak to mě už nezbýva než mlčet..
sharon: samozřejmě myslím ty dlouhodobé pacienty kteří jsou tam odložení dlouhodobě...
Hele mám vlastní zkušenosti s LDN Kladno, měl jsem tam příbuzného a za 3 -4 měsíce po mrtvičce byl doma.... to je v pohodě, když je nějaká perspektiva tak je lékařská odborná pomoc ( jeho učili i mluvit) v pohodě.
Horší je, když zjistí, že pána/paní skoro vyléčili, oni by to s relativně malou pomocí zvládali buď v lehčím zařízení nebo dokonce i doma a .... leží tam dál...
kareta: Ano předepisují. Ale jsou rehabilitace a REHABILITACE. V jedněch lázních mamce vozili jídlo až na pokoj - aby se neunavovala jízdou výtahem a chozením do jídelny. Po prvních lázních byla v takovém stavu, že jsme ji znovu měsíce rozhýbávali. Podruhé jí dali přímo rehabilitaci v nemocnici - tam jí tak rozhodili dávkování léků, že jsme asi půl roku znovu korigovali léky na krvácivost. Táta ji odtud odvezl doslova násilím v noční košili - a ani tam necvičila, protože by jim vykrvácela - odborníkům. Takže po každém rehabilitačním pobytu bylo spíš zhoršení stavu. Brrr.... ani nechci vzpomínat, byl to očistec na zemi. A nejhorší je, že po mrtvici se zcela změní osobnost člověka a z milé usměvavé maminky máte najednou nevrlé a protivné monstrum co vás honí ve dne v noci. To je mnohem horší než koupání, přabalování apod.
.JPG)
Znám to z druhé strany. Moje mamka se starala roky o tchána, který pro ni nikdy neměl vlídné slovo.
ROdina to odnášela šíleně, došlo málem i k rozvodu a ani já na své dětství nevzpomínám ráda... Děda, který mě neoslovil jinak než kur*o, nejraději předemnou onanoval(byla jsem dítě školou povinné) , nezažila jsem za ty roky s rodiči jediný výlet, dovolenou, protože ikdyž můj otec měl několik sourozeců, neměl se o dědu kdo postarat.
Z vyprávění autorky vidím v Haničce svoji tetu. Přijela jednou za půl roku, postěžovala si, děda ji vyskládal na stůl svůj půlroční důchod, ona s úsměvem odjela a moji mamku pomluvila kde mohla...
Dobrý den, děkuji všem za ohlasy.
Ráda bych tady odepsala hlavně pro Otu.
Pohled z druhé strany, tedy pohled tchýně je zcela jasný. Pro ni jsem vždy byla a zůstávám jen něčím hodně malým co nikdy nemůže dosáhnout kvalit její vlastní dcery. Není to jen můj pocit, tchýně to hlásala zcela veřejně. Stejně jako všude trousila jedy o tom jak máme zaostalé děti, nehezké, nenadané.
Manžel ke tchýni chodil a chodí- je to jeho matka. Její jednání nekomentuje. Stačí Vám to takhle?
.gif)
ta hanička by zasloužila proplesknout
V LDN můžou babku rozpohybovat, mají tam rehabilitační. Jsou ty děti pitomý nebo co? Co navrhuje lékař? Po mrtvici se přece i lázně předepisují!
Ota: predsudky...
Já si jen tak sama v skrytu duše doufám, že nebudu strašná tchýně. Neb nemám dceru. A někdy jsem pěkně ostrá, ztvrdnu, nahodím ten svůj nadnesený pohled (to mi popsal manžel) a bez vulgárních slov jsem nemilá. Ach jo.
Ota: kecáš...maminka byla měsíc na LDN a nic z toho co jmenuješ nebyla........
sharon: jsem pro...
Jen se chtěl naznačit ,"že je přece všeobecně známo", že většinu přestárlých pacientů LDN tvoří sobci, tyranové,megery a dementi .
Je to totiž obvyklá krycí historka 
Ota: ale snachy pocuchané nervy nikdo penězi nenahradí.......a přece by si paní nenechala od takové chudinky jako je její snacha posluhovat, o ostatním nemluvě....Hanička má peníze z pozemků, barák může prodat a o péči o maminku se postarat když to sama nervově nezládne..chudinka
moje tchýně (dej jí pánbůh lehkou zem) taky měla jen a jen svoji dceru a o syna a jeho rodinu nestála......až na stáří , až když za ní chodil syn do nemocnice (kam jsem ho sama posílala) , tak až tam plakávala a zpytovala svědomí...ostatní nebudu rozvádět, a nepřejte si slyšet milovanou dcerunku která se o ni musela starat jak se o vlastní matce vyjadřovala, ještě dnes mě z toho mrazí.....
Sirka: opakuji neříkám že si ji má vzít a utírat jí zadek sama ...
Má doma muže, Hanička může připlatit pomocnou sílu, koneckonců přispívá na to i stát a paní saňotchyně jistě má i svoje finanční prostředky + důchod ...
Z toho by se klidně něco dalo zaplatit....
Hanička dá 5 jako podíl za psychiku , důchodkyně bude mít tak 7-8 + úspory , stát podle mě dá tak 5 ... z toho by se 20ciáš měsíčně na pečovatelku dal dohromady razdva....
Hlavně má paní dvě vlastní děti. Tak proč by se o ni měla starat snacha,kterou navíc ani nemá ráda?
