Tchyně. Pořád jsem byla ta špatná a teď se o ni mám starat.
Jsem dvanáct let vdaná, manželství nám klape a děti nám dělají radost. Jediné, co naši idylku od začátku kazilo, byla tchýně. Vždycky milovala jenom manželovu sestru a její rodinu. Co udělala Hanička, bylo svaté, co řekla Hanička, byl zákon. Bylo to u nich tak vždycky a manžel to prostě bral a bere jako samozřejmost.
V našich začátcích to vypadalo tak, že jsem při každé příležitosti poslouchala, jak Hanička má krásné vlasy, zatímco já mám zmoklou slámu, Hanička je nadaná, já jsem umělecký analfabet, Haničky dcera je víla, naše dcera je kopyto a náš syn blbeček. Díky tomu jsem bouchla do stolu a přestala se s tchýní stýkat. Osm let jsme se neviděly. Ani vnoučata neviděla. Jezdil k ní pouze manžel.
Nikdo z nás za celé ty roky od tchýně nic nedostal. Svátky, narozeniny, Vánoce, to jako by neexistovalo. Nic jsem nečekala, nic jsem nechtěla, byla jsem vděčná za klid, který jsem měla. Tchýně za ty roky přepsala na Haničku barák, koupila jí auto, dala peníze ze zrestituovaných pozemků, platila jí dovolené. Beru to tak, že je to věc tchýně a mě se to netýká.
Nyní je tchýně po mrtvici na polovinu těla ochrnutá a Hanička se o ni starat nehodlá. Manžel přišel s tím, že vezme matku k nám. Byla z toho pořádná hádka, protože já jsem absolutně proti. Hanička manželovi vysvětlila, že ona není na starost o nemohoucí matku psychicky připravena, a je tudíž povinností syna se o matku postarat. A já, protože pracuji doma, mohu jejich matce zajistit celodenní péči. Když jsem se proti tomu tvrdě ohradila, manžel se urazil a nazval mě sobcem.
Já vůbec nevidím důvod starat se o ženskou, která mi několik let dělala ze života peklo, ponižovala mě i naše děti a nenašla na nás jedinou kladnou věc. Proč bych měla dneska utírat její zadek, když jsem jí nikdy nestála ani za pozdrav? Proč mám kvůli tchýni překopat svůj život a vše jí podřídit?
Tchýně do ústavu nebo LDN nechce, Hanička je také proti a manžel je moula, který jim ustupuje. Dle Haničky je totiž zbytečné vyhazovat takové peníze za pobyt v ústavu, když může být tchýně zadarmo u nás. Poprvé v životě jsem manželovi hodila na hlavu, že barák je můj (zdědila jsem ho po babičce), a o tom, kdo v něm bude, nebo nebude, rozhoduji já.
Doma vládne dusno, manžel spí v obýváku a poprvé za dobu našeho manželství spolu nemluvíme. Ustoupit nehodlám! Přesto by mě zajímal váš názor. Nastěhovali byste si do domu tchýni, o které předem víte, že vám ze života bude dělat peklo? Starali byste se o ženskou, která pro vaše děti neměla jediné milé slovo?
9.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 226 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně. Pořád jsem byla ta špatná a teď se o ni mám starat.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pampeliška: má snad manžela
Ta Hanička- pokud jí neutekl před dárnou tchyní.
Pampeliška:
a to je dalsi vec... jeden na to nemuze stacit... meli jsme dedecka po mrtvici a i pro dva to je dost makacka... tohle neni pece o kojence, ale o dospeleho...
takovou péči jedna samotná žena ani nemůže zvládnout, musela by být mimořádně fyzicky zdatná, v LDNkách tyto věci dělají vždy min.dvě sestry-koupání, převlíkání,atd. Takže to nezvládne ani Hanička, ani Zuzka, musely by mít ještě někoho k ruce.
Ota: Ale tchyně se x let o ně nezajímala, a oni jí teď mají sloužit a utírat jí p...l? To bych teda nedělala.
Nebyly jí dost dobrý když byla zdravá, a teď najednou ano? To asi o něčem svědčí, ne!?
Ota: no fajn, ale to je tady takhle vzdy... vzdy tady cteme verzi toho, kdo to pise... a nic to nemeni na tom, ze Zuzana citi to co citi, ze se ji delo co se ji delo... veci kolem majetku bych nechala bejt, ale opravdu, jestli na tobe nekdo nenecha nit suchou, tak logicky budes mit pocit krivdy a ublizeni...
v žádným případě. ať se o bábu stará hanička. tvůj manžel je vážně moula.
.jpg)
kočka Šklíba: Ulevilo se ti ?
sharon: jak říkám nevíme jak to bylo, nevíme jestli se skutečně nadávalo, některým snachám třeba vadí i že někdo jejich děti nevynáší do nebes.
Neříkám ať si ji veme přímo ona domů na svou starost ,jen říkám, že my tady známe jen jednu verzi událostí ,jednu stranu mince a že v dnešní době kdy se na starší generaci moderně hodí všechno zlo světa je těžký z našeho pohledu striktně říci : HOĎTĚ BÁBU MEZI PROLEŽENINY"
.gif)
Viv :o):
kočka Šklíba: ta závěrečná věta tam být nemusela......
Ota: no vis, ja vetsinou opravdu jsem pro to, aby lidi spolu vychazeli a hledali k sobe cestu, jenomze tady uz byla prekrocena urcita mez a podle me by bylo velice ponizujici se starat o nekoho kdo o me smysli jako o povlu... tady nejde o to navstivit tchyni kazdy den a prinest ji neco na zub... tady jde o zasadni zmenu zivota... a tohle neni ma dati dal, ale o tom, ze me nekdo jako cloveka ponizoval a choval se ke me i me rodine nedustojne...
Ota: no, tobě asi rodiče neříkali celé mládí, že jsi hnusnej a tvůj bratříček je mnohem hezčí a tvoje sestřička mnohem líp dojí kozu. Taky tě asi nikdo nechtěl provdat za Nováků sad a záhumenek, pardon, ošklivou pitomou Bětku Novákovou, která ten sad a záhumenek zdědí. Asi tě ani nikdo nevyhodil z domova za vyvyšování se nad nás, vobyčenský dělníky. Nejspíš jsi ani nezažil třeba zánět kloubů, kdy jsi chodil o holích a přemýšlel, jestli fakt musíš čurat, nebo jestli fakt musíš vstát, a pak přišla tvá milující maminka, že nutně musíš jít a vyměnit jí žárovku v lustru (jednu z pěti), protože jí už týden nesvítí, a na dotaz Proč neřekneš bráchovi, ti maminka neodpověděla Ale Frantík je tu na návštěvě, přece ho nemůžu obtěžovat, a na dotaz Jak si představuješ, že budu lozit po lustru, když sotva chodím, ti ta milující maminka neodpověděla něco jako Si nehraj, že jsi nemocná.
Ani se ti nestalo, že by tví sourozenci Frantík a Anežka řekli, že šak ty na to máš, tak se o mámu a o tátu postarej, my nemáme náladu s nima sedět a žvanit o ničem a čas vozit je k doktorovi, ty seš ředitel banky, ty do práce chodit nemusíš, za tebe všecko dělaj lidi.
Takže nevíš, co kecáš, vole.
Linda: presne tak 
Zuzko, to že tchyně nedala a nepřepsala nic na mě a mého muže (to jsem zažila) by mi nevadilo, ale to jak se chová k mým dětem to bych jí nikdy neodpustila i když odpouštět se má....to si měla bába uvědomit dřív než jí ranila mrtvice, jako člověka mi jí může být líto to připouštím, ale jako babičky a tchýně v žádným případě......jen ať se hezky stará milovaná "Hanička"
Ota: myslíš, že Zuzana bude vnoučatům nadávat do "blbečků".......tomu přeci sám nevěříš !
