Tchyně. Pořád jsem byla ta špatná a teď se o ni mám starat.
Jsem dvanáct let vdaná, manželství nám klape a děti nám dělají radost. Jediné, co naši idylku od začátku kazilo, byla tchýně. Vždycky milovala jenom manželovu sestru a její rodinu. Co udělala Hanička, bylo svaté, co řekla Hanička, byl zákon. Bylo to u nich tak vždycky a manžel to prostě bral a bere jako samozřejmost.
V našich začátcích to vypadalo tak, že jsem při každé příležitosti poslouchala, jak Hanička má krásné vlasy, zatímco já mám zmoklou slámu, Hanička je nadaná, já jsem umělecký analfabet, Haničky dcera je víla, naše dcera je kopyto a náš syn blbeček. Díky tomu jsem bouchla do stolu a přestala se s tchýní stýkat. Osm let jsme se neviděly. Ani vnoučata neviděla. Jezdil k ní pouze manžel.
Nikdo z nás za celé ty roky od tchýně nic nedostal. Svátky, narozeniny, Vánoce, to jako by neexistovalo. Nic jsem nečekala, nic jsem nechtěla, byla jsem vděčná za klid, který jsem měla. Tchýně za ty roky přepsala na Haničku barák, koupila jí auto, dala peníze ze zrestituovaných pozemků, platila jí dovolené. Beru to tak, že je to věc tchýně a mě se to netýká.
Nyní je tchýně po mrtvici na polovinu těla ochrnutá a Hanička se o ni starat nehodlá. Manžel přišel s tím, že vezme matku k nám. Byla z toho pořádná hádka, protože já jsem absolutně proti. Hanička manželovi vysvětlila, že ona není na starost o nemohoucí matku psychicky připravena, a je tudíž povinností syna se o matku postarat. A já, protože pracuji doma, mohu jejich matce zajistit celodenní péči. Když jsem se proti tomu tvrdě ohradila, manžel se urazil a nazval mě sobcem.
Já vůbec nevidím důvod starat se o ženskou, která mi několik let dělala ze života peklo, ponižovala mě i naše děti a nenašla na nás jedinou kladnou věc. Proč bych měla dneska utírat její zadek, když jsem jí nikdy nestála ani za pozdrav? Proč mám kvůli tchýni překopat svůj život a vše jí podřídit?
Tchýně do ústavu nebo LDN nechce, Hanička je také proti a manžel je moula, který jim ustupuje. Dle Haničky je totiž zbytečné vyhazovat takové peníze za pobyt v ústavu, když může být tchýně zadarmo u nás. Poprvé v životě jsem manželovi hodila na hlavu, že barák je můj (zdědila jsem ho po babičce), a o tom, kdo v něm bude, nebo nebude, rozhoduji já.
Doma vládne dusno, manžel spí v obýváku a poprvé za dobu našeho manželství spolu nemluvíme. Ustoupit nehodlám! Přesto by mě zajímal váš názor. Nastěhovali byste si do domu tchýni, o které předem víte, že vám ze života bude dělat peklo? Starali byste se o ženskou, která pro vaše děti neměla jediné milé slovo?
9.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 226 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně. Pořád jsem byla ta špatná a teď se o ni mám starat.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Xantipa: jsem zeť ....no nic neříkám, jen že mi tu máme jeden názor.
.gif)
Xantipa: Ota je určitě i snacha....
, ten zvládne všechno
hlavně by si tuhle diskusi měla přečíst Hanička......třeba by se jí rozsvítilo
Ota: promiňte, nechci se Vás dotknout, ale Vy zcela určitě nejste snacha. My, co jsme to poznaly na vlastní kůži, smýšlíme jinak. Ale vyslechnout názory obou stran je dobré. Otázka, zda by to v tomto případě bylo k čemu.
Vikina: ty krutá
.jpg)
Manžela bych nastěhovala k mamince, aby teda o ni pečoval, když s tím souhlasí, alespoň nebude vytržená z domácího prostředí a nebude tím frustrovaná, že je odkázaná na nemilovanou snachu 
No nic, já bych se vyjádříl tak bych si rád vyslechl i názor manžela a "Haničky".
On život není jen o tom, že má dáti-dal.Ostatně to nejlépe víš sama.
Tak hodně toho štěstí a doufat, že tvoje děti jednou taky nebudou mít partnera podobně zásadového jako jsi ty. 
.jpg)
Viv :o): myslís neco jako mamince by se u nás nelíbilo, vís jak vzdycky komentovala to a to a ted by se na to mela denne dívat atak
Postarat se o matku je především povinností jejích dětí, tedy vašeho manžela a jeho sestry. Oni si to musí vyřešit mezi sebou a ne do toho zatahovat vás. Přeju hodně štěstí a pevné nervy, ať se rozhodnete jakkoliv. 
babičku co nazve mé dítě "blbečkem" bych vyprovodila i s tou mrtvicí a její Haničku dvojnásob......nestarala bych se o ni ani náhodou....něco trochu podobného jsem si zažila, naštěstí můj muž měl rozum a za to mu budu do smrti vděčná!
Manžel je fakt moula že i po 12 letech manželství poslouchá víc matinku a sestru
už ho asi nepřevychováte, právě proto by jsem ho postavila před hotovou věc a neustupovala, máte výhodu že bydlíte ve svém a že k tchýni nemáte žádné závazky, nedejte se a stůjte si za svým.A co na to všechno zeťák?
tchyně byla kráva, ale je mi jí líto, vlastní dcera....no však může požádat o zpětvzetí daru...
Krecek ma pravdu... proc bys mela byt na to pripravena psychicky ty? Kazdy argument, ktery poda Hanicka pouzij i ty... je to pruhledne, ale s chuti bych argumentovala stejne jako Hanicka, proc u nas ne... + pridavej argumenty - Nam ale maminka nedala nic, my jsme mamince nebyli dost dobry nikdy atd. A chtelo by to rikat v klidu a s nadhledem (pokud na to budes mit silu), protoze v klidu to ma vetsi vahu...
Tvůj manžel je opravdu moula. Copak mu nikdy ani nevadilo, že jeho matka tak dlouho neviděla vnuky a tebe a očividně jí to nechybělo? Kdyby vás měla ráda, tak by to tak nebylo. Já bych se o ni nestarala ani omylem. Ať se o ni stará její dcera. Taky bych si postavila hlavu a trvala na svém.
Ne, an i omylem.....když ublížila Tvým dětem-ne!!!
