Tchyně. Pořád jsem byla ta špatná a teď se o ni mám starat.
Jsem dvanáct let vdaná, manželství nám klape a děti nám dělají radost. Jediné, co naši idylku od začátku kazilo, byla tchýně. Vždycky milovala jenom manželovu sestru a její rodinu. Co udělala Hanička, bylo svaté, co řekla Hanička, byl zákon. Bylo to u nich tak vždycky a manžel to prostě bral a bere jako samozřejmost.
V našich začátcích to vypadalo tak, že jsem při každé příležitosti poslouchala, jak Hanička má krásné vlasy, zatímco já mám zmoklou slámu, Hanička je nadaná, já jsem umělecký analfabet, Haničky dcera je víla, naše dcera je kopyto a náš syn blbeček. Díky tomu jsem bouchla do stolu a přestala se s tchýní stýkat. Osm let jsme se neviděly. Ani vnoučata neviděla. Jezdil k ní pouze manžel.
Nikdo z nás za celé ty roky od tchýně nic nedostal. Svátky, narozeniny, Vánoce, to jako by neexistovalo. Nic jsem nečekala, nic jsem nechtěla, byla jsem vděčná za klid, který jsem měla. Tchýně za ty roky přepsala na Haničku barák, koupila jí auto, dala peníze ze zrestituovaných pozemků, platila jí dovolené. Beru to tak, že je to věc tchýně a mě se to netýká.
Nyní je tchýně po mrtvici na polovinu těla ochrnutá a Hanička se o ni starat nehodlá. Manžel přišel s tím, že vezme matku k nám. Byla z toho pořádná hádka, protože já jsem absolutně proti. Hanička manželovi vysvětlila, že ona není na starost o nemohoucí matku psychicky připravena, a je tudíž povinností syna se o matku postarat. A já, protože pracuji doma, mohu jejich matce zajistit celodenní péči. Když jsem se proti tomu tvrdě ohradila, manžel se urazil a nazval mě sobcem.
Já vůbec nevidím důvod starat se o ženskou, která mi několik let dělala ze života peklo, ponižovala mě i naše děti a nenašla na nás jedinou kladnou věc. Proč bych měla dneska utírat její zadek, když jsem jí nikdy nestála ani za pozdrav? Proč mám kvůli tchýni překopat svůj život a vše jí podřídit?
Tchýně do ústavu nebo LDN nechce, Hanička je také proti a manžel je moula, který jim ustupuje. Dle Haničky je totiž zbytečné vyhazovat takové peníze za pobyt v ústavu, když může být tchýně zadarmo u nás. Poprvé v životě jsem manželovi hodila na hlavu, že barák je můj (zdědila jsem ho po babičce), a o tom, kdo v něm bude, nebo nebude, rozhoduji já.
Doma vládne dusno, manžel spí v obýváku a poprvé za dobu našeho manželství spolu nemluvíme. Ustoupit nehodlám! Přesto by mě zajímal váš názor. Nastěhovali byste si do domu tchýni, o které předem víte, že vám ze života bude dělat peklo? Starali byste se o ženskou, která pro vaše děti neměla jediné milé slovo?
9.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 226 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně. Pořád jsem byla ta špatná a teď se o ni mám starat.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Byla bys blbá jako troky, kdybys ustoupila. Dej přečíst manželovi tuto diskusi.
Jak uz psaly holky pode mnou: neustupuj. S manzelem si zkus pormluvit ale byt Tebou asi bych mu zkusila teda navrhnout, ze kdyz uz se o matku chce starat, at se o ni stara na tom miste, kde doted zije. Vysvetli mu, ze tam kde pracujes, je Tvoje pracoviste i kdyz tam i bydlis 
. Kdyby jsi se jeste musela starat o nemocnou tchyni, nota bene o osobu, ktera pro Tebe nemela dobre slovo, jak bys pak mohla zvladat svou praci? Ostatne, pokud je manzel tak obetavy, muze dat vypoved a starat se plne o svou nemocnou matku 
. I kdyz podle jeho systemu rozdeleni to nevypada, ze by timhle resenim byl moc nadsen.
Je mozne, ze ted budes mit doma chvili dusno, ale predstav si, jak by to tam pak vypadalo v pritomnosti ochrnute tchyne. A mysli i na deti i jejich zivot by pritomnost ochrnute tchyne dost ovlivnila a obavam se, ze ne zrovna v pozitivnim smeru.
PEGG: Mozna je to podle nekterych lidi spravedlive rozdeleni: ja majetek, ty nemocneho rodice 
, at si dotycny nestezuje, ze on nic nedostal
Nikdy bych to nedopustila, v nejhorším bych se s "Haničkou" půl napůl složila na pečovatelku. V tvém případě nejde o sobectví, ale o zdravou asertivitu. 
.JPG)
Mimochodem, proč bys měla být psychicky připravená Ty, Zuzano? 
Tvůj článek mě úplně rozzuřil,Hanička je pěkný rozmazlený fracek.Ty neustupuj.Já jsem se dva roky starala o tatínka a taky jsem na to nebyla psychicky připravená.Ale taťka byl moc hodný člověk a jsem ráda,že jsem s ním poslední léta byla.
Zuzano, neustupuj! Držím palce, dej vědět, jakto dopadlo.
Zuzko, na to se dá říct jediné - neustupuj a stůj si za svým. Jestli teď s manželem spolu nemluvíte, s tchyní pod jednou střechou by to časem bylo ještě horší. Sama na vlastní kůži jsem zažila to, když moje máma onemocněla a my se od tchyně přestěhovali k ní do bytu a můj tehdejší manžel odešel k mamince zpátky a následoval rozvod - ono to se potom v takové vypjaté situaci ukáže pravý charakter partnera.
vochechule: Jsem převelice vděčná osudu, že nebydlím u tchýně. Nedejte se.
Paní Zuzano, stojím plně za vaším rozhodnutím. Já to mám v bleděmodrém a raději bych se s manželem rozvedla, než se starala o tchýni. Naštěstí můj manžel po 30 letech prozřel. Přeji silné nervy.
.gif)
NEUSTUPUJ!
drzim palce!
Asi bych poslala manžela za maminkou.
(Myslím, ža tem dlouho nebude. )
V podstatě je od něj hezké, že si k sobě chce vzít maminku, ale jen v případě, že se o ni bude starat, ne že tu starost jen přehodí na někoho jiného.
Přesně jak říkají holky....Navíc jakápak škoda peněz na milovanou maminku od milované dcery...Být tvým manžou, tak seřvu ségru za její chování ....
.jpg)
Nikdy, nikdy, nikdy! Když se k vám nechovala dobře předtím celá dlouhá léta, teď už se to těžko naučí. Nenech se manželem zdeptat a stůj si za svým. Jinak ti totiž tchýně zkazí nejen několik dalších let života, ale může ti i zničit manželství. To si manžel myslí, že když pracuješ doma, tak si válíš šunky a máš hromadu času? Do něčeho takového bych nešla ani s vlastní tchýní a to máme docela dobrý, korektní vztah.
vochechule: Právě o to jde. Zuzana může být statečná, protože bydlí ve svém. Manželství by péčí o tchyni bylo postiženo hódně (vím z praxe) a taky manželství utrpí škody pokud Zuzka odmítne. Vyjde to nastejno - jen si odmítnutím ušetří nervy. Fakt bych manžela vylifrovala aby se o matku zkusil starat pár dní u ní doma - tam kde bydlela před mrtvicí. Možná by i on vystřízlivěl z pocitu "musíme se postarat".
Rozhodně si neberte tu tchýni do vašeho domu.Z logiky předešlého vývoje je jasné,že kdo bral majetek,tak ať se o dárce stará.Váš manžel asi ve všem ustoupil své sestře,tak teď může jen mlčet,a kdyby jó chtěl mámě pomáhat,tak ať jde k ní domů,a tam se může realizovat.Myslím,že v tomto případě brzy uzná,že na to sám nestačí a ještě rád využije pomoci nějaké léčebny.
