Podvedl mne, chci se rozvést a prý nejsem normální
Jsem sedm let vdaná, máme pětiletou dceru. Naše manželství je takové normální, asi jako všude. Občas nějaká hádka, jinak celkem v pohodě. Alespoň to tak bylo do doby, než jsem zjistila, že mi byl manžel nevěrný.
Byl to pro mne dost velký šok, sama bych mu nikdy nedokázala zahnout, a že něco takového udělal on, se mnou hodně zamávalo. O jeho úletu jsem se dozvěděla od kamarádky, která to měla od svého manžela. Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit a manžela se na rovinu zeptala.
Nezapíral, přiznal se. Prý šlo o krátký románek, který už skončil. Bylo mu nepříjemné o tom mluvit, viděla jsem na něm, že ho to hodně štve. Ujišťoval mne, že šlo opravdu jen o jednu jedinou aféru, která trvala pár měsíců, a už skončila.
Pro mne to bylo jako studená sprcha. Představa, že takovou dobu udržoval mimomanželský styk s jinou ženou a každý den se ke mně vracel a choval se, jakoby nic, je strašná. Úplně jsem mu přestala věřit. Poté, co jsem se to dozvěděla a on mi to potvrdil, jsem s ním přestala spát, vztahy mezi námi výrazně ochladly.
Myslela jsem, že to časem přejde a nějak se s tím srovnám. Ale nestalo se. Už je to víc než tři čtvrtě roku a ve mně je to zklamání stále hodně silně uložené a nedokážu mu odpustit. Říkám si, že selhal jednou, selže i podruhé a já budu za pitomou puťku.
Před dvěma týdny jsem se rozhodla, že se s ním rozvedu. Prostě už nedokážu žít s člověkem, který mne tak moc zklamal a nemůžu mu už věřit. Svým úletem totálně zničil to, co jsme společně budovali, a já se s tím nedokážu vyrovnat.
Moje žádost o rozvod ho samozřejmě šokovala, snažil se mne přesvědčit, ať se neunáhluji. Oznámil to i oběma rodičům a společným přátelům, které pravděpodobně nějak zmanipuloval, protože mi všichni promlouvají do duše a volají po mé odpovědnosti k dceři a rodině. Mou žádost o rozvod z důvodu manželovy nevěry považují za přitaženou za vlasy, podle nich bych se přes to měla přenést a nepitvat to pořád dokola. Několikrát jsem zaslechla i názor, že chlapi to tak prostě mají, že si rádi užijí bokem.
Připadám si jako blázen, najednou se to otočilo proti mně, přitom jsem to nebyla já, kdo zklamal, lhal a podváděl. Já jsem vždycky dělala všechno pro rodinu, starala se, snažila se být dobrou manželkou. A teď jsem ta, která je označena za rozbíječe rodiny a za viníka toho všeho.
Připadá vám takový přístup normální? Podpořit mne dokázala jen jedna kamarádka, ta, od které jsem se tu zprávu dozvěděla. Jinak stojí všichni proti mně. Opravdu je žena povinna nechat si v zájmu zachování rodiny od partnera všechno líbit? Nedbat na své pocity? Odpustit, i když to sama vnitřně necítí? Já jsem si svého muže přestala vážit, zhnusil se mi, nechci s ním už být. Jestli chce mít manželství, kde si bude ještě zanášet bokem, tak ať si ho má, ale s ženou, která mu to bude bez problémů tolerovat. Já taková nejsem a změnit svůj postoj nedokážu.
Jaký je váš názor? Taky vám připadá má žádost o rozvod v tomto případě unáhlená, nebo mne chápete a zachovaly byste se stejně? A pokud ne, co byste dělaly na mém místě?
11.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 229 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manželská krize po patnácti letech. Nejraději bych se rozvedla.
- Opustil mne kvůli mladší ženě a teď se chce vrátit
- Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Diskuse ke článku - Podvedl mne, chci se rozvést a prý nejsem normální
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Navíc, krátký úlet je něco jiného než udržování paralelního vztahu nebo časté nevěry. Nevěra, jakou zjistila u manžela Petra, by se měla odpustit.
Petro,
to je zvláštní, že jediný, kdo chce abys od manželka odešla je zase ta skvělá kamarádka, která ti o tom řekla... nedošla jsi k tomu rozhodnutí o rozvodu náhodou díky ní?? Nebo je to ukřivděnost, přání ranit manžela...
Rozvod není legrace ani pro tebe, ani pro dítě a až to všechno proběhne, může ti být hůř než před rozvodem.
sharon: Léthé: i já jsem to psala, ať se ozve...
.gif)
Léthé: přesně,
málokdy se pisatelka připojí.....
Bellana: ale my tu víme prd, k čemu Petra došla. Takže konkrétní rady spíš uškodí, než pomohou
.
Někdy mám pocit, že ty články jsou vymyšlené.Neb pokud by nějaká nešťastná Petra fakt existovala a opravdu by jí šlo o to, jaký budeme mít na tohle svůj názor, tak tu bude sledovat, co se tu píše a třeba se připojí a upřesní to, o čem my prd víme.
sevenofnine: A přesně jak píše kubikm...moc by mě zajímalo, co udělala Petra proto, aby ten jejich dostala šanci? Popřemýšlela třeba o tom, jestli na tom všem nenese nějakou tu vinu i ona? Nebo jen poslouchá kamarádku, které nejspíš prd ví o tom, co doopravdy cítí a co cítí její manžel.
Rada kamarádky by nikdy neměla být konkrétní. Vlastně žádná rada! Kamarádka má vyslechnout, pofoukat bolístky, ale nevnucovat svůj názor. To by si nedovolil ani sám Bůh. Člověk se musí rozhodnou sám...sám za sebe a za svého záletníka a za svoje děti.
Popíšu ti její další životní scénář, pokud teď kopne do zaječích.....takže se rozvede, časem si najde někoho, o kom bude přesvědčená že ten je ten praví a navždy věrný.....za čas zjistí to samé co řeší dnes...a to se vsaď že jo. Život vždy přinese do života učební úkol, který bychom měli vyřešit a ne od něj utéct. Pokud budeš ve škole nemocná, zrovna když se píše písemka, stejně tě nemine.
.JPG){kind=avatar}
Arna: Když láska kvůli zklamání přejde v nenávist, tak je ještě na čem stavět, může se to zase stejně rychle změnit zase na lásku. Pokud ale dospěješ ke znechucení, nemáš na čem stavět. Rodiče nikdy do vztahu nevidí. Zvlášť matky mají sklon bagatelizovat prohřešky svých synů i zeťů. Co to znamená, že manželství bylo dobré, když ho hodnotíš zvenku? Jak se pozná dobrý manžel? Že ženu netluče, že není feťák nebo alkoholik, že se občas vyskytuje doma, že sní, co se mu předloží, že není gambler, že je roztomilý na rodinných srazech? To je tak asi vše, co z manželství je vidět zvenku.
sevenofnine: Přesně jak píše Arna....ona mě totiž zná. Ty ani nevíš, jak já v té době svého manžela nenáviděla...byl mi odporný a byla bych schopná ho i zabít, zašlapat...vztek, nenávist odpor
...jak blízké jsou tyhle pocity lásce, ani nevíš. Teprve naprostá lhostejnost je TO, co člověku dá znamení, že již není o co bojovat. Jenže pokud by Petře ten její by byl lhostejný, neptala by se nás, nikoho by neposlouchala, nerozepisovala by se o svém problému a věděla by, co má dělat. Neváhala by.
Nechci se tu z nikým hádat o můj názor na promiskuitě mužů...vlastně i žen, neb nevěra a zrada partnera je vždy hodně bolestivé téma. Každý jsme jiný, každý žije jiný život, jinak smýšlíme a pohybuje se mezi lidmi, podle niž soudíme i ty, které třeba neznáme. Takže já netvrdím že jsou všichni chlapi na celém světě nevěrníci, ale koho já znám, tak prostě byl...i ten jeden, za kterého bych ještě před časem dala ruku do ohně...to bych se tedy popálila
.
kubikm: Ty staré filmy, o kterých mluvíš, jsou většinou komedie. To je o hodně jiný žánr než život. Zbývalo tenkrát těm ženám něco jiného než zůstat s mužem přinejmenším do doby, než si najdou jiného živitele? Z čeho by žily?
Arna: víš, já obdivovala na starých filmech, jak ty manželky krásně s těma chlapama voraly....
dneska mladý holky jsou hned hotový...tak se rozvedu a šmitec
ale lidi jsou jen lidi a chyby dělají, a myslím, žer odpustit by se mohlo...
co petra udělala pro ten vztah? on si nasypal popel na hlavu a ona s ním přestala komunikovat a spát
měli se sebrat a jít do poradny
je mi trochu divný, že všichni, kdo je oba znají, jsou pro pokračování vztahu a pro ukončení je jen ta její kamarádka...cizí člověk...
.gif)
sevenofnine: Ale to si piš že ho nenáviděla a dost, ale to by musela napsat ona proč zůstala. Já její příběh znám.
Arna: ano myslím, že jej stále hluboce milovala, jasně, že ji naštval, jasně, že asi měla chuť mu rozbít hubu, jasně, že měla chuť odejít, ale neudělala to, a proč? Protože na něm našla něco pro co si jej může vážit, pro co jej může milovat ... určitě s ním není proto, že se o sebe neumí postarat a není trpitelka z povolání, prostě to má srovnaný a tenhle konkrétní chlap ji za to stojí. takže zůstala a bylo to její rozhodnutí. Ale pokud by jí ten chlap za to nestál tak ani Léthé by s ním nebyla, to mi nepovídej, že by někdo kdokoliv prožil dobrovolně život s někým kdo se mu hnusí a je mu odporný.
sevenofnine: Myslíš, že Léthé svého muže v té chvíli milovala? Určitě ne,to je přece normální.
kubikm: Píšeš tu v podstatě stále to samé co já.
Léthé:
kubikm: no já mám zkušenost, že ten kdo hodnotí své manželství jako normální a průměrné se dřív či později rozvede ... je to takový povzdech, je v tom cítit rezignace, smíření a stagnace . Určitě to není hodnocení funkčního, prosperujícího a vyvíjejícího se vztahu ... je to spíš poznámka , že všude je něco. Samozřejmně to není pravidlo, ale často tak to je ... takže těžko říct jestli by Petra byla stále vdaná i kdyby nic nevěděla ... nebo by se stejně rozvedla ať už teď nebo později ... klidně mohla šťastně prožít život s ním, ale klidně taky ne ...
