Podvedl mne, chci se rozvést a prý nejsem normální
Jsem sedm let vdaná, máme pětiletou dceru. Naše manželství je takové normální, asi jako všude. Občas nějaká hádka, jinak celkem v pohodě. Alespoň to tak bylo do doby, než jsem zjistila, že mi byl manžel nevěrný.
Byl to pro mne dost velký šok, sama bych mu nikdy nedokázala zahnout, a že něco takového udělal on, se mnou hodně zamávalo. O jeho úletu jsem se dozvěděla od kamarádky, která to měla od svého manžela. Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit a manžela se na rovinu zeptala.
Nezapíral, přiznal se. Prý šlo o krátký románek, který už skončil. Bylo mu nepříjemné o tom mluvit, viděla jsem na něm, že ho to hodně štve. Ujišťoval mne, že šlo opravdu jen o jednu jedinou aféru, která trvala pár měsíců, a už skončila.
Pro mne to bylo jako studená sprcha. Představa, že takovou dobu udržoval mimomanželský styk s jinou ženou a každý den se ke mně vracel a choval se, jakoby nic, je strašná. Úplně jsem mu přestala věřit. Poté, co jsem se to dozvěděla a on mi to potvrdil, jsem s ním přestala spát, vztahy mezi námi výrazně ochladly.
Myslela jsem, že to časem přejde a nějak se s tím srovnám. Ale nestalo se. Už je to víc než tři čtvrtě roku a ve mně je to zklamání stále hodně silně uložené a nedokážu mu odpustit. Říkám si, že selhal jednou, selže i podruhé a já budu za pitomou puťku.
Před dvěma týdny jsem se rozhodla, že se s ním rozvedu. Prostě už nedokážu žít s člověkem, který mne tak moc zklamal a nemůžu mu už věřit. Svým úletem totálně zničil to, co jsme společně budovali, a já se s tím nedokážu vyrovnat.
Moje žádost o rozvod ho samozřejmě šokovala, snažil se mne přesvědčit, ať se neunáhluji. Oznámil to i oběma rodičům a společným přátelům, které pravděpodobně nějak zmanipuloval, protože mi všichni promlouvají do duše a volají po mé odpovědnosti k dceři a rodině. Mou žádost o rozvod z důvodu manželovy nevěry považují za přitaženou za vlasy, podle nich bych se přes to měla přenést a nepitvat to pořád dokola. Několikrát jsem zaslechla i názor, že chlapi to tak prostě mají, že si rádi užijí bokem.
Připadám si jako blázen, najednou se to otočilo proti mně, přitom jsem to nebyla já, kdo zklamal, lhal a podváděl. Já jsem vždycky dělala všechno pro rodinu, starala se, snažila se být dobrou manželkou. A teď jsem ta, která je označena za rozbíječe rodiny a za viníka toho všeho.
Připadá vám takový přístup normální? Podpořit mne dokázala jen jedna kamarádka, ta, od které jsem se tu zprávu dozvěděla. Jinak stojí všichni proti mně. Opravdu je žena povinna nechat si v zájmu zachování rodiny od partnera všechno líbit? Nedbat na své pocity? Odpustit, i když to sama vnitřně necítí? Já jsem si svého muže přestala vážit, zhnusil se mi, nechci s ním už být. Jestli chce mít manželství, kde si bude ještě zanášet bokem, tak ať si ho má, ale s ženou, která mu to bude bez problémů tolerovat. Já taková nejsem a změnit svůj postoj nedokážu.
Jaký je váš názor? Taky vám připadá má žádost o rozvod v tomto případě unáhlená, nebo mne chápete a zachovaly byste se stejně? A pokud ne, co byste dělaly na mém místě?
11.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 229 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manželská krize po patnácti letech. Nejraději bych se rozvedla.
- Opustil mne kvůli mladší ženě a teď se chce vrátit
- Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Diskuse ke článku - Podvedl mne, chci se rozvést a prý nejsem normální
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jadvinka:
a ty si vážně myslíš, že kamarádce Petře pomohla?
Boubel:
nevíme, jestli se pochlubil, svěřil nebo ho ten "kamarád" jen viděl. navíc podle všeho hlásili skončenou věc.
Ja myslim, ze Petra je rozhodnuta... jen jak vsichni stoji proti ni, tak ma pochybnosti. Petro - tvoje manzelstvi, tvoje city, tvoje pocity. Laska funguje, dkyz je na obou stranach... kdyz na jedne ze stran uz neni (z jakehokoliv duvodu), tak neni... Neni otazka co je normalni, ale co citis a chces...
ja si hlavne myslím, že 3/4 roka je ešte málo na spamätanie sa z nevery, keď si si doteraz na 100% myslela, že sa Ti to nemôže stať- to je potom obrovský šok...ešte by som počkala, to sa hojí veľmi, veľmi pomaly, celé roky, a jazva samozrejme ostane navždy, len už bude stále menej bolieť.Či to chceš kvôli dcére podstúpiť, je na tebe. Ale "proti" rozvodu podľa mňa hovorí aj to, že si veru(bohužiaľ)nemysli, že nájdeš chlapa, ktorý:1. bude milovať Teba aj dcérku(!!) nezištne a bez výhrad, 2.ktorý sa bude o vás vedieť a chcieť postarať NAVŽDY,3. ktorý Ti bude vyhovovať intelektuálne, sexuálne aj citovo,- a 4. Ty jemu presne takisto tiež, a 5. ktorý ešte navyše nikdy, ozaj nikdy- nezatúži po inej žene...taká šanca je 1:1000000. Úplne vážne...my rozvedené ženy o tom vieme svoje.
A deti- sú na 1. mieste, v skutočnosti len na nich záleží...chlapi sú akí sú, a podľa mňa je chyba stavať všetko v živote- celé Tvoje a dcérine šťastie na túto jedinú kartu- tj. chlapa.
Jednoznačne nie je "žena povinná" to mužovi strpieť, podľa mňa to platí rovnako u oboch pohlaví- pre 1 neveru, ak ju skončil, a oľutoval, a hlavne- je dobrým partnerom a hlavne otcom- sa podľa mňa rozvádzať je chybou...naozaj Ťa ani po rozvode nečaká raj...a už vôbec nie zástup "tých pravých" s vyššie vymenovanými vlastnosťami...Držím palce, aby si to prekonala, a dokázala nejako triezvo, bez ružových okuliarov- ale predsa- ísť ďalej...
sevenofnine:
chlap a má mu samotnému dojít, že po 3/4 roce má přinést kytku a omlouvat se? pro nej je to podle všeho uzavřená zálezitost (nevěra - odhalení - dál chce být s petrou) - takže pokd ona se v tom chce dál šťourat, tak mu to musí ŘÍCT, ale jak znám chlapy - moc velkou šanci bych v rozpitvávání neviděla - jeste možná tak v nejaké té poradně, ale určitě ne sami - on v tom bude vidět znovu vyčítání atd atd
.gif)
Boubel: 
.gif)
sevenofnine: a....: omlouvám se, nedočetla jsem to celé.
Nechci aby se Petra snažila vnucovat manželovi, ale aby pracovala na tom udržení manželství,na vztahu k manželovi. Každé manželství by se mělo snažit udržet, ne za každou cenu, ale pokud není vážně narušené. Jeden úlet není až tak velký důvod k rozvodu, je to velmi nepříjemné, ale každá podvedená žena by měla zvážit všechna pro a proti.
Možná mě ukamenujete, ale nevím, proč by kamarádka měla být svině. Já bych to vědět chtěla. Připadala bych si podvedená dvojnásob, že mi to nebyl nikdo schopen říct do očí. Manžel je kretén, když se s milenkou musel pochlubit kamarádovi. Pokud by mu na Petře tak záleželo, a nechce rozbíjet rodinu, tak si užívá někde tajně, tak aby to nikdo nevěděl. Ale chlapi jsou holt takový...
Je nefér, vyvolávat pocity viny u někoho, kdo prakticky nic nezpůsobil. Byla bych schopná-MOŽNÁ-odpustil úlet na jednu noc, ale několika měsíční podvádění bych nevydýchala. Ten člověk by se mi zhnusil a to je moc špatný na obnovu normálního fungujícího vztahu. Byla bych tak nahlodaná a nedůvěřivá, že jakékoliv zdržení v práci či pracovní cesta by mě psychicky natolik zdeptalo a nutilo mě vymýšlet si různé, byť i naprosto nemožné scénáře...
Je opravdu možné, že to byl jen úlet a nikdy víc, ale jistota neexistuje prakticky žádná. Jen důvěra a ta se jaksi někam vytratila...
Takže rozhodnutí je opravdu jen a jen na tobě a nikdo, ani rodiče, ti nemají právo do toho mluvit. Ano, můžou ti poradit z pohledu starších, ale je to tvůj život a nikdo ho za tebe žít nebude. Pokud jsi opravdu stoprocentně jistá, že manželství skončilo a nemůžeš s tím člověkem ani být v jedné místnosti, tak se rozveď. A pokud máš, byť i jen malinký neurčitý pocit, že by to mohlo přeci jen dál fungovat, tak zkus manželství zachránit. Je to jen na tobě, a ať se rozhodneš jak chceš, přeji ti do života hodně štěstí
těžké je radit.A to jak tu některé píšete,že ta kamarádka je blbka a proč jí to říkala.Otázka je proč jí to řekla-a) proto,že má z toho následně radost,b) že má opravdu Petru ráda a řekla ji to pro to ,aby nebyla mezi ostatními za blbku,kde krom ní to ví všichni.Kdo ví.
Každopádně Petru chápu.Vím co cítí.Taky,kdybych se dozvěděla,že se mi chlap válí s jinou šeptá ji slova,která by měla patřit mně a pak příjde domů jako by nic.Nedokázala bych s ním nejen žít,ale ani plánovat cokoli-dovolenou,úpravy bytu cokoli.Zač potom takový život stojí-za prd!!!Pokud tohle Perta cítí tak ji nenuťte ,aby s ním byla.A není to zkratkovité jednání.Už půl roku měla na to se rozmýšlet a to je dost dlouhá doba na to ,aby věděla co chce a že to nepolevuje.
Každopádně si taky někdy myslím,že patřím asi do jiného světa.Když dnes je normální zahnout,přivírat před tím oči a ještě to krýt je to hnus.
Ja se bojim, ze v momente, kdy ma Petra k nemu odpor a neveri mu a nemuze se pres to prenest, tak proste pres to vlak nejede. Jen ona sama v sobe vi jak to je... ona by ho musela chtit, neco k nemu citit. Pokud to tam neni, ten vztah uz stejne neexistuje.
Arna: no on taky muze. Muze napr. do ty poradny chodit s ni. Komunikovat a netvarit se, ze nevera je normalni, ze je mu to lito, ze to byla chyba a ze fakt stoji jen o Petru a zadnou jinou. Bez toho by to neslo. Ale vic udelat taky nemuze, co se stalo se neodestane. Nerikam, ez ted ma chodit se svesenou hlavou a rikat "ano, Petrusko, jak chces, Petrusko", ale taky se tvarit "uz se stalo a neda se s tim nic delat a teda vlastne vsechno v poho" a tvarit se, ze se vlastne nic nestalo, tak to bych s nim taky nemela chut byt, byla bych nastvana. Zabrat musi oba.
Arna: Tak tenhle názor opravdu miluju: on zahybal a ona s tím má něco udělat, prostě jít k doktorovi, nechat si vymýt mozek kecama, eventuelně práškama, hlavně ať kouká se sebou něco dělat, protože ona není normální, ona má problém a ničí rodinu
Arna: a umíš tu větu i dočíst? Pokud ještě váháš tak bych dala ještě cca 6 měsíců (řekla bych manželovy, že má naprosto poslední šanci s tím něco udělat) pro všechny a opravdu se snažila aktivně na vztahu pracovat a vidělo by se. Na vztah musí být 2, takže on by mohl např. donést kytku, omluvit se, nastínit jak si to dál představuje, trávit víc času spolu, a mluvit mluvit a mluvit on udělal chybu, aktivita musí vycházet od něj a ona musí přestat sedět a nivně koukat a opravdu naplno to zkusit překonat .... to je to co jsem se snažila touto větou říct ...
Ale opravdu si myslím, že zůstávat s někým koho si nevážím, nemám jej ráda a je mi protivný je život na houby a trápením všech
sevenofnine: 10.08...Pokud ještě váháš tak bych dala ještě cca 6 měsíců (řekla bych manželovy, že má naprosto poslední šanci s tím něco udělat)...
Co by s tím měl udělat? Petra by s tím měla něco udělat. S pomocí odborníka se s tím smířit, snažit se odpustit nebo tedy ten rozvod.
A rozhodně se rozrjít s tou kamarádkou, ta to s ní určitě upřímně nemyslí.
mimo článek, spojení "je to normální" se přeceňuje. Co nebo kdo je normální? A kdo to určuje? A pokud někdo podle mě není normální tak mám právo ho napravit? A pokud něco není normální tak se musím přizpůsobit?
