Podvedl mne, chci se rozvést a prý nejsem normální
Jsem sedm let vdaná, máme pětiletou dceru. Naše manželství je takové normální, asi jako všude. Občas nějaká hádka, jinak celkem v pohodě. Alespoň to tak bylo do doby, než jsem zjistila, že mi byl manžel nevěrný.
Byl to pro mne dost velký šok, sama bych mu nikdy nedokázala zahnout, a že něco takového udělal on, se mnou hodně zamávalo. O jeho úletu jsem se dozvěděla od kamarádky, která to měla od svého manžela. Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit a manžela se na rovinu zeptala.
Nezapíral, přiznal se. Prý šlo o krátký románek, který už skončil. Bylo mu nepříjemné o tom mluvit, viděla jsem na něm, že ho to hodně štve. Ujišťoval mne, že šlo opravdu jen o jednu jedinou aféru, která trvala pár měsíců, a už skončila.
Pro mne to bylo jako studená sprcha. Představa, že takovou dobu udržoval mimomanželský styk s jinou ženou a každý den se ke mně vracel a choval se, jakoby nic, je strašná. Úplně jsem mu přestala věřit. Poté, co jsem se to dozvěděla a on mi to potvrdil, jsem s ním přestala spát, vztahy mezi námi výrazně ochladly.
Myslela jsem, že to časem přejde a nějak se s tím srovnám. Ale nestalo se. Už je to víc než tři čtvrtě roku a ve mně je to zklamání stále hodně silně uložené a nedokážu mu odpustit. Říkám si, že selhal jednou, selže i podruhé a já budu za pitomou puťku.
Před dvěma týdny jsem se rozhodla, že se s ním rozvedu. Prostě už nedokážu žít s člověkem, který mne tak moc zklamal a nemůžu mu už věřit. Svým úletem totálně zničil to, co jsme společně budovali, a já se s tím nedokážu vyrovnat.
Moje žádost o rozvod ho samozřejmě šokovala, snažil se mne přesvědčit, ať se neunáhluji. Oznámil to i oběma rodičům a společným přátelům, které pravděpodobně nějak zmanipuloval, protože mi všichni promlouvají do duše a volají po mé odpovědnosti k dceři a rodině. Mou žádost o rozvod z důvodu manželovy nevěry považují za přitaženou za vlasy, podle nich bych se přes to měla přenést a nepitvat to pořád dokola. Několikrát jsem zaslechla i názor, že chlapi to tak prostě mají, že si rádi užijí bokem.
Připadám si jako blázen, najednou se to otočilo proti mně, přitom jsem to nebyla já, kdo zklamal, lhal a podváděl. Já jsem vždycky dělala všechno pro rodinu, starala se, snažila se být dobrou manželkou. A teď jsem ta, která je označena za rozbíječe rodiny a za viníka toho všeho.
Připadá vám takový přístup normální? Podpořit mne dokázala jen jedna kamarádka, ta, od které jsem se tu zprávu dozvěděla. Jinak stojí všichni proti mně. Opravdu je žena povinna nechat si v zájmu zachování rodiny od partnera všechno líbit? Nedbat na své pocity? Odpustit, i když to sama vnitřně necítí? Já jsem si svého muže přestala vážit, zhnusil se mi, nechci s ním už být. Jestli chce mít manželství, kde si bude ještě zanášet bokem, tak ať si ho má, ale s ženou, která mu to bude bez problémů tolerovat. Já taková nejsem a změnit svůj postoj nedokážu.
Jaký je váš názor? Taky vám připadá má žádost o rozvod v tomto případě unáhlená, nebo mne chápete a zachovaly byste se stejně? A pokud ne, co byste dělaly na mém místě?
11.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 229 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manželská krize po patnácti letech. Nejraději bych se rozvedla.
- Opustil mne kvůli mladší ženě a teď se chce vrátit
- Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Diskuse ke článku - Podvedl mne, chci se rozvést a prý nejsem normální
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
CHYBÍ MI TU VYJÁDŘENÍ A ODPOVĚDI PETRY
sevenofnine: 
kdyby se to nedozvěděla od věrné kamarádky, tak by dodnes spokojeně žila a....
7.rok manželství je kritický, to je klasdika, prvotní vášeň vyprchá a je to o obyčejném životě
PETRO, chodili jste třeba s mužem do kina, do divadla, když vám rodiče hlídali malou?
na pěknou večeři?
jak jste žili? spolu? nebo každý vlastně zvlášť?
PRACOVALI JSTE NA VAŠEM VZTAHU??
to jsem v článku nevyčetla, protože - co je to normální manželství? norma na to neexistuje
Léthé: jenže mezi tebou a Petrou je zásadní rozdíl, Ty svého muže miluješ a proto bojuješ, to je v pořádku, Petra svého muže nemiluje a nechce s ním být, je jí odporný ... Neodsuzuji, ženy, které bojují za manželství , ale musí chtít oba a musí být na čem stavět. Na nechtění, hnusu a odporu nejde vybudovat trvalý vztah ani s ohledem na dítě. lidi mají možnost si vybrat, on svoji volbu využil teď je řada na ní ...
Léthé: 
Nika1: neberu ti tvůj názor...jistě existují výjimky. Třeba je to ten tvůj. Připomínáš mi jednu z nás...tedy ještě na žene-in. Ta žena se podobně čertila, když jsem v jedné diskuzi napsala, že mám pocit, že neexistuje věrný chlap. Ta mi dala
No a neuplynul ani rok a ona se rozváděla
...ten její na sto procent věrný chlap přišel jednou domů a chtěl se rozvézt, neb měl jinou....a to již dlouho. Neříkám že je to tvůj případ, nechci ti našeptávat, ale život mě naučil si nedělat již žádné iluze a moje růžové brýle o slušnosti a manželském slibu a morálce je ta tam...a že něco není NORMÁLNÍ? Co vlastně znamená slovo normální? Kde je ta hranice mezi "normální" a již "nenormální". Vše, co člověk dělá je svým způsobem pro něho normální. Je to jen úhel pohledu.
Nezatracuj všechny nevěrníky...ten můj mi zahnul několikrát a udržoval i několikaletý příležitostní vztah ...ano, zlomilo mě to na dlouho. Taky jsem přišla časem na to, že jsem na tom všem měla i svoji vinu...člověk musí být i sebekritický, poučit se i takovýchto událostí a já se to poučila. A dnes vím, že jsem neudělala chybu, když jsem s nim pokračovala na té naši načaté společné cestě dál. My dva, jsme totiž měli na čem stavět, jelikož základy byly zdravé. Já ho stále vlastně milovala a miluji pořád. Jsem snad kvůli tomu NENORMÁLNÍ?
Arna: Kdo zavinil tuhle situaci není kamarádka, ale manžel, který si nedokáže jarabáka udržet v kalhotech. Tak asi tak.
Jo a jsem ráda, že teď se dokáží ženy postarat samy o sebe a nemusejí být "zvyklé" na všechno. Ano, dříve se lidé nerozváděli, ale za jakou cenu? Zkažený prázdný život vedle někoho, koho se štítíte v posteli - viz autorka už s ním dost dlouho intimně nežije. Prázdnota a nemožnost si najít někoho, kdo by si Vás vážil alespoň tak, aby Vám nezahybal dlouhodobě, pozor znovu opakuju, tady nebyl jednorázový úlet, ale pár měsíční zpestřeníčko "nudného" života.
Léthé: Tak já pár věrńáků znám a divila byste se, že o zájem žen nemají nouzi. Prostě si člověk musí trošku omezit, já bych na firemních večírcích taky mohla přefiknout půl firmy, ale nemyslím přirozením a i když se mi nechce, omezím svoje touhy. Chci žít jako slušný člověk a když jsem slíbila věrnost, tak taky věrná budu. Nevěra není normální, to si jen obhajujete svoje jednání (a svého manžela) sama před sebou, že Vám manželství asi přináší jiné hodnoty než je láska a DŮVĚRA.
Já se nerozvedla a to mě podvedl víckrát. Něco jsem se dozvěděla a pak i sám vše přiznal...odpustila jsem a nelituji toho, dnes bych lepšího chlapa nenašla.
Podle mě snad neexistuje "zdraví" chlap, který by svou ženu za těch X let manželství nepodvedl...ale ty jednej sama za sebe a neposlouchej ničí rady. Jen ty sama víš, jestli mezi vámi zůstaly nějaké ty "zdravé" základy, které by stály za to opravit, anebo se přes vás přehnalo ničivé Tsunami a není již co opravovat.
Zapomenou sice nikdy nezapomeneš, ale odpustit lze, jen musíš na sobě zapracovat...a kdo ví, co ty uděláš za pár let...nikdy neříkej nikdy.
já radím - řidit se svými pocity, nikdo za tebe nemůže žít tvůj život, jestli jsi mu ani za tři čvrtě roku neodpustila pochybuji, že se to změní později. Držím pěsti a přeji hodně sil
Úplně tě chápu, také bych to nelámala přes koleno...na světě tě další miliarda chlapů...ale věř, že každý má něco. Dobře, tvůj muž ti byl nevěrný, ale další se třebas válej doma, nechodí do práce, bijou své ženy, hrají automaty, nechtějí děti, jsou bordeláři a já nevím co všechno... nikdo není dokonalý...a jestli vše ostatní u něj klape, ještě bych to promyslela...
Ještě k těm názorům, že rodinu rozbíjí kamarádka svými informacemi nebo Petra žádostí o rozvod...
Rodinu rozbil on, že vůbec něco takového udělal. Pokud ne, neměla by kamarádka o čem informovat, Petru by ani nenapadlo se rozvádět.
Když už by to byl případ, že by si uvědomil, že to byla blbost, tak měl zajistit, aby se informace nikam nedostala a pokud by se dostaly, přesvědčit Petru, že toho opravdu lituje , že stojí jen o ni a nemíní to opakovat. To zjevně neudělal.
A to informování rodiny a přátel- rozvod se neutají, takže je vždycky lepší to vyložit po svém, aby vypadal v jejich očích líp. Rodiče nemají rádi takovéhle šoky, jistě by byli rádi,aby se to nějak urovnalo. Možná je Petra takový ten typ rozumné poddajné dcery. Ovšem tlačit na ni způsobem, jak bývá časté na starší sourozence- ty jsi starší a rozumější, tak bys měla ustoupit- to v tomhle případě není fér a nemá moc šancí na dlouhodobě přijatelné řešení.
Pán, který má krátký románek na pět měsíců a spolčí se s rodiči proti své ženě, je u mě neřád. Pochopila bych, že se manželovi mohou zdát jiné ženy atraktivnější, milejší, svůdnější, že muž má chvíle, kdy nemyslí hlavou či využije nabízené příležitosti, ale já jsem taky člověk, co má právo na své názory a postoje. Mám právo poslat je všechny do ...., ať si tam žijou pěkně pohromadě, lžou si a podvádějí se, ale pokud mám tenhle názor, že se mi tím zhnusil, trvám na něm dítě nedítě. Osobně si myslím, že pro spoustu lidí by bylo lepší, kdyby nevěděli, v hodně případech se manželství nerozbije. Myslím, že manželství nerozbíjí pak nevěra samotná - ta je rozbije, pokud se partner chce skutečně trhnout od rodiny, když manželka vůbec nic neví, ale po zjištění rozbije rodinu ten fakt, že to ten druhý ví a nezapomene, neodpustí. Nevěru neodsuzuji, protože když někdo není v manželství spokojený, hledá jinde. Málokdo má tu kuráž rozvést se, být sám a hledat pak. Na té pravdě, jak to je, si vyláme zuby skoro každý....Skutečně lepší je nevědět...pokud je pár věcí, proč manželství udržet....Pokud je v háji všechno, je zcela jedno, zda nevěra je či není...Ale tohoto pána, když je takový komediant, bych nechtěla. Já byl nevěrný, ale přemluvte ji, vždyť máme probůh dítě. To bych se najust rozvedla.
Cadence: No ale ustupovat, zkousnout to a tiše trpět jen proto, aby nedělal problémy? To už je skoro podobná rada jako říct někomu, koho manžel fackuje, aby to vydržel, protože kdyby se naštval, může ji i zkopat.
Když už zažila něco takovéhoto, tak proč se navíc ještě ponižovat.
Měla by se řídit svými pocity a rozumem a ne strachem. Co je to za život, být s někým jen ze strachu, aby mi ještě víc neubližoval. Nehledě na to, že on to vycítí a bude vědět, že si může dovolit mnohem víc, protože ona se bránit nebude.
