Podvedl mne, chci se rozvést a prý nejsem normální
Jsem sedm let vdaná, máme pětiletou dceru. Naše manželství je takové normální, asi jako všude. Občas nějaká hádka, jinak celkem v pohodě. Alespoň to tak bylo do doby, než jsem zjistila, že mi byl manžel nevěrný.
Byl to pro mne dost velký šok, sama bych mu nikdy nedokázala zahnout, a že něco takového udělal on, se mnou hodně zamávalo. O jeho úletu jsem se dozvěděla od kamarádky, která to měla od svého manžela. Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit a manžela se na rovinu zeptala.
Nezapíral, přiznal se. Prý šlo o krátký románek, který už skončil. Bylo mu nepříjemné o tom mluvit, viděla jsem na něm, že ho to hodně štve. Ujišťoval mne, že šlo opravdu jen o jednu jedinou aféru, která trvala pár měsíců, a už skončila.
Pro mne to bylo jako studená sprcha. Představa, že takovou dobu udržoval mimomanželský styk s jinou ženou a každý den se ke mně vracel a choval se, jakoby nic, je strašná. Úplně jsem mu přestala věřit. Poté, co jsem se to dozvěděla a on mi to potvrdil, jsem s ním přestala spát, vztahy mezi námi výrazně ochladly.
Myslela jsem, že to časem přejde a nějak se s tím srovnám. Ale nestalo se. Už je to víc než tři čtvrtě roku a ve mně je to zklamání stále hodně silně uložené a nedokážu mu odpustit. Říkám si, že selhal jednou, selže i podruhé a já budu za pitomou puťku.
Před dvěma týdny jsem se rozhodla, že se s ním rozvedu. Prostě už nedokážu žít s člověkem, který mne tak moc zklamal a nemůžu mu už věřit. Svým úletem totálně zničil to, co jsme společně budovali, a já se s tím nedokážu vyrovnat.
Moje žádost o rozvod ho samozřejmě šokovala, snažil se mne přesvědčit, ať se neunáhluji. Oznámil to i oběma rodičům a společným přátelům, které pravděpodobně nějak zmanipuloval, protože mi všichni promlouvají do duše a volají po mé odpovědnosti k dceři a rodině. Mou žádost o rozvod z důvodu manželovy nevěry považují za přitaženou za vlasy, podle nich bych se přes to měla přenést a nepitvat to pořád dokola. Několikrát jsem zaslechla i názor, že chlapi to tak prostě mají, že si rádi užijí bokem.
Připadám si jako blázen, najednou se to otočilo proti mně, přitom jsem to nebyla já, kdo zklamal, lhal a podváděl. Já jsem vždycky dělala všechno pro rodinu, starala se, snažila se být dobrou manželkou. A teď jsem ta, která je označena za rozbíječe rodiny a za viníka toho všeho.
Připadá vám takový přístup normální? Podpořit mne dokázala jen jedna kamarádka, ta, od které jsem se tu zprávu dozvěděla. Jinak stojí všichni proti mně. Opravdu je žena povinna nechat si v zájmu zachování rodiny od partnera všechno líbit? Nedbat na své pocity? Odpustit, i když to sama vnitřně necítí? Já jsem si svého muže přestala vážit, zhnusil se mi, nechci s ním už být. Jestli chce mít manželství, kde si bude ještě zanášet bokem, tak ať si ho má, ale s ženou, která mu to bude bez problémů tolerovat. Já taková nejsem a změnit svůj postoj nedokážu.
Jaký je váš názor? Taky vám připadá má žádost o rozvod v tomto případě unáhlená, nebo mne chápete a zachovaly byste se stejně? A pokud ne, co byste dělaly na mém místě?
11.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 229 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manželská krize po patnácti letech. Nejraději bych se rozvedla.
- Opustil mne kvůli mladší ženě a teď se chce vrátit
- Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Diskuse ke článku - Podvedl mne, chci se rozvést a prý nejsem normální
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Všechny jsme věděly,že manžel naší kolegyně má přítelkyni.neměly jsme to srdce ji to říct.Dvě z nás moc dobře věděly,jaké to je.Pak začala mít podezření a ve slabé chvilce se mi svěřila.Řekla jsem ji,je na tebe zlý,něco se doma změnilo?Nepátrej .Podezření není nic proti tomu,když zjistíš pravdu.
Ustála to a jsou spolu v pohodě a bez přítelkyně.
Asi po pěti letech jsme obě změnily zaměstnání a naše nová kolegyně ji to vlepila.Vyprávěla ji,jak vozil svou vedoucí domů z práce,jak mu dlouho trvalo než se vrátil zpátky a další pikantnosti.Zůstala jako opařená.Zareagovala jsem a řekla ji,že jsou mezi námi tací,kteří mají radost,když mohou někomu ublížit,dělají z komára velblouda a mají bujnou fantazii.
Já osobně bych tomu dala čas.Buď se s tím časem srovná,nebo si všechno v klidu rozmyslí.Jak tady někdo psal,rozvod je teprve začátek.Pokud se chlap rozhodne dělat problémy je to pak jak jízda na tobogánu.To pak ženská neví kde má hlavu a co ji čeká za další zatáčkou.
Jezis Petro ja Vam tak rozumim 
necetla jsem prispevky,ale dokazu se vzit do Vasi situace......sama jsem neco podobneho prozila,ale s tim rozdilem,ze ex mel vlastne dve domactnosti i s ditetem
Bydlely jsme na vesnici u maleho mesta, kde se kazdy zna s kazdym a "mi pratele"to skoro skoro vsichni vedeli
Nikdo mi to nerekl,nikdo me neupozornil
ex mel nepravidelnou prac.dobu,choval se normalne,proste nic me nevarovalo..................
zazivala jsem pocity ponizeni,smutku, vzetku a nenavisti..a byla jsem na to sama...........
ex se mi zhnusil a manzelstvi slo do kopru
takze vam rozumim a kecy o tom,ze je to samec a ze je to normalni?
jak pro koho ,ublizil jednou ublizi znova,vy ten zivot zijete a vy s nim zijete,takze si nenechte nic libit 
.jpg)
no já za sebe bych asi ještě zkusila tu poradnu
za Petru - pokud je jí opravdu odpornej, "štítí" se ho a "trpí" když ho vidí, tak bych se opravdu rozvedla
ke kamarádce - třeba opravdu se o tom mohly kdysi dávno (nevím jak dlouho se znají) bavit a jak tu někdo psal - kamarádka mohla vědět že Petra by takvou věc vědět chtěla a proto jí to řekla 
Kamarádkubych asi vynechala, nevíme o jejich kamarádství nic
Rozvod mi nepřipadá unáhlený.Tvoje reakce je v pořádku.Dobře věděl co dělá.A kamarádce bych poděkovala.Musí tě mít hodně ráda,když našla odvahu ti to říct a nenechat z tebe dělat blbce.
jen ještě - rozvodem nic nekončí, je spousta papírů, které se do dospělosti dcery budou muset podepsat společně
příklad? pitomé stavební spoření...pokud otec nebude souhlasit s předčasným výběrem, tak to soud neudělá...
škola...
atd
můžou být dost velké problémy...
jsou lidi, co zásadně nedodržují dohody, klidně přivedou 8leté dítě ve středu ve 22 00...a dítě má jít do školy, není naučené a nemá úkoly...
druhý den ve škole spí, nezvládne písemku...a tatínek říká - máš ho v péči a podívej, jak to s ním jde z kopce....
tak to jen aby Petra viděla, co ji event. čeká
.gif)
Verera: přesně tak to cítím i já.
Krátce shrnuto-dle mého-jsou tu dvě skupinky žen.Jedna která je nasr..á na kamarádku,že to vykecala Petře.A taky na Petru,která postrádá toleranci a nadhled,aby vše zametla pod koberec.A byla za dámu a povznesla se na to.
Druhá skupinka,kde se řadím i já,která to kamarádce nezazlívá,dokonce chápe Petru,že nemůže být z člověkem,který zklamal její důvěru,nevěrou vědomě riskoval manželství a spokojený život a naopak se zachoval jako baba,když si sice u rodiny posypal hlavu popelem,ale ze zištných důvodů.
Teď už je Petro vše na tobě-vem si papír udělej dva sloupečky do prvního napiš DŮVODY PROČ BYCH CHTĚLA SE SVÝM MUŽEM ZŮSTAT a tam vypiš vše za co si ho vážíš atd.Do druhého sloupečku napiš DŮVODY PROČ SE SVÝM MUŽEM ŽÍT NEMOHU do něj napiš naopak za co ho nenávidíš co si na něm nikdy neměla ráda.Sama uvidíš,který slopec převáží a pak rozhodni.Tak to udělala po 7 letech i má dcera a měla jasno.Naštěstí neměli děti.Držím palce
Riki: Jenže ono se to říká převážně o chlapech a poté. Jako omluva. To mám chuť vraždit.
Předpokládám, že svéprávný jedinec je si dát dohromady co má a co nevěrou ztratí a co naopak získá a rozhodne se, jestli mu za to stojí.
A když už se do toho dal , tak pak ať se nediví, že se dostaví následky, které se mu nelíbí. Nikdo ho nenutil, rozhodl se sám, není žádný chudáček vedený pudy, to jsou králíci, ale ti můžou, u nich je takové chování všeobecně akceptováno.
Verera: 13:18 jo to je taky fakt. Treba mu Petra jen "zbyla". Tohle by u me melo asi velkou vahu, tady v tom pripade bych taky nemela chut davat manzelstvi sanci. To by bylo hodne silne kafe.
Verera: já bych to opravila na "lidi jsou tak udělaní" Nevěra se týká stejnou měrou i žen.
Proč by ta kamarádka měla být ta špatná? Třeba se o tomhle bavily, třeba Petra tohle vědět chtěla a ne být za blbce udržovaného v blahé nevědomosti, když si manžílek řádí jinde a doma má připravenou večeři.
A nikde není psáno, že on dospěl k závěru, že je mu doma nejlíp a ukončil to on. Třeba ta dotyčná pochopila, že on s rozvádět nehodlá a vykopla ho. A kamarádka to řekla ve chvíli, kdy on se začal poohlížet po nějaké další.
Prostě zase děláme závěry tam, kde chybí informace.
Opravdu nesnáším takové to: „Chlapi jsou prostě tak udělaní, že jsou nevěrní, pro ně je to normální, mělo by se jim to tolerovat, když to byl úlet a odejít nechce. „
Jenže ona je to věc vzájemné důvěry ve vztahu. Zásadní věci se mají vyjasnit na začátku, stanovit základní pravidla a ne dělat něco druhému za zády. Cokoli, ať už jde o mimomanželské vztahy, utrácení společných úspor, výchovy dětí způsobem, se který druhý nesouhlasí….. Nikdo by neměl dělat nic, co nemůže vcelku bez obav tomu druhému přiznat a obhájit si.
Pokud opravdu někdo potřebuje mít sem tam nějaký úlet a jinak chce žít s manželkou a dětmi, tak to má na rovinu říct a vzít si takovou, které to nevadí.
Ale on má ženu, o které ví, že jí to vadí, vědomě udělal něco, o čem věděl, že jí to ublíží a není podstatné, jestli se o tom dozvěděla nebo ne. Pokud on si jí neváží natolik , aby bral ohled na její city, tak se nedivím, že ona si jej přestala vážit taky a nechce s ním být. Snažila se, nejde to, a asi ani nepůjde.
Pro mě by asi bylo podstatné v jaké situaci se to stalo. Pokud to bylo období nějaké manželské krize, a on pak zjistil, že udělal hloupost, že chce být opravdu jen se mnou a dával to najevo, mluvil o tom, asi bych se snažila o zlepšení vztahů, i když neumím říct, jestli bych to dokázala.
Pokud by ale přišel s tím, že o nic nešlo, tak co z toho dělám za aféru a nakonec bych měla být já ta, kdo rozbíjí rodinu, tak by měl chlapec smůlu, to bych opravdu nepřekousla.
mě překvapuje názor, že je třeba udržet rodinu kvůli dcerce, pokud Petra cítí odpor k manželovi tak to ta malá musí vidět, děti nejsou hloupé a pokud manželství nefunguje není důvod aby dítě bylo šťastné i když oni dva zůstanou spolu bydlet. Spousta dospělých hodnotí rozvod rodičů po několikaletém dusnu jako vysvobozující ... pokud maminka není šťasná ba ani spokojená, je na nervy a nesnáší tatínka tak je to právě pro dcerku obrovský průšvih ... ono i tatínka tenhle způsob života časem unaví a právě dcerka na tom bude nejvíc bita ... Oba se musí chovat jako dospělí, buď si nejsou jisti a pak musí oba na vztahu makat, nebo si jistá/ý/í je/jsou a pak jen udržování formálního manželství kde se dospělí navzájem nesnáší k ničemu.
Arna: to ano, tohle se jim povedlo, i kdyz to muze znit ironicky, myslim to vazne... 
.gif)
Viv :o): Máš rozumné rodiče.
Arna: "legrace" na tom byla, ze ja vedela proc. Deti nejsou blbe a jsou vnimave. Dokonce jsem tusila, ze se nasi budou rozvadet driv nez mi to nasi rekli. Proste to vis, citis, naznaky, i kdyz vlastne byl doma "klid"... mozna prave pro ten klid, ktery byl nanejvys nezvyklej, jinej 
Ale rodicum jsem nic nerekla, a ani babickam a dedum ne. Ve dvanacti z toho rozum nemas, i kdyz si myslis, ze jo. Takze me ani nebylo treba vysvetlovat, ani me nasi do svych sporu nezatahovali. Mozna jsme byly duvod my, dcery, aby se neroznasela spina a nerozebirali duvody a proto nasi v tomhle vyjimecne drzeli za jeden provaz...
