Maminka mu chodí uklízet a podstrojovat
.jpg)
Chodím s přítelem, je mu 32 let a dosud je svobodný. Přede mnou žil asi pět roků s přítelkyní, ale před dvěma lety se rozešli a od té doby je sám. Bydlí sám ve dvougarsonce, na kterou si vzal hypotéku. I já bydlím sama, zatím v pronájmu, mám dlouhodobě k dispozici pěknou garsonku mého bratra, který pracuje v Anglii.
S přítelem spolu chodíme pár měsíců, zatím se spíš tak nějak „oťukáváme“. Nicméně občas u sebe na střídačku přespíme a oba jsme se seznámili s rodiči toho druhého. A právě maminka mého přítele mi dělá vrásky na čele.
Je hodná, milá, sympatická, obětavá. Až moc, řekla bych. Každý týden chodí svému synovi důkladně uklidit v jeho bytě, při té příležitosti vypere jeho prádlo a přinese navařené jídlo na celý týden, kterým mu naláduje mrazák a lednici. Připadá mi to ujeté, aby se máma takhle starala o dospělého, samostatně žijícího syna. Já jsem o sedm let mladší než on a mojí maminku by rozhodně něco takového nenapadlo.
Vzhledem k tomu, že spolu s přítelem ještě nechodíme moc dlouho, necítím se oprávněná jejich model jakkoli otevřeně kritizovat. Občas jsem, pravda, před přítelem utrousila sarkastickou poznámku na téma opečovávaný mamánek, ale myslela jsem to spíš jako odlehčení a taky tak trochu jako impuls k tomu, aby se nad celou situací zamyslel. K tomu nedošlo, on maminčin servis bere jako něco zcela samozřejmého a normálního.
Každý víkend chodí k rodičům na oběd, dokonce i když ho trávíme spolu, v době oběda se na dvě hodiny trhne a jede se k mamince najíst. Mno… Jak říkám, chodíme spolu krátce, držím ústa. I když to není snadné. Zvlášť po mém posledním rozhovoru s jeho maminkou. To už jsem je držet nedokázala.
Minulou neděli pozvala na oběd velkoryse i mě a pak při kávě, kdy jsme seděly jen ve dvou, to začalo. Vyptávala se, zda to s jejím synem myslím vážně, jestli plánuji děti a rodinu… Takový ten klasický křížový výslech. V závěru rozhovoru mne požádala, zda bych mohla, když už s jejím synem chodím a občas u něj přespím, převzít na svá bedra péči o jeho domácnost. Tzn. pravidelný úklid, praní, vaření, nákupy.
Zůstala jsem jako opařená a odpověděla jí, že když u něj občas přespím, tak se samozřejmě do nějakého udržovacího úklidu pustím, umyju nádobí a koupelnu atd., ale nevidím důvod, proč bych měla ke své práci, svému bydlení převzít ještě roli hospodyně v jeho bytě. Myslím, že na něco takového dojde až ve chvíli, kdy spolu začneme trvale žít.
Ona mne však vůbec nepochopila. Vrhla na mne opovržlivý pohled a konstatovala, že my dnešní holky to holt máme jinak a vůbec nevíme, co to je starat se o chlapa, a snažíme se tomu všemožně vyhnout. Měla bych si prý uvědomit, že ona je už paní v letech a starost o dvě domácnosti ji zmáhá.
Nebudu to protahovat, došlo k menší hádce, protože na její poslední argument jsem jí řekla, že by si to měl uvědomit především její syn a začít se konečně chovat jako dospělý chlap. To jsem si dovolila dost. Chladně vstala a oznámila mi, že už si se mnou v tom případě nemá co říct, že vždy žila v domnění, že žena ženu nejlépe pochopí, ale jak vidí, v mém případě se zmýlila.
Od té doby jsem zaznamenala ve vztahu k příteli velkou trhlinu. Můj rozhovor s matkou jsem mu vylíčila a jeho reakce mne docela vyrazila dech. Doslova řekl, že by mě přece neubylo, kdybych tu péči o jeho domácnost převzala, protože on je údajně na něco takového totálně levý a určitě by to neuměl. Jakoby bych nemluvila s dospělým chlapem!
Přitom ve všech ostatních ohledech je naprosto v pohodě. Galantní, pozorný i dost štědrý. Nesnese, abych za sebe cokoli platila, ať jsou to večeře, kino či cokoli jiného. Je inteligentní, má rozhled, dokážeme se spolu hodiny bavit na různá témata a rozumíme si.
A já teď přemýšlím, jestli ten jeho přístup k domácnosti je u něj možné ještě změnit. Možná je jen pod vlivem své staromódně přemýšlející maminky a časem by změnil názor. V každém případě mám v hlavě pořádného brouka. Nechci se s nějakým svým rozhodnutím ohledně našeho budoucího vztahu unáhlit.
25.11.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 233 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Moje partnerka je líná
- Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
- Tchyně zařídila náš dětský pokojík podle svého
Diskuse ke článku - Maminka mu chodí uklízet a podstrojovat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
a....: zkrátka:
Ženská, buď přece chlap
Nika1: já tě chápu, a co?
Jsme každá jiná a jdme si za svým. To je právě ta krása a možnost volby.
Navíc, já jsem si na své uý vydělala a....prostě stačilo, chci něco jiného a chci jít zase jinou cestou.
Kabelky, botičky a podobné věci, neříkalo mi to nikdy nic a i drahé věci jsem používala stejně bezmyšlenkovitě, jako ty obyčejné, to je prostě společenská hra na někoho.
Mám časový limit a pak zase chci hledat jiné možnosti a jiné cesty. Taky jsem něčím byla a už mě to přestalo bavit.
Kassy: mně jako matce dvou vysokoškoláků by tedy dost vadilo,kdyby ze školy odešli.Jednak jsme investovali peníze,jednak oni své síly duševní i fyzické a další věc-dneska je požadované VŠ vzdělání na místech,kde dřív stačil středoškolák.Takže když začali,ať to dokončí.Čím se pak budou živit,je jejich věc,ale proč házet flintu do žita.A taky-proč si zkracovat mládí?
Kassy: Tak. No prostě máme smůlu, žijeme stále v patriarchální společnost, ve společnosti, kde hodnotový žebříček nenastavily ženy, ale pouze muži a je fakt smutné, že feministky místo toho, aby ho modifikovaly v zájmu žen, ho převzaly i s chlupama
vždycky se těším na Otův pohled na věc
ano,za vše můžou matky.Ta moje je tak dokonalá,že stihla práci,barák,zahradu,všechno super a na Štědrý večer byla tichá domácnost,protože byla sedřená jak kůň.Nojo,když nikdo neuměl ani správně míchat omáčku,pověsit prádlo a nakrájet pažitku na shodné miniaturní kousky.Takže když mi bylo 24 a vdala jsem se,uměla jsem pár jídel, minutky z kotlety a kolejní "co se našlo na patře". Manžel toho uměl víc.Vařit jsem se naučila na mateřské,jak se dětem začaly chystat příkrmy. Naštěstí jsem se poučila a nadšeně jsme vítala motání u plotny všech ostatních.A chválila do nebes,i když zaprasili půl kuchyně,plýtvali a třeba něco pokazili. To samé s prádlem,párkrát jsem se smíchem něco opravila a dneska je to v pořádku. Takže Otíku, tvoje tchýně má v republice spoustu kopií.
lonkue: Nebo ještě jinak - proč by profesionální uznání MĚLO být cílem většiny žen? Protože většina chlapů to tak má, a jak to mají chlapi, to je automaticky správně? A všechno ostatní špatně? Proč se spíš neptáš, proč je profesionální úspěch ten jediný úspěch, za který je možné získat společenské uznání? Proč se společenského uznání nedostává lidem, kteří sice v profesi ničeho významného nedosáhli, ale vychovali čtyři vlastní a dvě adoptované děti, například? Proč se společenského uznání nedostává ženám, které svou prací v domácnosti a všestrannou podporou umožňují svým mužům dosáhnout toho úspěchu pracovního? Proč nejsou společensky uznávané ženy, které se dobrovolně vzdají své kariéry, aby mohly pečovat o staré rodiče nebo prarodiče?
Zkrátka proč se za jediný správný považuje ten "mužský" pohled na svět?
Graine: Bohužel jsi mi to nevysvětlila - to, proč ženy, které chtějí zůstat tzv. doma studují například VŠ. Že se to jako má? Teorii klasického soužití tady papouškuješ zase ty. Je normální předpokládat, že něčím v životě chceme být, tak si za tím jdeme. Proč vidím ve svém okolí inženýrky, které jsou doma neboť to manžel tak chce nebo jsou pohodlné chodit do zaměstnání resp.podnikat, nebo.....jejich důvody opravdu neznám. Je přežitek být finančně i jinak plně závislá na manželovi. Je to pak taková z nouze ctnost = já jsem supermatka, výkonná údernice v domácnosti (vařím teplé večeře, peču milion druhů cukroví, vždy mám uklizeno). A co se týče společenských statusů = asi jsem ješitná jako chlap, ale já drahé hodiny, boty a kabelky můžu a jsem ochotná pro to pracovat.
Kassy: společenské uznání....no hezká věc, ale jednou každý zjistí, že když na to zatlučeš, je to pořádně dutá věc, udržující tě neustále v pozoru, aby ti z něj někdo neudloubl.
Pak ho můžeš zvesela poslat do háje.....nebo taky ne.
kareta: To souhlasi, jenze obcas maji tu smulu, ze nekdo tu jazykovou barieru prekona ! A to je pak toco na mezinarodni urovni !
lonkue (12:52): Já třeba z tohohle důvodu odešla předčasně z vysoké školy. Protože mi došlo, že tohle NENÍ MOJE ambice. Že NECHCI být manažerka a dosahovat "společenského uznání" za cenu toho, že budu v práci od nevidím do nevidím a věčně ve stresu. Že i když to momentálně není moderní, MOJÍ ambicí je mnohem spíš ta spokojená rodina a časově přiměřeně náročná práce, ve které uvidím taky smysl, nejen peníze. A spíš mě mrzí, že za tohle se společenského uznání nedočkám, protože si myslím, že to má úplně stejnou hodnotu jako ty manažerské posty.
monyk: spíš doufají v jazykovou bariéru
Linda: Zajimalo by mne, jestli je to u Tebe jako tady v Belgii. Synackove opecovavani maminkami az do pozdniho veku, jelikoz maticka vi vsechno nejlip. Pripadna pritelkyne ci snoubenka je pak vystavena takovemu natlaku, ze sama radsi zdrhne . Mam kolem sebe sousedy, docela fajn chlapi, ale maji utkvele predstavy, ze oni doma nic nemusi. Na to jsou preci zenske.... Desne, jelikoz maticky vetsinou nemaji vzdelani, jez je na urovni budoucich snach! Byly v domacnosti a chlap se o ne postaral, ci-li jak za prvni republiky v Cechach. Jenze ted je situace jina a diky temhle ¨matkam¨maji mnozi z nich smulu. Nedokazi si najit partnerku, ktera by prekousla matciny kecy a naroky 
. A oni nevi s ktere do ktere... Takze pak opet hledaji pritelkyne v tzv. vychodni Evrope neob Thajsku. Pac doufaji, ze tyto budou je a jejich matku lepe poslouchat 
jo a k tomu vzdelani: podle me vetsina lidi napr. VS vubec nepotrebuje. v obrovske spouste profesi by stacil vyucni list, specializovana SS a trocha praxe. ale pitomy soucasny trend je cpat vsechny na VS bez ohledu na to jestli je to potreba a jestli na to maji. a skoly pak chrli tisice absolventu co nic neumi ale maji papir, ostatni ho chteji taky, tak jdou taky studovat atd...........
lonkue: Takže si pleteme pojmy
nejde o kariéru, ale pouze o zaměstnání. Dostatečně schopná a zároveň sebevědomá žena si fakt nemusí denně DOKAZOVAT, že se dokáže uživit, ta to prostě ví a v pravý čas, když chce, se do toho pustí. Někdo k tomu balancu v životě prostě to zaměstnání nepotřebuje. Může připadat přínosnější se dočasně věnovat sobě, rodině , dětem...no a za pár let to třeba přehodnotit a zase začít pracovat a sberealizovat se jinak. Život má své fáze a každá fáze má své priority, už jsem tady psala, že do té fáze, kdy kariéra je něco naprosto hodnotově pomíjivého, jsem dospěla hluboce po čtyřicítce
Narozdíl od tebe si stále myslím, že muži tu kariéru a uznání okolí potřebují pro život víc než ženy a soukromí si dokážou zaplnit koníčky, takové ty věci, jako láskyplné vztahy v rodině- na to dokážou rezignovat výrazně snadněji než ženy.
Jinak ještě k té otázce, proč ženy studují a pak to v profesi třeba nevyužijí: no nevím, jak ty, já jsem studovala hlavně kvůli sobě, to, co jsem studovala, byl můj koníček, takže ne kvůli zaměstnání, ale kvůli osobnímu rozvoji. To, co žena zná, může přece zúročit i jinak, než v zaměstnání, ony ty nevzdělané matky mívají i nevdělané děti a naopak
lonkue: nemyslela sem "karieru" nijak negativne a uz vubec ne tak jak popisujes myslela sem "praci, ktera me bavi" i to je pravda jen o prekvapive male casti lidi. dost lidem dokonce prace leze krkem a delaji ji jen proto, ze musi. schvalne: kolik lidi je v nedeli vecer nadseno ze jdou zitra do prace?
s tou rovnovahou je to pochopitelne pravda, meli bysme mit od kazdyho neco. ale to neznamena, ze musime mit od kazdyho neco soucasne.
