Maminka mu chodí uklízet a podstrojovat
.jpg)
Chodím s přítelem, je mu 32 let a dosud je svobodný. Přede mnou žil asi pět roků s přítelkyní, ale před dvěma lety se rozešli a od té doby je sám. Bydlí sám ve dvougarsonce, na kterou si vzal hypotéku. I já bydlím sama, zatím v pronájmu, mám dlouhodobě k dispozici pěknou garsonku mého bratra, který pracuje v Anglii.
S přítelem spolu chodíme pár měsíců, zatím se spíš tak nějak „oťukáváme“. Nicméně občas u sebe na střídačku přespíme a oba jsme se seznámili s rodiči toho druhého. A právě maminka mého přítele mi dělá vrásky na čele.
Je hodná, milá, sympatická, obětavá. Až moc, řekla bych. Každý týden chodí svému synovi důkladně uklidit v jeho bytě, při té příležitosti vypere jeho prádlo a přinese navařené jídlo na celý týden, kterým mu naláduje mrazák a lednici. Připadá mi to ujeté, aby se máma takhle starala o dospělého, samostatně žijícího syna. Já jsem o sedm let mladší než on a mojí maminku by rozhodně něco takového nenapadlo.
Vzhledem k tomu, že spolu s přítelem ještě nechodíme moc dlouho, necítím se oprávněná jejich model jakkoli otevřeně kritizovat. Občas jsem, pravda, před přítelem utrousila sarkastickou poznámku na téma opečovávaný mamánek, ale myslela jsem to spíš jako odlehčení a taky tak trochu jako impuls k tomu, aby se nad celou situací zamyslel. K tomu nedošlo, on maminčin servis bere jako něco zcela samozřejmého a normálního.
Každý víkend chodí k rodičům na oběd, dokonce i když ho trávíme spolu, v době oběda se na dvě hodiny trhne a jede se k mamince najíst. Mno… Jak říkám, chodíme spolu krátce, držím ústa. I když to není snadné. Zvlášť po mém posledním rozhovoru s jeho maminkou. To už jsem je držet nedokázala.
Minulou neděli pozvala na oběd velkoryse i mě a pak při kávě, kdy jsme seděly jen ve dvou, to začalo. Vyptávala se, zda to s jejím synem myslím vážně, jestli plánuji děti a rodinu… Takový ten klasický křížový výslech. V závěru rozhovoru mne požádala, zda bych mohla, když už s jejím synem chodím a občas u něj přespím, převzít na svá bedra péči o jeho domácnost. Tzn. pravidelný úklid, praní, vaření, nákupy.
Zůstala jsem jako opařená a odpověděla jí, že když u něj občas přespím, tak se samozřejmě do nějakého udržovacího úklidu pustím, umyju nádobí a koupelnu atd., ale nevidím důvod, proč bych měla ke své práci, svému bydlení převzít ještě roli hospodyně v jeho bytě. Myslím, že na něco takového dojde až ve chvíli, kdy spolu začneme trvale žít.
Ona mne však vůbec nepochopila. Vrhla na mne opovržlivý pohled a konstatovala, že my dnešní holky to holt máme jinak a vůbec nevíme, co to je starat se o chlapa, a snažíme se tomu všemožně vyhnout. Měla bych si prý uvědomit, že ona je už paní v letech a starost o dvě domácnosti ji zmáhá.
Nebudu to protahovat, došlo k menší hádce, protože na její poslední argument jsem jí řekla, že by si to měl uvědomit především její syn a začít se konečně chovat jako dospělý chlap. To jsem si dovolila dost. Chladně vstala a oznámila mi, že už si se mnou v tom případě nemá co říct, že vždy žila v domnění, že žena ženu nejlépe pochopí, ale jak vidí, v mém případě se zmýlila.
Od té doby jsem zaznamenala ve vztahu k příteli velkou trhlinu. Můj rozhovor s matkou jsem mu vylíčila a jeho reakce mne docela vyrazila dech. Doslova řekl, že by mě přece neubylo, kdybych tu péči o jeho domácnost převzala, protože on je údajně na něco takového totálně levý a určitě by to neuměl. Jakoby bych nemluvila s dospělým chlapem!
Přitom ve všech ostatních ohledech je naprosto v pohodě. Galantní, pozorný i dost štědrý. Nesnese, abych za sebe cokoli platila, ať jsou to večeře, kino či cokoli jiného. Je inteligentní, má rozhled, dokážeme se spolu hodiny bavit na různá témata a rozumíme si.
A já teď přemýšlím, jestli ten jeho přístup k domácnosti je u něj možné ještě změnit. Možná je jen pod vlivem své staromódně přemýšlející maminky a časem by změnil názor. V každém případě mám v hlavě pořádného brouka. Nechci se s nějakým svým rozhodnutím ohledně našeho budoucího vztahu unáhlit.
25.11.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 233 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Moje partnerka je líná
- Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
- Tchyně zařídila náš dětský pokojík podle svého
Diskuse ke článku - Maminka mu chodí uklízet a podstrojovat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
lonkue: výborná věc, moje ex tchýně ji měla a protože jsem po svatbě taky uměla uvařit leda čaj, dost mě naučila.
Jinak myslím, že někde takové vzdělání nabízejí.
On je naštěstí dnes život tak různorodý se spoustou možností, že nemusíme obdivovat jen to jedno jediné správné, správných možností máme spoustu, tak si jich važme.
Já je alespoň hodlám využít naplno, co mi síly stačí.
.JPG){kind=avatar}
Mě hodili do vody ve třinácti, když maminka těžce onemocněla a otec nebyl schopen se o nás postarat, protože chlapi jsou na tu těžkou práci a doma dělají ženské. Nikdy jsem se mamince nemotala v kuchyni, ale předpoklad byl, že když už se někdo narodí bez penisu, tak má geneticky dáno vaření, praní, žehlení, uklízení a všechny podřadné práce, které se těm s penisem nechce dělat. Zvládla jsem to, co mi zbývalo, bratři byli mladší. Přesto trvám na tom, že není povinností ženy ke svému zaměstnání ještě opečovávat zbytek rodiny, aby měli veškeré pohodlí. Pokud je v domácnosti a je to její rozhodnutí, pak jde o její práci a je v pořádku, že ji vykonává sama. Jinak je třeba se o práce doma podělit. Když vařím, manžel luxuje, nádobí myje myčka. Většina žen, se kterými se stýkám, touží nemuset chodit do zaměstnání, ale jen do okamžiku, než je postihne nezaměstnanost. Na peníze si nestěžují, ale hrozně chtějí dělat něco jiného, něco, co je vidět a o čem se dá říci, že je to hotové, i kdyby to byla jen uzávěrka. 
Nika1: ja to vidim na navrat rodinnych skol...
lonkue: je to po pravdě "nebezpečné" pro společnost, ženy, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, stále vykonávají hůře placené profese v mnohem větší míře, než muži. Mužům by patrně bylo třeba řádně přisypat do kasičky, aby vůbec chtěli ženy nahradit.
Ono je třeba se na to podívat ze všech možných stran.
Nika1: že něco nechápeš, je jen tvůj problém, podívej se na to pragmaticky.
Stejně pragmaticky se podívej na to "zabírání místa", proč vzdělaní muži mnohdy musí pracovat v nekvalifikovaných profesích? Prostě není místo. Já tuhle společnost neřídím a nevedu, abych se starala o její potřeby na úkor sama sebe a své rodiny a to nemluvím o tom, že tato společnost mi místo, odpovídající mé kvalifikaci, praxi a zkušenostem nezajistí, tudíž.....nemá nárok.
Papouškuješ tady nějaké teorie a praxe je někde úplně jinde.
No a persiánový kožich a posluhovačku vážně nepotřebuju, k čemu taky? Nepotřebuju dokazovat svůj společenský status.
tornado-lou: ok...tady se asi zamenuje slovo "kariera" se zamestnanim za ktere dostavam penize. Kariera ma u nas velmi negativni konotaci. Zenske karieristky jsou ty nejhorsi chladnokrevne megery, ktere jdou pres mrtvoly a konzumuji muzske genitalie za syrova.... Ale tak to opravdu nemyslim. Jde mi o to, ze podle meho (ale asi opravdu jenom podle meho nazoru) jde vetsine lidem o ten balanc. Malokdo se spokoji jen s jednou roli v zivote a navic mi to v pripade role "zeny v domacnosti" prijde jako velmi nebezpecne.....
Zaffira: krupicovou kaši? Tak leda instantní. 
Sofffie: Linda: přidávám se do klubu, co v 21 zvládly uvařit tak čaj a krup. kaši 
a....: sama jsi si odpovedela... nejde o to ze mi v praci nekdo poklepe na rameno rekne jaka jsem hvezda. O tom profesionalni uznani ne. Tady jde o ten balanc v zivote. Mit pocit, ze jsem neco dokazala jak pracovne tak osobne. Ze jsem schopna mit to soukromi (rodinu) i praci, ktera ne zivi. A neni pravda, ze muzum staci byt jen uspesny profesne... To beres kde? Od tech prvorepublikovych panu....? To uz davno neplati....
lonkue: soudis asi podle sebe, protoze ty nejspis delas karieru, ses dobra a bavi te to. ale jak pise a... takovych je relativne malo - zen i muzu. vetsina lidi nedela karieru - proste jen chodi do prace aby dostali prachy. fakt se nedivim, ze se nekteri rozhodnou misto blbe prace za par supu pro sefa pracovat primo pro svou rodinu. ale musitam byt to oceneni a uznani, ze.
.jpg)
Ota: noa co? Já se vdávala v 21 a dalsích pár roku jsme pravidelne jedli experimenty 
, ze jsme to prezili ve zdraví je spís stastnou náhodou nez kucharským umením. At si matky obskakuji deticky jak chtejí,ale kdyz se osamostatní tak at si prectou návod, párkrát natlucou cumák, vyperou bílé s cerveným.. ..chybama se clovek ucí. Jde o to chtít! Alice chce, co neumí to se naucí. Pan prítel nechce umet, nechce se ucit. A ruku na srdce ve 32 predelávat chlapa který navíc nechce? To je ztráta casu, nic jinýho.
A to uz vubec neberu v úvahu maminku, která (kdyby náhodou chlapecek zmenil názor a chtel se ucit) ho okamzite premluví k obrazu svému. Brr mám z toho osypky 
Graine: Ten klasický model - prvorepublikový:
Otcova babička nikdy nepracovala, na těžší práce a větší úklid měla posluhovačku. Praděda byl slušně postavený voják za 1.republiky. Přinesl dost peněz, aby si ženuška mohla utrácet za persiánové kožichy a byla příjemná, neutahaná a dobře vařila.
Matčina babička se starala o vaření a praní, o domácí práce - úklid - její dcery, její tchán o zvířata a její manžel o pole, opravy, stavby na statku. Na žně a sezonní přáce měli s pradědou pomocníky.
Tak a teď mi řekni, který z dnešních mužů je schopen uživit manželku, aby doma jen vařila a prala a dával jí penízky, že by si žila více než slušně a aby všechny pojistky, inkasa atd zařizoval muž. Klasický model je přežitý. Ženy musely držet pusu a krok, protože v případě rozvodu neměly praxi v zaměstnání, neměly majetek (manžel prokáže že vše vydělal on). A také nechápu, proč některé ženy studují, když je pak jejich starostí pouze spočítat housky při nákupu anebo žehlit košile celý život na plný úvazek. Zabírají na školách místo těm, co by třeba pracovaly v oboru a možná i vrátili školné na daních. Je to hnusně řečeno, ale je to tak.
a....: 
mluvíš mi z duše- rentiérka, to je mé vysněné povolání. A čas, to je to, po čem toužím nejvíc, čas na děti, na sebe, na činnost, která má smysl, ale která člověka neuživí. Kariéra mě nijak neláká.
Faktury neocení, že s nimi trávím většinu aktivního dne, u dětí by to bylo úplně jinak, za chvíli vyrostou a ten čas už se nikdy nevrátí.
Za mlada jsem měla pocit,že se v práci realizuju,nebavilo mě být doma s dětmi ,chtěla jsem být nezávislá...Ale dnes bych klidně brala,kdyby mě někdo živil (samo myslím více než "slušné" peníze) a já si mohla dělat,co by mne skutečně bavilo víc než boj o peníze.Domácnost bych zmákla levou zadní a ještě by mi zbylo času na záliby .Děti jsou už dospělé,podotýkám.Deptá mě,že než se dočkám důchodu,tak už budu tak prolezlá chorobami,že už si asi světa moc neužiju...
kareta: 12:21 presne
