Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Kdo z nás je větší sobec? Rozsoudíte nás?

Kdo z nás je větší sobec? Rozsoudíte nás?

Přišel nám do redakce zajímavý e-mail. Zajímavý je nejen svým obsahem, ale i formou. Vyjádřily se v něm totiž obě dvě zúčastněné strany: Manželé Jiří 34 a Marcela 31 řeší velice závažný problém, přímo dilema. Každý z nich jej vnímá po svém a nedaří se jim nalézt společnou řeč. Proto se na nás obrátili s prosbou o zveřejnění jejich příběhu a doufají, že jim vaše reakce, názory a pohledy pomohou v jejich rozhodování. I přes to, že řeší velmi citlivé téma a nemohou nalézt shodu, se mají velmi rádi a jeden bez druhého si život nedokáže představit.

Dítě za každou cenu, nebo nucená bezdětnost?

Marcela s Jiřím se vzali před pěti lety, společně si na hypotéku pořídili byt a plánovali založení rodiny. Asi rok po svatbě se začali pokoušet o miminko. Bezúspěšně. Když se ani po dvou letech početí nezdařilo, rozhodli se obrátit na lékaře. Respektive Marcela navštívila svého gynekologa a absolvovala poměrně dlouhodobé a náročné testy a vyšetření ohledně své plodnosti. Jiří toto vyšetření zprvu rezolutně odmítal. Až když se ukázalo, že jeho žena je po této stránce zcela v pořádku, podvolil se a i on se nechal vyšetřit. Výsledek pro něj byl zdrcující. „Viníkem“ jejich bezdětnosti se totiž ukázal být on. Dlouho se s tím nemohl vyrovnat a na téma děti se odmítal bavit. Marcela to chápala a nenaléhala na něj, jednu dobu se pokoušela smířit s tím, že tedy nikdy mít děti nebudou.

Postupem času se však vše vyvinulo jinak. Jak Marcela sama říká, bylo to silnější než ona a najednou se přistihla, že nedokáže myslet na nic jiného než na to, jak moc by si přála miminko. Opatrně navedla řeč na možnost umělého oplodnění od anonymního dárce, což se u Jiřího setkalo s absolutním odmítnutím a nepochopením.

Marcela

„Jsem normální, mladá a zdravá žena. Odjakživa jsem věděla, že jednou budu mít děti. Vždycky, když jsem přemýšlela o své budoucnosti, pokaždé jsem se viděla jako matka. Děti miluji a mít svého vlastního drobečka je pro mne nesmírně důležité a čím jsem starší, tím intenzivněji tuto touhu cítím. Když se potvrdila Jirkova neplodnost, byl to pro nás pro oba velký šok. Svého muže miluji, v žádném případě bych ho nechtěla ztratit, ale zároveň si nedokážu představit, že bych neměla mít dítě, když já sama jsem po této stránce zcela v pořádku. Když jsem nadnesla téma umělé oplodnění, setkala jsem se z jeho strany s velkým odporem, řekla bych až nekompromisním. On to bere tak, že prostě děti mít nemůže, a i když to pro něj určitě nebylo lehké, dokázal se s tím smířit. A to samé vyžaduje i po mně. Jenže pro mne to není tak jednoduché, jako pro něj. Jsem žena, má touha po dítěti je zcela přirozená. Představa, že bych žádné mít nemohla, mi doslova rve srdce na kusy. Zároveň si ale nedokážu představit, že bych Jiřího měla ztratit. Myslím, že v našem případě není nutné si dítěte zříkat, při dnešních možnostech medicíny. Jiří to ale vidí jinak. Označuje mne za sobeckou, prý myslím, jen na sebe a na své touhy a potřeby. Já si naopak myslím, že sobecký je on, když po mně chce, abych v sobě udusila své mateřské city jen kvůli tomu, že on si nedokáže představit, že by měl vychovávat „cizí“ dítě, jak řekl.“

Jiří

„Jsem si vědom, že na ženském serveru asi jako muž moc pochopení nedostanu. Přesto jsem souhlasil, že půjdu takto anonymně s kůží na trh, protože přiznávám, že by mne názory ostatních žen docela zajímaly. Marcela totiž kdo je větší sobectvrdí, že po ní chci něco zcela nemožného, v podstatě nemyslitelného, na co přece žádná normální žena nemůže dobrovolně přistoupit. Já si to nemyslím. Jsme dva, máme se rádi, já Marcelu velmi miluji, je to ta nejlepší žena, jakou jsem si mohl přát. Ano, po dítěti jsme oba velmi toužili, a když se ukázalo, že je mít nemůžeme, hodně nás to bolelo. Hlavně mne. Nikdo si neumí představit, co jsem prožíval, jak mi bylo, když se potvrdila má neplodnost. Dlouho jsem se z toho dostával, ale pak jsem se s tím vším nějak smířil a říkal si, že je přece nejdůležitější, že máme jeden druhého. Marcelin nápad s umělým oplodněním od anonymního dárce skutečně nemůžu akceptovat. Ona argumentuje tím, že by to dítě přece nebylo cizí, bylo by naše, ale já vím, že bych ho nedokázal přijmout. Věděl bych, že není moje. Ona jako žena to asi cítí jinak, ale já se přes tohle nedokážu přenést.

Podle Marcely jsem sobec. Někdy mám pocit, že mne až citově vydírá, prý bude do smrti nešťastná, když kvůli mému egu zůstane nedobrovolně bezdětná. Vůbec ji nenapadne, že i na jejím postoji je hodně sobeckosti. Klidně by se nechala uměle oplodnit a na mne a na mé pocity by vůbec nebrala ohled.“

Problém, který Marcela a Jiří řeší, není vůbec jednoduchý. Myslím, že většina z nás dokáže pochopit každého z nich. Oba dva mají svůj pohled, své pocity, své důvody. A oba dva na ně mají právo a jejich citové rozpoložení je pochopitelné.

Jak se na celou jejich situaci díváte vy, jako „nezúčastněné osoby“? Dokážete si představit, jak byste zvládly vyřešit podobnou situaci?   


7.9.2011   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 249   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Kdo z nás je větší sobec? Rozsoudíte nás?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
sharon
sharon - 7.9.2011 11:40

tornado-lou: 11:15....smajlik - 85

 
Kadla
Kadla - 7.9.2011 11:32

kareta: Ty jako myslíš, že cizí žena s dítětem (které má s jiným chlapem) by byla pro Jiřího přijatelnější než vlastní žena s dítětem (které má díky umělému oplodnění s jiným chlapem)? A proč probůh? Pořád jde to dítě z cizího genetického materiálu...

 
lee
lee - 7.9.2011 11:29

Jadvinka:někdy se člověk nějak chová a cítí a ani netuší proč a když tomu porozumí,pomůže mu to dostat se dál,to je ale jen moje zkušenost s psychologií...smajlik - 26
a trošku na obranu Almegy, miluju svou dceru,nelituju ničeho co pro ni udělám,případně utratím,ale zuřím každé ráno,když se vypravuje do školy,protože pořád chodí pozdě a nenašla jsem ještě způsob,jak ji zrychlit,vytáčí mě,když ji poprosím,ať mě hodinu neruší,protože chci dobílit kuchyň (opravujem dům) a ona na mě dvacetkrát zavolá ať jí jdu udělat šťávu a podobné nesmysly a to nemluvím o tom,že když jí koupím kvalitní boty,tak už sobě dlouho nekoupím ani hezkou knížku...je to samozřejmně věc svobodné volby,jak psala Verera,ale přiznávám,že i mě je to někdy trochu líto,že na mě už nezbydesmajlik - 72vychovávala jsem ji pár let sama a přiznám se,že jsem z toho dost unavenásmajlik - 26

 
kareta
kareta - 7.9.2011 11:27

mít dítě za každou cenu...? Ne!! myslím, že pro jiřího už by byla snesitelnější jiná žena už s vlastnímiu dětmi než tato alternativa...radím rozchodsmajlik - 26

 
tornado-lou
tornado-lou - 7.9.2011 11:24

Verera: souhlasim, ale fakt myslis, ze tohle je ten případ?

 
Verera
Verera - 7.9.2011 11:24

Riki: Neblázni, tohle s lidmi? Víš jak by se pak chlapi snadno vykroutili z alimentů? smajlik - 6 smajlik - 68

 
Verera
Verera - 7.9.2011 11:23

tornado-lou: Na druhou stranu není od věci, aby děti věděly, že rodiče mají minimálně stejné právo na materiální hodnoty rodiny a na soukromé aktivity jako děti, že něco, co děti chtějí prostě nebude, protože teď něco chce zase maminka, že se musejí sladit zájmy všech členů rodiny a děti občas musejí ustoupit.

Rodiče občas mají tendenci zabíhat do opačného extrému, děti mají na co si vzpomenou, vše se jim podřizuje ( i když už pro to nejsou důvody) a pak jsou dotčené, když něco není tak, jak si představují. A tihle rodiče možná mají pocit, že se dětem obětují, že nemají čas a peníze na sebe. I když tahle skupina to obětování bere skoro jako přednost, jenže většinou se dočkají dost nepříjemných výsledků své péče.

 
Verera
Verera - 7.9.2011 11:16

Problém tady je, že musejí hledat kompromis nebo nějaké řešení:
Možnosti:
-zůstanou spolu, bez dětí - že by Marcela dokázala být spokojená bez dětí ale nepředpokládám
- pořídí si dítě umělým oplodněním- šance, že Jiří dokáže překonat pocit, že takové dítě nepřijme asi je, pokud ale bude chtít.
-adopce- já teda osobně nevidím důvod, proč by Jiří nedokázal přijmout dítě napůl manželčino a úplně cizí ano. Spravedlnost, nebo spíš takové to když to nemám já tak ani ty, mi přijde hodně dětinská na tak závažnou věc.
- vlastní dítě - to je otázka , třeba ještě lékaři něco vymyslí
- a nebo rozchod.

Osobně bych to viděla tak, že buď Jiří změní názor(pokud se mu povede překonat ješitnost, tak třeba zjistí, že viděl problém tam kde není) a nebo se rozejdou.

 
tornado-lou
tornado-lou - 7.9.2011 11:15

Almega: hlavne nezapomen všechno to, cos napsala sem hodně často svým dětem říkat. jak jsi je nikdy neměla mít, jaká je to od tebe obět, jaký jsou to výdaje a práce. často jim to říkej. určitě budou rády.

 
sharon
sharon - 7.9.2011 11:11

naše děti už dnes mají své rodiny a my už nic " nemusíme" , my jen "můžeme" pokud chceme.....třeba jako pohlídat a oni to taky tak berou.....smajlik - 46

 
Bellana
Bellana - 7.9.2011 11:06

Almega: Nic z toho, co jsem dělala "pro děti", neberu jako oběť. Naopak, většina toho, co jsem s nimi prožila, mě obohatila. Vím, že bych prožila spokojený život i bez dětí, ale jsem šťastná, že jsem nemusela.

 
Verera
Verera - 7.9.2011 11:05

Almega: Pro děti dělám jen to co chci a co považuju za správné. Jistě, je to rozhodnutí, jestli budu cestovat nebo budu místo na chatě s miminem. Jestli dám peníze na něco pro dítě nebo pro sebe. Jestli budu svůj program přizpůsobovat oprávěným nárokům dítěte nebo si budu dělat co chci.

Tohle by si měl každý ujasnit předem. Když už se rozhodne, není to oběť, ale výsledek svobodné volby. Dělám to dobrovolně a ani mě nenapadne myslet na to, co bych mohla dělat jiného, kdybych si to dítě přece jen nepořídila.

Chápu, že třeba ten, kdo byl k dítěti dotlačen to cítí jinak, musí dělat něco, co nechtěl, o co nestál. Ale pokud se rozhodne dobrovolně, tak nese následky svého rozhodnutí, většina lidí s tím takto počítá.

 
Riki
Riki - 7.9.2011 11:02

Dneska ta lékařská věda umí neuvěřitelné věci. Třeba vzít buňku z jater, vykuchat z ní jádro, to dát do vajíčka, a ejhle, embryo. smajlik - 42 To by Marcela vlastně mohla mít dítě jenom 100% svoje, bez účasti další osoby, kdyby svolila k takovým experimentům. Pravda, dělalo se to s myšmi a ovcemi, na lidech nevím, jak jsou daleko. smajlik - 68 To se obvykle narazí na nějaký etický problém a experimentování se zastaví na neurčito. smajlik - 26

 
sharon
sharon - 7.9.2011 10:56

Verera: já žádný názor neodsuzuju , to vážně ne...jen některé prostě nechápu.....smajlik - 26

 
sharon
sharon - 7.9.2011 10:55

Almega: naše děti se mají dobře doteď a my žádnou oběť nepociťujem a nepociťovaly.....nechápu !smajlik - 68

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77213.
    Archiv anket.