Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Je mi osmadvacet let, před dvěma lety jsem se vdala a máme roční holčičku, se kterou jsem na mateřské. Mám hodného manžela, který je skvělým otcem pro naši holčičku, akorát se nemůžeme shodnout v jedné věci. Mě totiž strašně trápí to, jak žijeme. Teda jak bydlíme. A to manžel není schopný pochopit a v poslední době se kvůli tomu čím dál více hádáme.
Po svatbě jsme měli velké štěstí, protože jsme získali od jeho babičky dvoupokojový byt. Ona už v něm sama žít nemohla, má potíže s pohyblivostí a vzala si ji k sobě dcera (manželova máma). Byt měla babička v osobním vlastnictví, ještě za dědečkova života ho odkoupili.
Samozřejmě, že jsem za tu možnost byla strašně vděčná, nemuseli jsme řešit hypotéku ani drahý pronájem. Bydlíme ve svém. Přesto úplně spokojená nejsem. Těšila jsem se, že si náš společný byt začneme zařizovat po svém, ale dosud jsem se toho nedočkala. Krátce po svatbě jsem otěhotněla a šla na rizikové těhotenství, teď jsem na mateřské a peněz nazbyt nemáme, respektive nežijeme si špatně, manžel nás v pohodě uživí, ale jak on říká, je to jen na jistotě jeho příjmu a dneska člověk nikdy neví, co přijde, že třeba může tu práci ztratit.
A tak odmítá jakoukoli možnost úvěru. Přitom bychom nepotřebovali moc, propočítávala jsem to a bohatě by nám stačilo nějakých 200 000 na splátky asi 4 000 měsíčně a měli bychom byt jako klícku. Ale on je úplně zatvrzelý a nechce o tom ani slyšet.
My totiž bydlíme docela zoufale, stydím se sem kohokoli pozvat na návštěvu. Pořídili jsme si jen pár drobností jako nové záclony a hlavně vybavení pro dcerku, jinak je tady všechno po babičce. Je to už starý nábytek, všechno vlastně původní. Kuchyňská linka stará skoro padesát let, umakartové koupelnové jádro, které jsme alespoň potapetovali, i tu linku jsme oživili tapetou, ale stejně je to vidět, že je to taková z nouze ctnost.
V obýváku je nábytek doslova z roku raz dva, skříň a nějaký prosklený sekretář ještě z padesátých let minulého století. 
Jediné, co je trochu novější, je sedačka, kterou si babička s dědou pořizovali v devadesátých letech. Takže i ta už má vlastně něco za sebou, navíc my ji každý den rozkládáme, protože na ní spíme, ten druhý pokoj jsme nechali jako dětský.
Jsem z toho vážně nešťastná, chtěla bych si byt zařídit po svém, moderně, světle, hezky. Místo toho tady od rána do večera koukám na ty staré hrůzy a nemám šanci s tím cokoli udělat.
Manžel mi vyčítá „nenažranost“, prý nemůžeme mít všechno hned, vzít si úvěr kategoricky odmítá, prý můžeme začít šetřit a postupně si kupovat to, na co budeme mít. Jenže to může trvat pěkně dlouho, než bude všechno hotové.
Nechci vypadat jako nějaká nevděčnice, je mi jasné, že zbytečně se zadlužovat je hloupost, ale tohle přece není zbytečné. Přece by mu mělo záležet na tom, v jakém prostředí vyrůstá jeho dítě.
Jak jste se zařizovali vy? Využili jste nějaké půjčky, nebo jste si na všechno postupně ušetřili? Já si totiž myslím, že bez půjčky to dneska prostě nejde.
10.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 240 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
ale vždyt není potřeba si brát nějaké závratné částky...tady jde o katku,když ona se bude cítit dobře,bude štastná a spokojená celá její rodina
ale jinak jsem proti půjčování a zásadně si na vše ušetříme protože to lze!!ale co bude za měsíc,dva či rok nikdo neví a budem třeba rádi za pračku na splátky
Tak nevím, jak to tak čtu a se zkušenostmi s naší rekonstrukce 200 tisíc by nestačilo, pokud není pán schopen a ochoten si ledacos udělat sám. Ona jen rekonstrukce elektřiny přišla na 40 tisíc a pokud se dělá nová kuchyně a koupelny, je to nutnost, rozvody už nevyhovují normám a kdo ví jak je to s bezpečností.
Kuchyně za 8 tisíc, to je možná ta nejlevnější 2 m a kvalita odpovídá umakartu, za 2 roky bude vypadat stejně jako ta stávající. (kupovali jsme nedávno kuchyň a obešla jsem toho opravdu hodně, tak určitou představu mám).
Do úvěru v téhle situaci bych našla ani za nic. Pokud máte 4000 měsíčně navíc , tak šetřit a postupně dokupovat, vymýšlet. Za 5 let máte našetřeno 200 tisíc taky, můžete postupně i utrácet a neplatíte šílené úroky. Zas tak moc se nezdražuje, aby se vám to vyplatilo, leckdy spíš naopak, když člověk číhá na akce, třeba na kuchyně.
Z článku mám dojem, že Katka má představu jako z reklam, že dítě musí mít všechno nové, perfektní vybavení, kdejaké vymyšlenosti, které se dělají a bez toho to nejde. Dítě má přednost ve všem, i zbytečnostech. Možná to tak není, ale měl aby být rovnováha mezi potřebami dětí a rodičů.
V prvé řadě bych zrušila dětský pokoj a koupila pořádné spaní, dítě může být klidně ještě 3 roky s váma a pak stejně musíte své spaní nějak vyřešit líp. A postele se hodí vždycky, i při přestěhování.
A možná si předem promluvit s manželem co se týče jeho představ o budoucím bydlení. Pokud se míní stěhovat jinam, tak už abyste začali spíš šetřit a ne rekonstruovat něco, co využijete jen chvíli.
evropka: fuuuj, přebalovat mimčo na gauči...vždyť při tom manipuluješ s HO*NAMA!!!
PEGG: ano, nakonec to může dojít až tak daleko 
, ale předtím je tolik možných záchranných bodů, že až k exekuci bydlení to nechá dojít jen naprosto nezodpovědný člověk. Takoví by si skutečně žádné půjčky brát neměli 
.jpeg)
aninka01 - 10.1.2012 10:35 
přesně státem posvěcená lichva
aninka01 - 10.1.2012 10:35 - možná jsem tě špatně pochopila, ale když nebudeš splácet úvěr, můžou ti nakonec sáhnou i na to bydlení i když s ním neručíš. 
.gif)
lee: 
jéééééééé to nám chodí i písemně co chvíla......taky už nevím co s těma prašulema mám dělat....
aninka01: tak nás co máme kupu dětí se nějaké velké spoření netýká.... ale taky nemusím mít vše nové azvlášť v té dnešní kvalitě.....jak tu kdosi psal, se starou stěnou žiju a raději si zajdu do divadla nebo někam na dovolenou...a zbytek projíme...
ale dobrá postel je fakt důležitá, to uznávám....
.JPG)
právě mi přišla na mobil nabídka, že si můžu půjčit až 150 000,- hurá to jsem vážně štěstím bez sebe...
evropka: neřvi....
na starý gauč dám novou deku a to voňavé mimi prd pozná....
sharon: ano, to by tyhle starosti neměla 
.
Chtěla jsem tím tak nějak podotknout, že ačkoliv spoření opravdu podporuji, tak někdy je třeba si udělat radost. Na co je spořit celý život jak zběsilá, když si nic nedopřeju a nakonec umřu s báječnou sumou v bance, ale nikdy nebudu vědět, jak chutná beaujolauis
. Moje známá si takhle mnoho let šetřila na jednu věc, která se jí moc líbila a toužila po ní. Když tu sumu nakonec měla, tak zjistila, že už ji "přežila", že už se jí tak nelíbí a vlastně by jí už ani neudělala takovou radost. A tak si tu touhu nenaplnila a přišla o svůj sen.
Proto říkám - nebrat půjčky neuváženě, ale taky vzít v potaz, jestli ta radost nebude mít větší přínos, než starosti z úroků. 
sharon: já vím,ale já nechci na starým gauči přebalovat svoje vonavé mimi
evropka: a určitě platí i nájem ( do fondu oprav) + inkaso....ono se to nezdá ale z jednoho platu dávat 4 litry měsíčně na splátky....záleží jakej ten plat je..
ale zase chápu že pro jejího muže je 200000kc hodně...když připočtu lichvářský úrok tak jsme pomalu na 300000kc
aninka01: Renee: přesně tak...navíc ona je na mateřské a musí v bytě být celý den s dítětem,neumím si představit že bych se tam necítila dobře,pohodlně...alespon trochu dle svých představ i za málo peněz jde hodně muziky,jen mít vkus
