Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Je mi osmadvacet let, před dvěma lety jsem se vdala a máme roční holčičku, se kterou jsem na mateřské. Mám hodného manžela, který je skvělým otcem pro naši holčičku, akorát se nemůžeme shodnout v jedné věci. Mě totiž strašně trápí to, jak žijeme. Teda jak bydlíme. A to manžel není schopný pochopit a v poslední době se kvůli tomu čím dál více hádáme.
Po svatbě jsme měli velké štěstí, protože jsme získali od jeho babičky dvoupokojový byt. Ona už v něm sama žít nemohla, má potíže s pohyblivostí a vzala si ji k sobě dcera (manželova máma). Byt měla babička v osobním vlastnictví, ještě za dědečkova života ho odkoupili.
Samozřejmě, že jsem za tu možnost byla strašně vděčná, nemuseli jsme řešit hypotéku ani drahý pronájem. Bydlíme ve svém. Přesto úplně spokojená nejsem. Těšila jsem se, že si náš společný byt začneme zařizovat po svém, ale dosud jsem se toho nedočkala. Krátce po svatbě jsem otěhotněla a šla na rizikové těhotenství, teď jsem na mateřské a peněz nazbyt nemáme, respektive nežijeme si špatně, manžel nás v pohodě uživí, ale jak on říká, je to jen na jistotě jeho příjmu a dneska člověk nikdy neví, co přijde, že třeba může tu práci ztratit.
A tak odmítá jakoukoli možnost úvěru. Přitom bychom nepotřebovali moc, propočítávala jsem to a bohatě by nám stačilo nějakých 200 000 na splátky asi 4 000 měsíčně a měli bychom byt jako klícku. Ale on je úplně zatvrzelý a nechce o tom ani slyšet.
My totiž bydlíme docela zoufale, stydím se sem kohokoli pozvat na návštěvu. Pořídili jsme si jen pár drobností jako nové záclony a hlavně vybavení pro dcerku, jinak je tady všechno po babičce. Je to už starý nábytek, všechno vlastně původní. Kuchyňská linka stará skoro padesát let, umakartové koupelnové jádro, které jsme alespoň potapetovali, i tu linku jsme oživili tapetou, ale stejně je to vidět, že je to taková z nouze ctnost.
V obýváku je nábytek doslova z roku raz dva, skříň a nějaký prosklený sekretář ještě z padesátých let minulého století. 
Jediné, co je trochu novější, je sedačka, kterou si babička s dědou pořizovali v devadesátých letech. Takže i ta už má vlastně něco za sebou, navíc my ji každý den rozkládáme, protože na ní spíme, ten druhý pokoj jsme nechali jako dětský.
Jsem z toho vážně nešťastná, chtěla bych si byt zařídit po svém, moderně, světle, hezky. Místo toho tady od rána do večera koukám na ty staré hrůzy a nemám šanci s tím cokoli udělat.
Manžel mi vyčítá „nenažranost“, prý nemůžeme mít všechno hned, vzít si úvěr kategoricky odmítá, prý můžeme začít šetřit a postupně si kupovat to, na co budeme mít. Jenže to může trvat pěkně dlouho, než bude všechno hotové.
Nechci vypadat jako nějaká nevděčnice, je mi jasné, že zbytečně se zadlužovat je hloupost, ale tohle přece není zbytečné. Přece by mu mělo záležet na tom, v jakém prostředí vyrůstá jeho dítě.
Jak jste se zařizovali vy? Využili jste nějaké půjčky, nebo jste si na všechno postupně ušetřili? Já si totiž myslím, že bez půjčky to dneska prostě nejde.
10.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 240 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
kubikm: 44let společnýho života je fakt paráda
A navíc i vysvětlení našich"rozdílných"názorů
Jsme holt jiná generace....
Lenniss: no právě...tady jsou všude upálený hliníky....kdo předělává, dává do mědi...ale je to pálka...co si budeme povídat
lee: jj, takoví jsme my, matinko
no doufám dotlučeme do zlaté svatby
letos měl můj muž těžkou nehodu...nebyla to jeho vina...ale brali to jako smrťák
byl to očistec pro naši rodinu, nikomu nepřeju...ale povedlo se mi ho probudit k životu...
a tak od té doby poměřuju svět trochu jinak
už vím, co je opravdu důležité
dneska na to lidi zapomínají a honí se za chimérou....
hromaděním krámů nebudou šťastnější....
kubikm: no my stavíme dům+provozovnu,takže jaksi o těchto vyřizováních vím svoje
...a třeba právě kvůli té elektrice,když o tom píšeš bych tu rekonstrukci prosazovala já,protože není nic horší než zastaralá a nebezpečná elekroinstalace
lee: no tím myslím,žes psala o staré kuchyni atp...je jasný, že když opravuješ zgruntu celej barák,tak je spousta přednějších věcí,než nábytek
Lenniss: hele, já vím, že to nemyslíš zle a nechceš se hádat, beru, že máš trochu jiný názor, než já
ale je dobré, že si to v klidu tady probereme
a možná, až budeš něco předělávat, že to uděláš bezpečně
.JPG)
Lenniss: nevím přesně jak to myslíš...opravujeme, ale jen to, na co máme...
kubikm: je to jak říkáš, něco podobného máme v rodině a obávám se, že to opravdu dopadne špatně, protože švagr už na ,,vymejšlení" své ženy přestává mít trpělivost a hlavně sílu....
44 let, to je krásný
Lenniss: my jsme měli zděné...jen jsem měnila za vanu sprcháč...a musela jsem zažádat na družstvo
musela jsem dodržet nové předpisy...na koupelnu a wc jsou teď jiné pojistky...musíš na to mít elektrikáře, co má certifikát...musely se vyměnit dráty a právě přidat tu extra pojistku, aby tě nezabil proud
Lenniss: no ale musíš mít stavební povolení
pokud nátěr nahradíš kachlíkama, tak ne...ale pokud měníš umakart...tak určitě..
lee: no ale pokud bude kyselá...a bude prudit....možná o manžela přijde...tam je to nebezpečí...dítě přijde o otce...dneska se tak snadno rozvádějí....
když si vzpomenu, jak jsme my s mužem začínali...fakt bedýnky od ovoce seskládané jako stěnu...hodně knížek....hlavně, že jsme měli střechu nad hlavou...krutě zaplacený zavřený obchod, který jsme předělali na byt....jsme spolu dodnes...44 let...
kubikm: ale vždyt ty bytový jádra se běžně předělávají,ne??Stačí přeci zachovat funkci nosných zdí,ne?Jasně že to není jen tak,ale nic není zadarmo
lee: ale ty jsi taky psala,že máte domek a opravujete,ne?A to je trochu jiná situace..
Bellana: no každý jsme si v tom článku asi našli,to co jsme chtěli
Taky nemůžeme nikdo vědět,jestli nějaký příjem měla...jestli všechny prachy neprocestovali,nebo si za její ušetřený nekoupili třeba auto?
Jinak souhlasím s Tebou,že názor manžela je nad názorem všech známých-obzvlášt v takovém případě
Ostatně já bych zrovna tohle asi nikde na diskuzi neřešila
kubikm: Bellana: 
Lenniss: tak třeba já mám 50 let starou linku a nábytek v pokoji je mladší,má jen asi 45 let,na nový prostě zatím nemáme, i když by se mi nejspíš líbilo něco jiného, ale tenhle funguje a půjčku bych si kvůli tomu NEVZALA...
neodsuzuju Katku že chce hezky bydlet, ale nechápu že chce všechno v téhle situaci na úvěr. (aby to nebylo jen na tobě sevenofnine) ono je to v podstatě stejně jedno, o čem se tu všichni dohadujeme, rozhodnout si to stejně bude muset Katka s manželem
Lenniss: nevím, co je to za dům...ale
musíš nejdříve zažádat, zda můžeš to jádro...a jak
ona to není psina...jsou různě nosné zdi a ne v každém bytě stejně
my máme barák 12 pater...a někde s tím nejde nic dělat, porušila by se nosnost domu....u nás konkrétně v 3., 6. a 9. patře....
při privatizaci někdo zaplatil 2 byty vedle sebe a chtěl spojit...někde to šlo a někde prostě ne...chápeš?
.JPG){kind=avatar}
Lenniss: Za nevděčnici ji nemám, ale za naivku ano. Je jí dvacet osm, VŠ vzdělání nepředpokládám, nezmiňuje se o něm ani náznakem, nemá našetřeno nic, a teď by chtěla z jednoho platu a rodičovské splácet dluh, aby se nestyděla pozvat si kamarády. Nemuseli nic platit na pořízení bytu. Kam tedy šel celý jejich příjem? Za takové situace je dluh přijatelný jen na naprosto nezbytné věci, nový nábytek takovou nezbytnou věcí není. Všichni radíme totéž - ať šetří tu částku, kterou by dávali na splácení dluhu, a ať si za ni postupně koupí, co oba budou chtít. Není to sice populární, ale skutečně i manžel do toho má co mluvit. Zařízení bytu není jogurt, o kterém se nediskutuje. Nepíše o tom, že je byt prolezlý plísní a špínou. Jen není moderní. Manžel je teď v obavách, jak zvládnou vyžít, možná se musí bát, jestli mu práce vydrží. Zatěžovat jeho nervovou soustavu ještě dluhem na něco, co on sám za nejdůležitější v danou chvíli nepovažuje? Asi jsem divná, ale názor mého muže stojí nad názorem všech mých kamarádů a známých dohromady.
