Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Je mi osmadvacet let, před dvěma lety jsem se vdala a máme roční holčičku, se kterou jsem na mateřské. Mám hodného manžela, který je skvělým otcem pro naši holčičku, akorát se nemůžeme shodnout v jedné věci. Mě totiž strašně trápí to, jak žijeme. Teda jak bydlíme. A to manžel není schopný pochopit a v poslední době se kvůli tomu čím dál více hádáme.
Po svatbě jsme měli velké štěstí, protože jsme získali od jeho babičky dvoupokojový byt. Ona už v něm sama žít nemohla, má potíže s pohyblivostí a vzala si ji k sobě dcera (manželova máma). Byt měla babička v osobním vlastnictví, ještě za dědečkova života ho odkoupili.
Samozřejmě, že jsem za tu možnost byla strašně vděčná, nemuseli jsme řešit hypotéku ani drahý pronájem. Bydlíme ve svém. Přesto úplně spokojená nejsem. Těšila jsem se, že si náš společný byt začneme zařizovat po svém, ale dosud jsem se toho nedočkala. Krátce po svatbě jsem otěhotněla a šla na rizikové těhotenství, teď jsem na mateřské a peněz nazbyt nemáme, respektive nežijeme si špatně, manžel nás v pohodě uživí, ale jak on říká, je to jen na jistotě jeho příjmu a dneska člověk nikdy neví, co přijde, že třeba může tu práci ztratit.
A tak odmítá jakoukoli možnost úvěru. Přitom bychom nepotřebovali moc, propočítávala jsem to a bohatě by nám stačilo nějakých 200 000 na splátky asi 4 000 měsíčně a měli bychom byt jako klícku. Ale on je úplně zatvrzelý a nechce o tom ani slyšet.
My totiž bydlíme docela zoufale, stydím se sem kohokoli pozvat na návštěvu. Pořídili jsme si jen pár drobností jako nové záclony a hlavně vybavení pro dcerku, jinak je tady všechno po babičce. Je to už starý nábytek, všechno vlastně původní. Kuchyňská linka stará skoro padesát let, umakartové koupelnové jádro, které jsme alespoň potapetovali, i tu linku jsme oživili tapetou, ale stejně je to vidět, že je to taková z nouze ctnost.
V obýváku je nábytek doslova z roku raz dva, skříň a nějaký prosklený sekretář ještě z padesátých let minulého století. 
Jediné, co je trochu novější, je sedačka, kterou si babička s dědou pořizovali v devadesátých letech. Takže i ta už má vlastně něco za sebou, navíc my ji každý den rozkládáme, protože na ní spíme, ten druhý pokoj jsme nechali jako dětský.
Jsem z toho vážně nešťastná, chtěla bych si byt zařídit po svém, moderně, světle, hezky. Místo toho tady od rána do večera koukám na ty staré hrůzy a nemám šanci s tím cokoli udělat.
Manžel mi vyčítá „nenažranost“, prý nemůžeme mít všechno hned, vzít si úvěr kategoricky odmítá, prý můžeme začít šetřit a postupně si kupovat to, na co budeme mít. Jenže to může trvat pěkně dlouho, než bude všechno hotové.
Nechci vypadat jako nějaká nevděčnice, je mi jasné, že zbytečně se zadlužovat je hloupost, ale tohle přece není zbytečné. Přece by mu mělo záležet na tom, v jakém prostředí vyrůstá jeho dítě.
Jak jste se zařizovali vy? Využili jste nějaké půjčky, nebo jste si na všechno postupně ušetřili? Já si totiž myslím, že bez půjčky to dneska prostě nejde.
10.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 240 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
mj ten dnešní nábytek je stejně tak nekvalitní, tak maximálně na 5 let....nebylo nad starou poctivou kvalitu....
Někdy si připadám,jako že žiju v nějakém divném světě:lidi se zadlužují kvůli dárkům na Vánoce,kvůli dovolené,autu,nějakým věcem...Pak nemají na splácení,berou si další a další půjčky a na konci jsou z nich trosky,vyhlašují osobní bankroty,skončí v holobytu,pod mostem....Jediné,co chápu,je půjčit si na vlastní byt nebo dům,ovšem k tomu je podmínkou jistota zaměstnání-no a kde je dnes tato,dříve tak samozřejmá,jistota??? Osoba z výše uvedeného článku je bez vlastního rozumu,zdá se,jinak by sama přišla na to,co je v životě nejdůležitější: zdraví,spokojené manželství a vlastní střecha nad hlavou...Nějaké věci jsou až na dalších příčkách...Jsem pro:našetřit a až pak kupovat něco nového.Dítěti je jedno,jestli je nábytek nový nebo starý a čistý...Nesnáším pořad v TV,kde si lidi nechají vystěhovat byt,kolikrát vyhodí a nechají zničit slušné věci,aby ve finále, s nadšeným výrazem, dostali dnešní dřevotřískové náhražky a šmejdy,ovšem umělecky načančané!!!!
sarmyn: já se sestrou taky ..a jak rády vzpomínáme.....
Lissie: lépe bych to nenapsala
Nečetla jsem přízpěvky, ale mně osobně přijde dost šílené ročnímu dítěti zařizovat dětský pokojíček a sami spát na rozkládacím gauči po někom ..... My jsme měli zpočátku 2 dětské postýlky v ložnici, na hraní a ostatní provoz sloužil obývák. Podle toho tedy taky vypadal, byl prostě obýván, používán, plný hraček, knížek, modelů letadel, prostě jsme v něm žili. Kuchyni jsme měli původní z roku 1933 nějakých 5let, byl to klasický kredenc. Pak jsme sehnali z druhé ruky linku z bytovky. Nové pěkné kuchyně jsem se dočkala po 17 letech manželství. A Katko, nikdy jsem se za starou kuchyni nestyděla. Spíš jsem s kamoškama vždycky plánovala jakou si jednou pořídím. Jenže my jsme asi byli skromnější, spokojili jsme se s málem, hlavně že jsme byli s manželem sami a ve svém.
sarmyn: ja nerikam, ze to nejde. jen pochybuju, ze to tak pani bude chtit.
.JPG)
mimochodem, lepší děravý kalhoty než duše...
tornado-lou: moje kamarádka vyrostla ve dvoupokojáku s rodiči a dvěma bráchy.. A abych nezapoměla, v obýváku měli klavír....
Tedy na krátkou dobu splácení, pardon.
Když jsem začínala číst, tak jsem myslela, že máte spoustu našetřeno, bydlíte ve vybydleném bytě a manžel kruťas nedovolí, aby se něco opravilo, předělalo a koupilo. Ale evidetně to tak není. Souhlasím s některými názory, že pokud je pro mě priorita čístlo jedna nově zařízený byt, tak nejdfřív šetřím, zabydluju a pak teprve pořizuju dítě. Ale to užje zbytečné řešit. Pro mě je taky důležité, kde bydlím a jak to tam vypadá. Měl by to přecejen být přístav klidu, kde se cítím dobře a chodím si po práci odpočinout, je to prostě domov. Takže pro to určitě udělat maximum ano, ale ne za takovou cenu - nemyslné půjčky. Nepíšte, jestli máte něco ušetřeno, ale pokud ne, tak je to fakt velký risk, nejen v případě ztráty zaměstnanání manžela, ale i třeba nemoci někoho z vás. Stojí to za to? Také mi, jako některým, přijde rozumné si šetřit a postupně rekonstrovat a kupovat. Pokud půjčky, tak třeba takový ty na malé částky na kterou dobu splácení, kde by člověk nepřeplatil moc nebo vůbec, občas se taky najde taková akce. Jako holý nerozum mi přijde se kvůli tomu vyhýbat návštěvám, to opravdu vaši přátelé mají takové priority? Tak to opravdu nejsou moc dobří přátelé. Nebo to spíš máte v hlavně jednom Vy? Vždyť i starý nábytek se dá relativně dobře zabydlet, vymalovat, vytřídit nepotřebné, pořídit doplňky a prostě to brát tak, že to není na vždycky, ale buduje se postupně... Ono to má taky své kouzlo, jen prostě nepdléhat tomu, že byz toho, co vidím jinde, to nejde. Vy jste vy a máte své tempo, potřeby a priority podle své současné situace. Myslím, že tak to tu má hodně z nás, mě nevyjímaje...
Katku chápu, taky bych chtěla novou sedačku a tak šetříme, ale pokaždý radši ty našetřený peníze roztočíme za dovolený..sedačka dostala nový šaty a taky to jde. Ve stáří radši budu vzpomínat jak jsem projela svět a ne, že jsem si co dva roky koupila nový nábytek...(holt prachy na obojí najednou dá jen málokdo). 
kareta: sevenofnine: 
Renee: když žiješ v podnájmu, platíš jen podnájem.. když o něj náhodou přijdeš, halt si musíš najít jiný....když platíš hypotéku a nemáš na ni, tak se ti třeba stane, že ručíš domem, který je neprodejný za ty prachy, který do něj narveš, banka ho prodá pod cenou a ty přijdeš o všechno krom dluhů, ty ti zústanou..
ja si navic porad myslim, ze v tom byte nezustanou. i kdyby meli jen jedno dite, tak jakmile mu bude vic nez rekneme 5-6, tak zacne byt dvoupokojak trem lidem tesnej. cili bych fakt zustala maximalne u te rekonstrukce jadra (pokud je teda ten byt jejich, tak se stejne bude muset driv nebo pozdeji udelat) ale novy nabytek az do noveho bytu.
sevenofnine:což by nebylo takové neštěsí, kdyby to byly žny s vlastními příjmy adekvátními nároků, jež mají...
sevenofnine: 9:47..nebo dlužníci....
