Kdo z nás je větší sobec? Rozsoudíte nás?
Přišel nám do redakce zajímavý e-mail. Zajímavý je nejen svým obsahem, ale i formou. Vyjádřily se v něm totiž obě dvě zúčastněné strany: Manželé Jiří 34 a Marcela 31 řeší velice závažný problém, přímo dilema. Každý z nich jej vnímá po svém a nedaří se jim nalézt společnou řeč. Proto se na nás obrátili s prosbou o zveřejnění jejich příběhu a doufají, že jim vaše reakce, názory a pohledy pomohou v jejich rozhodování. I přes to, že řeší velmi citlivé téma a nemohou nalézt shodu, se mají velmi rádi a jeden bez druhého si život nedokáže představit.
Dítě za každou cenu, nebo nucená bezdětnost?
Marcela s Jiřím se vzali před pěti lety, společně si na hypotéku pořídili byt a plánovali založení rodiny. Asi rok po svatbě se začali pokoušet o miminko. Bezúspěšně. Když se ani po dvou letech početí nezdařilo, rozhodli se obrátit na lékaře. Respektive Marcela navštívila svého gynekologa a absolvovala poměrně dlouhodobé a náročné testy a vyšetření ohledně své plodnosti. Jiří toto vyšetření zprvu rezolutně odmítal. Až když se ukázalo, že jeho žena je po této stránce zcela v pořádku, podvolil se a i on se nechal vyšetřit. Výsledek pro něj byl zdrcující. „Viníkem“ jejich bezdětnosti se totiž ukázal být on. Dlouho se s tím nemohl vyrovnat a na téma děti se odmítal bavit. Marcela to chápala a nenaléhala na něj, jednu dobu se pokoušela smířit s tím, že tedy nikdy mít děti nebudou.
Postupem času se však vše vyvinulo jinak. Jak Marcela sama říká, bylo to silnější než ona a najednou se přistihla, že nedokáže myslet na nic jiného než na to, jak moc by si přála miminko. Opatrně navedla řeč na možnost umělého oplodnění od anonymního dárce, což se u Jiřího setkalo s absolutním odmítnutím a nepochopením.
Marcela
„Jsem normální, mladá a zdravá žena. Odjakživa jsem věděla, že jednou budu mít děti. Vždycky, když jsem přemýšlela o své budoucnosti, pokaždé jsem se viděla jako matka. Děti miluji a mít svého vlastního drobečka je pro mne nesmírně důležité a čím jsem starší, tím intenzivněji tuto touhu cítím. Když se potvrdila Jirkova neplodnost, byl to pro nás pro oba velký šok. Svého muže miluji, v žádném případě bych ho nechtěla ztratit, ale zároveň si nedokážu představit, že bych neměla mít dítě, když já sama jsem po této stránce zcela v pořádku. Když jsem nadnesla téma umělé oplodnění, setkala jsem se z jeho strany s velkým odporem, řekla bych až nekompromisním. On to bere tak, že prostě děti mít nemůže, a i když to pro něj určitě nebylo lehké, dokázal se s tím smířit. A to samé vyžaduje i po mně. Jenže pro mne to není tak jednoduché, jako pro něj. Jsem žena, má touha po dítěti je zcela přirozená. Představa, že bych žádné mít nemohla, mi doslova rve srdce na kusy. Zároveň si ale nedokážu představit, že bych Jiřího měla ztratit. Myslím, že v našem případě není nutné si dítěte zříkat, při dnešních možnostech medicíny. Jiří to ale vidí jinak. Označuje mne za sobeckou, prý myslím, jen na sebe a na své touhy a potřeby. Já si naopak myslím, že sobecký je on, když po mně chce, abych v sobě udusila své mateřské city jen kvůli tomu, že on si nedokáže představit, že by měl vychovávat „cizí“ dítě, jak řekl.“
Jiří
„Jsem si vědom, že na ženském serveru asi jako muž moc pochopení nedostanu. Přesto jsem souhlasil, že půjdu takto anonymně s kůží na trh, protože přiznávám, že by mne názory ostatních žen docela zajímaly. Marcela totiž 
tvrdí, že po ní chci něco zcela nemožného, v podstatě nemyslitelného, na co přece žádná normální žena nemůže dobrovolně přistoupit. Já si to nemyslím. Jsme dva, máme se rádi, já Marcelu velmi miluji, je to ta nejlepší žena, jakou jsem si mohl přát. Ano, po dítěti jsme oba velmi toužili, a když se ukázalo, že je mít nemůžeme, hodně nás to bolelo. Hlavně mne. Nikdo si neumí představit, co jsem prožíval, jak mi bylo, když se potvrdila má neplodnost. Dlouho jsem se z toho dostával, ale pak jsem se s tím vším nějak smířil a říkal si, že je přece nejdůležitější, že máme jeden druhého. Marcelin nápad s umělým oplodněním od anonymního dárce skutečně nemůžu akceptovat. Ona argumentuje tím, že by to dítě přece nebylo cizí, bylo by naše, ale já vím, že bych ho nedokázal přijmout. Věděl bych, že není moje. Ona jako žena to asi cítí jinak, ale já se přes tohle nedokážu přenést.
Podle Marcely jsem sobec. Někdy mám pocit, že mne až citově vydírá, prý bude do smrti nešťastná, když kvůli mému egu zůstane nedobrovolně bezdětná. Vůbec ji nenapadne, že i na jejím postoji je hodně sobeckosti. Klidně by se nechala uměle oplodnit a na mne a na mé pocity by vůbec nebrala ohled.“
Problém, který Marcela a Jiří řeší, není vůbec jednoduchý. Myslím, že většina z nás dokáže pochopit každého z nich. Oba dva mají svůj pohled, své pocity, své důvody. A oba dva na ně mají právo a jejich citové rozpoložení je pochopitelné.
Jak se na celou jejich situaci díváte vy, jako „nezúčastněné osoby“? Dokážete si představit, jak byste zvládly vyřešit podobnou situaci?
7.9.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 249 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kdo z nás je větší sobec? Rozsoudíte nás?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nechápu,jak se někdo může "třást" na dítě!!! Znamená to doživotní starosti!!! Já jsem nikdy děti nechtěla,protože jsem jako nejstarší ze 4 dětí měla odjakživa sourozence na hrbu,takže jsem neměla žádné naivní představy o rozkošném děťátku,ale vždy konkrétní situace v mozku zafixované....Kdyby mě neukecal manžel,tak jsem si mohli velice pohodlně a bezstarostně žít...Paní ať si nechá udělat dítko,manžel pak zjistí,jestli to vydrží nebo ne..Kdo je větší sobec-já myslím že Marcela,která si dělá iluze-svět je přelidněný,bůhvíco na nás příští rok čeká,děti,které se letos narodí,mají jít do důchodu v 72 letech....Fakt růžová a idylická budoucnost!!
Chapu oby dva. Jeji touhu po diteti, sama vim jak je ta touha silna, silnejsi nez cokoliv jineho. Zaroven chapu jeho, jednak se smirit s tim, ze tim kdo je neplodny je on, to uz muselo byt pro nej hrozne tezky, myslim, ze muzi takovou informaci prijimaji hrozne tezko. Myslim, ze kdyz on citi, ze by dite, ktere neni jeho (takhle on to vidi, je to potreba prijmout jako fakt), ze k nemu nedokaze najit vazbu, tak je treba se s tim proste smirit, protoze by se mohlo stat, ze to dite bude ze strany Jiriho nemilovane, i kdyby to nedaval najevo, dite to muze citit, ve finale by se vse mohlo obratit jak proti Marcele tak i proti diteti.
Napadlo vas treba, ze by jste mohli jit do adopce, kdy dite vlastne nebude ani jednoho z vas? To by bylo fer, ne? Byli by jste tak oba na jedne lodi, oba by jste si museli hledat cestu k diteti stejnym zpusobem... nic jineho me nenapada...
PS: sobec neni ani jeden z vas...
Riki: Zajímavý názor, ale líbí se mi MOC a souhlasím. 
.jpeg)
Než si přečtu ostatní reakce, řeknu svůj názor. Jako první nefér jednání Jiřího(i doktora) mi přišlo, že nejprve honil po vyšetřeních Marcelu,ač musel vědět,že vyšetření ženy je daleko náročnější a bolestivější než vyšetření muže. Dost se divím, že v dnešní době sami lékaři nedělají obrácený postup, nejdřív vyšetření muže a pokud je v pořádku,pak teprve přichází na řadu žena. Jenže chlapi si nedovedou připustit,že oni by byli neplodní,ač právě tato skutečnost je v dnešní době dost častá.
A co se týká dítěte, já Marcelu chápu, asi jsme my ženy tak naprogramované (samo,že ne všechny) ale je to pocit,který neumíme potlačit.
Marcelo a Jiří, uvažovali jste o adopci? To by pak bylo opravdu cizí dítě,ale cizí pro oba,což by bylo spravedlivější. Ale já měla za to, že umělé oplodnění se provádí vlastními vajíčky i spermiemi (snad by se tam nějaká živá mrška našla,ne?
)
Taky si neumím představit život bez dětí a pokud Jiří Marcelu donutí k bezdětnosti,tak jejich vztah stejně moc růžově nevidím, Marcela mu to bude vyčítat a pokud neodejde, bude mezi nimi do konce života něco nevyřešeného, na druhou stranu chápu Jiřího,že nechce cizí dítě. Jenže on se s tím, že nemůže mít děti dokázal vyrovnat, jenže po Marcele chce, aby se jich vzdala, protože ona by je mít mohla. Myslím, že je velký rozdíl mezi tím, vzdát se něčeho co mít nemůžeme a mezi tím vzdát se něčeho co mít můžeme,co hrozně chceme. 
Kupte si medvídka mývala. 
Lidi, co řeší takovýhle problém tím, že napíšou na internetové fórum, nejsou dost dospělí na to,aby měli děti. Ačkoli se domnívám, že to je hlavně práce Marcely a Jiří byl k tomu vyjádření zde dotlačen duševními kopanci.
Nicméně - o malinko víc jsem na straně Jiřího. Cizí genetický materiál se může v budoucnu projevit všelijak, a já osobně bych si cizí dítě vzala jen v případě, že to bude někoho z příbuzenstva, co by se o něj nemohl postarat sám, tak aby neskončilo v ústavu. A oplodnění dárcem, to je prakticky totéž, jako osvojení nebo adopce již "hotového" dítka, takže za sebe říkám, že ne. Planeta je beztak přelidněná, lidstvo pomalu degeneruje, proč k tomu za každou cenu přidávat další jedince. Znám řadu žen, které prožily bohatý a naplněný život i bez dětí, a šlo to, a nehroutily se. Pro mě by byl partner přednější, než touha po rozmnožování. Děti dospějí a odejdou, partner může zůstat napořád. Ovšem jak tak čtu ty názory v diskuzi - Jiří, vzdejte to. Najděte si jinou, co buď děti má, nebo je mít nechce, s Marcelou nemáte šanci. I kdybyste byl jinak nejdokonalejší muž na světě, při každé příležitosti, u každé sebemenší neshody byste to měl na talíři, že ani to děcko jí nejste schopný udělat. To by nevydržel ani kůň, natož milující manžel. Ono je to těžký se s tím smířit, ale zbytek života to poslouchat je nemožný, a to většině žen prostě nevysvětlíte, však vidíte tu diskuzi. 
.gif)
Nevidim nic sobeckeho ani u jednoho z manzelu. Proste maji jiny pohled na svet.
Je ale nutne pocitat s budouctnosti - v mem okoli se prave nedavno rozesel par - jeji touha po diteti byla silnejsi, nez cokoli jineho.
A predpokladam, ze takhle to dopadne i u Jirky s Marcelou.
V kazdem pripade bych se obratila na odbornika, nechala si vysvetlit co a jak a hlavne si nechala poradit od nej.
.jpg)
stejně si myslím, že Jiřího jednou tato "sobeckost" přejde, že to je prostě jen určitý šok z toho, že je "jalový" on. Chlapská ješitnost je strašná a myslím si, že rok a půl až dva roky na rozdýchání takovéhoto problému - a ještě s tím, že na něj začne partnerka "tlačit" a "citově ho vydírat" - je strašně málo. Tady by možná fakt pomohl psycholog, možná nějaký manželský poradce - ale museli by tam chodit oba...
Problém je možná i v tom, že Marcele už odtikávají hodiny, a zas tolik času na řešení nemá
Jiří - každopádně držím palce. Nemáte a nebudete to mít jednoduché.
Naprosto chápu pana Jiřího a nemyslím, že by byl sobec.
Zrovna tak ,,sobecké" se mi jeví, když na něj tlačí Marcela.
Za prvé, jak tady už některé psaly, asi jste nezkusili ještě všechny možnosti. A za druhé, pokud by to opravdu nešlo, tak proč radši nezkusit adopci? V tomhle případě by jste na tom byli stejně. Zdá se mi to spravedlivější, nehledě k tomu, že byste pomohli nějakému drobkovi k lepšímu životu.
.gif)
lee: já mám i pro Marcelu pochopení, ještě pořád řeším něco podobného v méně drastickém provedení - ano/ne, takže tu touhu chápu a dokonce i tu možnou bolest, ale na to opravdu musí být oni dva a ne veřejné fórum.
Možná by si Jiří mohl promluvit s nějakým prychologem, který se touto problematikou přímo zabývá - nakolik je ten blok v něm překonatelný, nebo není, bojím se, že když bude "ukecán", přemluven, nebo nepřímo donucen výhrůžkou případného rozchodu, výsledek nebude dobrý.
On ten rozmnožovací instinkt je v přírodě nastaven dokonce i výš, než pud sebezáchovy, takže bych si s tím moc nezahrávala ani z jedné, ani z druhé strany.
.gif)
Johanka74: 
od toho bývaly Františkovi lázně....sáhla si na Františka a bylo to.....
.JPG)
vosmajda: Grainne: souhlas
nezavrhovala bych Jiřího, jen proto, že to takhle nechce, má právo se takhle cítit, jen bych asi přemýšlela, co to mé rozhodnutí může způsobit,možná Marcela nikdy nepřekoná potřebu mít děti a pak bude nešťastná nebo odejde k někomu jinému...
tornado-lou: no, třeba ještě předtím bude muset zabít draka.
.gif)
..to jsem ale ukeacaná,ani se mi to nevešlo 
Chtěla jsem jen zakončit, že je to samozřejmě jen můj pohled, možná úplně blbej, a nechci strašit.
Dřív by se to vyřešilo jednoduše, žena by se zapomněla někde jinde a bylo by vystaráno, dneska je moc doktorů a vyšetření 
Za prvé, myslím,že by to měli řešit na jistém RODINném serveru, kde je k tomuto tématu několik diskuzí, týkajících se úplně stejných problémů, včetně MESA/TESA jako už tu bylo zmíněno a je tam možno najít i vyjádření těch mužů, kteří i několikrát na tomto, ne zrovna levném, zákroku byli. Takže asi bych se pokusila vyčerpat tyto možnosti, pak dárce. Pokud bude Marcela nešťastná (chápu jí), stejně půjde vztah do háje. Adopce je dost zdlouhavá, než by Vás prověřili až do pátého kolene a rozpitvali vaše duše a podobné lahůdky, byli byste stejně na miminko "moc staří". Částečně dovedu pochopit ješitnost chlapa,že má "cizí"dítě, ale probůh, vždy´t byste o tom věděli jen vy, pochybuju,že by to Marcela roztrubovala po sousedech a tím Jiřího "znemožňovala". Holt chlapi jsou zvláštní, na svůj pytlík jsou hrdí a ješitní, běda,jak jim někdo sáhne na mužnost. Je to vidět i na tom, jak vyváděj,když chce rozumná ženská nechat vykastrovat psisko. U feny je jim to šumafuk,ale běda, jak by se nechal vykastrovat pes, to je hned chudák, už si neužije a podobné bláboly
Přitom v naší zemi mám poslední dobou pocit, že snad jen minimum chlapů vychovává SVOJE děti. Většinou si nadělá svoje,pak se rozvede, na svoje se vyprdne a vychovává cizí děti své nové partnerky. A tak dokolečka.. Jiří, tohle dítě by bylo od milimetrové velikosti "tvoje" , tak se toho neboj. Pokud do toho nepůjdeš, doporučuju,abyste se radši v přátelském duchu rozešli. možná si marcela spáchá dítě s někým jiným, honem honem, a pak se za pár let zase dáte dohromady. Akorát že to už pak přijdeš o to narození atd.
Ještě mě napadla takový myšlenka,nad kterou jsem dumala při některých příbězích manželství,kde je neplodný muž - ale vůbec nechci strašit, chraň bůh - v některých případech ten neplodný muž (myslím úplně neplodný, skoro žádné spermie, teda nejen sníženej počet,což je daň dnešní doby) měl následně onemocnění mozku. Možná,že by se hodil nějaký komplexní lékař - viz předchozí článek - aby případně vyvrátil tuto možnost. Ale jak ří
jo a Jiří - to buďte ještě rád, že MArcela uvažuje o tom, že by se "nechala klidně uměle oplodnit" - teď si představte, že nebude čekat na doktory, nebude podstupovat hormonální léčbu a prostě se "nechá oplodnit" nějakým dobrým přítelem, a na "vaše city" opravdu nebude brát ohled!!!! To bude teprve sranda
