Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Je mi osmadvacet let, před dvěma lety jsem se vdala a máme roční holčičku, se kterou jsem na mateřské. Mám hodného manžela, který je skvělým otcem pro naši holčičku, akorát se nemůžeme shodnout v jedné věci. Mě totiž strašně trápí to, jak žijeme. Teda jak bydlíme. A to manžel není schopný pochopit a v poslední době se kvůli tomu čím dál více hádáme.
Po svatbě jsme měli velké štěstí, protože jsme získali od jeho babičky dvoupokojový byt. Ona už v něm sama žít nemohla, má potíže s pohyblivostí a vzala si ji k sobě dcera (manželova máma). Byt měla babička v osobním vlastnictví, ještě za dědečkova života ho odkoupili.
Samozřejmě, že jsem za tu možnost byla strašně vděčná, nemuseli jsme řešit hypotéku ani drahý pronájem. Bydlíme ve svém. Přesto úplně spokojená nejsem. Těšila jsem se, že si náš společný byt začneme zařizovat po svém, ale dosud jsem se toho nedočkala. Krátce po svatbě jsem otěhotněla a šla na rizikové těhotenství, teď jsem na mateřské a peněz nazbyt nemáme, respektive nežijeme si špatně, manžel nás v pohodě uživí, ale jak on říká, je to jen na jistotě jeho příjmu a dneska člověk nikdy neví, co přijde, že třeba může tu práci ztratit.
A tak odmítá jakoukoli možnost úvěru. Přitom bychom nepotřebovali moc, propočítávala jsem to a bohatě by nám stačilo nějakých 200 000 na splátky asi 4 000 měsíčně a měli bychom byt jako klícku. Ale on je úplně zatvrzelý a nechce o tom ani slyšet.
My totiž bydlíme docela zoufale, stydím se sem kohokoli pozvat na návštěvu. Pořídili jsme si jen pár drobností jako nové záclony a hlavně vybavení pro dcerku, jinak je tady všechno po babičce. Je to už starý nábytek, všechno vlastně původní. Kuchyňská linka stará skoro padesát let, umakartové koupelnové jádro, které jsme alespoň potapetovali, i tu linku jsme oživili tapetou, ale stejně je to vidět, že je to taková z nouze ctnost.
V obýváku je nábytek doslova z roku raz dva, skříň a nějaký prosklený sekretář ještě z padesátých let minulého století. 
Jediné, co je trochu novější, je sedačka, kterou si babička s dědou pořizovali v devadesátých letech. Takže i ta už má vlastně něco za sebou, navíc my ji každý den rozkládáme, protože na ní spíme, ten druhý pokoj jsme nechali jako dětský.
Jsem z toho vážně nešťastná, chtěla bych si byt zařídit po svém, moderně, světle, hezky. Místo toho tady od rána do večera koukám na ty staré hrůzy a nemám šanci s tím cokoli udělat.
Manžel mi vyčítá „nenažranost“, prý nemůžeme mít všechno hned, vzít si úvěr kategoricky odmítá, prý můžeme začít šetřit a postupně si kupovat to, na co budeme mít. Jenže to může trvat pěkně dlouho, než bude všechno hotové.
Nechci vypadat jako nějaká nevděčnice, je mi jasné, že zbytečně se zadlužovat je hloupost, ale tohle přece není zbytečné. Přece by mu mělo záležet na tom, v jakém prostředí vyrůstá jeho dítě.
Jak jste se zařizovali vy? Využili jste nějaké půjčky, nebo jste si na všechno postupně ušetřili? Já si totiž myslím, že bez půjčky to dneska prostě nejde.
10.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 240 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kareta: Jasně, podnájem, který stojí mnohdy víc než hypotéka.
.gif)
ano, bez půjček to dneska nejde !!!! taky proto je tolik zadlužených a tolik exekucí......dnes půjčku ? ani náhodou.....co když manžel zůstane bez práce ? z čeho ten úvěr budete splácet ? přijde exekutor a budete i bez bytu....takže raději se starým nábytkem nějaký čas než bez střechy nad hlavou......
uvědom si, že nám se to kdysi dobře splácelo když jsme měly jistotu s prací.....!
Renee: nikdo si nemusí brát hypotéku nebo půjčku na byddlení...vždy tu je jiná možnost. třeba ten podnájem!
caira: Trávím v práci celé dny, ale přesto mi není jedno, kam se chodím vyspat. V bytě se musím hlavně cítit dobře. Kdybychom to měli takhle, tak vlastně nemusíme ani uklízet, na co, když se tam chodíme jenom vyspat? 
Když spím, tak nánosy prachu a neprůhledná okna stejně nevidím 
z tohoto jsi vážně nešťastná ?????? pak ti ze srdce přeju aby tě nepotkalo už nikdy nic horšího................
Manžel je normlní a ekonomicky gramotný člověk, Katka propadla konzumu a iluzi, že může mít všechno a hned, a že dluhy jsou dnes normální. No, nejsou...pokud sama neumí ušetřit z toho co mají 4K, tak nemá smysl vůbec o takové půjčce uvažovat.
Btw- linka se dá skutečně pořídit za 10tis...ale taky za 500.000,- Ve finále je člověk buď dobrá kuchařka, nebo vaří celoživotně blbě
evropka: 
Přesně tak, já bych začala s vyměňováním a přestavbami ještě před nastěhováním. Do umakartové koupelny bych nešla a spát na rozkládacím gauči škodí zdraví a jednou na to můžou šeredně doplatit.
Ani na té půjčce nevidím nic špatného, vždyť přece neplatí hypotéku ani drahý nájem. Vy tady operujete s nemocí manžela - co mají potom říkat všichni ti, co si museli vzít hypotéky na 30 let na několik miliónů, protože jinou možnost neměli? To by se museli rovnou oběsit, kdyby takhle uvažovali. Tady by nešlo o žádné velké peníze, to by se vždycky nějak udělalo.
Takže Katku chápu, ona v tom musí být celý den. Akorát to měli řešit dřív než založili rodinu, to každopádně.
Pokud si za 2 roky (těhotenství a malé je rok) nenašetřili na postel tak je něco hooodně špatně a k tomu názor "bez pujčky to dneska nejde" je sebevražedný. Ano bez pujčky dnes nejde mít střechu nad hlavou, všechno ostatní je zbytné a pokud jsem "ušetřila" na tomhle tak holt zaplatím jinak v podobě rodičů, kteří se do všeho pletou. Jen pár jedinců na Zemi má všechno a hned, zbytek buď šetří jak blázen nebo poslouchá kecy anebo stihne obojí.
nábytek na splátky je cesta do pekel, co když manžel onemocní? Stačí slepé střevo a vyřadí jej to na měsíc z práce, máte našetřeno pro tento případ? Pokud nemáte rozumnou (alespoň 3měsíční) rezervu je peněžní sebevraždou půjčovat si na zbytné věci. Kdyby Ti kamarádka řekla, že s 1 příjmem si pujčí na dovolenou co Číny protože ji prostě letos musí vidět tak si poklepeš na čelo.
PEGG: Taky nechápu, proč z jediné volné místnosti udělali dětský pokoj - dala bych tam pořádnou postel a dítě tam může spát taky, ještě pár let to bez pokojíčku vydrží.
.JPG)
Linda: to je fakt, do bytu,který mi někdo jen prozatím půjčil, bych se taky s investicemi moc nehrnula...pokud bych ten byt opravdu dostala, tak být Katkou sklopím uši a jsem vděčná, páč kolik lidí má takové štěstí...
.jpeg)
Já Katku chápu, bydlíme v baráku u manželových rodičů 30 let stylem, že každé sáhnutí znamená nepříjemnosti s tchánem. Teda myslím si, že jsem dost trpělivá,ale některé věci mi taky lezou neskutečně na nervy. Ale do půjčky nechoď, vždyť to co zaplatíte navíc, můžete použít na něco nového. Raději dávej ty peníze stranou (jak už tady padlo-to je rozumné) Trvala bych na posteli, ta mi přijde důležitá.
Oni chlapi všeobecně neradi něco mění a tak místo hádek spíš společně plánujte, za čtyři měsíce našetřím na postel a za další rok na koupelnu. Všechny peníze, které dostanete k svátkům, narozeninám, vánocům dávej stranou, možná se budeš divit,co se toho sejde a někdy zbytečně rozkutálí.
A ostatní mají pravdu, dítěti to je jedno. No možná bych se spíš zajímala,jestli náhodou není ten starý nábytek z kvalitního dřeva a jestli by nestálo za to, dát ho zrenovovat, ono ty současné nábytky za moc nestojí, co se kvality týče.
Chápu, že chceš bydlet hezky, ale ono se všechno časem okouká a omrší. Taky se mi nezdá jako rozumné řešení mít v dvoupokojovém bytě dětský pokoj, který to dítě zatím nepotřebuje a vy se zbytečně mačkáte na gauči. Někdy hodně pomůže i prosté přemístění nábytku a vyházení zbytečných krámů.
Na světě jsou důležitější věci než starý nábytek, přeji Ti, abys nemusela nikdy řešit nic závažnějšího. 
přijde mi, že pisatelka je jak rozmazlené děcko. když chce někdo pěkně bydlet, tak si na to má vydělat a ne že si to vydupe....pokud si před mateřskou nestihli zařídit byt, tak holt teď bude muset vydržet ve starém. měli si nejdřív zařizovat a vydělávat a až pak si pořídit dítě.....
manžel je rozumný, ještěže aspoň jeden z nich 
.jpg)
Me chybi základni informace: babicka jim vsechno sakumprásk venovala nebo od ni odkoupili a nebo se JENOM prestehovala k dceri, v byte bydli mladi a nesmi na nic sáhnout??? Protoze pak se nábytek bude dost tezko premalovávat a nebo vyhazovat. Stejne tak jak jsem uz psala nize ohledne dedictví...treba proto nechce manzel investovat a byt bere jako prechodnou stanici dokud Katka nepujde zpet do práce a neporidi si neco vetsiho 
caira: mít těch 50000, tak za ně dodělám celou kuchyň i koupelnu
....
máme starý dům a taky ho opravujeme po kouskách...halt ještě budu mít pár let na dvoře míchačku, nábytek jsme dostali, je 40 let starý ale světlé dřevo a to se mi líbí, je funkční...sporák jsme dostali, i stůl a židle... kuchyňskou linku budu mít z masivu a na míru
až se k tomu můj 
dostane, protože teď obkládá po víkendech koupelnu....
Taky mi přijde, že by teď lidi chtěli všechno teď a hned, mám mladší kamarádku, vzali si hypotéku, když byli ještě z mužem sami , koupili si domeček na samotě a začali ho celý opravovat...samozřejmě, že stará roubenka stála víc než to původně vypadalo, teď mají tři malé děti, musí mít dvě auta, protože on jezdí za prací a ona s dětmi do školy atd...a jsou tak zasekaní v dluzích, že kamarádka furt brečí,co si počnou, že hypotéku mají ještě na třicet let a že to ona psychicky nezvládne...
