Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Je mi osmadvacet let, před dvěma lety jsem se vdala a máme roční holčičku, se kterou jsem na mateřské. Mám hodného manžela, který je skvělým otcem pro naši holčičku, akorát se nemůžeme shodnout v jedné věci. Mě totiž strašně trápí to, jak žijeme. Teda jak bydlíme. A to manžel není schopný pochopit a v poslední době se kvůli tomu čím dál více hádáme.
Po svatbě jsme měli velké štěstí, protože jsme získali od jeho babičky dvoupokojový byt. Ona už v něm sama žít nemohla, má potíže s pohyblivostí a vzala si ji k sobě dcera (manželova máma). Byt měla babička v osobním vlastnictví, ještě za dědečkova života ho odkoupili.
Samozřejmě, že jsem za tu možnost byla strašně vděčná, nemuseli jsme řešit hypotéku ani drahý pronájem. Bydlíme ve svém. Přesto úplně spokojená nejsem. Těšila jsem se, že si náš společný byt začneme zařizovat po svém, ale dosud jsem se toho nedočkala. Krátce po svatbě jsem otěhotněla a šla na rizikové těhotenství, teď jsem na mateřské a peněz nazbyt nemáme, respektive nežijeme si špatně, manžel nás v pohodě uživí, ale jak on říká, je to jen na jistotě jeho příjmu a dneska člověk nikdy neví, co přijde, že třeba může tu práci ztratit.
A tak odmítá jakoukoli možnost úvěru. Přitom bychom nepotřebovali moc, propočítávala jsem to a bohatě by nám stačilo nějakých 200 000 na splátky asi 4 000 měsíčně a měli bychom byt jako klícku. Ale on je úplně zatvrzelý a nechce o tom ani slyšet.
My totiž bydlíme docela zoufale, stydím se sem kohokoli pozvat na návštěvu. Pořídili jsme si jen pár drobností jako nové záclony a hlavně vybavení pro dcerku, jinak je tady všechno po babičce. Je to už starý nábytek, všechno vlastně původní. Kuchyňská linka stará skoro padesát let, umakartové koupelnové jádro, které jsme alespoň potapetovali, i tu linku jsme oživili tapetou, ale stejně je to vidět, že je to taková z nouze ctnost.
V obýváku je nábytek doslova z roku raz dva, skříň a nějaký prosklený sekretář ještě z padesátých let minulého století. 
Jediné, co je trochu novější, je sedačka, kterou si babička s dědou pořizovali v devadesátých letech. Takže i ta už má vlastně něco za sebou, navíc my ji každý den rozkládáme, protože na ní spíme, ten druhý pokoj jsme nechali jako dětský.
Jsem z toho vážně nešťastná, chtěla bych si byt zařídit po svém, moderně, světle, hezky. Místo toho tady od rána do večera koukám na ty staré hrůzy a nemám šanci s tím cokoli udělat.
Manžel mi vyčítá „nenažranost“, prý nemůžeme mít všechno hned, vzít si úvěr kategoricky odmítá, prý můžeme začít šetřit a postupně si kupovat to, na co budeme mít. Jenže to může trvat pěkně dlouho, než bude všechno hotové.
Nechci vypadat jako nějaká nevděčnice, je mi jasné, že zbytečně se zadlužovat je hloupost, ale tohle přece není zbytečné. Přece by mu mělo záležet na tom, v jakém prostředí vyrůstá jeho dítě.
Jak jste se zařizovali vy? Využili jste nějaké půjčky, nebo jste si na všechno postupně ušetřili? Já si totiž myslím, že bez půjčky to dneska prostě nejde.
10.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 240 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
nábytek je jedna věc, ale umakartový jádro a rozkládací gauč na spaní? 
Aspoň tohle si zaslouží výměnu.
Jde to postupně a nevidím nic špatnýho na př. 50 tis. úvěru na kuch. linku. Nebo půlku našetřit a půlku úvěrovat.
Já bych taky nesnesla bydlet s nábytkem po někom, ale je třeba si začít šetřit včas, nebo najít přivýdělek.. a holt si trochu počkat.
jak tak o tom premyslim, tak my mame v kuchyni zidle, ktery si poridili nasi, kdyz se brali a mimino ma postylku, kterou poridila tchyne, kdyz cekala prvni dite.
a nic nam neladi, protoze mame nektery veci jeste od nasich, nektery veci z prvniho bytu, nektery veci z druhyho bytu a nektery veci mame pronajaty i s bytem. no, snad to neni nadlouho.
ne složila nám léta, ale sloužila nám léta 
My se v podstatě ještě nedozařídili, pořád něco měníme. Původně jsme měli dvoupokojový družstevní byt, který jsme převzali ve stavu, že tam byly omítky, ale nebyly izolace kolem oken, nebyla dodělaná koupelna a nebyly hotové ani podlahy. To všechno jsme si zařizovali sami, na něco jsme najali řemeslníky a když jsme viděli, jak jim to "jde" a kolik za to chtějí, vrhli jsme se na to sami. Obložili jsme sami kuchyň a v ložnici nalepili korkovou podlahu. Izolaci kolem oken jsme taky udělali sami, stejně tak natřeli radiátory. Byla tam akorát kuchyňská linka, to ještě družstvo koupilo (bylo to počátkem 90. let, družstvo peněz už moc nemělo na dostavbu). Dostali jsme starou ledničku, starý stůl, koupili židle z hospody, která se rušila, a natřeli na černo starý sektorový nábytek, který měl manžel původně ve svém dětském pokoji. Spali jsme na matraci na zemi, postel jsem pořídili až když jsme se přestěhovali na vesnici do domu. Manžel koupil v holandském bazaru sedací soupravu, složila nám léta. A jakou jsme měli radost, že máme kde bydlet a že jsme si pěkně mákli, abychom měli byt zařízený. Dnes si každý mladý myslí, že musí mít všechno hned a že včera bylo pozdě. Máme kamaráda, který si koupil auto asi za půl milionu, protože po něm hrozně toužil. Takže několik let nebude dělat nic jiného, než že bude vydělávat na splátky auta. Nechápu.
.JPG)
Chápu Katku, že by chtěla hezký a líp zařízený byt, ale ještě víc chápu jejího muže... Nešla bych už nikdy do úvěru, kdysi jsem se nechala přesvědčit na půjčku od bývalého a pak ji splácela sama, stálo mě to zdraví a ty nejhezčí roky mé dcerky, protože jsem lítala z jedné práce do druhé..
Co takhle kompromis, vždycky chvíli šetřit odkládat si třeba ty 4000,- měsíčně a pak si něco koupit nebo opravit.... jde to sice pomaleji, ale dá se to...
Možná že je Katčin manžel normální chlap (myslím to bez urážky) a mužský to, na co si večer lehnou k televizi moc neřeší, spíš je pro ně důležitý, že to funguje...
A ještě takový detail, kamarádku před kterou bych se musela stydět, že nemám nový gauč bych nechtěla...
.jpg)
Promin ale tvoji dceri je sumafuk jestli má nábytek z doby France Josefa a nebo nejmodernejsi detsky pokojicek. Ona potrebuje pohodovou mámu a tátu, nic víc!
My jsme se zarizovali postupne. Teda manzel prodal své ojeté auto a za to byla nejlevnejsi sedacka a koberec do obýváku. Nasi postel jsme koupili z druhé ruky. Jediné co jsme meli nové byl maly jidelni stul a 4 zidle (holt jsme nemohli pozvat vic jak dva lidi) a postylka s kocárkem pro dceru. Z jeho platu jsme zaplatili hypotéku a zbylo nám neco kolem 2,5tisice (1994). Já nemela ani materskou nebo porodné nebo jakykoliv jiny prijem.Tak jsme zili dalsich asi 7 roku a postupne kdyz jsme dostali nejaky peniz k vánocum a nebo usetrili (z ty cástky se nasetrit fakt nedalo) tak jsme dokupovali. A ver mi clovek toho zase az tak moc nepotrebuje. Jo pravda meli jsem v byte zabudovaných spoustu skrini, takze ulozny prostor byl. Ano pokud je moznost a pokud má clovek zit slusne i po zaplacení splátky tak jsou veci na které se pujcit dá. ALe jinak jsem pro postupné dokupováni kdyz clovek má nasetreno.
PS. ten byt jste dostali / odkoupili od babicky a nebo je majitelem jeste porád babicka. V druhém pripade pujde do dedického rízeni a mozná ani nebude vás a treba proto do nej manzel nechce investovat. 
zadlužovat se je hloupost, šetřte a dělejte postupně. S manželem jsme začínali od nuly, starý nábytek co se kdo daroval, nebo za levno koupil, staré elektrospotřebiče, plechová linka 
. Vše jsme postupně vyměnili. Co jsme měli našetřeno šlo do renovací, ketré byli nutné, jako okna, kompletně nová elektrika, podlahy, štuky, světla na nábytek a vybavení nezbylo. Něco jsme si pořizovali na splátky, ale vždy jen po jedné věci . Na něco našetřili. Stále ještě nemáme hotovo. Myslím že ještě dlouho nebude, nevadí, jsme ted na mateřské obujem se do toho až nastoupím do práce.
Jinak jak radí holky, šup tam s barvama, tapetama, nějaký zajímavý zavěsy, deky, přehozy, polštáře, kytky. Sedačku bych ale určo nechala vyměnit pokud na ní spíte.
.gif)
Přihlas se na Primu do Jak se staví sen. Třeba to vyjde
.jpg)
caira: tohle by si ale měli s Katkou vyjasnit
.gif)
evropka: Já si spíš myslím, že manžel bere tenhle byt jako přechodku, že plánuje s více dětmi přesun do většího, kde si to krásně vybaví - tak proč investovat na pár let tady..
.gif)
Nemyslím, že v dnešní době nepříliš ideálních vztahů mezi lidmi stojí pár starých kusů nábytku za hádky s manželem a narušování vztahu. Lidi často mají doma poklad (dobré vztahy, krásné manželství a rodičovství) a nevidí ho. Není to škoda?
Zařizování bytu je otázka peněz, když jsou, nebo trochy fantazie a přemýšlení, když nejsou. Dá se kupovat, nebo tvořit, případně kombinovat, jak momentálně finance dovolují.
.JPG)
Taky byste mohli bydlet v jednom pokoji u tchýně, kde se nesmí na nic sáhnout.
Trvala bych na lepším spaní, rozkládat starou sedačku je špatné řešení.
A potom to umakartové jádro, to považuju skoro za zločin, viděla jsem, co je za ním ve dvacet let starém bytě 
A zbytek bytu -řekla bych, že manžel netrvá na tom, že se nesmí nic zničit, tak bych místo nového zařízení pořídila barvy a hrála bych si 
ostatně za chvíli všude začne čmárat dítě, takže nového bytu by byla dost škoda 
.jpg)
caira: rozumím tomu a půjčky taky nemusím...ale pokavad neplatí hypotéku,velký nájem a podobně,pěkné bydlení si např v ikea za slušný peníz a malou splátku dovolit mohou ..znovu zdůraznuju,že je potřeba do manželství přinést alespon nějakej šesták
Megí: Blízko Plzně - Vše pořídila moje máti pře Vánoci - TV plazma 109uhlopříčka za 12000,- nová linka, fakt moc pěkná v KIKA za 8000,- + nějaké doplňky poličky a tak .. i kdyby 12000,- a sdaču má za 20000,-
no, ještě by jí zbylo na obraz :-)
asi to nerada uslysis, ale manzel ma pravdu. nedivim se mu. jestli si myslims, ze budete schopni splacet uver, tak byste meli byt tim spis schopni nasetrit dopredu.
nebo jestli je to jadro az tak straslive katastrofalni, tak se zatim bavte jen o rekonstrukci, s tim, ze nabytek dokoupite postupne. ale zase tak, ze se pokusite co nejvic usetrit dopredu a pujcovat minimum, nejlip nic.
mmch. co TY delas proto, abyste ty penize meli? dcerka ji domaci jidlo, nebo ze sklenicky? varis, nebo kupujes polotovary? prestala sis kupovat casopisy, abyste meli na stavbu? ceho ses ochotna se aspon docasne vzdat?
a jeste jedna vec - vy chcete zustat naporad ve dvoupokojovym byte? asi taky ne, co?
