Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Je mi osmadvacet let, před dvěma lety jsem se vdala a máme roční holčičku, se kterou jsem na mateřské. Mám hodného manžela, který je skvělým otcem pro naši holčičku, akorát se nemůžeme shodnout v jedné věci. Mě totiž strašně trápí to, jak žijeme. Teda jak bydlíme. A to manžel není schopný pochopit a v poslední době se kvůli tomu čím dál více hádáme.
Po svatbě jsme měli velké štěstí, protože jsme získali od jeho babičky dvoupokojový byt. Ona už v něm sama žít nemohla, má potíže s pohyblivostí a vzala si ji k sobě dcera (manželova máma). Byt měla babička v osobním vlastnictví, ještě za dědečkova života ho odkoupili.
Samozřejmě, že jsem za tu možnost byla strašně vděčná, nemuseli jsme řešit hypotéku ani drahý pronájem. Bydlíme ve svém. Přesto úplně spokojená nejsem. Těšila jsem se, že si náš společný byt začneme zařizovat po svém, ale dosud jsem se toho nedočkala. Krátce po svatbě jsem otěhotněla a šla na rizikové těhotenství, teď jsem na mateřské a peněz nazbyt nemáme, respektive nežijeme si špatně, manžel nás v pohodě uživí, ale jak on říká, je to jen na jistotě jeho příjmu a dneska člověk nikdy neví, co přijde, že třeba může tu práci ztratit.
A tak odmítá jakoukoli možnost úvěru. Přitom bychom nepotřebovali moc, propočítávala jsem to a bohatě by nám stačilo nějakých 200 000 na splátky asi 4 000 měsíčně a měli bychom byt jako klícku. Ale on je úplně zatvrzelý a nechce o tom ani slyšet.
My totiž bydlíme docela zoufale, stydím se sem kohokoli pozvat na návštěvu. Pořídili jsme si jen pár drobností jako nové záclony a hlavně vybavení pro dcerku, jinak je tady všechno po babičce. Je to už starý nábytek, všechno vlastně původní. Kuchyňská linka stará skoro padesát let, umakartové koupelnové jádro, které jsme alespoň potapetovali, i tu linku jsme oživili tapetou, ale stejně je to vidět, že je to taková z nouze ctnost.
V obýváku je nábytek doslova z roku raz dva, skříň a nějaký prosklený sekretář ještě z padesátých let minulého století. 
Jediné, co je trochu novější, je sedačka, kterou si babička s dědou pořizovali v devadesátých letech. Takže i ta už má vlastně něco za sebou, navíc my ji každý den rozkládáme, protože na ní spíme, ten druhý pokoj jsme nechali jako dětský.
Jsem z toho vážně nešťastná, chtěla bych si byt zařídit po svém, moderně, světle, hezky. Místo toho tady od rána do večera koukám na ty staré hrůzy a nemám šanci s tím cokoli udělat.
Manžel mi vyčítá „nenažranost“, prý nemůžeme mít všechno hned, vzít si úvěr kategoricky odmítá, prý můžeme začít šetřit a postupně si kupovat to, na co budeme mít. Jenže to může trvat pěkně dlouho, než bude všechno hotové.
Nechci vypadat jako nějaká nevděčnice, je mi jasné, že zbytečně se zadlužovat je hloupost, ale tohle přece není zbytečné. Přece by mu mělo záležet na tom, v jakém prostředí vyrůstá jeho dítě.
Jak jste se zařizovali vy? Využili jste nějaké půjčky, nebo jste si na všechno postupně ušetřili? Já si totiž myslím, že bez půjčky to dneska prostě nejde.
10.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 240 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
caira: "Když dáte měsíčně na stranu 4000, máš za rok skoro 50000. Za to se dá pořídit nádherná kuchyňská linka, nová sedačka a televize"
probůh kde žiješ? 
.gif)
evropka: Jooooooo, a já znám docela dost lidí, co pracují od rána do večera a je jim fakt jedno, jak to vypadá kolem nich, když spí.. a na víkend se seberou a vypadnou..
Mi jsme takový ten střed, ale kvůli tomu abych měla, bych si půjčku nebrala.... Půjčku (hypotéku)jedině na bydlení, pokud není zbytí.
evropka: Jo bydlet jo, ale jaksi taksi na to ten člověk musí mít.....
ale zadlužit se kvůli tomu, abych se mohla vytahovat to mi hlava nebere.
Půjčky se mi dost příčí, mi jsme fakt žili dva roky v jedné místnosti s nábytkem po babičce, protože zbytek bytu byl skopaný na cihly, a pak se žilo v prázdných pokojích, protože se skopával zbytek. A pokoj pro dítě být hned taky nemusí - píše, že malé je rok... té stačí postýlka a koutek na hraní.
.jpg)
ty smajlíky měly být
caira: prkotina?no já tedy neznám člověk kterému by bylo jedno kam se chodí vyspat...trochu mimo mísu ne?snad každý chce bydlet pěkně...
já tedy katku naprosto chápu a hned při nastěhování bych udělala čistku!!!alespon místnost pro dítě by byla čistě vymalovaná s novým nábytkem,jen mě zaráží že ani jeden z vás neměl našetřeno...i za 30000 az 50000kc se dá jedna místnost.když né luxusně ale vkusně a čistě zařídit,ale jít do manželství a matřeství bez peněz?
Já jen žasnu, jakými prkotinami se dokáží zabavit matky na MD.
Milá Katko, kdyby si chodila do práce, bylo by Ti úplně jedno, kam se vracíš vyspat. Kdyby sis dokázala pro sebe a promalou vytvořit smysluplný program na 24/7 neměla by si čas zkoumat starý nábytek.
Mi jmse byt zařizovali a předělávali 3 roky, a dovybavovali snad další 3. vlastně ještě před Vánoci jsme dokupovali poslední (snad poslední) skříňky do chodby.
Proč musíš mít vše hned?
Když dáte měsíčně na stranu 4000, máš za rok skoro 50000. Za to se dá pořídit nádherná kuchyňská linka, nová sedačka a televize.
A umíš si vůbec představit, jaké to je, žít s malým děckem v rozkopaném bytě? Jábych radši trpěla v umakartu a do přestavby se dala, až prcka píchnu do školky.
SHrnuto: I já jsem na straně Tvého manžela.
Bellana: 6.45
I mě napadlo úplně to stejné.
Buď ráda, že máš svůj byt,máš kde bydlet...Jsem taky na straně tvého manžela. Dítěti je srdečně jedno, jestli máš v obýváku starý sekretář, nebo nový nábytek. Dítě potřebuje především lásku a pozornost.
Je pravda, že je lepší, když je něco našetřeno a může se z toho alespoň část bytu zařídit.Ale brát si půjčku, když máte jen jeden plat je nerozum. Mohlo by se stát, že manžel přijde o práci a nebudete mít z čeho splácet...to by bylo potom horší. My jsme půjčku nikdy neměli, vždycky jsme si na všechno našetřili a potom to teprve koupili. Vysoké úroky nás vždycky odradili.
Náhodou....v jídelně máme starý sekretář po pratetě a jakou nám dělá parádu! K moderní sedačce se úžasně hodí.
Někdy stačí pár drobností a květin, nová svítidla...aby se byt rozzářil.
mě Katky přání zas tak zcestné nepřipadá. Např. umakartové jádro může (resp. hodně často bývá) napadené plísní - to rozhodně pro malé dítě není zdravé. Přes 20 let stará sedačka i při udržování bude plná prachu, o tom, že spaní na takovém gauči není nic zdravého ani pro záda Katky a jejího manžela, snad není třeba psát. Argument, že nemají rekonstruovat koupelnu, protože se možná jednou budou chtít přestěhovat, mi přijde úplně mimo...
Na druhou stranu chápu, že se manžel nechce zadlužovat. Neberte si půjčku 200tis., ale udělejte to postupně. Pokud si budete dávat na stranu právě ty 4 tis. měsíčně, máte za rok 48tis. a s tím už se něco udělat dá (i když na nové vybavení celého bytu a rekonstrukci to samozřejmě stačit nebude). Vím, o čem Katka mluví, bydlíme v malém bytě (45m2) se dvěma dětmi provizorně už 10 let. Taky jsem to nechtěli rekonstruovat (když to není naše a budeme tam jen chvíli) a přiznám se, že koupelna v šíleném stavu, vestavěné skříně , které nejdou zavřít atd... dokážou život otrávit pořádně 
To natření nábytku někdy hodně pomůže, my takhle zrenovovali starý botník se zrcadlem, sestra zas takhle upravila starou šatní skříň - a to pocházelo oboje ještě z meziválečné éry.
no tak my nežijeme jak lidi a s náma 3/4 planety, protože odmítám strkat peníze do něčeho co funguje. Kamarádi za námi jdou protože jsme to my, nikoliv protože máme/nemáme novou nebo moderní koupelnu. Opravdu nebudeš lepším člověkem, když si vezmeš úvěr. Nezlob se, ale pokud Ti to tak děsně vadí tak jsi měla prvně zrekonstruovat byt a pak otěhotnět. Choď s malou víc ven, možná zjistíš, že Ti váš byt leze na nervy protože jsi v něm zavřená. Až se vrátíš do práce a budete vědět, že v bytě zůstanete tak jej opravte. Ukládej 4000 bokem a pak budete mít základ na přestěhování do něčeho většího nebo na rekonstrukci. A chlapovi se nediv, je jediný kdo domů nosí peníze a stále se zdražuje a taky nepíšeš kolik dětí chcete mít, za jak dlouho půjdeš do práce. Má obrovskou zodpovědnost.
K tomu co tu už bylo řečeno jen přidám pár tipů - dají se dělat zázraky se zajímavým vymalováním bytu, starší nábytek se dá zmodernizovat, natřít, originálně zkombinovat s něčím co koupíš za pár korun někde ve výprodeji....možností je spousta. Byteček jako klícka se dá udělat i bez půjček a velkých investic. Jen to chce trochu fantazie. 
A připojuji se k těm co říkají nový nábytek až děti odrostou. 
.JPG){kind=avatar}
Zaráží mě ještě jedna věc. Píšeš, že by vám bohatě stačilo 200 tisíc. Je ti 28, vdávala ses ve 26, to znamená, že jsi asi tak 6 let pracovala před svatbou. To sis nic neušetřila? Tvůj manžel za svobodna taky nic neušetřil? A teď, když jste 3 a máte jeden příjem, tak by to mělo jít lépe? Opravdu chápu, že ti vadí starý nábytek, pokus se vymyslet, co by se s ním dalo udělat, aby byl zajímavý. Ono to, co vidím ve Scontu nebo v IKEA taky žádná sláva není. Snad jen ty postele jsou důležité, ale na ty po těch 4 tisících měsíčně do půl roku ušetříte.
.JPG)
Všechno nemusí být hned...
Je Ti 28, dítě malé - stejně je lepší zařizovat se až děti odrostou.
Vidím to u nás - sem tam ublink, sem tam něco vylitého...
Tak to udělej tak, že dáš nějakou korunu bokem a pak si kup třeba sedačku...
Pokud dluhy nemusí být, nedělala bych je. Manžel může onemocnět a jste v...
