Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Je mi osmadvacet let, před dvěma lety jsem se vdala a máme roční holčičku, se kterou jsem na mateřské. Mám hodného manžela, který je skvělým otcem pro naši holčičku, akorát se nemůžeme shodnout v jedné věci. Mě totiž strašně trápí to, jak žijeme. Teda jak bydlíme. A to manžel není schopný pochopit a v poslední době se kvůli tomu čím dál více hádáme.
Po svatbě jsme měli velké štěstí, protože jsme získali od jeho babičky dvoupokojový byt. Ona už v něm sama žít nemohla, má potíže s pohyblivostí a vzala si ji k sobě dcera (manželova máma). Byt měla babička v osobním vlastnictví, ještě za dědečkova života ho odkoupili.
Samozřejmě, že jsem za tu možnost byla strašně vděčná, nemuseli jsme řešit hypotéku ani drahý pronájem. Bydlíme ve svém. Přesto úplně spokojená nejsem. Těšila jsem se, že si náš společný byt začneme zařizovat po svém, ale dosud jsem se toho nedočkala. Krátce po svatbě jsem otěhotněla a šla na rizikové těhotenství, teď jsem na mateřské a peněz nazbyt nemáme, respektive nežijeme si špatně, manžel nás v pohodě uživí, ale jak on říká, je to jen na jistotě jeho příjmu a dneska člověk nikdy neví, co přijde, že třeba může tu práci ztratit.
A tak odmítá jakoukoli možnost úvěru. Přitom bychom nepotřebovali moc, propočítávala jsem to a bohatě by nám stačilo nějakých 200 000 na splátky asi 4 000 měsíčně a měli bychom byt jako klícku. Ale on je úplně zatvrzelý a nechce o tom ani slyšet.
My totiž bydlíme docela zoufale, stydím se sem kohokoli pozvat na návštěvu. Pořídili jsme si jen pár drobností jako nové záclony a hlavně vybavení pro dcerku, jinak je tady všechno po babičce. Je to už starý nábytek, všechno vlastně původní. Kuchyňská linka stará skoro padesát let, umakartové koupelnové jádro, které jsme alespoň potapetovali, i tu linku jsme oživili tapetou, ale stejně je to vidět, že je to taková z nouze ctnost.
V obýváku je nábytek doslova z roku raz dva, skříň a nějaký prosklený sekretář ještě z padesátých let minulého století. 
Jediné, co je trochu novější, je sedačka, kterou si babička s dědou pořizovali v devadesátých letech. Takže i ta už má vlastně něco za sebou, navíc my ji každý den rozkládáme, protože na ní spíme, ten druhý pokoj jsme nechali jako dětský.
Jsem z toho vážně nešťastná, chtěla bych si byt zařídit po svém, moderně, světle, hezky. Místo toho tady od rána do večera koukám na ty staré hrůzy a nemám šanci s tím cokoli udělat.
Manžel mi vyčítá „nenažranost“, prý nemůžeme mít všechno hned, vzít si úvěr kategoricky odmítá, prý můžeme začít šetřit a postupně si kupovat to, na co budeme mít. Jenže to může trvat pěkně dlouho, než bude všechno hotové.
Nechci vypadat jako nějaká nevděčnice, je mi jasné, že zbytečně se zadlužovat je hloupost, ale tohle přece není zbytečné. Přece by mu mělo záležet na tom, v jakém prostředí vyrůstá jeho dítě.
Jak jste se zařizovali vy? Využili jste nějaké půjčky, nebo jste si na všechno postupně ušetřili? Já si totiž myslím, že bez půjčky to dneska prostě nejde.
10.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 240 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
V životě bych si nevzala půjčku na zařízení bytu. Zejména v dnešní době je to hazard. Pokud jste schopni splácet 4 tisíce měsíčně, dávejte si je stranou a byt renovujte postupně. My už takhle léta opravujeme a zdokonalujeme náš dům. Taky nemáme moderní vybavení - no a co? Máme naopak starý nábytek, který působí starožitným dojmem, přikoupili jsme i bazarový holandský, který k tomu stylem jde. Jen děti mají nový nábytek. Linka je stará 15 let, tehdy přišla asi na 30 tisíc.
Prostě jsem na straně manžela.
Holka, tobě vlastně nic nechybí, jen máš pocit, že nejsi in. Tak na to se vykašli. Manžel má pravdu. Padesátá léta právě teď frčí, tak si toho nábytku spíš považuj!! Určitě máte uklizeno, čisto a útulno a o to jde. Když se zadlužíte a obnovíte byt, po čase se to stejně opelichá a budete tam, kde jste teď. Počkejte, až dítě vyroste, protože takhle se nemusíte nervovat, že vám poničí nové drahé zařízení, ale v pohodě využijete to, co tam máte a až pak si obnovíte byt. Pračku, sporák, to snad máte, pravidelný příjem taky. Tvůj názor rozumný není. Podle titulu článku jsem myslila, že ti vadí konzumní způsob života a hodláš razit ten alternativní, ale podle starého slovníku uvažuješ maloměšťácky.
kupovat si na úvěr nábytek, mi opravdu nepřijde šťastné řešení. zkus si ty 4000 odkládat ja k zde zazněla radaa uvidíš, že do roka se můžeš něčeho dočkat. My jsme si na úvěr nic nekupovali. Je pravda, že jsme spolu 17 roků. Ale nábytek v obýváku máme pořád starý. Ne sice tak moc jako ty, ale kouila jsem si ho za svobodana a to byl ještě z bazaru. Je to sektor Princip, někteří znají :-) pořád mi totiž přišly jiné věci důležitější plynový kotel, elektrika, koupelna apod
... nějak mi přijde, že jsme si zvykli, že všechno musíme mít hned teď... že máme samá "práva" (být zdravý, být krásný, být mladý, mít všechno hned)... přitom ta instantní řešení v první polovině nefungují (zázračné pilulky na hubnutí / mládí atd.) a v druhé polovině jsou za příliš velkou cenu (půjčky, kterými člověk riskuje i zbytek majetku)... chápu, že někdo nechce nadosmrti žít v umakartové koupelně a spát na rozkládací sedačce po babičce... ale počkat pár měsíců až budou v trošku méně napjaté situaci, snad není tak strašná křivda....
Kotě: jenomže to není byt vybydlenej po feťákovi... to je o tom, že se Katka stydí pozvat návštěvu a že dítě vyrůstá v nemoderním prostředí.... dítěti je rok, jedou z jedné výplaty... počkat ty dva roky, až budou mít výplaty dvě a větší jistotu i co se týče splácení půjčky mi přijde jako zodpovědnější řešení.
Plus kdo ví, jak dlouho jim dvoupokojový byt bude stačit - jestli si pořídí další dítě, tak pravděpodobně budou hledat nějaké lepší bydlení.... a novou koupelnu si nového bytu nevezmou, že....
Bellana: proč myslíš, že to Katka chce zařizovat, jen aby mohla ukázat kamarádkám? Mně připadá, že především ona se tam cítí špatně.
Já ji dost chápu. Se svým bývalým přítelem jsem bydlela v domě po jeho rodičích, který předtím stihl prakticky vybydlet jeho mladší bratr feťák. Na nové zařízení jsme též neměli. Snažila jsem se to aspoň co nejvíce vygruntovat a udržovat, ale z toho hnusu na mě padala deprese pokaždé, když jsem na to pohlédla. 
Takže pokud se v tom Katka cítí opravdu zle, není podle mě rozmařilé přání chtít se zařídit trochu lépe. Nejsem přítel půjček za každou cenu, ale bydlení má úvěr dneska každý druhý.
Katko, co stavební spoření nebo tak něco?
ehm.... teď čtu o tom prostředí pro dítě 
.... souhlas s Bellanou, dítě potřebuje LÁSKYPLNÉ prostředí, ne novou sedačku 
.
taky jsem na straně manžela.... máte jeden příjem, co budete dělat, když manžel přijde o práci? A novou bude hledat třeba půl roku? Z čeho budete splácet úvěr?
Jediné, na čem bych trvala já, je pořádná postel - mám problémy s páteří a na nějakém rozkládacím gauči bych se fakt nevyspala. Jako další bych řešila asi koupelnu. Ono mít s miminkem / batoletem třeba starou sedačku a starý nábytek není od věci - až dítě vyroste z blicího, kajdícího, voskovkama (i třeba nesmytelnejma fixama 
) malujícího období, pak se můžeš vyřádit zase ty....
.JPG){kind=avatar}
Nezodpovědná nejsi. Úplně chápu, jak ti vadí, že nežiješ v krásném moderním bytě. Ale v tomto případě jsem na straně tvého manžela. Zadlužit se jen proto, aby ses mohla chlubit kamarádkám, to mi připadá pošetilé. Zkus začít dávat stranou ty peníze, které bys potřebovala na splácení úvěru. Nesmíš z nich vzít ani korunu, mohou se použít jen na nákup toho nábytku, bez kterého jsi tak nešťastná. Pak uvidíš, jestli je to reálné. Dítětem neoperuj. Dítě potřebuje lásku a pozornost rodičů, krámy potřebuje až tehdy, kdy lásku a pozornost nemá.
