Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Je mi osmadvacet let, před dvěma lety jsem se vdala a máme roční holčičku, se kterou jsem na mateřské. Mám hodného manžela, který je skvělým otcem pro naši holčičku, akorát se nemůžeme shodnout v jedné věci. Mě totiž strašně trápí to, jak žijeme. Teda jak bydlíme. A to manžel není schopný pochopit a v poslední době se kvůli tomu čím dál více hádáme.
Po svatbě jsme měli velké štěstí, protože jsme získali od jeho babičky dvoupokojový byt. Ona už v něm sama žít nemohla, má potíže s pohyblivostí a vzala si ji k sobě dcera (manželova máma). Byt měla babička v osobním vlastnictví, ještě za dědečkova života ho odkoupili.
Samozřejmě, že jsem za tu možnost byla strašně vděčná, nemuseli jsme řešit hypotéku ani drahý pronájem. Bydlíme ve svém. Přesto úplně spokojená nejsem. Těšila jsem se, že si náš společný byt začneme zařizovat po svém, ale dosud jsem se toho nedočkala. Krátce po svatbě jsem otěhotněla a šla na rizikové těhotenství, teď jsem na mateřské a peněz nazbyt nemáme, respektive nežijeme si špatně, manžel nás v pohodě uživí, ale jak on říká, je to jen na jistotě jeho příjmu a dneska člověk nikdy neví, co přijde, že třeba může tu práci ztratit.
A tak odmítá jakoukoli možnost úvěru. Přitom bychom nepotřebovali moc, propočítávala jsem to a bohatě by nám stačilo nějakých 200 000 na splátky asi 4 000 měsíčně a měli bychom byt jako klícku. Ale on je úplně zatvrzelý a nechce o tom ani slyšet.
My totiž bydlíme docela zoufale, stydím se sem kohokoli pozvat na návštěvu. Pořídili jsme si jen pár drobností jako nové záclony a hlavně vybavení pro dcerku, jinak je tady všechno po babičce. Je to už starý nábytek, všechno vlastně původní. Kuchyňská linka stará skoro padesát let, umakartové koupelnové jádro, které jsme alespoň potapetovali, i tu linku jsme oživili tapetou, ale stejně je to vidět, že je to taková z nouze ctnost.
V obýváku je nábytek doslova z roku raz dva, skříň a nějaký prosklený sekretář ještě z padesátých let minulého století. 
Jediné, co je trochu novější, je sedačka, kterou si babička s dědou pořizovali v devadesátých letech. Takže i ta už má vlastně něco za sebou, navíc my ji každý den rozkládáme, protože na ní spíme, ten druhý pokoj jsme nechali jako dětský.
Jsem z toho vážně nešťastná, chtěla bych si byt zařídit po svém, moderně, světle, hezky. Místo toho tady od rána do večera koukám na ty staré hrůzy a nemám šanci s tím cokoli udělat.
Manžel mi vyčítá „nenažranost“, prý nemůžeme mít všechno hned, vzít si úvěr kategoricky odmítá, prý můžeme začít šetřit a postupně si kupovat to, na co budeme mít. Jenže to může trvat pěkně dlouho, než bude všechno hotové.
Nechci vypadat jako nějaká nevděčnice, je mi jasné, že zbytečně se zadlužovat je hloupost, ale tohle přece není zbytečné. Přece by mu mělo záležet na tom, v jakém prostředí vyrůstá jeho dítě.
Jak jste se zařizovali vy? Využili jste nějaké půjčky, nebo jste si na všechno postupně ušetřili? Já si totiž myslím, že bez půjčky to dneska prostě nejde.
10.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 240 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sevenofnine: 
ale dneska mladí...no 28 už není mládí z fyzického věku, to už je střední generace....jsou zpovykaní a nemyslej....
Lenniss: ale oni přece byt mají...bydlet se v něm dá...
jestli klidně může dávat 4000...ať je spoří...naopak dostane od banky úroky, místo aby je platila...že
a za prvé ať si koupěj pořádnou postel, jinak si zničí záda....
Lenniss: :-)
já nevím jak Ti dva hospodaří, ale chlapa neuštěká, zvlášť, když už tak dlouho říká ne. Takže oba dva za 2 roky nenašetřili ani na postel ... .-). Takže brát si zbytečný dluh na zbytné věci je hloupost. I kvůli 200.000 můžeš přijít o všechno, to mají tak na 7let? nebudou chtít druhé dítě? Co když to budou dvojčata? :-) :-) Kvůli levnému nábytku, který za 7 let stejně bude vybydlený se budou třepat aby on měl práci, aby nebyl dýl nemocný, aby spolu vydrželi ... A víš co je úplně nejblbější, že i když se zadluží tak to nezaručuje, že bude Katka spokojená a šťastná, a nebude vřískat na dítě aby jí ten super bejvák neponičilo.
.jpg)
kubikm: já se teda zase osobně podivuju nad tím,jak každej považuje 200.000,- za nějakej extra velkej dluh?
Já teda nevím,jak tady přišli všichni kolem k bydlení,ale podle mě to dneska prostě bez hypoték a půjček nejde...pokud nemáš otce uhlobarona
sevenofnine: já tím nemyslela Tebe...ale spousta chlapů bohužel tenhle názor má
Verera: no asi to Katka trochu neštastně formulovala...zrovna to ...peněz nazbyt nemáme,ale 4.000,- splácet můžeme....
Taky asi záleží na tom,kdo u nich drží kasu?Jestli vůbec Kateřina má šanci našetřit,že jo??
sevenofnine: já právě se divím, jak si dnes lidi lehkovážně půjčují peníze na kdejakou blbost --a potom pláčou
mají byt v osobní vlastnictví? budou mít dluhy? tak jim byt prostě seberou....
Lenniss: ale neřídí, je lepší se s manželem hádat ... a naplnit 50% rozvodovost. Mě se osvědčilo jít na muže s jasnou hlavou, s úctou a respektem, jaká je šance chlapa uštěkat? A Katka za 2 roky neušetřila ani na postel, já bych se osobně taky nehnala do dluhů s člověkem, který na mě ječí a neumí hospodařit ... Ona rovnost a práva jsou super na papíře, ale víš jak "šedivá je teorie, zelený strom života ... "
ještě takhle...pokud by manžel měl plat, že by byli za vodou, tak tady ten článek není....
takže, co je uživí?
takže děvenka je zřejmě nesoudná a mohla by rodinu zahnat do krachu...má kliku, že její manžel myslí...
můj bratr taky měl byt po babi...nemohla být sama, pouštěla plyn a neškrtala a pod...ale bral si ji domů na návštěvu...její nábytek má dodnes...jediné co, mají jiné spaní a kuchyň....mimochodem...je to 30 let....
Verera: mně tam chybí slovíčko..co je s tou babi...na tu se vyxkašlali?
Lenniss - 10.1.2012 19:41
já pochopila batum tak, že by mohla být spokojená aspoň za to jaké možnosti do začátku mají. Matka jejího manžela jim mohla nechat v bytě i babičku za cenu že budou mít kde bydlet. Nebo mohla po přestěhování babičky začít byt pronajímat aby si přilepšila. A mohli pak bydlet u Katčiných rodičů.
batum: Tak nějak, možná , že jsou to jen nešťastné formulace v článku, ale věci jako "zatím jsem se nedočkala zařizování", "manžel nás v pohodě uživí" - chybí mi tam vlastní aktivita Katky, zvážení všech jiných možností, snaha se omezit.
Kombinace "peněz nazbyt nemáme" a "můžeme splácet 4000 měsíčně" nějak mám pocit, že Katka žije v trochu jiném světě než do jakého momentálně patří její rodina. Že by byla zvyklá z domova mít co si zamane a najednou to nějak nejde?
kubikm: pokud má holčička rok tak bere rodičák a ten vyjde skorem tak jak plat prodavačky na malým městě
sevenofnine: 
...no je smutný,že spousta lidí se tímhle heslem řídí
Lenniss: hele víš jak, neživíš tak nepřepínej ...
Lenniss: no...o studiu tam nebylo ani slovo
pokud má mateřskou, stejnou jako normální lidi...tak to je spíše kapesné, než příjem....
takže brát si úvěr je prostě nesmysl....
