Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Kdo z nás je větší sobec? Rozsoudíte nás?

Kdo z nás je větší sobec? Rozsoudíte nás?

Přišel nám do redakce zajímavý e-mail. Zajímavý je nejen svým obsahem, ale i formou. Vyjádřily se v něm totiž obě dvě zúčastněné strany: Manželé Jiří 34 a Marcela 31 řeší velice závažný problém, přímo dilema. Každý z nich jej vnímá po svém a nedaří se jim nalézt společnou řeč. Proto se na nás obrátili s prosbou o zveřejnění jejich příběhu a doufají, že jim vaše reakce, názory a pohledy pomohou v jejich rozhodování. I přes to, že řeší velmi citlivé téma a nemohou nalézt shodu, se mají velmi rádi a jeden bez druhého si život nedokáže představit.

Dítě za každou cenu, nebo nucená bezdětnost?

Marcela s Jiřím se vzali před pěti lety, společně si na hypotéku pořídili byt a plánovali založení rodiny. Asi rok po svatbě se začali pokoušet o miminko. Bezúspěšně. Když se ani po dvou letech početí nezdařilo, rozhodli se obrátit na lékaře. Respektive Marcela navštívila svého gynekologa a absolvovala poměrně dlouhodobé a náročné testy a vyšetření ohledně své plodnosti. Jiří toto vyšetření zprvu rezolutně odmítal. Až když se ukázalo, že jeho žena je po této stránce zcela v pořádku, podvolil se a i on se nechal vyšetřit. Výsledek pro něj byl zdrcující. „Viníkem“ jejich bezdětnosti se totiž ukázal být on. Dlouho se s tím nemohl vyrovnat a na téma děti se odmítal bavit. Marcela to chápala a nenaléhala na něj, jednu dobu se pokoušela smířit s tím, že tedy nikdy mít děti nebudou.

Postupem času se však vše vyvinulo jinak. Jak Marcela sama říká, bylo to silnější než ona a najednou se přistihla, že nedokáže myslet na nic jiného než na to, jak moc by si přála miminko. Opatrně navedla řeč na možnost umělého oplodnění od anonymního dárce, což se u Jiřího setkalo s absolutním odmítnutím a nepochopením.

Marcela

„Jsem normální, mladá a zdravá žena. Odjakživa jsem věděla, že jednou budu mít děti. Vždycky, když jsem přemýšlela o své budoucnosti, pokaždé jsem se viděla jako matka. Děti miluji a mít svého vlastního drobečka je pro mne nesmírně důležité a čím jsem starší, tím intenzivněji tuto touhu cítím. Když se potvrdila Jirkova neplodnost, byl to pro nás pro oba velký šok. Svého muže miluji, v žádném případě bych ho nechtěla ztratit, ale zároveň si nedokážu představit, že bych neměla mít dítě, když já sama jsem po této stránce zcela v pořádku. Když jsem nadnesla téma umělé oplodnění, setkala jsem se z jeho strany s velkým odporem, řekla bych až nekompromisním. On to bere tak, že prostě děti mít nemůže, a i když to pro něj určitě nebylo lehké, dokázal se s tím smířit. A to samé vyžaduje i po mně. Jenže pro mne to není tak jednoduché, jako pro něj. Jsem žena, má touha po dítěti je zcela přirozená. Představa, že bych žádné mít nemohla, mi doslova rve srdce na kusy. Zároveň si ale nedokážu představit, že bych Jiřího měla ztratit. Myslím, že v našem případě není nutné si dítěte zříkat, při dnešních možnostech medicíny. Jiří to ale vidí jinak. Označuje mne za sobeckou, prý myslím, jen na sebe a na své touhy a potřeby. Já si naopak myslím, že sobecký je on, když po mně chce, abych v sobě udusila své mateřské city jen kvůli tomu, že on si nedokáže představit, že by měl vychovávat „cizí“ dítě, jak řekl.“

Jiří

„Jsem si vědom, že na ženském serveru asi jako muž moc pochopení nedostanu. Přesto jsem souhlasil, že půjdu takto anonymně s kůží na trh, protože přiznávám, že by mne názory ostatních žen docela zajímaly. Marcela totiž kdo je větší sobectvrdí, že po ní chci něco zcela nemožného, v podstatě nemyslitelného, na co přece žádná normální žena nemůže dobrovolně přistoupit. Já si to nemyslím. Jsme dva, máme se rádi, já Marcelu velmi miluji, je to ta nejlepší žena, jakou jsem si mohl přát. Ano, po dítěti jsme oba velmi toužili, a když se ukázalo, že je mít nemůžeme, hodně nás to bolelo. Hlavně mne. Nikdo si neumí představit, co jsem prožíval, jak mi bylo, když se potvrdila má neplodnost. Dlouho jsem se z toho dostával, ale pak jsem se s tím vším nějak smířil a říkal si, že je přece nejdůležitější, že máme jeden druhého. Marcelin nápad s umělým oplodněním od anonymního dárce skutečně nemůžu akceptovat. Ona argumentuje tím, že by to dítě přece nebylo cizí, bylo by naše, ale já vím, že bych ho nedokázal přijmout. Věděl bych, že není moje. Ona jako žena to asi cítí jinak, ale já se přes tohle nedokážu přenést.

Podle Marcely jsem sobec. Někdy mám pocit, že mne až citově vydírá, prý bude do smrti nešťastná, když kvůli mému egu zůstane nedobrovolně bezdětná. Vůbec ji nenapadne, že i na jejím postoji je hodně sobeckosti. Klidně by se nechala uměle oplodnit a na mne a na mé pocity by vůbec nebrala ohled.“

Problém, který Marcela a Jiří řeší, není vůbec jednoduchý. Myslím, že většina z nás dokáže pochopit každého z nich. Oba dva mají svůj pohled, své pocity, své důvody. A oba dva na ně mají právo a jejich citové rozpoložení je pochopitelné.

Jak se na celou jejich situaci díváte vy, jako „nezúčastněné osoby“? Dokážete si představit, jak byste zvládly vyřešit podobnou situaci?   


7.9.2011   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 249   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Kdo z nás je větší sobec? Rozsoudíte nás?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
loupák
loupák - 7.9.2011 13:14

Almega: z tvých příspěvků mám husí kůži....vůbec nechápu,proč si přistoupila na to,že máš dětismajlik - 55....mě by nikdo do ničeho nikdy nemohl přemluvit,kdybych vnitřně cítila,že to tak nechci....vždyť ty v sobě živíš představu(a možná to tak je),že ti v podstatě děti zkazily a otrávily život...no to je děssmajlik - 80je mi tě strašně líto a to myslím bez ironiesmajlik - 56....já sice mám jen jedno dítě,jak už jsem psala proč,ale chtěla jsem ho strašně moc a nedovedu si představit,že bych ho neměla a všechno to obětování beru tak,že to k tomu prostě patří a nikdy v životě toho nebudu litovat...je to moje štěstí a vždycky tady budeme pro něho i když by se odstěhoval třeba do USA....taky chápu,že někdo děti nechce,ale ať je tedy nemá!!!...tvůj případ nechápu,promiňsmajlik - 26

 
Riki
Riki - 7.9.2011 13:12

170 reakcí - Jiří, Marcelo, kde jste? smajlik - 64 Už vám to pomohlo v rozhodování? smajlik - 42

 
Ploduska
Ploduska - 7.9.2011 13:12

lee:
tak já předpokládám, že i Marcela ví, že s detma jsou i starosti.
mne ty moje taky lezou na nervy ve velmi podobných situacích jako tobě, ale přesto svůj život nepovažuju za oběť pro ně.
a jak tu nekdo psal, že od 3 do 13... já osobně byla uplně na větvi z miminek- to jsem si užívala smajlik - 26

 
Markýza
Markýza - 7.9.2011 13:11

hele Almega, na to tvoje skučení mě napadlo akorát jedno: - JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ!

 
Jadvinka
Jadvinka - 7.9.2011 13:10

Riki: Stanik by radil jednoho až tři smajlik - 40

 
Riki
Riki - 7.9.2011 13:09

lee: jo, to by taky šlo. Puberťáci bývají hodně antikoncepční. smajlik - 42

 
Jadvinka
Jadvinka - 7.9.2011 13:07

Verera: vzor jsem ani žádný neměla.Jen jsem se snažila,aby moje děti tohle nikdy nezažily.A to byl zatraceně silný důvod dělat pro to všechno

 
Ploduska
Ploduska - 7.9.2011 13:06

Kadla
ano, myslím si to taky - bude pro nej jednodušší žít s uplně cizími dětmi, tam nebude mít vubec žádné vazby a bude z toho venku, s Marcelou a cizí spermií se bude cítit, že se ho to týká, ale že to tak nechtel, že to není ono atd

 
lee
lee - 7.9.2011 13:06

Verera: jo souhlas,i když jsem nečekala,že puberta může začít v deseti letech,nebo co to u nás vypuklo...mám pocit,že je můj drahoušek v neustálé opozicismajlik - 76ale utěšuje mě to,že ve škole si ji chválí a jinak taky nemá problémy...snad to přejde,nebo přijdu na to co dělám špatně...smajlik - 76
Riki:co tříleté robátko,takovýho pěkně zaseknutýho puberťákasmajlik - 58
smajlik - 42

 
tarrani
tarrani - 7.9.2011 13:06

Pardon Marcelina nevím kde jsem vzala Helenu

 
Zvědavka
Zvědavka - 7.9.2011 13:05

Verera: Riki: Půjčila bych jim svou dceru, když měla okolo dvou let. Jsem si na 150% jistá, že by už nikdy děti mít nechtěli smajlik - 34smajlik - 33
Ale stejně tu potvůrku miluju a strašně mě baví pozorovat jak roste a vyvíjí se. smajlik - 47smajlik - 45

lee: Jojo ...život má mnoho barev smajlik - 64

 
Jadvinka
Jadvinka - 7.9.2011 13:05

Riki: smajlik - 76smajlik - 48

 
tarrani
tarrani - 7.9.2011 13:05

Jiří to snad nemyslíš vážně nenapadlo tě že bys jednou mohl zůstat úplně sám . Třeba Helenina touha bude tak silná že si mimčo pořídí s někým jiným a odejde za ním nebo budete bez dětí a postupem času tě začne nesnášet .

 
Verera
Verera - 7.9.2011 13:04

Riki: z umělého oplodnění bývají často i dvojčata. Dvě vzteklá dvojčátka by mohl být argument, který Marcelu přiměje aspoň uvažovat, jestli zvážila všechny aspekty své touhy po dítěti, to je fakt smajlik - 68

 
Verera
Verera - 7.9.2011 13:00

lee: Jasně, že mě děti někdy neskutečně vytáčí, ale nikdo snad není tak naivní, že si představuje jen způsobně vychované dětičky se kterými skotačí na hřišti, které poslechnou na slovo a nikdy se neumažou.

K tomu že má člověk děti patří i to, že je z nich utahaný a občas je rád půjčí na opatrování někomu jinému. S tím se musí předem počítat. To není oběť, to je realistické posouzení situace.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77213.
    Archiv anket.