Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Je mi osmadvacet let, před dvěma lety jsem se vdala a máme roční holčičku, se kterou jsem na mateřské. Mám hodného manžela, který je skvělým otcem pro naši holčičku, akorát se nemůžeme shodnout v jedné věci. Mě totiž strašně trápí to, jak žijeme. Teda jak bydlíme. A to manžel není schopný pochopit a v poslední době se kvůli tomu čím dál více hádáme.
Po svatbě jsme měli velké štěstí, protože jsme získali od jeho babičky dvoupokojový byt. Ona už v něm sama žít nemohla, má potíže s pohyblivostí a vzala si ji k sobě dcera (manželova máma). Byt měla babička v osobním vlastnictví, ještě za dědečkova života ho odkoupili.
Samozřejmě, že jsem za tu možnost byla strašně vděčná, nemuseli jsme řešit hypotéku ani drahý pronájem. Bydlíme ve svém. Přesto úplně spokojená nejsem. Těšila jsem se, že si náš společný byt začneme zařizovat po svém, ale dosud jsem se toho nedočkala. Krátce po svatbě jsem otěhotněla a šla na rizikové těhotenství, teď jsem na mateřské a peněz nazbyt nemáme, respektive nežijeme si špatně, manžel nás v pohodě uživí, ale jak on říká, je to jen na jistotě jeho příjmu a dneska člověk nikdy neví, co přijde, že třeba může tu práci ztratit.
A tak odmítá jakoukoli možnost úvěru. Přitom bychom nepotřebovali moc, propočítávala jsem to a bohatě by nám stačilo nějakých 200 000 na splátky asi 4 000 měsíčně a měli bychom byt jako klícku. Ale on je úplně zatvrzelý a nechce o tom ani slyšet.
My totiž bydlíme docela zoufale, stydím se sem kohokoli pozvat na návštěvu. Pořídili jsme si jen pár drobností jako nové záclony a hlavně vybavení pro dcerku, jinak je tady všechno po babičce. Je to už starý nábytek, všechno vlastně původní. Kuchyňská linka stará skoro padesát let, umakartové koupelnové jádro, které jsme alespoň potapetovali, i tu linku jsme oživili tapetou, ale stejně je to vidět, že je to taková z nouze ctnost.
V obýváku je nábytek doslova z roku raz dva, skříň a nějaký prosklený sekretář ještě z padesátých let minulého století. 
Jediné, co je trochu novější, je sedačka, kterou si babička s dědou pořizovali v devadesátých letech. Takže i ta už má vlastně něco za sebou, navíc my ji každý den rozkládáme, protože na ní spíme, ten druhý pokoj jsme nechali jako dětský.
Jsem z toho vážně nešťastná, chtěla bych si byt zařídit po svém, moderně, světle, hezky. Místo toho tady od rána do večera koukám na ty staré hrůzy a nemám šanci s tím cokoli udělat.
Manžel mi vyčítá „nenažranost“, prý nemůžeme mít všechno hned, vzít si úvěr kategoricky odmítá, prý můžeme začít šetřit a postupně si kupovat to, na co budeme mít. Jenže to může trvat pěkně dlouho, než bude všechno hotové.
Nechci vypadat jako nějaká nevděčnice, je mi jasné, že zbytečně se zadlužovat je hloupost, ale tohle přece není zbytečné. Přece by mu mělo záležet na tom, v jakém prostředí vyrůstá jeho dítě.
Jak jste se zařizovali vy? Využili jste nějaké půjčky, nebo jste si na všechno postupně ušetřili? Já si totiž myslím, že bez půjčky to dneska prostě nejde.
10.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 240 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci žít jako člověk. Jsem proto nezodpovědná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Verera: no to neznamená a nepředpokládám. Ale pokud by je byli schopní bez problémů splácet, tak je taky můžou být schopní bez problémů ušetřit (i když sama vím jak je to těžké, protože když jsme spláceli auto cca tři tísice měsíčně a pak přestali, tak jsem si taky myslela jak se o to budeme mít líp a vidět to nějak nebylo)
Já pořád nechápu, kolik manžel bere, když si můžou dovolit dávat 4000 Kč stranou. Přeci musí platit i ve vlastním bytě! Já bydlím ve vlastním a cáluju do fondu oprav, do energií atd. dalších cca 5000 Kč. A byt je sice můj, ale starý, panelákový a místo přestavby a modernizace radši cestuju, lyžujeme a tak... Komu by se u mě doma nelíbilo (jako že jedna dáma to dala na vědomí), už u mě víckrát být nemusí. Já mám své křeslo, pohodlnou postel, otřískaný nábytek, vůbec mi to nevadí dceři její pokoj vybavený prvorepublikovým nábytkem po babičce dokonce závidí
Petruša: Pokud Katka nesplácí půjčku, tak to snad neznamená, že ty 4000, co mají navíc utratí každý měsíc za zbytečnosti, takže by se dalo předpokládat, že každý měsíc diskuzí jim tak jako tak přibydou na kontě 4000. (Pokud ne, tak by o půjčce uvažoval jen šílenec, pokud nejsou schopni ušetřit při běžném provozu, tak budou se splácením problémy).
Takže pokud budou ještě půl roku diskutovat, mají našetřeno na nějaké podstatné vylepšení bytu. 
Stejně je zajímavé, jak se generaci od genrace mění názor na to, co je to žít jako člověk.
Prateta žila celý život v domku, kde netekla voda, chodila pro ni k pumpě na dvorek, za domem byla kadibudka, při poslední modernizaci ji udělali novou a s plastovým prkýnkem. , topilo se uhlím, nádobí umývalo v lavórku , voda vylívala do kanálu.
Přesto jí to připadalo normální, byla zvyklá a jako člověk si připadala. Zemřela před 10 lety a dožila se skoro 90, takže žádnou zdravotní újmu z toho asi neměla, spíš byla odolnější než my.
Děda už měl luxus, vodu v domě a splachovací WC tamtéž. Ale když se chtěl vykoupat, musel zatopit pod kotlem, nádobí se opět umývalo ve speciálním mycáku a voda vylívala do umyvadla. Když chtěl jít s dobou, koupil malý bojler na elektřinu, aby byla teplá voda na ruce.
Kdyby naše vnoučata přišla do bytu moderně zařízeného podle dnešních měřítek, tak se asi budou ošklíbat, co to je za hrůzu a to i kdyby bylo všechno nové. Kdo ví, jak budou tou dobou byty vypadat.
Tak nějak mi z toho vyplývá, že nemá cenu se honit za moderními trendy. Byt má být takový, aby se tam příjemně žilo jeho obyvatelům a byl bezpečný, na ničem jiném nezáleží.
ještě jsem nad tím přemýšlela... Za nějaké cca tři měsíce by si po těch 4000 Katka ušetřila na lepší sedačku se spaním, netvrdím že by to byl zázrak za ty peníze, ale rozhodně lepší než teď a vydržela by než půjde Katka do práce aby si mohli koupit kvalitnější. Koberec, nebo lino v imitaci dřeva nebo něčeho co by se Katce (a manželovi) líbilo se dá taky za další měsíc, čili 4000 koupit. Takže sedačka, podlah.krytina a nějaká modernější stěna, tj cca 5 měsíců. Nevím jak dlouho už tyhle "spory" mají, ale po čáístech už alespoň obývák mohli lepší mít
nicméně přiznám že já bych taky nejradši vše hned. Do té půjčky (zatím menší) bych šla za předpokladu, že má manžel takovou práci, že je tam pravděpodobné že alespoň rok (což by mohlo na splácení menší půjčky stačit) bude práci mít
Je fakt že to mám jednodušší v tom, že když bych potřebovala peníze (jakože asi budu, na auto, podobně jako Linda), tak mi půjčí táta a budu splácet jemu bez úroku a bez toho že by v případě nezaplacení poslal exekuktora. Ale zase máme tu hypotéku kterou Katka nemá... Takže to vyjde nastejno
Linda: Vidim, ze mate stejne novorocni ¨radosti¨. Taky nam nase stara priserka uz dosluhuje a budeme muset jit do pujcky. Ani jeden z nas z toho neni urvany, ale holt auto je tu nutnost.
Jinak k clanku, jedna vyborna rada tu uz zaznela. Mesicne usetrit 4000 a pak postupne porizovat a modernizovat. Jinak co se ruznych rekonstrukci tyce, mi v nich jedeme uz paty rok. Naplanovana doba byla roky dva 
, jenze ve starem baraku je to tak, ze kdyz se do neceho rypne, tak se dalsi vec rozsype. Takze se to nejenom financne prodrazuje, ale i protahuje 
. A delali jsme to taky tak, ze jsme nejdrive setrili a pak neco delali nebo porizovali ( napr; kuchynska linka). Nehodlali jsme cpat penize do uroku. Sice to jde pomalu, ale jde to. Taky jsem prebalovala mimi na starem gauci a na sve petilete dceri nevidim zadnou psychickou ujmu, koupala jsem ji jeste ve stare koupelne a taky to prezila
evropka - 10.1.2012 13:40
já nevím jak to myslíš srandu. V tomto případě to je tak kdo ,,nekrade´´ okrádá rodinu.
to ,,nekrade´´ je asi stejné jako že oblbnou potenciální klienty natolik, že si ani nepřečtou podmínky, něco podepíšou. Pak přijdou o víc než třeba jen ten nový nábytek na který si půjčili. A z vlastního bytu v tom lepším případě putují do drahého podnájmu nebo ubytovny.
no já nevím...Katku naprosto chápu. Já tady pořád taky něco "modernizuju" ale v rámci možností, na co máme (což není moc, taky jsem na RD). Novou stěnu jsme kupovali před asi třemi lety, je to určitě lamino, ale je v pohodě a jak nová (stála asi 4000), stůl a židle taky v akci, před rokem za cca stejné peníze...
Ke Katce...pokud by neměli problém se splácením, já bych si vzala menší půjčku, třeba na rok (pokud by šla splatit i tehy když by manžel byl nemocný a měl menší plat) a dělala to postupně, vždycky splatit, možná rozdíl mezi tou menší půjčkou a těmi 4000 (co by dle ní šlo) ušetřit a tím by bylo na další věc....nemusí přece hned být nábytek apod. supermoderní a drahý, my tu nemáme nic drahého a přitom si myslím že to není špatné (kupovali jsme postupně, hodně vždy po Vánocích ke kterým jsme dostali peníze). Např. kuch.linka stála v Tescu 7500, spotřebiče jsme měli, nejsou holt vestavěné
.gif)
Lenniss: mnn, asi jo.......známá dělala jádro po 32 letech a po plísni ani stopa......třeba záleží jak se větrá a tak....
.jpg)
sharon:no,umakartový jádro po 50-ti letech si ani jinak představit nedovedu
Lenniss: Katka nikde nic o plesnivé koupelně nepíše.........
Ještě k článku- s ročním dítětem bych do kompletní rekonstrukce bytu, kde se bydlí nešla, pokud by vyloženě nebyl hygienicky závadný. Ono to znamená žít poměrně dlouho na staveništi. Pokud to dělá firma, dost se to prodraží, pokud manžel a známí, zase se to protáhne.
Možná se manželovi taky nechce do toho všeho, protože vidí, že by hlavní tíha práce ležela na něm a byt mu nepřipadá v tak hrozném stavu, aby trávil několik měsíců mezi prací a stavbou.
Pokud je Katka ten typ, který chce mít načančanou domácnost, dítě jako ze žurnálu a považuje za samozřejmé, že je manželovou povinností zajistit požadovaný standard, tak se jeho opatrnosti vůbec nedivím.
.jpg)
Kozoroh18: helčo řekni že si děláš srandu s tím providentem?
Já se teda Katce vůbec nedivím,že chce byt vylepšit...nejde jen o starej nábytek-to je to poslední,ale nechat se válet roční dítě po kdoví jak starejch kobercích,koupat se v plesnivé koupelně,mít 50let starou elektriku,spát na rozkládací sedačce atp...to já bych rozhodně taky nechtěla
Pokud je byt jejich,určitě bych do něj investovala i když tam nemusí zůstat,ale byt už bude zhodnocen a pak se líp prodá,či pronajme
.JPG)
týjo, teď koukám že mi tady bliká reklama přes půl stránky provident- půjčka s jasnými pravidly
