Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Děkuju nechci.Tedy ,nechtěla bych jít k porodu se dívat,ani k normálnímu,ani k císaři.Myslím,že je důležité být u normálního porodu předtím,po těch x hodin,( u mě to bylo 14 a 20 hodin naprosté lhostejnosti a nezájmu personálu,noční samota a korzování z pokoje po temných chodbách na otřesný záchod sem a tam,venku tálo a rachot vody v okapových rourách slyším i po xx letech dodnes).Tehdy nesměl být v porodnici nikdo,dítě se ukazovalo přes okno a na návštěvu už vůbec ne.Z dnešního hlediska bych brala císaře,nechat se uspat,pak se probudit a dítko bez jakékoliv námahy ,čisté a oblečené dostat k nahlédnutí...Vůbec se mi nelíbilo,že po tom všem utrpení mi plácli špinavé dítě na břicho a když jsem protestovala,ať ho dají pryč,tak měli blbé řeči.Pak nás nechali i s dítkem ležet několik hodin na chodbě na provizorním lehátku,bez jakéhokoliv zájmu o mě,bez pití(celých těch mnoho hodin),bez jídla,a když jsem zavolala na sestru a řekla jí to,tak řekla,že už snídaně není,ať si počkám na oběd...Tehdy ,kdyby u mě byl někdo blízký,tak by se takové věci nemohly stát...

rodila jsem takhle s epi císařem potkyšky. No, upřímně, nic moc. Nebyla jsem nalačno, tak to jinak nešlo, ale omdlívala jsem jim tam, jak mi potkyšci tlačili na dutou žílu, ono to trvá, než je vytáhnou. Celý porod jsem prozvracela. A co bylo nejhorší - slyšela jsem to, co jsem slyšet neměla. ČLovek za tu plentu nevidí, ale slyší vše... Vytahli Martínka a: "Strangulace pupečníkem" Asi věří, že když to řeknou latinsky, moc mamin neví. Jenže já jsem čtenář detektivek, tak vím, že strangulace je oběšení. A že Martínek nezaplakal, v ten okamžik jsem zestárla o několik let. Byla jsemúplně hysterická, ale bylo to OK. pak to samé zopakovali u Barunky, ale to mě hned uklidňovali, že žije.
Děti musely do inkubátoru, takže jsem je viděla až za 24 hodin, protože po celou tu dobu jsem se nesměla hýbat.
Manžel u toho být nechtěl, nakonec ho nějaká sestra přistrčila ke sklu porodního sálu, takže viděl, ač nechtěl, jak mimina tahají - a pak ho zkásli o 300,- za přítomnost otce u porodu

Kawa: prý to bez plenty nedělají. Rodila jsem před 3 týdny, naštěstí normálně, a doktorky jsem se na to ptala, když mě šila. Prý by jim u toho pacientky buď kolabovaly nebo jim do toho kecaly :D

Osobne zastávám názor, ze díte udelali dva tak ho taky mají "porodit" dva a vychovat dva. Obavy typu on by to nezvládl, nemusí videt krev.... neberu, kdyz nezvládne porod jak chce zvládnout tech dalsích 18 roku? Ale to není tvuj prípad. Podle me jen at s tebou jde. Za prvé opravdu stojí tobe u hlavy, na otevreného bricho nevidí a tobe jeho prítomnost prychicky hodne pomuze. Za druhý az budete mít decko tak s ním taky pujdes (at uz ty nebo manzel) ne drobnejsí operace s místním umrtvením ( já vím, ze císar není drobnejsí operace, to jenom porovnání pro tvoji obavu, ze na operacním sále bude nekdo nezdravotnický). Za tretí proc se zarázís nad tím ,ze bude na operacním sále nekdo kdo nepatrí k zdravotnickému týmu? Ten tým jsou obycejní lidé s jiným vzdeláním a s porádne umytýma rukama (to je jediný rozdíl mezi nimi a tvým manzelem). A nakonec: ano znám, svára byl u císare se svagrovou, nic nevidel, stál jí u hlavy, drzel za ruku a pak polozila sestra Josephine k svagrové a svára delal fotky zatímco svagrovou zasívali. V podstate jizvu na brise videl az doma.

Pod názor Myše se můžu podepsat.Naprosto stejně jsem to měla :) Jen při druhém porodu jsem neměla na výběr,protože se doktoři špatně domluvili a nechali mě nasnídat a už mě pak nemohli uspat úplně - byť by to pro ně bylo rychlejší.Tak jsem aspoň u jednoho porodu "byla" :) Manžel se o převozu na sál dozvěděl asi deset minut před tím,takže nestihl dorazit,ale na sále si se mnou při samotné operaci povídala paní anestezioložka i nějaký pan doktor,takže jsem ani nevnímala to cinkání nástrojů a tak.A pak mi ukázali ten můj jedenapůlkilový uzlík :) Když už císař,tak jedině ve spinálu.A hlava mě taky nebolela - jen mi kvůli té snídani bylo špatně

mám asi opačnou úchylku, tak by mě zajímalo - udělají to někde BEZ té plenty? nesnáším když mi ve špitále mají něco dělat a já to nevidím...

já rodila císařem 2x, Otec nebyl ani u jednoho z ních.poprvé neplánovaně když porod nešel jak by měl. Manžel čekal venku před sálem a když synka vytáhli a umyli, dali mu ho do náručí - zatímco já spala...
Podruhé to už bylo plánované - tudíž jsem si mohla vybrat jestli chci uspat nebo epidurál - zvolila jsem druhou variantu protože je to lepší pro dítě a já si konečně chtěla zažít jaké to je vidět svoje dítko hned po narození a ne jako v samoobsluze vám ho přivezou a dají... to jsem se cítila hodně ošizená.
Epidurál je v pohodě - nemusíš setoho vůbec bát. Sbalíš se do klubíčka a doktor ti to píchne - nebolí to moc víc, než když ti berou krev.
Operace je v pohodě - přes plentu není nic vidět. dítko ti ukážou hned když ho vytáhnou ještě celé zamazané a "řvoucí" Jenom chovat ti ho asi nedovolí
Celou dobu necítíš absolutně nic - máš od prsou dolů necitelné a neovladatelné všechno. Jenom slyšíš co si doktoři říkají a cítíš jak s tebou hýbou když malé vytahují. Potom po pár hodinách ti začnou přicházet k sobě nohy - od palců nahoru. Někoho prý potom bolí hlava - ale to já neznám.
Neboj se nic, a těš se na své

Bridgetj - ano, tak jak to popisuješ to brobíhá. Rodila tak moje známá.
Jen bych to osobně nepodstoupila. Taky jsem měla císaře,ale v celkové anestezii, neumím si představit, že jsem vzhůru (i když nic nebolí,ale všechno cítíš) a někdo se mi hrabe v břiše, to je pro mě naprosto otřesná představa. Zažila jsem jen jednou operativní zákrok pouze s lokálním umrvením a už nikdy víc. Takže když jsem se měla před císařem rozhodnout, jestli celkovou anestezii nebo pouze od pasu dolů, vůbec jsem neváhala. Sestry to sice nechápaly, ale představa že cca půl hodiny uslyším jen kovové cvakání nástrojů a tlumené hlasy personálu,tak mi bylo špatně, já totiž nesnáším ani očkování a při šití prstu jsem omdlela.
Samozřejmě, pokud se na to cítíš, tak určitě manžela s sebou.
Přeji hodně štěstí

já jsem takto rodila a manžel se také bál, takže jsem tam nakonec byla "sama". ale opravdu není nic vidět. já jsem dceru viděla až za dobu. váš manžel nemusí mít vůbec z ničeho strach. hodně štěstí a ať vám to dobře dopadne.

Žena mého bratránka rodila také císařským řezem a on byl u toho. Je opravdu za plentou, takže jí držel za ruku, hladil ji a dítě jim ukázali až bylo venku. Zuzka byla umrtvena od pasu dolů. Akorát bratránek byl první kdo viděl dítko a mohl si ho pochovat dřív, protože jí mezitím ještě zašívali. Ale seděl vedle ní na židli, měl malou v náručí, takže si ji Zuzka mohla taky pohladit a podívat se na ni. Takže opravdu to není nic drastického. Mají z toho pořízeny i fotky - samozřejmě bez rozpáraného břicha. Víc bohužel nevím. Jinak přeji hodně