Jsem na mateřské. A v pasti.
Jsem sedm let vdaná, mám dvě děti: pětiletého syna a roční dcerku. Druhé těhotenství jsem musela být doma kvůli zdravotním problémům. Docela mne to mrzelo, protože jsem chtěla pracovat, dokud to bude možné. Ale nedalo se nic dělat. Syn chodil na dopoledne do školky, kde jsem ho po obědě vyzvedávala.
Dopoledne jsem tedy měla klid, v pohodě jsem zvládla domácnost, uvařit a obstarat všechno potřebné. Po obědě jsem vyzvedla Jiříčka ze školky a šli jsme na procházku, hráli si apod. Manžel se vrací z práce domů pravidelně kolem páté hodiny a večery jsme trávili společně celá rodina.
Všechno bylo v pořádku, ani jsem si neuvědomila, že se vlastně manžel nepodílí na žádných domácích pracích, všechno jsem bez problémů zvládala. Zlom nastal po narození Nikolky. Jako každé malé miminko vyžadovala a vyžaduje hodně péče, noční vstávání… Samozřejmě, že jsem se po několika týdnech začala cítit unavená a to, co jsem předtím stihla levou zadní, se najednou začalo hromadit a já přestala zvládat.
Bohužel, manžel si patrně na předchozí servis příliš zvyknul a ze svého pohodlí nemíní slevit. Tvrdí, že každá žena v domácnosti by ji měla komplet zastat, zatímco muž chodí do práce a vydělává peníze. Jeho nechuť se jakkoli zapojit se projevuje i v jeho chování k dětem. Nikolku ještě ani jednou nevykoupal, pochová ji jen když mu ji doslova vrazím do ruky. Jinak může plakat, jak chce a s ním to nehne. Ani Jiříkovi se nevěnuje, pořád ho od sebe odhání s tím, že nemá čas.
Nedělá nic jiného, než že po návratu z práce sedí u PC, případně zírá na televizi. Jsem unavená, přetažená, potřebovala bych v něm cítit nějakou podporu. On je snad vůči nám všem úplně imunní. Někdy mám pocit, jako když jsme mu na obtíž. Milostný život se nám smrsknul na jednou měsíčně, pusa, něha, pohlazení jen tak – to už prakticky neznám.
Jsem vyčerpaná. Když se o tom s ním snažím mluvit, nevnímá mne. Mlčí a pak řekne: „To je všechno? Už jsi skončila?“ Deptá mě to. On sice nikdy nebyl nějak zvlášť citově založený, ani se v domácnosti nepřetrhnul, ale to, co předvádí od narození Nikolky, je extrém.
Přemýšlím, co dál. Mám sice manžela, ale připadám si, jako kdybych ho neměla. Někdy se přistihnu při myšlence, že by mi bez něj bylo líp. Když o tom tak přemýšlím, tak jediný přínos, který pro nás znamená, je jeho plat. Zní to strašně, ale je to tak. To, že zaplatí nájem, nákupy a poplatky je všechno, co pro svou rodinu dělá.
Jenže i když je to podle mě na funkci otce a manžela nedostačující, moc dobře si uvědomuji, že teď, když jsem na mateřské, je to velice podstatné. Sama bych v současné době byt a dvě děti neutáhla. Připadám si jako v pasti. Mám muže, který se mnou skoro nekomunikuje, domů chodí jako do hotelu s kompletním servisem, dětí si nevšimne. Bez jeho příjmu se však neobejdu a tak mi asi nezbývá, než to nějak přežít alespoň do té doby, než se postavím na vlastní nohy. To však může trvat hodně dlouho, Nikolka je ještě hodně maličká.
Má moje situace ještě nějaké jiné řešení? Na hovory s manželem jsem už vyčerpala tolik energie a bylo to k ničemu, že si nedělám iluze, že by z jeho strany nastala nějaká změna.
z děr
22.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 255 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem na mateřské. A v pasti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Stanik: co je na tom podezřelého?
Děti se rodí s různým věkovým odstupem
No, já to vidím jinak. Chlap zplodil dvě děti a te´d by se nejradši tvářil, že se ho to vlastně vůbec netýká. Což je průser.
No a jinak - myslim, ze tady je komunikacni problem, pac pan nechce nejspis slyset. Tam je kazda rada draha, dokud mu nebude horet za patama, tak nazor asi menit nebude. Myslim, ze par fajn napadu tu padlo - pozadovat cas jen pro sebe, ale ne, ze budes doma, proste vyrazit ven... pravidelne cviceni napr. (a po cviceni samozrejme kafiiicko s kamoskou v kavarne, co k cvicu patri) A jeste mu muzes argumentovat, ze se mu chces libit, tak co mu udela jednou nebo dvakrat tydne deti pohlidat 
Hlavne si uz nestezovat a bejt diplomat. Neverila bych jak muze dobre fungovat zmena ze stezovatelky a pozadovatelky v zenu usmevavou avsak asertivni... zabira to... sice postupne a pomalu, ale zabira, nak vic naslouchaji...
.jpg)
kareta - 22.2.2010 14:31 - tento model by mi taky vyhovoval 
Viv :o): kareta: to ja ne... me se tam nelibi formulka " pecovala od deti"... i kdyz.. leda by byly adoptovane ( tzn., nikdo by me nenutil rodit) a uz od malicka by mely vselijake guvernantky a v setsi, sedmi odesly po anglickem vzoru do internatni skoly a vratil by se mi az hotovy clovek, v 18, se kterym uz by se dalo mluviti
kareta: jsem kdysi četla Deník americké manželky...ještě za dob tuhého socialismu. Tudíž život nám na hony vzdálenej... Vůbec jsem nechápala, proč je ona tak strašně na nervy a lítá po psychiatrech jenom z toho, že..panebože, je potřeba umýt okna, musím zvednout telefon a zavolat úklidovou službu... kruci, už týden jsme z dovolené doma a kufry jsou pořád nevybalené...ach jo, musím zavolat pradleně... A jéžíš, jdeme na večírek, dostala jsem za úkol koupit si nové šaty..pane bože, musím někam do obchodu...Božíčku, úplně jsem zapomněla objednat večeři, tak to je průšvih, snad stihnu aspoň dovážku pizzy...
Meryl: no to si nemyslim samozrejme :-) otazka je jak moc chtel, ze :-)
a jak moc to byla " nehoda" .. je to cele podezrele, tohle rozlozeni vekoveho odstupu decek
kareta: jo, tak ja bych si v tomhle taky dala rict
.jpg)
kareta: taky se hlásíma budu pěkně zdravit i děkovat
Stanik: normální CHLAP se netěší, až půjde jeho žena do práce, hanba ho fackuje, že jeho paní vydělává a neutrácí místo toho v klenotnictví u Cartiera
Stanik: no tak asi ho chtěl taky ne? Nebo si myslíš, že se Martina podruhé oplodnila sama?
jé, mi by se prvorepublikový model líbil- MOC!! Vařila bych, pečovala o mužíčka, dětičky, vilu, zahradu, pořádala dýchánky, a pan manžel by nemusel hnout prstem! A jak bych byla usměvavá
Mně se moc nezdá, jak ty chlapy některé z vás hodnotíte jako otce "z donucení" - já mám kolem sebe pár známých dívek, které děti ještě nechtějí, ale jejich protějšky ano, v jednom případě dokonce proto, aby byla dotyčná dračice zkrocena a zůstávala doma místo vymetání večírků. Nemylte se v tom, že chlapi děti nechtějí. Chtějí, jen jsou dost často natolik naivní, že si představujou nažehlenou domácnost a odpočinutou manželku dychtivou po kontaktu s manželem po návratu z práce (o pravidelném sexu nemluvě). Realita je pak zaskočí a jejich unavená, hormony zkříslá a zhusta nešťastná manželka pro ně představuje životní zklamání (a navíc o pravidelém sexu nemůže být ani řeč)...
chytrájakrádio: pletes hrusky a jabka. Materska jsou urcita procenta z platu ( tusim po dobu 28 tydnu) , rodicovska , co nasleduje, je tech 7500, pokud se bavime o nejobvyklejsi variante
jeste ma pani jednu moznost... jit do prace, vydelavat tolik co manzel... a mnzel muze byt na rodicovske, ne?
chytrájakrádio: hezky si to vystihla s modelem prni republika... t je totiz presne ono. On ted pracuje a vydelava, ona ne.. tak ocekava servis. Mozna, ze se tesil, ze pani pujde do prace... a ono ne.. protoze presne, kdyz do ty prace mela jit.. ooops.. najdenou tu bylo druhy miminecto :-)
