Jsem na mateřské. A v pasti.
Jsem sedm let vdaná, mám dvě děti: pětiletého syna a roční dcerku. Druhé těhotenství jsem musela být doma kvůli zdravotním problémům. Docela mne to mrzelo, protože jsem chtěla pracovat, dokud to bude možné. Ale nedalo se nic dělat. Syn chodil na dopoledne do školky, kde jsem ho po obědě vyzvedávala.
Dopoledne jsem tedy měla klid, v pohodě jsem zvládla domácnost, uvařit a obstarat všechno potřebné. Po obědě jsem vyzvedla Jiříčka ze školky a šli jsme na procházku, hráli si apod. Manžel se vrací z práce domů pravidelně kolem páté hodiny a večery jsme trávili společně celá rodina.
Všechno bylo v pořádku, ani jsem si neuvědomila, že se vlastně manžel nepodílí na žádných domácích pracích, všechno jsem bez problémů zvládala. Zlom nastal po narození Nikolky. Jako každé malé miminko vyžadovala a vyžaduje hodně péče, noční vstávání… Samozřejmě, že jsem se po několika týdnech začala cítit unavená a to, co jsem předtím stihla levou zadní, se najednou začalo hromadit a já přestala zvládat.
Bohužel, manžel si patrně na předchozí servis příliš zvyknul a ze svého pohodlí nemíní slevit. Tvrdí, že každá žena v domácnosti by ji měla komplet zastat, zatímco muž chodí do práce a vydělává peníze. Jeho nechuť se jakkoli zapojit se projevuje i v jeho chování k dětem. Nikolku ještě ani jednou nevykoupal, pochová ji jen když mu ji doslova vrazím do ruky. Jinak může plakat, jak chce a s ním to nehne. Ani Jiříkovi se nevěnuje, pořád ho od sebe odhání s tím, že nemá čas.
Nedělá nic jiného, než že po návratu z práce sedí u PC, případně zírá na televizi. Jsem unavená, přetažená, potřebovala bych v něm cítit nějakou podporu. On je snad vůči nám všem úplně imunní. Někdy mám pocit, jako když jsme mu na obtíž. Milostný život se nám smrsknul na jednou měsíčně, pusa, něha, pohlazení jen tak – to už prakticky neznám.
Jsem vyčerpaná. Když se o tom s ním snažím mluvit, nevnímá mne. Mlčí a pak řekne: „To je všechno? Už jsi skončila?“ Deptá mě to. On sice nikdy nebyl nějak zvlášť citově založený, ani se v domácnosti nepřetrhnul, ale to, co předvádí od narození Nikolky, je extrém.
Přemýšlím, co dál. Mám sice manžela, ale připadám si, jako kdybych ho neměla. Někdy se přistihnu při myšlence, že by mi bez něj bylo líp. Když o tom tak přemýšlím, tak jediný přínos, který pro nás znamená, je jeho plat. Zní to strašně, ale je to tak. To, že zaplatí nájem, nákupy a poplatky je všechno, co pro svou rodinu dělá.
Jenže i když je to podle mě na funkci otce a manžela nedostačující, moc dobře si uvědomuji, že teď, když jsem na mateřské, je to velice podstatné. Sama bych v současné době byt a dvě děti neutáhla. Připadám si jako v pasti. Mám muže, který se mnou skoro nekomunikuje, domů chodí jako do hotelu s kompletním servisem, dětí si nevšimne. Bez jeho příjmu se však neobejdu a tak mi asi nezbývá, než to nějak přežít alespoň do té doby, než se postavím na vlastní nohy. To však může trvat hodně dlouho, Nikolka je ještě hodně maličká.
Má moje situace ještě nějaké jiné řešení? Na hovory s manželem jsem už vyčerpala tolik energie a bylo to k ničemu, že si nedělám iluze, že by z jeho strany nastala nějaká změna.
z děr
22.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 255 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem na mateřské. A v pasti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: a mateřská tam není trapných 7500, ale třeba 80 procent platu první rok a ten další půlrok třeba 60 procent. z toho se už dá vyžít. sice platíš 50 procent daně, ale dostáváš za to strašně moc zpátky. například je tam sít jeslí, kam můžeš pak dítě dát. a nejsou to žádný ty komunistický mega-výchovny, ale rodinný jesličky, kde se dětem věnujou a ne aby na ně nějaká komunsitická bába v zástěře jen řvala.
chytrájakrádio: až na výjimky, ale jinak 
, zejména, když žena zůstane na MD, jaksi to berou jakože zmákne celou domácnost, ale jaksi jim nedochází, že to volno z práce mají na péči o dítě, ne o chlapa a domácnost....
Stanik: no ve švédsku ale taky nemáš 3-4 roky placený mateřský, tam asi jen rok nebo rok a půl. z toho ten muž musí být třetinu nebo polovinu s dítětem, nevím přesně.
jeřabinka: ale co ty víš, ježiši, třeba jsou ty děti často nemocný atd. navíc musí být psychicky extrémně vyčerpávající být pro chlapa zbytečnější než včerejší ponožky a mít na hrbu všechno sama. a vědět, že nemám kam utéct, protože z mateřský dvě děti opravdu asi neuživim. ty jsi zase se vším rychle hotová a máš ve všem jasno.
Stanik: no ale to se běžně stává, že člověk mění svoje názory a postoje. mě před pěti lety taky určitý věci na chlapech nevadily, ale teď bych je nemohla vystát. nyní jsem teda šťastně nezadaná, ale až se zase jednou nedejbože s nějakým sestěhuju do společný domácnosti, fakt to nebude mít zadarmo, chlapec. a jednou na mě zkusí model maminčin odchovaneček a poletí - a to myslím NAPROSTO vážně, láska neláska. fakt nemám za potřebí někomu dělat služku. oni by chlapi rádi, kdyby se žena starala o domácnost a oni nemuseli hnout prstem - tak je to totiž nejpohodlnější. vždycky říkám: chceš první republiku? ok. budu se starat o domácnost a na poledne připravovat tříchodovej oběd, ale vyděláváš a všechno platíš ty (nájem, zábavu, další výdaje). chlapi totiž považujou za samozřejmý, že se muž a žena dělí rovným dílem o náklady spojený s domácností, ale to, že by se rovným dílem měli dělit i o úklid atd., to už dělaj, že nerozuměj 
Myslím, že tady je krásně vidět jak každé z nás vyhovuje něco jiného.Já si nedovedu představit, že by mi manžel nepomohl doma, nebo kašlal na děti.
Když se narodil starší syn, tak jsem používala ještě obyčejné látkové pleny. Prvních sedm měsíců jsem neměla automatku, prala jsem ve staré pračce se šnekem. To znamenalo plínky namočit, vyprat, vyždímat a třikrát vymáchat. Přesto jsem ani jednou neprala sama. Manžel mi vždycky pomáhal a udělal toho daleko víc. Nedělalo mu problém k malému v noci vstát, přebalit nakrmit ho. Teď je to to samé. Plínky jsou sice už papírové, ale i tak mi pomáhá a to dělá na směny.
Jeřabinka, mě by sice nevyhovovalo to co máš zavedené s manželem, ale myslím, že je důležité, že to vyhovuje vám dvěma.
Staník: mě zase třeba víc imponuje chlap , který ví , že prcek už chodí na nočník, kolik má zoubků atd. než chlap, který ani neví jestli jeho syn chodí ještě do třetí nebo už do čvrté třídy. Každé se prostě líbí něco jiného. Horší je když zjistíme , že doma máme opak toho co se nám vyhovuje.
chytrájakrádio: jeho maminka rozmazluje spíš tatínka než svoje děti...takže je přítel dost samostatný
.jpg)
Stanik: ale houby....bylo mi 20 když se holka narodila,kdyby 
nepomohl,tak jsem si hodila provaz,navíc jsem měla laktační psch....
chytrájakrádio: 5 a 1 mi prijde, jako ze se planovalo druhe dite tak, aby pani nemusela po max delce rodicovske, tedy po 4 letech tusim.. do prace...
... ale muze to byt samozrejme uplne jinak ....
Stanik: ono s jedním dítětem a s dvěma je to dost velký rozdíl, ten domácí kolotoč, takže s prvním se to dá v klídku zvládnout samotná (samozřejmě záleží hodně na dítěti), tak se paní starala...
Nika1 - 22.2.2010 13:30 pokud byste se na tom dohodli a vyhovovalo vám to, tak pak je to v pořádku.
chytrájakrádio - 22.2.2010 14:03 ano, děti nemá hned po sobě, takže nechápu, co nestíhá. na druhou stranu jsem psala, že vlastně ani neví, proč se začal chovat po narození dcery tak, jak se chová. vlastně se chová pořád stejně. to se jen martina začala divit.
Sheeni: tak to máš velký štěstí, český kluci jsou bohužel obecně stále sto let za opicema 
to je ta výchova těch maminek: pavlíčku, tady máš papání až pod nosánek, už jsi dopapal? maminka to odnese. a televizku nechceš pustit? a v pokojíčku máš nepořádek, víš co, jdi si ven hrát, maminka to zatím uklidí 
chytrájakrádio: hehe, skoro bych rekla, ze uzakonit tohle u nas.. bere socialni davky o polovinu rodin vic ( v momente, kdy prestane vydelavat otec)- A taky ze si hodne chlapu dobre rozmysli, zda decko opravdu tak strasne chteji, jak jse jim pod vlivem partnercina presvedcovani, ze " uz je cas" zdalo :-)
chytrájakrádio: hele a myslis, ze predtim nemela? ja si trofnu tipnout, ze mela... asi ji nevadilo (dost)... neb to neresila.. neresila to ani pri prvnim diteti.. a ted se divi, ze manzel je prekvapen, kdyz to resi pri druhem.
Ad vysadavani u PC si dovedu predstavit, z v pet chodidomu aby nebyly doma kecy a jeste po vecerech dodelava praci ( u nas to tak bohuzel nekdy je).
Nebo pokud to pani vadilo a presto sla do toho, mit s takovym chlapem deti ( resp. druhe dite, po zkusenostech, jak to bylo pri prvnim)... pak se naskyta jen proste .. "kdo chce kam"...
chytrájakrádio: Tak ten můj má asi nějaký předky ve švédsku
