Jsem na mateřské. A v pasti.
Jsem sedm let vdaná, mám dvě děti: pětiletého syna a roční dcerku. Druhé těhotenství jsem musela být doma kvůli zdravotním problémům. Docela mne to mrzelo, protože jsem chtěla pracovat, dokud to bude možné. Ale nedalo se nic dělat. Syn chodil na dopoledne do školky, kde jsem ho po obědě vyzvedávala.
Dopoledne jsem tedy měla klid, v pohodě jsem zvládla domácnost, uvařit a obstarat všechno potřebné. Po obědě jsem vyzvedla Jiříčka ze školky a šli jsme na procházku, hráli si apod. Manžel se vrací z práce domů pravidelně kolem páté hodiny a večery jsme trávili společně celá rodina.
Všechno bylo v pořádku, ani jsem si neuvědomila, že se vlastně manžel nepodílí na žádných domácích pracích, všechno jsem bez problémů zvládala. Zlom nastal po narození Nikolky. Jako každé malé miminko vyžadovala a vyžaduje hodně péče, noční vstávání… Samozřejmě, že jsem se po několika týdnech začala cítit unavená a to, co jsem předtím stihla levou zadní, se najednou začalo hromadit a já přestala zvládat.
Bohužel, manžel si patrně na předchozí servis příliš zvyknul a ze svého pohodlí nemíní slevit. Tvrdí, že každá žena v domácnosti by ji měla komplet zastat, zatímco muž chodí do práce a vydělává peníze. Jeho nechuť se jakkoli zapojit se projevuje i v jeho chování k dětem. Nikolku ještě ani jednou nevykoupal, pochová ji jen když mu ji doslova vrazím do ruky. Jinak může plakat, jak chce a s ním to nehne. Ani Jiříkovi se nevěnuje, pořád ho od sebe odhání s tím, že nemá čas.
Nedělá nic jiného, než že po návratu z práce sedí u PC, případně zírá na televizi. Jsem unavená, přetažená, potřebovala bych v něm cítit nějakou podporu. On je snad vůči nám všem úplně imunní. Někdy mám pocit, jako když jsme mu na obtíž. Milostný život se nám smrsknul na jednou měsíčně, pusa, něha, pohlazení jen tak – to už prakticky neznám.
Jsem vyčerpaná. Když se o tom s ním snažím mluvit, nevnímá mne. Mlčí a pak řekne: „To je všechno? Už jsi skončila?“ Deptá mě to. On sice nikdy nebyl nějak zvlášť citově založený, ani se v domácnosti nepřetrhnul, ale to, co předvádí od narození Nikolky, je extrém.
Přemýšlím, co dál. Mám sice manžela, ale připadám si, jako kdybych ho neměla. Někdy se přistihnu při myšlence, že by mi bez něj bylo líp. Když o tom tak přemýšlím, tak jediný přínos, který pro nás znamená, je jeho plat. Zní to strašně, ale je to tak. To, že zaplatí nájem, nákupy a poplatky je všechno, co pro svou rodinu dělá.
Jenže i když je to podle mě na funkci otce a manžela nedostačující, moc dobře si uvědomuji, že teď, když jsem na mateřské, je to velice podstatné. Sama bych v současné době byt a dvě děti neutáhla. Připadám si jako v pasti. Mám muže, který se mnou skoro nekomunikuje, domů chodí jako do hotelu s kompletním servisem, dětí si nevšimne. Bez jeho příjmu se však neobejdu a tak mi asi nezbývá, než to nějak přežít alespoň do té doby, než se postavím na vlastní nohy. To však může trvat hodně dlouho, Nikolka je ještě hodně maličká.
Má moje situace ještě nějaké jiné řešení? Na hovory s manželem jsem už vyčerpala tolik energie a bylo to k ničemu, že si nedělám iluze, že by z jeho strany nastala nějaká změna.
z děr
22.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 255 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem na mateřské. A v pasti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Stanik: přece nejde jen o živení....ale taky o 
a 
a 
a 
, jsi materialista.....
Sofffie: 
, to mu strčíš hlavu pod vodu a až dobublá tak je hotovej.....
sharon: no tak to rozhdone nedelam :-) ale tady je videt ty stereotypy... on rovnez neni jediny...a zabyvat se co by kdyby, nebo jen aby, nikdynemelo valneho smyslu... takze to opravdu neresim.. kdyby byly v pr. ryby, nemusely by byti rybniky
chlapa aby me zivil nepotrebuju, takze opravdu neresim, jestli nejaky je, ci ne neni, ci jestlise mnou zrovan nejaky bydli... to ze delsi dobu zrovna jo, samozrejme neznamena, ze to tak musi byt na veky veku... a mam se z toho snad zblaznit? 
sharon: co je "na bubláka"? Ježiš, to si zase rozšířím obzory...
Stanik: 15:53...děláš jak kdyby jsi byla jediná na světě......
.JPG){kind=avatar}
Měla jsem děti v době, kdy se očekávalo, že žena zastane celou domácnost sama, ať už má nebo nemá děti, ať chodí do práce nebo je na mateřské. A musím se, byť nerada, přiznat, že se mi to dařilo. Ale nepovažuji to za správné a svým dětem rozhodně takový model nedoporučuji. Měla jsem ale štěstí na skvělou maminku. Poprvé mi vzala obě děti na celý týden, když bylo dceři 15 měsíců, a my jsme si vyrazili na týdenní dovolenou jen sami dva. A manžel viděl, že pořád jsem ta holka s úsměvem na tváři, kterou si vzal. Když nejsem uštvaná. Jen jsem si musela hlídat jazyk, abych mu s ironickými poznámkami neříkala, co mi vadí na jeho přístupu k dětem. A taky abych pořád neříkala, jak mi andílkové chybí, i když to byla pravda. A tak zjistil sám, že mu děti chybí. Syna jsem naučila, že se nemá vrhat na tátu hned, jak přijde z práce, ale až po přečtení novin, a manžela, že pokud si se synem nebude aspoň čtvrthodiny povídat, tak že se ode mne nedozví o svých dětech vůbec nic a budou ho brát jen jako zdroj financí a jinak jen jako otravný element překážející v bytě. Čas od času mu to bylo třeba připomenout. Ostatně ani já nemám ráda, když se na mě mluví dřív než půl hodiny po probuzení a po příchodu z práce. Vím, že jsem bývala utahaná a měla tisíc chutí být svobodná a bezdětná, ale stejně si dnes vybavuji spíš ty krásné chvíle, které bych bez dětí neprožila.
Sofffie: 
anebo s ním na bubláka...
evropka: 15:42....myslím, že depku nemá a že si poradí......s unaveným chudáčkem to ale fakt není jednoduchý.....
Kočky a anafylaktickej šok 
Dobrej nápad jsou taky houby - uvařit muchomůrkovej guláš a pak manžela zamknout v pokoji
Zaffira: ....to nevysvětlíš.......
i některé nesoudružky by zasloužily přes držku....
Stanik: 15:58.....mě vysvětlovat musíš, já rozumím jen dětem tj mým vnoučatům......
Viv :o): 15:40
Stanik: no a co má dělat, když už nemůže, a chlap nejeví zájem ani o ni, ani o děti, nevnímá ji? Ona si nestěžuje, ona to chce řešit, a vytáčí ji, že on mlčí. Holt klasika - chlap si rodinu představoval jak Hurvínek válku, ženská se přizpůsobit musela, teď je to na něm...
sharon: btw. ten prispevek byl k te jeho alergii na kocky... co jsi mi doporucovala jako rekvizitu... jakmile je nablizku kocka, dusi se.. stacily by dve tri ..zavrit je s nim "omylem" do mistnosti... a anafylakticky sok jak blazen... protoze jsem psala "mladou vdovou"... boze, unavuje me vysvetlovat jasne pointy :-)
