Jsem na mateřské. A v pasti.
Jsem sedm let vdaná, mám dvě děti: pětiletého syna a roční dcerku. Druhé těhotenství jsem musela být doma kvůli zdravotním problémům. Docela mne to mrzelo, protože jsem chtěla pracovat, dokud to bude možné. Ale nedalo se nic dělat. Syn chodil na dopoledne do školky, kde jsem ho po obědě vyzvedávala.
Dopoledne jsem tedy měla klid, v pohodě jsem zvládla domácnost, uvařit a obstarat všechno potřebné. Po obědě jsem vyzvedla Jiříčka ze školky a šli jsme na procházku, hráli si apod. Manžel se vrací z práce domů pravidelně kolem páté hodiny a večery jsme trávili společně celá rodina.
Všechno bylo v pořádku, ani jsem si neuvědomila, že se vlastně manžel nepodílí na žádných domácích pracích, všechno jsem bez problémů zvládala. Zlom nastal po narození Nikolky. Jako každé malé miminko vyžadovala a vyžaduje hodně péče, noční vstávání… Samozřejmě, že jsem se po několika týdnech začala cítit unavená a to, co jsem předtím stihla levou zadní, se najednou začalo hromadit a já přestala zvládat.
Bohužel, manžel si patrně na předchozí servis příliš zvyknul a ze svého pohodlí nemíní slevit. Tvrdí, že každá žena v domácnosti by ji měla komplet zastat, zatímco muž chodí do práce a vydělává peníze. Jeho nechuť se jakkoli zapojit se projevuje i v jeho chování k dětem. Nikolku ještě ani jednou nevykoupal, pochová ji jen když mu ji doslova vrazím do ruky. Jinak může plakat, jak chce a s ním to nehne. Ani Jiříkovi se nevěnuje, pořád ho od sebe odhání s tím, že nemá čas.
Nedělá nic jiného, než že po návratu z práce sedí u PC, případně zírá na televizi. Jsem unavená, přetažená, potřebovala bych v něm cítit nějakou podporu. On je snad vůči nám všem úplně imunní. Někdy mám pocit, jako když jsme mu na obtíž. Milostný život se nám smrsknul na jednou měsíčně, pusa, něha, pohlazení jen tak – to už prakticky neznám.
Jsem vyčerpaná. Když se o tom s ním snažím mluvit, nevnímá mne. Mlčí a pak řekne: „To je všechno? Už jsi skončila?“ Deptá mě to. On sice nikdy nebyl nějak zvlášť citově založený, ani se v domácnosti nepřetrhnul, ale to, co předvádí od narození Nikolky, je extrém.
Přemýšlím, co dál. Mám sice manžela, ale připadám si, jako kdybych ho neměla. Někdy se přistihnu při myšlence, že by mi bez něj bylo líp. Když o tom tak přemýšlím, tak jediný přínos, který pro nás znamená, je jeho plat. Zní to strašně, ale je to tak. To, že zaplatí nájem, nákupy a poplatky je všechno, co pro svou rodinu dělá.
Jenže i když je to podle mě na funkci otce a manžela nedostačující, moc dobře si uvědomuji, že teď, když jsem na mateřské, je to velice podstatné. Sama bych v současné době byt a dvě děti neutáhla. Připadám si jako v pasti. Mám muže, který se mnou skoro nekomunikuje, domů chodí jako do hotelu s kompletním servisem, dětí si nevšimne. Bez jeho příjmu se však neobejdu a tak mi asi nezbývá, než to nějak přežít alespoň do té doby, než se postavím na vlastní nohy. To však může trvat hodně dlouho, Nikolka je ještě hodně maličká.
Má moje situace ještě nějaké jiné řešení? Na hovory s manželem jsem už vyčerpala tolik energie a bylo to k ničemu, že si nedělám iluze, že by z jeho strany nastala nějaká změna.
z děr
22.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 255 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem na mateřské. A v pasti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ota: jinými slovy - všeho s mírou. jenže tady je debata hraničící s extrémy. martina všechno sama - chlap nic. já malé sama - teď skoro nic. a pravda je ta, že jsem se nikdy nestavila do skupiny - nenahraditelných. vyhovovalo mi to tak, jak to bylo. jenže mě štve, že tady většina prosazuje, že se ženská na md neválí, takže chlap by se měl podle toho zařídit a přetrhnout se. mě spíš zarazila jiná věc - martina vše dělala sama. vyhovovalo jí to. proč by najednou manžel otočil po narození dcery? možná druhé dítě nechtěl tak brzy. možná má problémy v práci. proto mi tady chybí pohled z té druhé strany.
Já jsem také celou domácnost měla na starosti sama. Muž se jen snažil věnovat občas dětem. Snacha si to už zařídila jinak a já jí fandím. Manžel /můj syn/ jí pomáhá od začátku jak s domácností tak i s dětmi / tříletým a ročním/. Se starším chodí bruslit, na plavecký bazén, s menším na procházky. Nečiní mu to žádné problémy i když má velmi odpovědné zaměstnání a občas jede na služební cestu do zahraničí. Kdysi jsem se vyjádřila v tom smyslu, že by byl schopen se o děti postarat v případě nutnosti i bez naší pomoci. Kromě kojení. A snacha na to: Kdyby se snažil, zvládne i to. Je to samozřejmě nadsázka. Krom toho se oba věnují i svým aktivitám. Takže je to vždy o domluvě, ale asi především o přístupu a odpovědnosti manžela.
jeřabinka: No, jsem ráda, že to nemám doma jako u vás... Můj chlap mi pomáhá, protože chce, i když vidí, že zvládám domácnost i dítě, stejně se zapojí, věnuje se prckovi i teď, pomáhá mi v domácnosti a nechá mi prostor i na moje koníčky. Prostě přirozeně. Nečeká, až bude muset nastoupit...
chytrájakrádio: Bohužel tě nepochopila
chytrájakrádio: ale já mám sebevědomí a rozhodně si nemyslím, že bych měla tu potřebu. navíc na těhle stránkách bych si ho určitě nezvedla.
.jpg)
jeřabinka: Chlapů, kterým se zřeknou koníčky v manželství znám docela dost. Většinou to je dávno před dětma a je to valnou většinou výsledek jejich "znebudižkničinění" usilovnou manželkou.
Neříkám, že v práci a mezi kamarády prožíváme dny plné prvních bobků, krůčků, slov a vět každý den. Rozhodně, ale valná většina chlapů , které znám nejsou jen ti co by se "postarali až by to teda bylo nutný, nebo jediný možný řešení zastoupení manželky".
Prostě mám ten dojem, že některým manželkám tenhle systém "já nenahraditelná" vlastně docela vyhovuje. Doslova až do úmoru vyhovuje.
Takové dámy ovšem po odletu posledního písklete z domu pak prudí své potomstvo neutuchající péčí, protože ony to hravě zvládnou a obvzlášť jejich synové " jsou přece zvyklí na standart" . O takových si pak novomanželky a novopartnerky píší o radu na ŠŽ.
Takže mě osobně víc imponuje chlap, který se dokáže nadchnout nad pokroky svého dítěte, než člověk, který plánuje týden po porodu odjezd na potápěcí dovolenou snů do Karibiku a ještě žádá od ženy, aby porodila o týden dva dřív. Chlap který dokáže samostatně a naprosto normálně utřít dítěti prdelku a klidně i tom pohovořit nebo se zeptat kolegyně o radu je víc chlap než někdo kdo v ústraní čeká až dítě doroste do věku, kdy stojíc dvě minuty na lyžích třikrát neupadne a nevolá maminku.....
jeřabinka: a vyrejvání na šťastných ženách, viď, abys nabrala nějaké to virtuální sebevědomí 
chytrájakrádio: jenže já mám čas na svoje aktivity, plány, školu,kamarádky, koníčky,...
jeřabinka: promiň, ale tím pak dáváš synům o sobě, resp. o vašem rodinným zřízení trochu divnej signál - táta je tady přes srandu a máma od toho, aby nám uvařila a poklidila 
Sheeni: pomáhal, když byly děti miminka. to je rozdíl. a teď se stará o děti on, já se starám o domácnost. a když chceme jít společně např. lyžovat, tak jdeme všichni. jinak mě "zastupuje" v koníčkách a sportech manžel. díky tomu se můžu věnovat svým koníčkům a svým plánům. takže to rozhodně není
Opravdu je škoda, že se autorka nezapojí do diskuse. Z jejího psaní to na mě dělá dojem, jakoby ho vlastní rodina obtěžovala. Divný táta, který se nemá k vlastním dětem. Neříkám, že musí dělat dětem kašpárka ve dne v noci, ale táta, který má děti rád, se na ně přece těší?
jeřabinka: To je nic moc, když ti pomáhá jen když musí
Meryl: to samozřejmě nevím. proto mě štve, že tady není i jeho názor na celou věc.
.gif)
jeřabinka: kde v tom článku čteš, že mu hned po příchodu z práce strká děti? Nic takového tam napsané není. 
orinka: jenže chlap většinou neumí jen poslouchat, má tendence radit a řešit to. a bohužel - některý radí tak, aby zodpovědnost přešla na někoho jiného. jiný to bere automaticky jako útok.
oto: to není o tom, že chlap, který pomáhá, není chlap. mě vadí i u ženských, když se dokážou bavit jen o dětech. a rozhodně jsem si z rodiny nedělala svatou hostii. jak jsem psala - manžel se postaral o všechny 3 děti. jenže když vidím ve svém okolí, jak chlap rozebírá, jak jedno dítě udělalo krásný bobeček do nočníku a druhé chouďátko má problémy se čtením a učitelka ho potvora pořád nutí číst a je to celý večer, tak pěním. na druhou stranu - když přijdu domů, zaženu děti do pokojíčku, udělám si kafe a prostě potřebuji si odfrknout. po půl hodině se tam všichni tři přiřítí a já si je pak užívám. ale jestli tenhle chlap přijde domů a hned mu strká děti a stěžuje si, tak se mu nedivím. já měla prvního syna poslední rok na vejšce. byl úžasně hodný (přímo vzorný) a tak se dalo v pohodě zvládnout. druhého syna jsme počali v době, kdy jsem začala dělat dálkově školu (holt penicilin s antikoncepcí nedělá dobrotu). a ten byl snad ještě hodnější. u nás nebylo nutné, aby mě zastupoval. jenže vím, že kdybych byla vzhůru celou noc kvůli zubům, manžel by se postaral. nebyl by nadšený, ale postaral se. ale myslela jsem obecně chlapy, kteří se zřeknou koníčků a dění kolem sebe, aby mohli kvokat kolem dětí a pořádat oslavu, že dítě udělalo první bobek na nočníku, to fakt 
