Jsem na mateřské. A v pasti.
Jsem sedm let vdaná, mám dvě děti: pětiletého syna a roční dcerku. Druhé těhotenství jsem musela být doma kvůli zdravotním problémům. Docela mne to mrzelo, protože jsem chtěla pracovat, dokud to bude možné. Ale nedalo se nic dělat. Syn chodil na dopoledne do školky, kde jsem ho po obědě vyzvedávala.
Dopoledne jsem tedy měla klid, v pohodě jsem zvládla domácnost, uvařit a obstarat všechno potřebné. Po obědě jsem vyzvedla Jiříčka ze školky a šli jsme na procházku, hráli si apod. Manžel se vrací z práce domů pravidelně kolem páté hodiny a večery jsme trávili společně celá rodina.
Všechno bylo v pořádku, ani jsem si neuvědomila, že se vlastně manžel nepodílí na žádných domácích pracích, všechno jsem bez problémů zvládala. Zlom nastal po narození Nikolky. Jako každé malé miminko vyžadovala a vyžaduje hodně péče, noční vstávání… Samozřejmě, že jsem se po několika týdnech začala cítit unavená a to, co jsem předtím stihla levou zadní, se najednou začalo hromadit a já přestala zvládat.
Bohužel, manžel si patrně na předchozí servis příliš zvyknul a ze svého pohodlí nemíní slevit. Tvrdí, že každá žena v domácnosti by ji měla komplet zastat, zatímco muž chodí do práce a vydělává peníze. Jeho nechuť se jakkoli zapojit se projevuje i v jeho chování k dětem. Nikolku ještě ani jednou nevykoupal, pochová ji jen když mu ji doslova vrazím do ruky. Jinak může plakat, jak chce a s ním to nehne. Ani Jiříkovi se nevěnuje, pořád ho od sebe odhání s tím, že nemá čas.
Nedělá nic jiného, než že po návratu z práce sedí u PC, případně zírá na televizi. Jsem unavená, přetažená, potřebovala bych v něm cítit nějakou podporu. On je snad vůči nám všem úplně imunní. Někdy mám pocit, jako když jsme mu na obtíž. Milostný život se nám smrsknul na jednou měsíčně, pusa, něha, pohlazení jen tak – to už prakticky neznám.
Jsem vyčerpaná. Když se o tom s ním snažím mluvit, nevnímá mne. Mlčí a pak řekne: „To je všechno? Už jsi skončila?“ Deptá mě to. On sice nikdy nebyl nějak zvlášť citově založený, ani se v domácnosti nepřetrhnul, ale to, co předvádí od narození Nikolky, je extrém.
Přemýšlím, co dál. Mám sice manžela, ale připadám si, jako kdybych ho neměla. Někdy se přistihnu při myšlence, že by mi bez něj bylo líp. Když o tom tak přemýšlím, tak jediný přínos, který pro nás znamená, je jeho plat. Zní to strašně, ale je to tak. To, že zaplatí nájem, nákupy a poplatky je všechno, co pro svou rodinu dělá.
Jenže i když je to podle mě na funkci otce a manžela nedostačující, moc dobře si uvědomuji, že teď, když jsem na mateřské, je to velice podstatné. Sama bych v současné době byt a dvě děti neutáhla. Připadám si jako v pasti. Mám muže, který se mnou skoro nekomunikuje, domů chodí jako do hotelu s kompletním servisem, dětí si nevšimne. Bez jeho příjmu se však neobejdu a tak mi asi nezbývá, než to nějak přežít alespoň do té doby, než se postavím na vlastní nohy. To však může trvat hodně dlouho, Nikolka je ještě hodně maličká.
Má moje situace ještě nějaké jiné řešení? Na hovory s manželem jsem už vyčerpala tolik energie a bylo to k ničemu, že si nedělám iluze, že by z jeho strany nastala nějaká změna.
z děr
22.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 255 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem na mateřské. A v pasti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mně by vadil především ten nezájem. Nulová komunikace. Nezajímá se o starosti manželky, nemá zájem o to, co se za celý den událo - jistě, z jeho pohledu slepičí starosti, jenomže ta ženská je celý den u dětí uvázaná a potřebuje se z toho vymluvit. Tím, že by ji jenom vyslechl, by už udělal dost. Nejen fyzická práce unaví, ale odpovídat celý den dítěti na jeho Proč, mít odpovědnost za zdraví dětí a ještě mít nervy z toho, že chlap nemluví a je netečný - to je podle mě nejhorší a to by se mělo změnit. Jinak je chlap na zavazení. Peníze by mohly dojít na účet a bylo by to lepší
Já jsem taky na MD a manžel hákuje, takže mám srovnání. Z práce chodí taky unavený, ale dceři se věnuje a doma taky dělá, velký víkendový úklid děláme spolu, občas vyžehlí, stará se o auto. A hlavně chápe, že MD není dovolená. Ono ale záleží taky na to, jak to fungovalo před dítětem. Já jsem ho nikdy neobskakovala, on to nevyžadoval a o dom. práce jsme se vždy dělili. A tak to zůstalo, i když já samozřejmě dělám více, když jsem doma. Martina si manžela rozmazlila a teď se diví. Ono se vždycky jde hůř z tlustých do tenkých.
evropka: 
tak to máš z pekla štěstí 
Ota: tys tomu nasadil korunu 
Stanik: každej kvoká o tom, čím zrovna žije, a že se jedná o věci nepříliš zajímavé pro ostatní, je bohužel společenské pravidlo. Mně lezla strašně na nervy kolegyně, která měla dva psy a neustále nás "bavila" historkami, co provedli nebo jaké mají zdravotní trable, o tunách povinně prohlížených fotek nemluvě. Fakt to nemyslím zle 
, jen podotýkám, že kvokat se dá na různá témata a je jen na mě, jaká vydržím poslouchat a s kým se sejdu opakovaně. Když byl syn malý, velmi jsem se snažila o něm v práci nemluvit a snažím se dodnes.
Sofffie: napsala jsi to perfektně, hlavně tu poslední větu! 
.jpg)
Stanik:jeřabinka: promiňte dámy, to je ale hromada nesmyslů s tím že chlap není chlap, když se stará o dítě .
To jsou ženský šovinistický kydy pár excelánce.
Zdá se že jedná z vás má za zkušenost s dětma nula nula nic a nejvíc ji rajcuje restaurace bez dětí a několik chlupatých živočichů, kteří jí děti zatím úspěšně nahrazují a druhá má z péče o děti udělanou svatou hostii a otci předá vlastní dítě jen z důvodu nemoci, nebo až takové které snese chlapskou výchovu ...
Autorce opět tu starou dobrou radu , jaký jsi si to udělala takový to máš.
A doporučuji si najmout pomocnici do domácnosti a manželovi předávat tučnou fakturu .... 
Já jsem asi nějak saromódní, ale neměli by být chlapi ženě oporou? A nejenom finanční? Že ženský na mateřský tečou nervy, s tím musí bohužel každý chlap počítat a umět si s tím poradit. Ona je ta zranitelná a ona dře jako kůň. Pán tvorstva přijde z práce unavenej, to dá rozum, ale ona je unavená taky a možná i víc, tak co mu dává právo chtít po ní servis a klid?! Ona ho kruci nemá taky. Někteří chlapi jsou hrozní zbabělí sobci a nehodí se pro život ve dvou a už vůbec ne ve třech a více. 
Škoda,že se autorka neúčastní diskuse,bylo by to hned o něčem jiným...Já můžu porovnat,jak se k nám dětem měl můj táta(4 děti,doma nehnul prstem,po 30letech v domácnosti tvrdil,že neví,kde jsou např.ručníky nebo kapesníky,zakládal si na tom,že neumí NIC uvařit,nádobí umyl jen o štědrém večeru...atd.atp.).Můj manžel si též myslel,že s jedním dítětem si musím zcela poradit sama,když už byly dvě,tak zůstalo při starém,malá mimča ho moc nezajímala,ale sotva syn povyrostl,tak si s ním hodiny hrál,neb mě to nebavilo,chodili spolu ven na výpravy,později se připojila i dcera a já měla svatý pokoj...Ovšem domácnost jsem si vždy obstarávala zcela sama,choť si uklízí jen svůj pokoj,občas tedy vytře podlahy,v poslední době si pere a skládá svoje prádlo....Vždycky až časem se to nějak srovná.
chytrájakrádio: je fakt, že kdyby se role obrátily, a chlap zůstal na MD, tak by zcela určitě vyžadoval nebo čekal, že o domácí práce se podělí.
Ty modely, kdy se ženská může strhat, jen aby páneček byl v pohodlí, chudáček je z práce unavenej, a ještě remcal, fakt nemusím 
Celej tchán. Doma nehnul nikdy prstem a na svého jediného syna zcela kašlal. Ten se naštěstí právě kvůli tomu snaží s potomky aspoň někdy blbout, protože mu v dětství hrozně vadilo, že ho otec prakticky ignoruje, a cestu k němu našel až v dospělosti. Takže to by mi asi vadilo nejvíc, že manžel dlabe na děti. Že nepomůže, to bych ještě akceptovala, ono se to dá jak psaly ženské přede mnou zvládnout a nejlepší je nechat si část práce na dobu, kdy se vrací z práce, aby neměl blbý kecy, jaká je mateřská leháro. Ale to, že se nevěnuje dětem, je hodně špatné. Můj otec nám například každý večer chodil do pokojíčku vyprávět pohádky - bylo to asi jediné, co každý den pro nás dělal, ale i to bylo dostačující, protože si s námi povídal.
caira: Meryl: Taky souhlasím,model co tu popisují jiní mi přijde trochu divný
Na děti byli oba, o tom ani potom, a že chodí do prác e a pak už nic doma nedělá -dobře i to pominu, ale nestarat se o děti?
Martina má práci doma a že starost o děti JE práce by už konečně mělo být respektováno
Stanik: jj, takový případy znám taky. ale dle mě dospělý lidi si prostě za svý rozhodnutí nesou sami odpovědnost. nechal si dát nůž na krk, tak holt nemůže čekat, že bude po jeho
jeřabinka: když vám to tak vyhovuje, proč ne. na druhou stranu - mě by asi taky mnohem víc bavilo hrát s dětma fotbal a učit je střílet z praku než k nim v noci brečícím vstávat a přebalovat jim pokaděný zadky. přijde mi, že tvůj chlap si "otevřeně" vybral tu lepší, snazší a zábavnější roli a ty jsi mu to sežrala i s navijákem
.jpg)
já se to bojím napsat
,ale když byly děti málé,tak můj muž když přišel z práce,zeptal se, s čím chci pomoc...dokonce žehlil pleny,když jsem mu řekla,ale žádná chudinka to není,je to 190cm,chlap jak hora a pěkně umí bouchnout do stolu,prostě by mě v tom nenechal a to trvá dodnes
.gif)
Meryl: Velky SOUHLAS!
Taky si myslim, ze kdyz chlap chodi do prace, zenska se misto prace postara o deti a zcasti o domacnost.
Neni sluzka, je matka na RD.
A deti si porizovali oba! Ona souhlasila s eztratou kariery, chlap nemusel. Nechapu proc by jeste mela prijit o osobni zivot, kdyz on nemusi... trochu vysoka dan, ne?
Stanik: ale ono je kvokání o množství spotřebovaných plín unavující i u ženských, a upřímně řečeno, neslyšela jsem chlapa takto kvokat - a přesto dokážou mít k dětem otcovský vztah a normálně se postarat. Prostě ti, co se rozhodnou pro rodinu, se musej postarat a každej mluví o tom, co má kolem sebe většinu dne - někde pořád mluví o práci, jinej o dětech, jinej třeba o politice...
