Jsem na mateřské. A v pasti.
Jsem sedm let vdaná, mám dvě děti: pětiletého syna a roční dcerku. Druhé těhotenství jsem musela být doma kvůli zdravotním problémům. Docela mne to mrzelo, protože jsem chtěla pracovat, dokud to bude možné. Ale nedalo se nic dělat. Syn chodil na dopoledne do školky, kde jsem ho po obědě vyzvedávala.
Dopoledne jsem tedy měla klid, v pohodě jsem zvládla domácnost, uvařit a obstarat všechno potřebné. Po obědě jsem vyzvedla Jiříčka ze školky a šli jsme na procházku, hráli si apod. Manžel se vrací z práce domů pravidelně kolem páté hodiny a večery jsme trávili společně celá rodina.
Všechno bylo v pořádku, ani jsem si neuvědomila, že se vlastně manžel nepodílí na žádných domácích pracích, všechno jsem bez problémů zvládala. Zlom nastal po narození Nikolky. Jako každé malé miminko vyžadovala a vyžaduje hodně péče, noční vstávání… Samozřejmě, že jsem se po několika týdnech začala cítit unavená a to, co jsem předtím stihla levou zadní, se najednou začalo hromadit a já přestala zvládat.
Bohužel, manžel si patrně na předchozí servis příliš zvyknul a ze svého pohodlí nemíní slevit. Tvrdí, že každá žena v domácnosti by ji měla komplet zastat, zatímco muž chodí do práce a vydělává peníze. Jeho nechuť se jakkoli zapojit se projevuje i v jeho chování k dětem. Nikolku ještě ani jednou nevykoupal, pochová ji jen když mu ji doslova vrazím do ruky. Jinak může plakat, jak chce a s ním to nehne. Ani Jiříkovi se nevěnuje, pořád ho od sebe odhání s tím, že nemá čas.
Nedělá nic jiného, než že po návratu z práce sedí u PC, případně zírá na televizi. Jsem unavená, přetažená, potřebovala bych v něm cítit nějakou podporu. On je snad vůči nám všem úplně imunní. Někdy mám pocit, jako když jsme mu na obtíž. Milostný život se nám smrsknul na jednou měsíčně, pusa, něha, pohlazení jen tak – to už prakticky neznám.
Jsem vyčerpaná. Když se o tom s ním snažím mluvit, nevnímá mne. Mlčí a pak řekne: „To je všechno? Už jsi skončila?“ Deptá mě to. On sice nikdy nebyl nějak zvlášť citově založený, ani se v domácnosti nepřetrhnul, ale to, co předvádí od narození Nikolky, je extrém.
Přemýšlím, co dál. Mám sice manžela, ale připadám si, jako kdybych ho neměla. Někdy se přistihnu při myšlence, že by mi bez něj bylo líp. Když o tom tak přemýšlím, tak jediný přínos, který pro nás znamená, je jeho plat. Zní to strašně, ale je to tak. To, že zaplatí nájem, nákupy a poplatky je všechno, co pro svou rodinu dělá.
Jenže i když je to podle mě na funkci otce a manžela nedostačující, moc dobře si uvědomuji, že teď, když jsem na mateřské, je to velice podstatné. Sama bych v současné době byt a dvě děti neutáhla. Připadám si jako v pasti. Mám muže, který se mnou skoro nekomunikuje, domů chodí jako do hotelu s kompletním servisem, dětí si nevšimne. Bez jeho příjmu se však neobejdu a tak mi asi nezbývá, než to nějak přežít alespoň do té doby, než se postavím na vlastní nohy. To však může trvat hodně dlouho, Nikolka je ještě hodně maličká.
Má moje situace ještě nějaké jiné řešení? Na hovory s manželem jsem už vyčerpala tolik energie a bylo to k ničemu, že si nedělám iluze, že by z jeho strany nastala nějaká změna.
z děr
22.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 255 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem na mateřské. A v pasti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
chytrájakrádio: nikde není napsaný, že muž = bůh. a něco ti řeknu. ano, manžel si opravdu moc nevšímal kluků, když byli malinký. ale teď, když chci strávit víkend v klidu a s celou rodinou, tak abych pomalu plánovala, jak to udělat. manžel si jich opravdu užívá, vede je ke sportu, respektuje i tisíce dalších koníčků, co každý z kluků má. a když řeknu, jestli by nemohli být se mnou, tak mi manžel říká: aspoň si odpočineš. daleko radši budu mít ráda chlapa, který byl ke mně otevřený a řekl to hned na začátku a když vidím, jak se jim věnuje, než chlap, který to nejspíš nikdy neřešil, nedokáže si v klidu promluvit se svojí manželkou a věnovat se ani o víkendu svému synovi. ale záleží na chování martiny. protože pokud vystartuje hned, jak ho vidí, tak se mu vůbec nevidím. a pokud se ženský budou chovat jako trpitelky, a budou očekávat, že chlap hned po příchodu domů vezme děti a vrátí se až večer, aby je vykoupal a uvařil večeři, pak se bojím, že budou zklamaný tak, jako martina
chytrájakrádio: tak jsem to nemyslela. Jen si myslim, ze domu, kde na me nekdo jen drzkuje a nenencha me chvili vydechnout bych se teda zrovna nehrnula
ad rozhdonuti mit deti.... vime , jak to nekdy chodi. Kamardau co dostali nuz na krk a poridili si urvane, protoze nechteli prijit o babu apk jen cumeli, co dotycna umi uz jsem taky par mela
.gif)
Já myslím, že ty děti jsou jich obou. Takže ano, klidně dělba práce - on maká, aby rodinu finančně zabezpečil, ona se kvůli dětem na čas vzdá své kariéry a zajišťuje teplo rodinného krbu. Ale věnovat se dětem, to by mělo být samozřejmé a přirozené, bez ohledu na to, kolik je tomu dítěti let. Každý to máme nastavený jinak, ale mě by zase neimponoval chlap, kterej nechá vlastní dítě řvát a ani ho nenapadne ho nějak ukonejšit.
jeřabinka: Stanik: aha, takže je to v podstatě celý vina tý ženský, že jo? nepochopila, že Pán tvorstva potřebuje svůj klid a ne se zaobírat něčím tak pro něj ponižujícím, jako je občas vzít do ruky vysavač nebo umejt nádobí a pohrát si s vlastníma dětma... dokud my ženský budeme přemýšlet stále tímhle stylem ála muž = bůh, tak se nikdy nic nezmění a chlapi budou stále tak děsně nemoderní 
sestěhovat se do společný domácnosti znamená, že se o ní mají starat oba. mít děti bylo taky asi rozhodnutí obou, tak proč by se o ně měl primárně starat jen jeden? já bych teda ani náhodou nechtěla chlapa, kterej by mi řekl, že ho mimino nezajímá a všiml si ho, až mu budou třeba čtyři. a pak s ním chodil na lyže atp. a já bych byla ještě děsně vděčná za to, že to období "obtížnýho hmyzu" skončilo. no to je přece na hlavu, ne?
.jpg)
já tomu nerozumím...mám chlapa asi z jiné planety/díky za něj/
jeřabinka: ja si myslim, ze bychom se dozvedeli neco v tomto smyslu: prijdu domu, v praci dru jak blbej, vypada to , ze se bude reorganizovat.. nejradeji bych s tim flaknul a sel delat nmeco co me bavi a nebude toli unavovat... ale to nejde, mam zenu co je na materske a proste bychom to neutahli... ona nevidi, co se deje, dokaze jenom drzkovat a cpat mi deti, zvlast holku, co mame nepalnovane prilis brzy po synovi.. jinak by sla do prace a bylo by to veselejsi... asi bud radsi zustavat v praci dele, protoze to jeji vecny drzkovani me fakt nebavi... on je celej den doma a hned mezi dvermi na me zacne hrnout jeji pseudoproblemy...
stanik: tak chlap, který rozebírá jen děti, pro mě prostě není chlap. můj manžel mi už před svatbou řekl, že mu rozhodně mimina nepřipadají k pomuchlování. a když se nám narodil první syn, tak si ho taky moc nevšímal. ale jen se překul cca 4. rok, bral ho na lyže, brusle,... a jak sám řekl - už je malý chlap. jde se s ním domluvit a nepotřebuje pořád utírat nos. když jsem měla 6 týdnů i třetího syna, našli mi rakovinu děložního čípku a já šla na operaci a pak i na ozařování. manžel se staral, ale jak sám říkal, měl chuť bafnout starší kluky a malýho tam nechat. nebavilo ho to, když se na něj syn usmál, nedojímalo ho to. takže podle mě je naprosto normální, že chlap neukrupuje s mimina. ale staršího by si aspoň o víkendech mohl víc všímat. a dost by mě zajímal názor jejího manžela.
.jpg)
Stanik: copak to, ale pak potomstvo vyroste a rodice obstastnují pracovní kolektiv pubertálníma nápadama svých ratolestí 
.... chudáci moji kolegové...dcera má tento týden deadline na vyplnení prihlásky na strední a na internetové stránky se nelze uz nekolik týdnu pripojit, vís co si moji kolegové uz vyslechli? A to nemluvím a mých telefonátech na správce stránek behem prac. dne, protoze kdyz se dostanu domu tak uz nikde telefon neberou ...pracovat spolu asi bys me uz dávno zabila
evropka: co nemam myslet vazne... ze mi chlapi chrajici s detickama prijdou neatraktivni?
Sheeni: bohuzel zainteresovani zaslouzili otcove, co byli napr. i u porodu, jsou horsi , nez lecktera " kvocna" i o ni se po par drincich brodi po kolena v polodovy vode... ok... meli adrenalinovy zazitek... ale kdyz zacnou vykladat co to jejich piskele uz umi, kolik bobku udelalao a kdy se vyvalelo v louzi... je to strasny
Jak se tady dost často těch popisovaných chlapů zastávám a vyzývám k toleranci, v tomto případě asi v rozporu s všeobecným myšlením si troufnu podotknout, že takovýhle chlap je sobecký hovado a já bych s ním nebyla. Ani před příchodem dětí. 
Martino, vydrž. Až budou děti trochu větší, zkus to přehodnotit a uvidíš, jestli s ním zůstaneš.
Stanik: počkej,to nemyslíš vážně...to slyším poprvé v životě..když si vzpomenu jak můj muž se synem prochází celých 20 let,stali se z nich přátelé,milují sport,mají stejné koníčky,pořád si mají co říct,je to paráda,hlavně proto,že si byli na blízcí od synova narození
Stanik: chlap může mít rád svý dítě a nemusí v společnosti nebo práci jen tutimutíkovat
Sheeni: me toneprijde smutne.. napoak.. me osobne chlapi, co deti radi nemaji vyhovuji, protoze mnemusim to tuti muti poslouchat.
Chlap hrajici si s detmi pro me prestava byt okamzite zajimavy
Stanik: to je dost smutný, že takovýho neznáš...já ho mám naštěstí doma. I když je unavený z práce, tak se prckovi vždycky věnuje...
kareta: no i tak se to da rict
ale osobne neznam vlastne jedinyho chlapa, kterej by byl z harantiku u vytrzeni... naopak prchaji jak mohou i kdyz navenek se tvari, jak jsou radi, ze jejich rod pokracuje
