Jsem na mateřské. A v pasti.
Jsem sedm let vdaná, mám dvě děti: pětiletého syna a roční dcerku. Druhé těhotenství jsem musela být doma kvůli zdravotním problémům. Docela mne to mrzelo, protože jsem chtěla pracovat, dokud to bude možné. Ale nedalo se nic dělat. Syn chodil na dopoledne do školky, kde jsem ho po obědě vyzvedávala.
Dopoledne jsem tedy měla klid, v pohodě jsem zvládla domácnost, uvařit a obstarat všechno potřebné. Po obědě jsem vyzvedla Jiříčka ze školky a šli jsme na procházku, hráli si apod. Manžel se vrací z práce domů pravidelně kolem páté hodiny a večery jsme trávili společně celá rodina.
Všechno bylo v pořádku, ani jsem si neuvědomila, že se vlastně manžel nepodílí na žádných domácích pracích, všechno jsem bez problémů zvládala. Zlom nastal po narození Nikolky. Jako každé malé miminko vyžadovala a vyžaduje hodně péče, noční vstávání… Samozřejmě, že jsem se po několika týdnech začala cítit unavená a to, co jsem předtím stihla levou zadní, se najednou začalo hromadit a já přestala zvládat.
Bohužel, manžel si patrně na předchozí servis příliš zvyknul a ze svého pohodlí nemíní slevit. Tvrdí, že každá žena v domácnosti by ji měla komplet zastat, zatímco muž chodí do práce a vydělává peníze. Jeho nechuť se jakkoli zapojit se projevuje i v jeho chování k dětem. Nikolku ještě ani jednou nevykoupal, pochová ji jen když mu ji doslova vrazím do ruky. Jinak může plakat, jak chce a s ním to nehne. Ani Jiříkovi se nevěnuje, pořád ho od sebe odhání s tím, že nemá čas.
Nedělá nic jiného, než že po návratu z práce sedí u PC, případně zírá na televizi. Jsem unavená, přetažená, potřebovala bych v něm cítit nějakou podporu. On je snad vůči nám všem úplně imunní. Někdy mám pocit, jako když jsme mu na obtíž. Milostný život se nám smrsknul na jednou měsíčně, pusa, něha, pohlazení jen tak – to už prakticky neznám.
Jsem vyčerpaná. Když se o tom s ním snažím mluvit, nevnímá mne. Mlčí a pak řekne: „To je všechno? Už jsi skončila?“ Deptá mě to. On sice nikdy nebyl nějak zvlášť citově založený, ani se v domácnosti nepřetrhnul, ale to, co předvádí od narození Nikolky, je extrém.
Přemýšlím, co dál. Mám sice manžela, ale připadám si, jako kdybych ho neměla. Někdy se přistihnu při myšlence, že by mi bez něj bylo líp. Když o tom tak přemýšlím, tak jediný přínos, který pro nás znamená, je jeho plat. Zní to strašně, ale je to tak. To, že zaplatí nájem, nákupy a poplatky je všechno, co pro svou rodinu dělá.
Jenže i když je to podle mě na funkci otce a manžela nedostačující, moc dobře si uvědomuji, že teď, když jsem na mateřské, je to velice podstatné. Sama bych v současné době byt a dvě děti neutáhla. Připadám si jako v pasti. Mám muže, který se mnou skoro nekomunikuje, domů chodí jako do hotelu s kompletním servisem, dětí si nevšimne. Bez jeho příjmu se však neobejdu a tak mi asi nezbývá, než to nějak přežít alespoň do té doby, než se postavím na vlastní nohy. To však může trvat hodně dlouho, Nikolka je ještě hodně maličká.
Má moje situace ještě nějaké jiné řešení? Na hovory s manželem jsem už vyčerpala tolik energie a bylo to k ničemu, že si nedělám iluze, že by z jeho strany nastala nějaká změna.
z děr
22.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 255 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem na mateřské. A v pasti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mam-ča: fajn, ale iniciativa by mela prijit od tebe.. ne od nich. V tom nevidim problem.
Ja si jdu sama kam chci, takze proto v tom mozna nevidim problem. Kdyz vim, ze muz nerad prochazi hrbitovy.. tak proste tu zahorskou ruzi Natasce Gollove jednou dvakrat do roka dam na Vysehrade na hrob sama.. navic je to od metra prima prochazka.
Stanik: no, moc normální to teda není, neznám chlapa, který by před dětmi prchal, to spíš před tou svou a jejími nároky. Dost žen se změní po porodu, zahnízdí a kvokají. Chlapi to někdy těžce nesou, že místo samice mají doma kvočnu s velkou držkou!
Stanik: Já už mám svoje taky "odvychováno", ale nebránila bych se občasnému hlídání případných vnoučat. Vždyť s těmi mrňousy člověk omládne a začne znovu objevovat svět. Samotnou by mě třeba nenapadlo jít do technického muzea nebo do ZOO.
Stanik: Někdy je chyba v komunikaci - rodičům je trapné požádat prarodiče o pomoc, prarodiče se zase třeba nechtějí vnucovat...
evropka: rozhodla se mit deti, takze jaksi s nekoncici smenou, pokud sama nechodi do prace musela jaksi pocitat
jak uzjsem psala pod jiny clanek delam se samyma chlapama... mezi svatky jsem si jeden rok nevzala odvcu, chtice tak pomoci detnym... a ejhle 27.12. byli vsichni v praci, protoze meli za tri dny vanocnich svatk jaksi detiplne zuby... halt je to jaksi u vetsiny v "chlapske povaze".. takze se tim da proste pocitat.. a podel toho se rozhodnout, jestli do deti jit ci ne.. kazda mame pmoznost volby
myslím si, že když už nepomáhá v domácnosti - někteří chlapi to prostě dělat nebudou nikdy, některým pomoci nevadí - tak by se určitě měl věnovat dětem...najít si denně půl hodinku, hodinku na hraní není tak moc a zvládne to, i když je třeba unavený z práce. Snažila bych se, aby se zapojil do toho, určitě nějak nenásilně...
mam-ča: jasne, ze o vypomoc, by meli projevit zajem oni...oni uz deti vychovali apokud hlidat vnoucata nechteji, naprosto je chapu, oni sve povinnosti uz splnili
.jpg)
tady snad proboha nejde o to,aby přišel domů a začal leštit nábytek,ale jeho děti ho potřebují stejně jako matku,stačí je vzít na procházku,hrát si,povídat...copak je to tak nemožné?ještě ho litovat že přišel domů utahaný,vždyť ženě směna nekončí niky!!!!
Stanik: Nejde o stěžování si rodičům, ale třeba o občasnou výpomoc. Třeba by si prarodiče občas rádi vyšli se starším dítětem do ZOO, nebo někam na výlet. S předškolákem už není tolik práce (plenky, apod.) a časem by se mohla připojit i holčička.
Výpomoc prarodičů není povinná, ale mnoha babičkám a dědečkům působí radost.
mam-ča: 
Almega: no ted jeste docitam... ale pardon.. uz jsme zas u toho kafrani do zivota mladym... co je proboha do toho jeho rodicum?!?!?!
stezovat si na partnera/manzela u jeho rodicu mi prijde naprosto ubohe a nedospele
Almega: jako pokud nekdo nedela zrovan rukama, nemuze ho prace unavovat?!?!?!
a z ktere to planety jste sem, priletela?
to snad neni pravda
Almega: z čeho může být chlap unavený, i když se neživí rukama? ze stresu, psychické zátěže, ... připomínáš mi manžela mojí kamarádky. ten se sice rukama živí, kamarádka dělá v kanceláři. a on jí také říká, že celý den nic moc nedělá, takže nemá být z čeho unavená. kdežto on unavený je. i z kanceláře může přijít člověk domů hotový. a jestli otevře doma dveře a valí se na něj lavina nářků a výčitek, tak bych se zachovala úplně stejně. a pokud nekojí dceru, tak si 1x za týden může odskočit. a když bude chlap hlídat a např. za hodinu dá děti spát a pak bude mít svatý klid, ona bude v pohodě. ale jak jsem psala - hodin mu děti na hlavu je podle mě podraz.
ax 9:40: souhlasim.
mam-ča: Souhlas. Ženě, která mu už mezi dveřmi vyčítá všechno možné (i to, co nezavinit), nikdo nepomůže už jen z principu.
