Jsem na mateřské. A v pasti.
Jsem sedm let vdaná, mám dvě děti: pětiletého syna a roční dcerku. Druhé těhotenství jsem musela být doma kvůli zdravotním problémům. Docela mne to mrzelo, protože jsem chtěla pracovat, dokud to bude možné. Ale nedalo se nic dělat. Syn chodil na dopoledne do školky, kde jsem ho po obědě vyzvedávala.
Dopoledne jsem tedy měla klid, v pohodě jsem zvládla domácnost, uvařit a obstarat všechno potřebné. Po obědě jsem vyzvedla Jiříčka ze školky a šli jsme na procházku, hráli si apod. Manžel se vrací z práce domů pravidelně kolem páté hodiny a večery jsme trávili společně celá rodina.
Všechno bylo v pořádku, ani jsem si neuvědomila, že se vlastně manžel nepodílí na žádných domácích pracích, všechno jsem bez problémů zvládala. Zlom nastal po narození Nikolky. Jako každé malé miminko vyžadovala a vyžaduje hodně péče, noční vstávání… Samozřejmě, že jsem se po několika týdnech začala cítit unavená a to, co jsem předtím stihla levou zadní, se najednou začalo hromadit a já přestala zvládat.
Bohužel, manžel si patrně na předchozí servis příliš zvyknul a ze svého pohodlí nemíní slevit. Tvrdí, že každá žena v domácnosti by ji měla komplet zastat, zatímco muž chodí do práce a vydělává peníze. Jeho nechuť se jakkoli zapojit se projevuje i v jeho chování k dětem. Nikolku ještě ani jednou nevykoupal, pochová ji jen když mu ji doslova vrazím do ruky. Jinak může plakat, jak chce a s ním to nehne. Ani Jiříkovi se nevěnuje, pořád ho od sebe odhání s tím, že nemá čas.
Nedělá nic jiného, než že po návratu z práce sedí u PC, případně zírá na televizi. Jsem unavená, přetažená, potřebovala bych v něm cítit nějakou podporu. On je snad vůči nám všem úplně imunní. Někdy mám pocit, jako když jsme mu na obtíž. Milostný život se nám smrsknul na jednou měsíčně, pusa, něha, pohlazení jen tak – to už prakticky neznám.
Jsem vyčerpaná. Když se o tom s ním snažím mluvit, nevnímá mne. Mlčí a pak řekne: „To je všechno? Už jsi skončila?“ Deptá mě to. On sice nikdy nebyl nějak zvlášť citově založený, ani se v domácnosti nepřetrhnul, ale to, co předvádí od narození Nikolky, je extrém.
Přemýšlím, co dál. Mám sice manžela, ale připadám si, jako kdybych ho neměla. Někdy se přistihnu při myšlence, že by mi bez něj bylo líp. Když o tom tak přemýšlím, tak jediný přínos, který pro nás znamená, je jeho plat. Zní to strašně, ale je to tak. To, že zaplatí nájem, nákupy a poplatky je všechno, co pro svou rodinu dělá.
Jenže i když je to podle mě na funkci otce a manžela nedostačující, moc dobře si uvědomuji, že teď, když jsem na mateřské, je to velice podstatné. Sama bych v současné době byt a dvě děti neutáhla. Připadám si jako v pasti. Mám muže, který se mnou skoro nekomunikuje, domů chodí jako do hotelu s kompletním servisem, dětí si nevšimne. Bez jeho příjmu se však neobejdu a tak mi asi nezbývá, než to nějak přežít alespoň do té doby, než se postavím na vlastní nohy. To však může trvat hodně dlouho, Nikolka je ještě hodně maličká.
Má moje situace ještě nějaké jiné řešení? Na hovory s manželem jsem už vyčerpala tolik energie a bylo to k ničemu, že si nedělám iluze, že by z jeho strany nastala nějaká změna.
z děr
22.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 255 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem na mateřské. A v pasti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Asi tam u vás vždy vázla komunikace-to je děsný slyšet ty kecy,jak jste napsala.Myslím,že pokud váš manžel není přímo makáč rukama(horník,zedník...),tak se určitě v práci nepředře,tak nechápu,z čeho je tak "unavený"?Nechala bych po příchodu domů cca hodinu v klidu,ale pak by se měl zcela samozřejmě zabývat dětmi,vždyť si je snad pomohl udělat,ne??Jestliže nepůjde provést něco jako placená pomoc v domácnosti a vy byste opravdu nikam nemohla odejít ani na odpoledne a večer,chvíli vypadnout z toho kolotoče,tak by možná opravdu šlo zkusit,co by se stalo,kdybyste ochořela-jak by se staral.Už u vás taková situace byla?že třeba on byl nemocný a vy skákala okolo něho?Jak to máte s babičkami?Co jeho rodiče,jak to vidí oni?Jinak,možná že vy máte špatnou organizaci práce a děláte spoustu zbytečných věcí denně,které by šly dělat jen jednou za týden?Mě taky manžel v ničem nepomáhal,ale mě to nevadilo,později se na něj děti nalepily a měl vystaráno,hrál si s nimi,chodil ven...Možná se u vás takto projevuje ta krize manželská po 7 letech....A teď si představte,že s tímto manželem budete ještě x let,nebo až do odchodu dětí z domova a stále to bude jen z finančního "prospěchu"???
Stanik: V článku se totiž už nepíše, co dělá manžel. Předpokládám, že si do práce nechodí odpočinout a že jeho zaměstnání je náročné ať už fyzicky nebo psychicky. Já jsem sice zastánkyní toho, že o domácnost se partneři mají starat rovným dílem, ale jsou situace, kdy to prostě nejde. Když spolu dva jen žijí, oba vydělávají, oba dávají stejný díl peněz, ať se i rovným dílem dělí o úklid, vaření apod. Ale v situaci, jako například mateřská, se ta rovnost obou pohlaví trochu odsouvá. Ano, na ženě sice leží starost o děti a dům, ale na muži zase je veškerá tíha o zajištění rodiny.
Já bych to zkusila vydržet a nehrotit situaci. Minimálně 2 roky potřebuješ, aby byl manžel tím "živitelem". Spíš bych ho vedla k tomu, aby se ve svém volnu věnoval synkovi, se kterým by mohl chodit třeba plavat, nebo na hokej, fotbal, či jinou chlapskou zábavu.
Tobě by se trochu ulevilo, a manžel se synkem by si víc užili.
Hlavně se nauč aspoň trochu odpočívat v době, kdy není manžel doma. Já jsem to dělala špatně. Od časného rána jsem stíhala všechno kolem domácnosti a dětí, a když měl přijít manžel z práce, tak jsem si konečně uvařila kafe a žuchla únavou na gauč. Manžel přišel se slovy : "To tak má někdo pohodičku". 
Zkus dopoledne věnovat dětem, procházkám a příp. nákupu, a odpoledne, kdy děti spí, si taky chvilku oddechni. Až přijde manžel domů, tak ho hned nezaval stížnostmi, jak nestíháš a co všechno děti za ten den provedly, nebo se bude domů bát a bude chodit čím dál později. Trochu se přemoc, a tvař se vlídně. Pak Ti možná pomůže, když uvidí, co všechno musíš večer zvládnout. 
ax: souhlasim. Nerikam, ze chlapúi nemaj doma pomahat, kdyz uz si nasekali deticky... ale ono v praci ( pokud musi mit takovou aby uzivil tri lidi temer bez prijmu) to pak taky neni zadny med.. obzvlaste v momente, kdy by ji treba i rad zmenil ( pokud je unaveny a vystresovany a steve ho sef a co ja vim... co jeste...) , ale nemuze, neb plati najem a zivi manzelku se dvema detma... v dobe krize rovnez tak trochu pasticka, ze...
.JPG)
Obávám se, že byl takový od začátku, jen zatím nebylo potřeba to řešit.
Na domácí práce bych si najala výpomoc a dál bych to neřešila.
Ale dost by mi vadil jeho způsob komunikace a naprostý nezájem o děti.
Jestli na to máš nervy, tak po jeho příchodu z práce řekni "tak čau" a jdi ven.
.jpg)
holky,to si děláte srandu...přijít domů a sednout si k pc nebo televizi,nepochovat svoje dítě a být imuní ke své rodině,nezeptat se manželky jestli nechce pomoc,tak to je sobeckej ignorant,kterej potřebuje sakra za uši!!všechny dobře víme,co to je probdělé noci a pak celodenní kolotoč , pak ještě tento dáreček,jak zde už bylo řečeno,hodit do vody...buď odjet,nebo nevařit,neuklízet,prostě to vydržet to...jeli dobrá fin.situace,rozhodně paní na úklid nebo na hlídání
Myslím, že taková situace, je obtížná pro obě zúčastněné strany - žena si připadá jako služka, která se obětovala rodině a muž si zase připadá jak oslíček, co kdyby se každý měsíc neotřepal, tak po něm ani pes neštěkne. Čas od času se každý ocitne ve slepé uličce, kdy má pocit, že to, co dělá, nemá smysl a má sto chutí se na všechno vykašlat. Většinou však taková deprese po určité době odezní.
Já bych vám tu poradila podobně jako ostatní. Třeba jednou - dvakrát týdně si najděte nějakou činnost (cvičení, kafe s kamarádkami, kino), kdy chcete mít čas jen na sebe (popř. na sebe s manželem a obstarejte si hlídání), s manželem si o tom promluvte, myslím, že to pochopí. Na druhou stranu vy sama musíte pochopit, že manžel je po celém dni v práci také unavený a že hodit na něj veškeré starosti o děti a domácnost, není také fér. Zkuste se zamyslet, zda ve vašem okolí není někdo, kdo by vám třeba občas pomohl vyžehlit nebo povozit dítě, starší dítě nechte ve školce do tří, nejen do oběda.
.jpg)
Souhlas s jeřabinkou. Krom toho - začít něco řešit po 7 letech je poněkud pozdě...
teda já jsem starší baba, ale co pořád máte s tím, že chlapi musí nutně doma něco dělat, já považuju za svátek, když mužský vezme do ruky jednou za půl roku vysavač, občas uvaří a pokud má kecy, že se mu doma něco nezdá, tak mu řeknu ať si to udělá sám, při mateřský jsem se ještě starala o dobytek a zahradu a nepřišlo mi to vůbec divný, dělala a stále dělám jen to, na co mám ten den náladu, kromě vaření, to je nutnost, klidně si i během dne zdřímnu a cítím se velmi spokojená
no jasně, zpohodlněl a má strach že o to přijde. Chce ho to nějak vyhodit z jeho klidu - jak už tu padlo, někam na týden odjet. Nebo se starat jen o děti a domácnost, on ať se o sebe stará sám. Mimochodem, když vás živí, dává ti dost peněz? Kdy sis naposled něco koupila? Trochu bych na něj zatlačila i tady, když teda vydělává, ať to dokáže.
A pokud má pocit, že na mateřské "dovolené" musíš stíhat vše - tak pracovní doba je v ČR 8 hodin, tj. jakmile přijde z práce, už taky nic nedělej,...
kde je napsané, že by měl muž koupat dítě? nebo martino, ty vůbec nepíšeš, jestli se synovi věnoval do té doby, než se ti narodila dcera. a pokud ne, tak proč sis myslela, že se to po narození druhého dítěte změní. a jestli přijde domů a ty začneš s výčitkami, tak se nediv, že se s tebou nebaví. navíc souhlasím, že i on po návratu domů chce odpočívat. a hodit mu na krk 2 děti, o které se nestará s tím, že jsem nemocná, mi přijde jako podraz. ale nápad, že třeba budeš chodit 1x za týden cvičit a odejít tak, aby např. po hodině mohl dát děti spát, a pak měl klid, se mi zdá přijatelný. a ty si aspoň vyčistíš hlavu.
on bude hluchý na jakékoliv "konstruktivní rozhovory", na takového člověka platí surová realita, prostě se hoďte marod s tím, že nemůžete na nohy, a on se bude muse chca nechca k domácím pracem postavit sám.
grófka: Souhlasím s vámi, že Martina by za 7 let manželství měla znát svého manžela a tudíž mohla takový stav předpokládat, ale stalo se a tak pokud se nechce manžel nijak na chodu domácnosti podílet ani na výchově dětí, musí tedy dostatečně vydělat na to, aby jste si mohla dovolit paní na úklid. Stanovit dále pevná pravidla, že např. sobota odpoledne je čistě vaše volno a manžel musí zaopatřit děti a to dodržovat, prostě jak píše grofka Umět si poradit !!!!
No tak v první řadě si myslím, že Váš manžel má taky právo na nějaký ten odpočinek. Proč jste si pořizovala druhé dítě, když jste neměla vyřešeny "základní předpoklady" pro chod rodiny. Pokud manžel nechce spolupracovat, zařiďte si to jinak, v dnešní době už není problémy sehnat paní na úklid, na hlídání. Já sama využívám paní na úklid a jsem velice spokojená. Důležitá je organizace! Umět si poradit. Řešení jsou kolikrát tak jednoduchá a leží nám před nosem.
Jezis jak ja vam rozumim 
tatinkove maji asi pocit,ze bohate staci to ,ze chodi "do prace" a "nosi vyplatu" ....Taky jsem neco podobneho zazivala po porodu 3ditete a na moje prosby a narky jsem slysela jen"jsi doma na materske,casu mas dost"a"proc to zvladaji ostatni a ty ne?"a co jsem milovala tak to byly rodinne navstevy manzela,kdy ho rodice vynaseli do nebes jak se "perfektne stara o rodinu"Ano staral se, aby jsme neumreli hlady, tim ale veskera starost koncila....A tak jsem si jednou rekla dost a velmi razne a durazne jsem si s manzelem promluvila(dodnes dava k dobru historku jak mu pristal na hlave talir se spenatem,ja jsem klidny clovek,ale tenkrat jsem vybuchla)..
me to tenkrat pomohlo,ale na kazdeho to neplati.Zkuste se jit treba jen tak sama projit a manzela nechte s detmi doma,uvidite kdyz bude muset se o ty malicke postarat jak obstoji.A pak bych ho pomalu zacla zapojovat do rodiny....tady musite neco zaridit a vecer chcete jit cvicit, proste nenasilnou formou ho zapojit.Drzim palce a nevzdavejte se, je lehke hodit 7let za hlavu,ale jestli vas vztah ma silne zaklady tak by byla skoda ho znicit 
Zeny jsou silnejsi psychicky a chytrejsi nez muzi
