Jsem na mateřské. A v pasti.
Jsem sedm let vdaná, mám dvě děti: pětiletého syna a roční dcerku. Druhé těhotenství jsem musela být doma kvůli zdravotním problémům. Docela mne to mrzelo, protože jsem chtěla pracovat, dokud to bude možné. Ale nedalo se nic dělat. Syn chodil na dopoledne do školky, kde jsem ho po obědě vyzvedávala.
Dopoledne jsem tedy měla klid, v pohodě jsem zvládla domácnost, uvařit a obstarat všechno potřebné. Po obědě jsem vyzvedla Jiříčka ze školky a šli jsme na procházku, hráli si apod. Manžel se vrací z práce domů pravidelně kolem páté hodiny a večery jsme trávili společně celá rodina.
Všechno bylo v pořádku, ani jsem si neuvědomila, že se vlastně manžel nepodílí na žádných domácích pracích, všechno jsem bez problémů zvládala. Zlom nastal po narození Nikolky. Jako každé malé miminko vyžadovala a vyžaduje hodně péče, noční vstávání… Samozřejmě, že jsem se po několika týdnech začala cítit unavená a to, co jsem předtím stihla levou zadní, se najednou začalo hromadit a já přestala zvládat.
Bohužel, manžel si patrně na předchozí servis příliš zvyknul a ze svého pohodlí nemíní slevit. Tvrdí, že každá žena v domácnosti by ji měla komplet zastat, zatímco muž chodí do práce a vydělává peníze. Jeho nechuť se jakkoli zapojit se projevuje i v jeho chování k dětem. Nikolku ještě ani jednou nevykoupal, pochová ji jen když mu ji doslova vrazím do ruky. Jinak může plakat, jak chce a s ním to nehne. Ani Jiříkovi se nevěnuje, pořád ho od sebe odhání s tím, že nemá čas.
Nedělá nic jiného, než že po návratu z práce sedí u PC, případně zírá na televizi. Jsem unavená, přetažená, potřebovala bych v něm cítit nějakou podporu. On je snad vůči nám všem úplně imunní. Někdy mám pocit, jako když jsme mu na obtíž. Milostný život se nám smrsknul na jednou měsíčně, pusa, něha, pohlazení jen tak – to už prakticky neznám.
Jsem vyčerpaná. Když se o tom s ním snažím mluvit, nevnímá mne. Mlčí a pak řekne: „To je všechno? Už jsi skončila?“ Deptá mě to. On sice nikdy nebyl nějak zvlášť citově založený, ani se v domácnosti nepřetrhnul, ale to, co předvádí od narození Nikolky, je extrém.
Přemýšlím, co dál. Mám sice manžela, ale připadám si, jako kdybych ho neměla. Někdy se přistihnu při myšlence, že by mi bez něj bylo líp. Když o tom tak přemýšlím, tak jediný přínos, který pro nás znamená, je jeho plat. Zní to strašně, ale je to tak. To, že zaplatí nájem, nákupy a poplatky je všechno, co pro svou rodinu dělá.
Jenže i když je to podle mě na funkci otce a manžela nedostačující, moc dobře si uvědomuji, že teď, když jsem na mateřské, je to velice podstatné. Sama bych v současné době byt a dvě děti neutáhla. Připadám si jako v pasti. Mám muže, který se mnou skoro nekomunikuje, domů chodí jako do hotelu s kompletním servisem, dětí si nevšimne. Bez jeho příjmu se však neobejdu a tak mi asi nezbývá, než to nějak přežít alespoň do té doby, než se postavím na vlastní nohy. To však může trvat hodně dlouho, Nikolka je ještě hodně maličká.
Má moje situace ještě nějaké jiné řešení? Na hovory s manželem jsem už vyčerpala tolik energie a bylo to k ničemu, že si nedělám iluze, že by z jeho strany nastala nějaká změna.
z děr
22.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 255 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem na mateřské. A v pasti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Stanik: to máš jistej dobrej job na stáří.....naježená kočka na rameni, bradavice na nose a křišťálová koule...to jistí !
Meryl: vymetat pavouky .....
Bellana: to ze my dve si nemyslime, ze je spravne delat po vecerech, neznamena, ze se to nedeje. Kdo chce trochu slusnou vyplatu... musiledaccos zkousnout.
Rada bych vedela, co pan dela.. protoze pokud neco podobneho jaky to nebo ja, jsou proste vecerni veci do prace samozrejmosti... pokud zivi zenu a vde decka, tak se musi sakra otacet, t je myslim, vic nez jasne...
evropka: jen aby...
Meryl:
sharon: jo, vedma to ja jsem :-) kamradaky uz se me na sve nove objevy neptaji..neb vzdycky presne uhodnu jak to dopadnu a to je prosty fakt... nekdo ma a nekdo nema sesty smyl, zvlastnischopnosti, urcitou jasnoszrivost.. carodejnicke skolny.. rikej si tomu jak chces
chytrájakrádio: třeba byla třikrát na umělým oplodnění a až pak přišla na to, že to jde taky souloží. Tak se s tebou chtěla o ten poznatek podělit a ušetřit ti tak zbytečně zdlouhavé hledání a tápání v nejistotách
chytrájakrádio: ne,ale určitě to myslela dobře..
Zaffira:
jestli tohle čte nějakej chlap,tak se musí mlátit do kolen
mě by hrozně zajímalo, co jeřabinka myslela tím, že se mám optat na ty příjemný způsoby dělání dětí. nevíte někdo, co tím myslela?
chytrájakrádio:
Stanik: A to nemůže ten chlap na PC pracovat a dodělávat práci, až děti usnou? Ženská taky začne třeba žehlit až večer u televize (pokud tedy vyčerpáním neusne už při uspávání dětí)...
Stanik: I když to není obsahem této diskuze, domnívám se, že není správné, když zaměstnavatel považuje za samozřejmé, že zaměstanci potlačí svůj osobní život a jsou kdykoliv na drátě. Má to být jen ve zcela výjimečných situacích a za zcela výjimečnou cenu. Má mít tolik zaměstnanců, aby pokryl své úkoly v rámci zákonné pracovní doby. Pokud je pravidlem, že lidi po osmi hodinách v práci ještě doma, pak je to špatně. I když u někoho to možná vyvolává pocit nenahraditelnosti, co já vím. Není příliš správné, když majitel firmy pracuje víc než deset hodin denně, pokud jde o zaběhnutou firmu a není krize, ale žádat totéž od zaměstnanců je nehoráznost. Zvlášť když úřady práce praskají ve švech.
Stanik: ty jsi úplná vědma....." si píše s kamarádkou"....
chytrájakrádio: no jo, celejch devet let.. to je fakt blizko, vidis to... a ja blbka aninevdela, ze bych s nima mohla na materskou a odecitrat si je z dani.. no jsem ja to ale pozadu
kdyz prijdu z prace bud s nima jdu nebo nejdu, podle toho, jak se dohodnem, fakt, j ze vic asi chodim ja, protoze jsem doma driv :-)))