Jsem na mateřské. A v pasti.
Jsem sedm let vdaná, mám dvě děti: pětiletého syna a roční dcerku. Druhé těhotenství jsem musela být doma kvůli zdravotním problémům. Docela mne to mrzelo, protože jsem chtěla pracovat, dokud to bude možné. Ale nedalo se nic dělat. Syn chodil na dopoledne do školky, kde jsem ho po obědě vyzvedávala.
Dopoledne jsem tedy měla klid, v pohodě jsem zvládla domácnost, uvařit a obstarat všechno potřebné. Po obědě jsem vyzvedla Jiříčka ze školky a šli jsme na procházku, hráli si apod. Manžel se vrací z práce domů pravidelně kolem páté hodiny a večery jsme trávili společně celá rodina.
Všechno bylo v pořádku, ani jsem si neuvědomila, že se vlastně manžel nepodílí na žádných domácích pracích, všechno jsem bez problémů zvládala. Zlom nastal po narození Nikolky. Jako každé malé miminko vyžadovala a vyžaduje hodně péče, noční vstávání… Samozřejmě, že jsem se po několika týdnech začala cítit unavená a to, co jsem předtím stihla levou zadní, se najednou začalo hromadit a já přestala zvládat.
Bohužel, manžel si patrně na předchozí servis příliš zvyknul a ze svého pohodlí nemíní slevit. Tvrdí, že každá žena v domácnosti by ji měla komplet zastat, zatímco muž chodí do práce a vydělává peníze. Jeho nechuť se jakkoli zapojit se projevuje i v jeho chování k dětem. Nikolku ještě ani jednou nevykoupal, pochová ji jen když mu ji doslova vrazím do ruky. Jinak může plakat, jak chce a s ním to nehne. Ani Jiříkovi se nevěnuje, pořád ho od sebe odhání s tím, že nemá čas.
Nedělá nic jiného, než že po návratu z práce sedí u PC, případně zírá na televizi. Jsem unavená, přetažená, potřebovala bych v něm cítit nějakou podporu. On je snad vůči nám všem úplně imunní. Někdy mám pocit, jako když jsme mu na obtíž. Milostný život se nám smrsknul na jednou měsíčně, pusa, něha, pohlazení jen tak – to už prakticky neznám.
Jsem vyčerpaná. Když se o tom s ním snažím mluvit, nevnímá mne. Mlčí a pak řekne: „To je všechno? Už jsi skončila?“ Deptá mě to. On sice nikdy nebyl nějak zvlášť citově založený, ani se v domácnosti nepřetrhnul, ale to, co předvádí od narození Nikolky, je extrém.
Přemýšlím, co dál. Mám sice manžela, ale připadám si, jako kdybych ho neměla. Někdy se přistihnu při myšlence, že by mi bez něj bylo líp. Když o tom tak přemýšlím, tak jediný přínos, který pro nás znamená, je jeho plat. Zní to strašně, ale je to tak. To, že zaplatí nájem, nákupy a poplatky je všechno, co pro svou rodinu dělá.
Jenže i když je to podle mě na funkci otce a manžela nedostačující, moc dobře si uvědomuji, že teď, když jsem na mateřské, je to velice podstatné. Sama bych v současné době byt a dvě děti neutáhla. Připadám si jako v pasti. Mám muže, který se mnou skoro nekomunikuje, domů chodí jako do hotelu s kompletním servisem, dětí si nevšimne. Bez jeho příjmu se však neobejdu a tak mi asi nezbývá, než to nějak přežít alespoň do té doby, než se postavím na vlastní nohy. To však může trvat hodně dlouho, Nikolka je ještě hodně maličká.
Má moje situace ještě nějaké jiné řešení? Na hovory s manželem jsem už vyčerpala tolik energie a bylo to k ničemu, že si nedělám iluze, že by z jeho strany nastala nějaká změna.
z děr
22.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 255 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem na mateřské. A v pasti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Nečetla jsem názory zpět tak nevím co se tu psalo...
Jediné co ti můžu poradit tak mu ten servis prostě neposkytuj.
Měla jsem s manželem podobný problém a najednou jsem začala mít pocit, že už to prostě nevydržím, že už dál nemůžu.
tak jsem se prostě začala soustředit na to co na mateřské musím dělat především - starat se o děti.
Vyperu, ale nežehlím (s láskou poskládám ) Uvařím když stíhám, když ne tak udělám jen nějakou rychlovku pro děti atd...
Bordel doma nemáme, ale perfektně uklizeno taky ne a co...
No a jestli to drahouškovi vadí tak musí přiložit ruku k dílu...
Renee: odpověděla jsi sama a špatně...ale je mi to fukchytrájakrádio: tak tohle bylo přesné
Stanik: proč pořád toho chlapa vidíš jako chudáka, co ho buzeruje manželka? Jestli máš jen takové kolegy, to je mi líto, ale co jsem zažila u kolegů já, tak takovíhle remcali, a hráli si superhrdiny s buzerující manželkou, aby nebyli za domácí trouby - ale pokud si jednou pořídím rodinu, tak se o ni sakra starám. Tohle je věc, co se nedá vzít zpět.
Stanik: no ale když přijdeš z práce, tak jdeš s pejskama, práce-nepráce, ne? těžko je odkopneš do kouta s tim, že jsi unavená a ať se stará manžel. jo a mimochodem, nemáš ty dva pesany nějak podezřele blízko od sebe?
Sheeni: musim rict, ze teda taky ziram na TV, aspon pul hodky po tom co prijdu domu... protoze by mi z tech uzivatelu jinak hrabalo. A kdyz si odpocinu , dost castu jeste dodelavam veci do prace. A fnukat mi nekdo koho zivim, ze "jenom ziram do PC".... tak bych ragovala stejne jako Martiny muz.
No a pokud opravdu zira do PC, tipuju, ze proto,, ze si pise s kamaradkou, co s ni ( zatim) nema dve decka a ktera ho nebuzeruje.. . pokud je Pc domaci... ma Maritna o cem premyslet
sharon: no , to vis, ze jo..zaslouzila babi.
Stanik: "případně zírá na tv" ten se má
jeřabinka: eee? co myslíš tím pohodlnějším způsobem dělání dětí a těma příznivkyněma?
Renee: napsala jsi to krasne!
Stanik: kecááš...pátý ještě nemám, každá cpem to své já vnoučata a ty ......a stejně jsem lepšííííííííí
Sheeni: me z toho vychazi porad, ze po vecerech dodelava projekty z prace... premysim, kdo z mych kolegu ma dve deti a ufnukanou manzelku Martinu
evropka: Z kterých se ti chce blejt? Z toho, že někdo nechce děti a opravdu je nikdy mít nebude? To je ale přece naprosto normální....
Jinak k článku, dělá to na mě dojem, že manžel se o tu rodinu moc nezajímá. Bohužel si to ale měl rozmyslet dřív, teď už je trochu pozdě. Ovšem myslím, že předělat nepůjde. Pokud byl dosud zvyklej na servis, těžko na tom bude něco měnit.... Takže tipuju, že tohle uskupení si bude ještě pár let hrát na rodinu, pak půjde paní do práce a bude po manželství. Pokud on si ještě dřív nenajde nějakou, která mu bude ten servis zase poskytovat, dokud i jí neudělá nějaký děti
Stanik: že se nevnuje dětem je dost podstaté
chytrájakrádio: my jsme to brali tak, jako že buď budou nebo nebudou. ale napsat, že něco byl konkrétní důvod? tak to nemám. jo, a až budeš chtít jít vykopat do brázdy nějaké potomstvo, tak se zkus zeptat tvých příznivkyň, jak se dělají děti pohodlnějším způsobem
kočka Šklíba: opet perlíš... napises jednou za cas... ale kdyz tak to stoji za to.. dekuji!