Jsem na mateřské. A v pasti.
Jsem sedm let vdaná, mám dvě děti: pětiletého syna a roční dcerku. Druhé těhotenství jsem musela být doma kvůli zdravotním problémům. Docela mne to mrzelo, protože jsem chtěla pracovat, dokud to bude možné. Ale nedalo se nic dělat. Syn chodil na dopoledne do školky, kde jsem ho po obědě vyzvedávala.
Dopoledne jsem tedy měla klid, v pohodě jsem zvládla domácnost, uvařit a obstarat všechno potřebné. Po obědě jsem vyzvedla Jiříčka ze školky a šli jsme na procházku, hráli si apod. Manžel se vrací z práce domů pravidelně kolem páté hodiny a večery jsme trávili společně celá rodina.
Všechno bylo v pořádku, ani jsem si neuvědomila, že se vlastně manžel nepodílí na žádných domácích pracích, všechno jsem bez problémů zvládala. Zlom nastal po narození Nikolky. Jako každé malé miminko vyžadovala a vyžaduje hodně péče, noční vstávání… Samozřejmě, že jsem se po několika týdnech začala cítit unavená a to, co jsem předtím stihla levou zadní, se najednou začalo hromadit a já přestala zvládat.
Bohužel, manžel si patrně na předchozí servis příliš zvyknul a ze svého pohodlí nemíní slevit. Tvrdí, že každá žena v domácnosti by ji měla komplet zastat, zatímco muž chodí do práce a vydělává peníze. Jeho nechuť se jakkoli zapojit se projevuje i v jeho chování k dětem. Nikolku ještě ani jednou nevykoupal, pochová ji jen když mu ji doslova vrazím do ruky. Jinak může plakat, jak chce a s ním to nehne. Ani Jiříkovi se nevěnuje, pořád ho od sebe odhání s tím, že nemá čas.
Nedělá nic jiného, než že po návratu z práce sedí u PC, případně zírá na televizi. Jsem unavená, přetažená, potřebovala bych v něm cítit nějakou podporu. On je snad vůči nám všem úplně imunní. Někdy mám pocit, jako když jsme mu na obtíž. Milostný život se nám smrsknul na jednou měsíčně, pusa, něha, pohlazení jen tak – to už prakticky neznám.
Jsem vyčerpaná. Když se o tom s ním snažím mluvit, nevnímá mne. Mlčí a pak řekne: „To je všechno? Už jsi skončila?“ Deptá mě to. On sice nikdy nebyl nějak zvlášť citově založený, ani se v domácnosti nepřetrhnul, ale to, co předvádí od narození Nikolky, je extrém.
Přemýšlím, co dál. Mám sice manžela, ale připadám si, jako kdybych ho neměla. Někdy se přistihnu při myšlence, že by mi bez něj bylo líp. Když o tom tak přemýšlím, tak jediný přínos, který pro nás znamená, je jeho plat. Zní to strašně, ale je to tak. To, že zaplatí nájem, nákupy a poplatky je všechno, co pro svou rodinu dělá.
Jenže i když je to podle mě na funkci otce a manžela nedostačující, moc dobře si uvědomuji, že teď, když jsem na mateřské, je to velice podstatné. Sama bych v současné době byt a dvě děti neutáhla. Připadám si jako v pasti. Mám muže, který se mnou skoro nekomunikuje, domů chodí jako do hotelu s kompletním servisem, dětí si nevšimne. Bez jeho příjmu se však neobejdu a tak mi asi nezbývá, než to nějak přežít alespoň do té doby, než se postavím na vlastní nohy. To však může trvat hodně dlouho, Nikolka je ještě hodně maličká.
Má moje situace ještě nějaké jiné řešení? Na hovory s manželem jsem už vyčerpala tolik energie a bylo to k ničemu, že si nedělám iluze, že by z jeho strany nastala nějaká změna.
z děr
22.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 255 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem na mateřské. A v pasti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.kareta: no me to bylo jasne... uz se precispičkujeme nejaky patek... navic tohle bylo mile, ne jako reci nekterych soudruzek
jeřabinka: já děti ještě nemám
sharon: no ja ji snad nekomu delam? u nas doma staci rict a muzsej dela... jako pravda, obcas mu nedochazi, ze je to to a to treba, ale na to staci otevrit pusu a rict... takze nevim, proc bychokolo nej staryho skakat, pokud na tom bude zrdavotne tak, ze to nebude potrebovat.
ad tva vnoucata... cpes je vzdy a vsude.. kdyz uz si i ja , ktera deti nemusi pamatuju kolik jich je :-)
jo kazdej mame nejakou uchylku, ty vnoucata, ja psy
jeřabinka: nechceš napsat, vid? protože víš, že by z tebe vypadlo něco podobnýho jako z karety. a tak bys stejně jako cimrman jednu myšlenku tvrdila a zároveń jí popírala
Manžela zahodit, děti dát do jeslí a pracovat, aby bylo na nájem. Tradiční a osvědčené.
evropka: 14:58.....klidně si hoď šavličku...
chytrájakrádio: ty sis děti nasekala? to my jsme si je vyráběli příjemněji než ty
chytrájakrádio: byla jsem mladá a blbá.
Stanik: já makala celej život,děcka vychovala, o vnuky se postarala..........o rodiče se postarala, jsem dobrá, viď ????? máš co dohánět
jeřabinka: ne odpověz mi, co byl ten výsostnej důvod nasekat si tři děti
Sheeni: to tvrdila Almega a to bylo to, proc jsem se pridala.. a taky jsem hned v prvnim prispevku napsala, ze netvrdim, ze chlap by doma nemel pomahat/delit si praci v domacnosti... ale ze mi to prijde, ze mu zbytecne nasazujete psi hlavu
jeřabinka: neujely někomu nohy? bych to tak tipla, podle tvého psaní...
Stanik: sorry ale já už tě vidím i bez vnoučat jak denně skáčeš kolem svýho chlapa.........a mj. moje vnoučata s tím nemají co společnýho, (na ty jsem pyšná).......chlapovi bych nedělala služku ani bez dětíííí........pochopilas ? a už vůbec né pokud je to tak jak píše M.
z některejch příspěvků "se mi chce blejt,velebnosti"
evropka: ne, nechtel a stale nechce, v tom se shodujeme na 1000%
a jak vzdycky rika, kdyz uz by chtela tak presne podle modelu ktery jsem popsala nize... tzv. anglicka vychova.