Rizika vánočních večírků
Je tady doba firemních vánočních večírků. To já ráda. Vždy se nadšeně účastním i přes své drobné špatné zkušenosti. Přesto klady těchto akcí u mě převažují. Naše firma to vždy pojme ve velkém a veselém stylu, kdy se popíjí, tančí, popíjí, blbne, popíjí, soutěží a popíjí. Moc mě baví sledovat jinak rozumné a sofistikované kolegy, jak divoce víří parketem, svíjejí se v rytmu diska a více či méně skrytě ohmatávají opačné pohlaví. Toho se ale nikdy neúčastním! (Pochopte, možná to čte manžel.)
Já hlavně „trsám“a zpívám a později i podpírám barový pult, aby neupadl. O půlnoci bývám zpravidla v takovém stadiu bujarého veselí, že mi přijde docela sympatický například i kolega z vedlejšího oddělení, kterému říkáme trefně „Plž“. Také se srdcem na dlani urovnávám veškeré bývalé spory s kolegyněmi stylem „Promiň, chovala jsem se jako kretén!“, za což bych si potom ráno pravidelně nafackovala.
Můj manžel je také zkušený večírkář. Památný pro mě zůstane jeden jeho pozdně večerní příchod z vánočního večírku, kdy do naší mini garsonky přinesl dvoumetrovou jedli. Táhl ji (nebo spíš ona jeho) přibližně dva kilometry stylem „dva kroky dopředu, jeden krok dozadu“, vynesl ji do druhého patra a protlačil skrz futra. V předsíňce metr krát metr jedle vesele rozpažila a sestřelila mé velké zrcadlo na zem. Naštěstí se mi podařilo vymanévrovat manžela i s jedlí na chodbu, kde jsem ho poinformovala o tom, že zpátky dovnitř bude vpuštěn už jen jeden z nich.
Posléze jsem obdržela první lekci na téma „náročný večer se společensky unaveným mužem“. Budiž mi připsáno k dobru, že jsem ho přes svých velmi nezkušených dvaadvacet let zdárně uložila do postele. Ale dlouho tam nevydržel. Přibližně po půl hodině vstal, vyklopil mi večírkové chlebíčky do vánoční dekorace na stole a odebral se na WC, kde hodlal setrvat do rána. Zkrátím to: po probuzení zjistil, že je prázdný byt, má kocovinu a ve vaně je směs zrcadlových střepů, natrávených chlebíčků, vánočního ubrusu a dekorace ve stadiu rozkladu. Žehlil to u mě týden.
A jak jste na tom vy a vánoční večírky? Máte je rády? A jaká jsou vaše povečírková rána?
5.12.2011 Rubrika: | Komentářů 26 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rizika vánočních večírků
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Hmm..tak na mém novém pracovišti máme tenhle týden dokonce vánoční teambuilding... s lidma, který jsem v životě neviděla a s pravděpodobností hraničící s jistotou ani vidět nechci. Přemýšlím, jak se z toho vykroutit, ale pak by mi to předhazovali.
Jelikož jsme služba nepřetržitá, nikdy jsme se nesešly všechny a stejně to nikdy nedopadlo dobře., jak je zvykem v ženském kolektivu. Dámy se pohádaly, kdo má a nemá lepší služby, vyšší plat a protekci u šéfky, pomluvily ty,která tam nebyly, některé se opily a bylo vymalováno. Děkuji nechci.
.jpg)
U nás se chodí jednou ročně, před vánocema, na bowling spojený s večeří. Jsme celkem malá firma a krom zaměstnanců zveme některé naše klienty a bývá to docela příjemné.. Počet nepřesáhne 40 lidí, to se docela dobře dá zvládnout. Průšvihy se nevyskytují, všichni se chovají slušně a popíjejí mírně :-)
U nás se naštěstí tohleto nevede, takže máme klid 
Soffie:
Tak já zažila poslední podnikový večírek tak před 15 lety, od té doby se šetří Ale nějak mi to nechybí. Dlouhá léta se nás před vánoci scházela parta, to bylo fajn, ale postupně se zmenšovala, loni už nás bylo pár a tak to asi vyjde do ztracena.
A co se následků podobných sezení týče, myslím, že už s manželem víme, co si můžem dovolit, takže nějaká katastrofická rána se nekonají. Já o sobě říkám, že mám záklopku - ta mě zradila naposledy před pár lety na podnikovém zájezdu do vinného sklípku, takže druhý den jsme myslela, že umřu - ale od té doby už jsem vážně hodná
.jpg)
Soffie:
Vikingova firma porádá kazdorocne vánocní oslavu i pro drahé polovicky a je to velice oficiálni formou. Nejdrive nejaky kulturni zázitek typu návsteva divadla a potom nekde vecere, jindy je to vecere s prenocovánim v hotelu apod. Clovek si musi dávat hodne bacha kolik vypije a komu a co rekne, takze obvykle redim víno s vodou nebo limonádama pomerem 1:3, abych nekomu cirou náhodou nevyzvanila co si o panu séfovi doopravdy myslim. On je na povrchu velice saramantni pán, ale pod tim se skryvá tak neuveritelne namyslená kobra (vsechno vim, vsechno znám, vsude jsem byl a já jsme v jeho ocich prachobycejny pristehovalec, s kterym se viking zahodil
- myslim, ze by si hoch dobre rozumel s tchyní 
).
Nase firma obcas taky neco usporádá, taky i pro drahé polovicky. Díky krizi jsme vloni nikde nebyli a pan séf slibuje ze to letos roztocíme. Jenze do vánoc to nestihnem a tak slibuje nejakou merendu na únor - no uvidime co z toho bude. To byvá pomerne sranda. Jeho firma najimá lidi a pronajimá je dál dalsim 3 firmám, takze já své kolegy v podstate vidím pouze jednou do roka na této oslave a to je o cem povidat.
A obvykle jdeme na nejakou vánocni oslavu mensiho charakteru i s kolegama z oddeleni v té firme do které jsem zapujcena. Ale to je drobnost typu sejdeme se u nekoho doma a kazdy prinesem neco na spolecny stul. a to byvá docela zázitek ze kterého se pak spolecne nekolik dni vzpamatováváme 
.jpg)
Soffieto jste se sešli dobrá dvojka já naše večírky nesnáším,neb jediný program který šéfové dokážou vymyslet je večeře,pak sedíme ve skupinkách u stolu,čím víc alkoholu do sebe naléváme.tím víc pokřikujem rúzná hesla a připomínky k vedlejším stolům..tahouni odcházejí kolem půlnoci do baru,to vše
Me to neba. Uz se prilis rozrustame a od te doby co ma firma nove majitele, to jde s urovni z kopce. Driv jsme chodili do docela hezkych restauraci, dalo se dobre povidat, byla tam smeska lidi ruzne vekove kategorie, kazdy popovidal s kazdym, pripjelo se, smalo.... Dnes uz je to ze 70 % uplne jiny kolektiv, ti se kteryma byla sranda a diky kterym me to bavilo uz jsou v duchodu... Dnes to probiha tak, ze se prijde do restaurace (mno... restaurace... ), pripije se, sni se vecere a nalada jak na pohrbu, vsichni jsou nejaky desne oficialni 
... premyslim, jestli vubec letos pujdu... jo a rano, protoze vecer probiha jak probiha, je stejne jako kazde jine... 
Za mého "zaměstnanectví" ještě za komunistů se takové věci u nás v práci nedělaly.Já bych ani na to asi nešla,když teď slyším,co se děje na jistých podnikových akcích spřízněného oboru,tak ani za nic!!! Vlezdoprdelství jak na běžícím pásu,každý se bojí,aby zrovna on nebyl mezi propuštěnými pro nadbytečnost....
Soffie:
Vzhledem k tomu, že každé oddělení má večírek zvlášť, tak se přes ty pomlouvačné a intrikánské kozy, které se najednou tváří hrozně kamarádsky a free, nepřenesu. Ve firmě se "přátelím" pouze s lidmi z jiných oddělení.
