Hromadné olíbávání aneb Vítací rodinné rituály
„On se prostě sebral a odešel, aniž by řekl, kam jde a kdy se vrátí.“ Kamarádka, která začala po svatbě žít se svým manželem, byla evidentně v šoku. „Po hodině se vrátil, a když jsem se ho ptala, kde byl, klidně mi odpověděl, že si potřeboval pro něco dojet do OBI.“
Z dalšího vyprávění vyšlo najevo, že v rodině jejího manžela nebyli zvyklí si sdělovat, kam kdo kdy jde a kdy se vrátí, dokonce se ani vítat, když někdo přišel domů. Dokud žil její muž u rodičů, prý šel vždycky po příchodu z práce do svého pokoje a s rodiči se pozdravil až ve chvíli, kdy se odebral do kuchyně pro něco k snědku.
V každé rodině jsou zavedené jiné zvyky a pravidla. U nás bylo zcela samozřejmé se po příchodu domů přivítat s ostatními, i když se jednalo o „pouhý“ pozdrav. Stejně tak při odchodu. Kdo někam odcházel, informoval ostatní o tom, kam jde, nebo alespoň o předběžném čase návratu.
V jiných rodinách se naopak na vítání a loučení potrpí a neobejde se to bez každodenního objetí doplněné lehkým políbením. Měla jsem ve svém dětství kamarádku, která žila s rodiči i prarodiči v jednom bytě a při každém příchodu a odchodu, stejně jako při večerním chystání do postele je všechny poctivě obešla a každému dala pusu. Jako malá jsem z toho měla poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi to líbilo, na druhou mi to bylo svým způsobem nepříjemné.
U nás doma nebylo zvykem líbat se při každé příležitosti a s bratrem jsme coby děti velice trpěli při hromadných příbuzenských návštěvách, které se v úvodu a v závěru neobešly bez mlaskavého „oblézání“ každého s každým. Po celou dobu jsem byla jako na trní jen při představě, že při loučení mne čeká stejná anabáze. Mezi mé nejděsivější dětské zážitky patří bezzubá prateta, která se na nás, děti, nadšeně vrhala a směřovala své polibky přímo na ústa, přičemž nám vždycky pěkně pevně chytla naše bezmocné hlavičky, abychom neměly šanci uhnout. Hrůza!
Ale to byly situace více méně ojedinělé. Každodenní vítání a loučení u nás doma probíhalo (z mého pohledu) tak nějak normálně. Akorát tatínek si v době naší puberty posteskl, že už to není, co to bývalo. Zatímco coby malá děcka jsme mu s bratrem vždycky nadšeně letěli v ústrety a skákali mu do náruče, v době dospívání jsme sotva utrousili „hoj“ na půl úst.
Dnes, kdy se jak s rodiči tak s dcerami vídáme řidčeji, se při setkání vždycky krátce obejmeme a políbíme. Při společném bydlení jsme to ale neprovozovali. Stačilo nám, že máme vzájemně přehled o tom, kdo přišel a kdo odchází. Myslím, že ve většině rodin je to takto zavedené zcela přirozeně a i kamarádka z úvodu tohoto článku svého novomanžela velice brzy naučila tento model zvládat a dodržovat.
Jak je to s vítáním a loučením u vás doma? Zdravíte se, líbáte a objímáte?
30.9.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 25 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Hromadné olíbávání aneb Vítací rodinné rituály
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nesnáším, když mi někdo narušuje můj osobní prostor. Jo, jsem nekontaktní. 
Něco jiného je dát pusu na tvář dítěti, a něco jiného je "ocicmávání" s příbuznými nebo náhodnými známými. Bráním se tak, že podávám ruku dostatečně nataženou, aby mě nikdo líbat nechtěl. 
To neznamená, že jsem nelida, jen "líbačky" mám vymezené jen pro úzký okruh rodiny a nejbližších přátel. 
3x pusa na tvář s příbuznými, blízkými přáteli, s mužem a dětmi pusu na pusu. navíc se objímáme. Ale my máme východní kořeny, tam je to standard.
Olíbneme se ráno na uvitanou, ráno na rozloučenou a večer na uvítanou. Je to rychlý letmý polibek, ale ráno je to rituál do nového dne. Moje rodina je objímací, můj muž si už zvykl :-). Když někam odcházím během dne, například v sobotu pro chleba, sdělím to. Připadalo by mi divné beze slova za sebou zabouchnout dveře. Můj muž dtto.
.gif)
loupák: si jí mlasknem 
Každý červen jezdíme parta na vodu. Parta asi 10ti chlapů s dětmi, jen dva berou manželky a samozřejmě s dětmi. A je sranda, jak se vídáme jen léto a pak zima (lyže) tak se všichni ty chlapi chtějí líbat a jak ty manýry chytají i ty jejich puboši a pubošky :-D :-D
V nasi odine je zvykem se pozdravit, pri odchodu rovnez a rici, ze jdeme tam a tam. Pri predstave libacich ritualu mi naskakuje husi kuze.
V širší rodině nesnáším líbací rituály - tj. tetičky apod... ovšem nevídám je často, lze to 1x do roka přežít.
V naší rodině je to zvyk, ne že by pokaždé, ale pokud odcházíme na delší dobu ano. My jsme prostě vítací tipy.
A já striktně vyžaduji při loučení s manželem polibek, protože kdo ví, jestli to není poslední....
.gif)
Jo jo,jsme vítací,líbací a objímací rodina
...máme to takhle s celou rodinou včetně všech sestřenek a bratrance,tet a strejdů s obou stran rodičů,možná pro někoho,,oblézání,, pro jinýho normální
...jezdíme od mala na chalupu do údolí s chatičkama,takže se tam všichni známe už leta letoucí a pokaždým příjezdu a odjezdu se jdeme se všema přivítat podáním ruky,u někoho pusy a to samí při odjezdu-zase pro někoho divný,pro někoho normální...mám to takhle i s nejbližšíma kamarádama,po příchodu do hospody si jí hned mlasknem a jdeme pít
...synek je na to taky tak zvyklí,večer pusa na doboru noc je samozřejmost,bez ní by neusnul a mi taky ne
...informace kam kdo jde a kdy asi tak přijde-taky samozřejmost
Holt každý to máme jinak nastavený,nedělala bych z toho vědu
.jpg)
Prave jsem absolvovala oslavu dcerinych narozenin, nastesti rodina je pouze objimaci, pouze tchan obcas libne na tvar, ale uprimne staci mi to. Dalsi rodinna seslost je az v listopadu, do ty doby se snad vzpamatuji z objimani 
A doma dokud byly holky maly tak jsme je pri odchodu obejmula a dala pusu nekam do vlasu, v puberte mi to zatrhly. Ale ve ctvrtek (kdyz mela nase "mala" narozky) tak se obejmuti a poprani nebranila - poprve po letech . A starsi teda objimala jenom kdyz se pred mesicem stehovala z domova. Pri kazdodennim styku jsem rada kdyz na me zarvou ze zachoda ahoj mami (nevim proc, obe dve kdyz prijdou kdykoliv domu tak prvni cesta vede do koupelny )
A manzel to je kategorie sama pro sebe. Nekolik let jsem ho ucila, ze mi nemusi sdelovat kam jde a kdy prijde, ale kdyby pri odchodu mezi dverma zarval ahoj tak by to bylo prima. Pointu proc to chci nepochopil dodnes, ale aspon to uz dela 
. A pri prichodu se nejdrive pozdravi s psiskama (no ok ty cloveka nepusti dal dokud je nepodrbe
), pak se zepta co je k veceri a kdyz mu odpovim nazdar tak z neho neco co by se pri dobry vuli dalo nazvat pozdravem vypadne. Uz jsem to vzdala ,toho neandrtalce zdravit nenaucim
Pozdrav, pohled do očí, aby bylo jasno, komu je určen, úsměv. To myslím patří k dobrému průměru. Líbání na uvítanou patří těm, kdo jsou hodně vzácní, tedy taky vzácně. Ale ne na ústa, nejsme snad milenci Odejít někam bez pozdravu na rozloučenou, se mi zdá jako velká nevychovanost.
Když byly dcery malé, tak při odchodu do školy nebo do školky, vždycky jsem jim dala pusu a napomenutí, aby byly hodné.
S manželem se po probuzení pozdravíme a při odchodu do práce si dáme pusu na rozloučenou. Stejně tak při příchodu domů a na dobrou noc se políbíme.Jinak se s nikým nemuchluju, vyjma malých vnuků, protože ti přilétají pouze na 2,5 měsíce v létě a ty si s chutí popusinkuju do zásoby. S velkými vnuky si dáme pusu při svátku, narozeninách a někdy jen tak na tvář.
V rodině mi to nevadí se líbnout při přivítání, ale se známými či dokonce cizími lidmi to nepřichází v úvahu, jen se slovně pozdravíme, ale do osobního prostoru tito lidé nemají přístup a ono "divadélko" zásadně nehraji.
