Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
.jpg)
Za dva měsíce to bude pětadvacet let, kdy u nás proběhla tak zvaná sametová revoluce. Bylo mi tehdy něco málo přes třicet, měla jsem dvě děti a byla jsem z té společenské změny opravdu šťastná. Těšila jsem se na důstojný život, na svobodu slova i cestování, na lepší podmínky pro vzdělání a život pro mé potomky.
Dnes to všechno vidím jinak. A říkám si, komu jsme tu svobodu tenkrát vlastně vycinkali? Kdo má ze současné doby skutečný prospěch, kdo se má opravdu dobře a nemusí se strachovat o vlastní existenci? Já, moje rodina a spousta lidí v mém okolí to skutečně není.
Kdybych měla tehdy, v 89. roce křišťálovou kouli, asi bych na to náměstí tak nadšeně nechodila. Vlastně bych tam nechodila vůbec. Jenže asi jen málokdo z nás si tenkrát dokázal představit, co nás čeká a čemu budeme muset čelit.
V devadesátých letech bylo ještě dobře, jezdili jsme na dovolené do ciziny k moři, do zemí, které nám do té doby byly zapovězeny. Měli jsme s manželem slušnou práci, děti chodily do školy a já byla ráda, že do nich nikdo nehustí žádnou ohlupující ideologii. V té době ještě vypadalo všechno dobře a člověk se o svou budoucnost nemusel obávat.
Jenže jak šel čas, postupně se všechno obracelo k horšímu. Dnes je mi sedmapadesát, jsem bez práce a nemám šanci nějakou najít. Dělám aspoň různé brigády, abych si vydělala trochu peněz a z věčného rozesílání životopisů a následných zamítavých odpovědí jsem už na depresivech. Manžel práci naštěstí má, ale v podstatě takovou z nouze ctnost. Místo, kde dělal před tím, už neexistuje, a tak vzal zavděk podřadnou pozicí za mrzký peníz.
Děti vystudovaly vysoké školy a nemůžou najít práci ve svém oboru, dcera je ráda za práci recepční a syn se rekvalifikoval na řemeslníka. Nějak se ty mnou vysněné lepší možnosti pro mé děti nekonají.
Celkově jsem z dnešní doby hodně rozčarovaná a zklamaná. Kam se člověk podívá, všude chudoba, nezaměstnaní a zoufalí lidé. Můžeme sice jezdit kam chceme (když na to máme) a říkat, co se nám líbí, ale k čemu nám to je? To je ta svoboda? Pro mne je svoboda pocit, že mám já a moje rodina zajištěnou existenci. To přece dělá člověka svobodného.
Dneska je to samej podvodník, který se neštítí okrádat ani seniory a když se nějaký takový případ dostane do médií, nakonec jsou ještě zpucování ti, kteří nalítli, protože jsou blbí. Kde to jsme? Kam se vytratila obyčejná lidská slušnost a empatie? Když už se dostanu na nějaký pracovní pohovor, většinou nestačím ani zírat, co se tam děje. Mladé holčiny, které sotva dodělaly nějakou školu jsou pasovány do pozic HR manažerek, což považuju skoro za obdobu kádrovaček za socialismu a hodnotí lidi, zda na určitou pozici mají či nemají předpoklady. Kladou nesmyslné otázky, ze kterých je patrné, že je vymyslel nějaký psychologický šaman a člověk se cítí jako pokusný králík, po kterém se chce, aby zastříhal ušima.
Je toho hodně, co mám na srdci, k tomuhle vypsání mne vyprovokovala včerejší událost v Klášterci, kde byla nalezena zavražděná devítiletá holčička, která se den před tím ztratila cestou ze školy. Já vím, že takové věci se děly i dřív, ale rozhodně ne v takové míře. My jako děti jsme lítaly venku bez dozoru, žádného mého spolužáka nikdy rodiče nevyprovázeli a nevyzvedávali ze školy. Dneska je to o strach. Je mi dnešních mladých líto, vůbec to nemají jednoduché. Potřebují utáhnout hypotéky, bojí se, aby neztratili práci, a do toho mají strach o své děti, které jim nemá kdo vyzvedávat ze školy a ony musí chodit samy.
Asi to na mě všechno nějak padlo. Zajímalo by mě, jak to vidíte vy ostatní. Žije se vám dobře a cítíte se v naší zemi bezpečně, nebo si stejně jako já říkáte, že kdyby šel vrátit čas, tak byste se před těmi pětadvaceti lety zachovaly jinak? Vy, které pamatujete minulý režim, kdy vám bylo líp? Tehdy, nebo teď?
11.9.2014 Rubrika: | Komentářů 261 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já jsem klíči taky necinkala, měla jsem čtyřleté a dvouleté dítě a neměla na to čas. Ale byla jsem ráda, že komunisti končí, to zas jo. A jsem ráda i dnes. Byla to šílená doba, samé oslavování Sovětského svazu, samé schůze, měsíc československosovětského přátelství, oslavy VŘSR, doborvolně povinná účast na prvomájovém průvodu, pořád poslouchat ty ideologické kecy v rádiu, v televizi, v novinách, v časopisech, všude. Člověk se musel neustále navenek tvářit, že se vším souhlasí a v duchu mu to bouřilo vztekem. Do toho nemožnost cestovat, shánění běžných věcí, fronty na každou pitomost včetně knížek, strašné. Kdejaká baba z uličního výboru, která chodila kontrolovat, zda máte vyzdobená okna na prvního máje, mohla kecat do toho, jestli můžete jít studovat na vybranou střední školu nebo jet v létě do Jugoslávie. Všude se dávaly úplatky - u řezníka, v mototechně, u doktora. Jak nebyl člověk dělnického původu nebo neměl rodiče v KSČ, tak si ani neškrtl. Strašně mi to všecko vadilo, byla jsem tím hrozně otrávená, takže v listopadu 1989 jsem byla š´tastná, že tohle všecko skončí. Je fakt, že v dnešní době mi vadí taky nezaměstnost, korupce a tunelování a spousta jiných věcí, ale furt je ten základní princip - svoboda lepší, než to, co tu bylo v letech 1948-1989. Jsem ráda, že si můžu číst, co chci, poslouchat jakou chci hudbu, chodit na co chci do kina, do divadla, cestovat (to je pro mě ta největší výhoda dnešní společnosti, nejsem žádný boháč, nemám ani zdaleka průměrný příjem, přesto mám procestovaný kus světa), v obchodech je plno zboží, můžu si vybrat, co si koupím, nemusím na to myslet, prostě jdu kdykoliv mě napadne a koupím si toaleťák, prášek na praní, čočku, kakao, všecko. Nechápu lidi, co by chtěli návrat dřívějších pořádků, ti trpí asi selektivní zapomětlivostí anebo jim stačilo, že měli kdysi jistou práci a co do pusy a nic víc je nezajímalo.
Promiňte ty pravopisné chyby, spěchám a jsem rozčilená.
Jakotřináctileté jsme s kamarádkou měli srandu z totality a ze soudruhů a chtěly jsme třeba, aby se hrály kapely dosud zakázané, ale v osmdesátém devátém, když jsem byla na mateřské, jsem už byla mírně viděšená, co se to děje: cože, tady bude taky ten kapitalismus, co nám ve škole vyprávěli jaká, že to je hrůza? No a byla, táhnoucí se boj o místo, když šly děti na vejšku, to asi nikdy nezapomenu, to moje maminka nezažila, ta byla 40 let v jedné práci. Štve mě i zdravotnictví, co to všechno stojí, chodíme po nóbl ordinacích a platíme, každý bohatší se nad člověka vyvyšuje,paničky chrastí šperky, jen doufám, že můj syn zůstane normální. Dřív bylo všechno takové lidovější.
sharon
sharon - 11.9.2014 14:57
ad volby
no vidím to tady u nás na sídlišti...chodí komači..ještě jich dost žije, jsou tu 2 domovy důchodců a dům s pečovatelskou službou
a s nimi svorně ČSSD...
a zbytek sídliště? jede na chalupu a na volby kašle...
a ještě se tváří, žew prostě jim je to u ***, že na to kašlou
to jsou ti, co potom nejvíc remcají
a jestli ono dodnes neplatí
rozděl, rozeštvi...a panuj
proč bojovali křesťané a muslimové proti židům, když Ježiš byl Žid??
takže ty dnešní boje prostě s vírou nemají nic společného...jestli ona v tom není moc a peníze, že?
a ještě k zamyšlení
proč se válčilo ve jménu křesťanství a odnoži evangelíků, koránu...
proč se nikdy nebojovalo ve jménu budhismu nebo taoismu..??? není to divné???
já tedy si myslím, že každý má nárok na své náboženské přesvědčení, ale nesmí to nikomu vnucovat
ale rozhodně jsem pro odloučení církve a státu
stát potřebuju, ale církev? tu ať si hradí věřící sami
pokud něčemu věřím, nepotřebuju k tomu jakoukoli církev...
kareta: za nás ještě bylo nepovinné náboženství v rámci školy...jednou jsem tam zašla, líbilo se mi to, bylo to jako pohádky, ale raději jsem šla běhat ven...další rok to zakázali a holky, co tam chodily, to obrečely...
illča: tak jsme neměli učitelky krávy, ale spolužačky jsme měla 2, co nechodily do pionýra, nýbrž na náboženství, jedn askončila na gymplu a druhá na zdravce, na výšce jsme měla také spolužačky katoličky...kamarádka je dcera kulaka a vystudovala medicínu...ale to byly fakt chytré holky. . já si myslím, že stěstí je stav mysli a s penězi moc nesouvisí. Já si hned po revoluci nechala udělat pas a okamžitě začala cestovat po evropě..stopem, neb jsme byla chudá...a potkávali jsme se takoví v cizině...kluci třeba stopovali přes Sýrii, Libanon, Izrael až do Egypta...a zpět...to už naše děti nezažijí. Svět se změnil a ta nálada také.
.jpg)
illča: cimru nijak nemusím, tak hkášky z těchto filmů neznám ... sorry
.jpg)
taky si myslím, žekaždá doba má své + a - Něco bych z dřívějška brala hned, něco ani náhodou
Bellana - take bych se nevracela.
mam je vztek, ze ti co tenkrat kejvali se maji stale dobre. Ne ze bych jim prala trapeni, ale trochu pres prsty dostat mohli.
.JPG){kind=avatar}
Necinkala jsem a vědět to, co vím dnes, necinkala bych zase. Přesto jsem přesvědčená o tom, že je jen velmi málo lidí, kteří by do klece chtěli zpět. Samozřejmě je těch rozčarovaných hodně, je toho moc, co je třeba změnit. Ono se to ale nezmění samo. Opravdu tu chybí občanská společnost. Tím myslím lidi, kteří se nebojí bojovat za to, co považují za správné. Takoví ti grínpísové, kteří se víc starají o žabičky než o zdravé prostředí pro lidi, ti spíš škodí představě o občanském hnutí. Asi i proto, že mají podivné zdroje financí. V zemích, kde nebyl vývoj přerván, je normální zavolat policii na souseda, který porušuje pravidla. U nás se to považuje za práskačství. Dokud tohle nebude považováno za správné, můžeme se rozhořčovat nad tím, co ti naši poslanci provádějí, jak je to tu hrozné, ale nezmění se nic. Proč by mělo? Ani na Západě se to nestalo ze dne na den, je to výsledek dlouholetého vývoje. Já se změny k lepšímu nedožiju, ale věřím, že i u nás jednou nebudou lidi žvanit na netu a v hospodách, ale budou se angažovat tam, kde to má smysl.
1234-5 ve 11.9.2014: Maminku její léčba rakoviny nestála nic. A byla úspěšná. Pořád ji dvakrát ročně kontrolují, jestli se jí nevrací. Bez úplatků. My je neumíme dávat. Drahá je alternativní léčba, kterou pojišťovny neproplácejí. Možná to ale v Praze chodí jinak, maminka bydlí v malém městě na Valašsku.
