Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
.jpg)
Za dva měsíce to bude pětadvacet let, kdy u nás proběhla tak zvaná sametová revoluce. Bylo mi tehdy něco málo přes třicet, měla jsem dvě děti a byla jsem z té společenské změny opravdu šťastná. Těšila jsem se na důstojný život, na svobodu slova i cestování, na lepší podmínky pro vzdělání a život pro mé potomky.
Dnes to všechno vidím jinak. A říkám si, komu jsme tu svobodu tenkrát vlastně vycinkali? Kdo má ze současné doby skutečný prospěch, kdo se má opravdu dobře a nemusí se strachovat o vlastní existenci? Já, moje rodina a spousta lidí v mém okolí to skutečně není.
Kdybych měla tehdy, v 89. roce křišťálovou kouli, asi bych na to náměstí tak nadšeně nechodila. Vlastně bych tam nechodila vůbec. Jenže asi jen málokdo z nás si tenkrát dokázal představit, co nás čeká a čemu budeme muset čelit.
V devadesátých letech bylo ještě dobře, jezdili jsme na dovolené do ciziny k moři, do zemí, které nám do té doby byly zapovězeny. Měli jsme s manželem slušnou práci, děti chodily do školy a já byla ráda, že do nich nikdo nehustí žádnou ohlupující ideologii. V té době ještě vypadalo všechno dobře a člověk se o svou budoucnost nemusel obávat.
Jenže jak šel čas, postupně se všechno obracelo k horšímu. Dnes je mi sedmapadesát, jsem bez práce a nemám šanci nějakou najít. Dělám aspoň různé brigády, abych si vydělala trochu peněz a z věčného rozesílání životopisů a následných zamítavých odpovědí jsem už na depresivech. Manžel práci naštěstí má, ale v podstatě takovou z nouze ctnost. Místo, kde dělal před tím, už neexistuje, a tak vzal zavděk podřadnou pozicí za mrzký peníz.
Děti vystudovaly vysoké školy a nemůžou najít práci ve svém oboru, dcera je ráda za práci recepční a syn se rekvalifikoval na řemeslníka. Nějak se ty mnou vysněné lepší možnosti pro mé děti nekonají.
Celkově jsem z dnešní doby hodně rozčarovaná a zklamaná. Kam se člověk podívá, všude chudoba, nezaměstnaní a zoufalí lidé. Můžeme sice jezdit kam chceme (když na to máme) a říkat, co se nám líbí, ale k čemu nám to je? To je ta svoboda? Pro mne je svoboda pocit, že mám já a moje rodina zajištěnou existenci. To přece dělá člověka svobodného.
Dneska je to samej podvodník, který se neštítí okrádat ani seniory a když se nějaký takový případ dostane do médií, nakonec jsou ještě zpucování ti, kteří nalítli, protože jsou blbí. Kde to jsme? Kam se vytratila obyčejná lidská slušnost a empatie? Když už se dostanu na nějaký pracovní pohovor, většinou nestačím ani zírat, co se tam děje. Mladé holčiny, které sotva dodělaly nějakou školu jsou pasovány do pozic HR manažerek, což považuju skoro za obdobu kádrovaček za socialismu a hodnotí lidi, zda na určitou pozici mají či nemají předpoklady. Kladou nesmyslné otázky, ze kterých je patrné, že je vymyslel nějaký psychologický šaman a člověk se cítí jako pokusný králík, po kterém se chce, aby zastříhal ušima.
Je toho hodně, co mám na srdci, k tomuhle vypsání mne vyprovokovala včerejší událost v Klášterci, kde byla nalezena zavražděná devítiletá holčička, která se den před tím ztratila cestou ze školy. Já vím, že takové věci se děly i dřív, ale rozhodně ne v takové míře. My jako děti jsme lítaly venku bez dozoru, žádného mého spolužáka nikdy rodiče nevyprovázeli a nevyzvedávali ze školy. Dneska je to o strach. Je mi dnešních mladých líto, vůbec to nemají jednoduché. Potřebují utáhnout hypotéky, bojí se, aby neztratili práci, a do toho mají strach o své děti, které jim nemá kdo vyzvedávat ze školy a ony musí chodit samy.
Asi to na mě všechno nějak padlo. Zajímalo by mě, jak to vidíte vy ostatní. Žije se vám dobře a cítíte se v naší zemi bezpečně, nebo si stejně jako já říkáte, že kdyby šel vrátit čas, tak byste se před těmi pětadvaceti lety zachovaly jinak? Vy, které pamatujete minulý režim, kdy vám bylo líp? Tehdy, nebo teď?
11.9.2014 Rubrika: | Komentářů 261 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
sharon: no jo ...auto - těch bylo dřív taky poskrovnu. Si pamatuju, jak jsme u babičky na vesnici hráli na "autovanou" 
každý měl jednu barvu a zvítězil ten, jehož barva se naprojíždějících autech vyskytla nejdřvíve. No - a někdy třeba neprojelo auto několik hodin . Ted je to tam jak na dálnici - jedno auto za druhým.
.jpg)
Jarča*: 11.9.2014 7:11 - neboj ... za 14 let půjdeš zase za 14 to se změní ..si piš .. eště že jsem si nechala opravit "garzonku", tak nevzniknou dětem výlohy s " ubytováním "" haha
.JPG){kind=avatar}
sharon: Byt jsi nedostala ani jednou. Získala jsi jen nájemní právo. Dnes už nemusíš o právo nájmu nikde žádat, nájemní byt získáš nejpozději do měsíce. Pravda, není to zadarmo, ale ani tenkrát jsme nebydleli zadarmo. Když jsem měla 1300 Kčs čistého měsíčně a platila za dvoupokojový byt 420 Kčs se službami, tak to taky nebylo levné. Zvlášť když za kabát jsem dala nejméně 800 Kčs, za boty 300 Kčs a tak by se dalo pokračovat.
.gif)
1234-5: ale můžeš nahlas říct že president je vůl.......
illča: 16:23....vzpomínkový optimismus.....asi jo, asi máš pravdu , myslím že jsme spolu už párkrát diskutovaly......
pamatuješ ?......
já měla asi výhod několik.....táta byl montér u Sigmy a jezdil do světa takže u nás bylo pořád plno bonů co našetřil na dietách..., máma švadlena a moc šikovná - šila mi i kabáty a na každé taneční čaje nové šaty a těch svetrů a halenek co napletla, ach jo....... , naši byli skromní žily jsme v malém bytě ale rodinu měli na vesnici takže bylo plno zabíjaček, vajíček, brambor.....ale třeba auto jsme neměli....
dadka: Hlavně ty banány nám chyběly ... ó hrůzo ... ten děs, který by jsi zahlídla v očích rodičů, když by viděly ty potraviny dnes, kde v párcích chybí maso, v konzervách je jen separovaný šrot a 200 kč za kg lepšího masa je tak akorát pro lepší lidi, kde za léky platím 1000 peněz měsíčně ... tak v tomhle směru je mi opravdu líp
illča: víš co, mnozí takto nakupují ve slevách do svých krámků, kiosků, hospůdek,občerstveních....a tam si na to pěkně přisadí , tak se dělá majetek( volná tvorba cen).....v kaufu koupí Jemča čaje za 9.90...no a uvaří sleničku v hospůdce za 30....nebo prodá v krámku za 17....o tom to je .....to není o krizi.....
sharon: do Kauflandu jdu jednou za čas - a kolikrát přemýšlím, co vede lidi k tomu,že se kvůli několikakorunové slevě chovají jak čunata. A když před Kauflandem vidím narvané parkoviště, vozíky se zbožím navršené ho hory - tak tak ,že z vozíku nepadá - říkám si - opravdu je krize???
mariena: jojo - souhlasím 
sharon: otázka je, zda jsi z většího města, nebo menšího, nebo dokonce z vesnice. Řekla bych, že i tehdy fungovalo- čím větší město, tím lepší zásobení. Já bydlela ve městě - asi 10 tisíc obyvatel, obchodů plno, ale v nich pusto-prázdno . Když jsem chtěla pěkné triko, musela jsem si ho obatikovat, když jsem chtěla svetr -musela jsem si ho uplest. Nestěžuju si - ledacos jsem se naučila- ale dávám to sem jako protiargumet k tomu , jak v obchodech vše bylo. V masně se houpala prorostlá flaksa, v zelenině bylo taky prdlajs.Televize? Pračka? Elektrospotřebiče vůbec? Jen pro vyvolené s protekcí. Už jako dítě jsem byla vysoká, měla dlouhou nohu - a sehnat boty či kalhoty? To byla akce na několik týdnů a ne vždy se zadařilo Druhá věc je, že dnes boty sice seženu - ale kvalita je mizerná.
Pamatuju, jak mi babička dala na Vánoce peníze - at si něco koupím...cha cha cha - obchody měli v lednu inventury, v únoru se na pultech tetelila jedna dederonová zástěra, až březnu se navezlo nějaké zboží a já jsem si koupila tričko -sice hnusnou barvu -ale člověk nesměl být v té době hnidopich .
Každá doba má svoje plusy a mínusy - a myslím, že spusta lidí trpí tzv. vzpomínkovým optimismem - pamatuje si hlavně ty výhody a na to , co je tehdy brutálně štvalo, jejich mozek milosrdně zapomněl.
Jo a jsem ročník 70 - taky nemůžu říct, že bych jako dítě nějak strádala - neměli jsem ani hlad, ve skříni oblečení - a přesto bych komunisty vracet nechtěla. Taky se uměli pěkně mstít těm, co jim nezobali z ruky - ted třeba nehrozí, že by dítě doplácelo na politické smýšlení rodičů. A že jsem takových spolužáků několik měla.
Nechtěla jsem psát,ale přece mi to nedalo.Můj muž nesměl studovat,vyrůstal v dětském domově,protože jeho rodiče utekli ve čtyřicátém osmém.Ne z politických důvodů,ale šli za lepším.Soudruzi za to potrestali dítě, které ti sobci opustili.Maturitu si dodělával po čtyřicítce.Moje tři děti žijí v cizině a musím říct,že se tam žije lépe,ne ekonomicky,krize je všude,nezaměstnanost také,ale lidé k sobě mají blíž.A vědí,že jim nikdo zadarmo nic nedá,že se musí přičinit.Tady u nás jak se někomu daří,tak hned mu podrazit nohy.To je typicky český.
annie: teď to chci psát....za každýho režimu budou plusový i mínusový stránky života , hodně je o lidech a v lidech.......
.JPG)
Každá mince má dvě strany... měla je tenkrát a má je i teď...
illča: s tím kaufem to není tak daleko,,,,,,,tam už nepáchnu , málem by mě tam ve čtvrtek skalpovali paty vozíkama a co jsem chtěla z letáku tak stejně UŽ nebylo......takže tam jsem nebyla dobrýho třičtvrtě roku......
illča: tak naši nepěstovali v bytovce nic....máme pekla tvarohový koláče a musela všechno koupit.....
moje děcka jsou rok 72 + 74 a myslím že nestrádali.....
