Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
.jpg)
Za dva měsíce to bude pětadvacet let, kdy u nás proběhla tak zvaná sametová revoluce. Bylo mi tehdy něco málo přes třicet, měla jsem dvě děti a byla jsem z té společenské změny opravdu šťastná. Těšila jsem se na důstojný život, na svobodu slova i cestování, na lepší podmínky pro vzdělání a život pro mé potomky.
Dnes to všechno vidím jinak. A říkám si, komu jsme tu svobodu tenkrát vlastně vycinkali? Kdo má ze současné doby skutečný prospěch, kdo se má opravdu dobře a nemusí se strachovat o vlastní existenci? Já, moje rodina a spousta lidí v mém okolí to skutečně není.
Kdybych měla tehdy, v 89. roce křišťálovou kouli, asi bych na to náměstí tak nadšeně nechodila. Vlastně bych tam nechodila vůbec. Jenže asi jen málokdo z nás si tenkrát dokázal představit, co nás čeká a čemu budeme muset čelit.
V devadesátých letech bylo ještě dobře, jezdili jsme na dovolené do ciziny k moři, do zemí, které nám do té doby byly zapovězeny. Měli jsme s manželem slušnou práci, děti chodily do školy a já byla ráda, že do nich nikdo nehustí žádnou ohlupující ideologii. V té době ještě vypadalo všechno dobře a člověk se o svou budoucnost nemusel obávat.
Jenže jak šel čas, postupně se všechno obracelo k horšímu. Dnes je mi sedmapadesát, jsem bez práce a nemám šanci nějakou najít. Dělám aspoň různé brigády, abych si vydělala trochu peněz a z věčného rozesílání životopisů a následných zamítavých odpovědí jsem už na depresivech. Manžel práci naštěstí má, ale v podstatě takovou z nouze ctnost. Místo, kde dělal před tím, už neexistuje, a tak vzal zavděk podřadnou pozicí za mrzký peníz.
Děti vystudovaly vysoké školy a nemůžou najít práci ve svém oboru, dcera je ráda za práci recepční a syn se rekvalifikoval na řemeslníka. Nějak se ty mnou vysněné lepší možnosti pro mé děti nekonají.
Celkově jsem z dnešní doby hodně rozčarovaná a zklamaná. Kam se člověk podívá, všude chudoba, nezaměstnaní a zoufalí lidé. Můžeme sice jezdit kam chceme (když na to máme) a říkat, co se nám líbí, ale k čemu nám to je? To je ta svoboda? Pro mne je svoboda pocit, že mám já a moje rodina zajištěnou existenci. To přece dělá člověka svobodného.
Dneska je to samej podvodník, který se neštítí okrádat ani seniory a když se nějaký takový případ dostane do médií, nakonec jsou ještě zpucování ti, kteří nalítli, protože jsou blbí. Kde to jsme? Kam se vytratila obyčejná lidská slušnost a empatie? Když už se dostanu na nějaký pracovní pohovor, většinou nestačím ani zírat, co se tam děje. Mladé holčiny, které sotva dodělaly nějakou školu jsou pasovány do pozic HR manažerek, což považuju skoro za obdobu kádrovaček za socialismu a hodnotí lidi, zda na určitou pozici mají či nemají předpoklady. Kladou nesmyslné otázky, ze kterých je patrné, že je vymyslel nějaký psychologický šaman a člověk se cítí jako pokusný králík, po kterém se chce, aby zastříhal ušima.
Je toho hodně, co mám na srdci, k tomuhle vypsání mne vyprovokovala včerejší událost v Klášterci, kde byla nalezena zavražděná devítiletá holčička, která se den před tím ztratila cestou ze školy. Já vím, že takové věci se děly i dřív, ale rozhodně ne v takové míře. My jako děti jsme lítaly venku bez dozoru, žádného mého spolužáka nikdy rodiče nevyprovázeli a nevyzvedávali ze školy. Dneska je to o strach. Je mi dnešních mladých líto, vůbec to nemají jednoduché. Potřebují utáhnout hypotéky, bojí se, aby neztratili práci, a do toho mají strach o své děti, které jim nemá kdo vyzvedávat ze školy a ony musí chodit samy.
Asi to na mě všechno nějak padlo. Zajímalo by mě, jak to vidíte vy ostatní. Žije se vám dobře a cítíte se v naší zemi bezpečně, nebo si stejně jako já říkáte, že kdyby šel vrátit čas, tak byste se před těmi pětadvaceti lety zachovaly jinak? Vy, které pamatujete minulý režim, kdy vám bylo líp? Tehdy, nebo teď?
11.9.2014 Rubrika: | Komentářů 261 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já osobně se mám ekonomicky sice líp než dřív, ale myslím, že dnešní doba je hodně stresující: panuje nejistota, strach ...a je to způsobeno mimo jiné tou záplavou negativních informací, které se na nás valí ze všech stran....už taky docházím k tomu, že přestanu sledovat zprávy....co mi ale vadí ze všeho nejvíc, je to, že mezi lidmi narůstá agresivita, hulvátství, násilí, vytrácí se noblesa, poctivost a slušnost, že v MHD, kterou se dopravuji do práce, je stále víc podivných špinavých a páchnoucích individuí, v okolí zastávek MHD, metra a nákupních center se poflakuje spousta bezdomovců, feťáků a podivných zjevů chlastajících krabičáky, nikdo si neporadí s agresivními řidiči, s cikány terorizujícími své okolí, staří lidé jsou bezmocní proti dnešnímu světu; že se musí pořádat sbírky na léčení nemocných dětí a na elektrické invalidní vozíky, a přitom si zdravotní pojišťovny staví paláce (vím, že tahle věta je klišé, ale je to tak), státní zakázky - to je jedna velká zlodějina a korupce.... Vyhrávají silnější lokty a drzost. Necítím se bezpečně na ulici, pořád ostražitě sleduju své okolí, je to jak džungle, kde predátoři číhají na své oběti. A to už nemluvím o světě - Ukrajina, rozpínaví islamisté...no upřímně, někdy mi dá dost práce si zachovat svůj v podstatě optimistický náhled na svět
a ta zabitá holčička? v tomto článku je to podpásovka
bylo to vždy, třeba ten promítač v kině, co zabíjel chlapečky?
spartakiadní vrah...
co se potravin týče - měli jsme velice přísné normy, proč se zrušily?
lidi slyší na levné potraviny = nekvalitní...separáty místo masa...dokud se to bude kupovat, potud se to bude prostě nabízet
zase naše volba
lupu sebou a číst a nekupovat šmejdy
podpořit malou pekárnu a nekupovat v řetězcích, podporovat místníhop řezníka ...
to vidím jako řešení, co vy na to?
tak moje úvaha
otec byl vyhozený z politických důvodů vyhozený z práce, neexistoval žádný pracák - poslal dotazník, nadšení...potom došlo, že byl vyhozený...a litujeme, místo je obsazené...trvalo to 2 roky, už jsme nikdo neměl na knížce ani ň, máma umírala na raka, mně bylo 21 a vyhodili mě z vysoké, mimochodem kde vesele studoval jak Klaus, tak Livia....
bráchovi bylo 17 a přihlášku po maturitě na vejšku mu třídní roztrhala....
nikam se nesmělo, nebyly vložky a toaleťák...atd
ale -
zdravotnictví fungovalo
školství bylo zdarma
každý měl práci a tím zajištěný důchod
měli jsme mantinely...někdo širší, že...
svým způsobem pohodlné
po plyšáku byla zásadní chyba, že se nějak nikdo nechtěl angažovat, proto se do vlády a funkcí natáhlo to, co se natáhlo, bývalí estebáci a podobně
ti neměli zájem na zákonech, proto odmítli, že se převezmou zákony zavedených demokracií
no a kuponovka...kdo věděl? no Klaus a spol...takže nasunul bílé koně jako Kelnera a Koženého
a proto jsou Janouškové, Bém a spol.
no a na konec veškeré křivárny zajistil beztrestností Klaus svoji amnestií
co je chyba prostých lidí? nechodí k volbám, nechtějí se angažovat a slyší na populismus
bohužel, za ten marasmus si můžeme sami tím, že jsme proti tomu nic neudělali
sharon: To dovážení nesmyslů a kdečeho z ciziny mě taky štve, ale zase- kdyby to nikdo nekupoval, tak to nebude nikdo dovážet.
A ještě mě napadá - některé z vás tu mají zajímavé ekonomické představy. Jídlo je drahý. Mělo by být levnější. Chceme kvalitní a české a levné. A zároveň chceme dost peněz, když pracujeme v zemědělství. To prostě nejde všechno dohromady.
Já jsem žila i za socíku a musím říct, že oboje má svoje mouchy. Pokud bych si měla vybrat, volím současnost. Mám dvě děti, jsem na RD a nemám se špatně. A to manžel ani nekrade ani nepodráží. Jen pracuje. Ve fabrice od šesti a jako OSVČ po odpolednách. Ano, budu za rok hledat práci a může se mi stát, že nebudu moct najít. BYla jsem už před mnoha lety asi 3/4 roku bez práce. Bylo to těžký, ale nakonec se něco našlo.
Ale rozhodně netoužím po tom, aby se vracely staré pořádky. Lidi nebyli lepší. Jen na ně nebylo tolik vidět, protože si to dřív noviny nemohly dovolit napsat. Dřív se říkalo "Kdo nekrade, okrádá rodinu", kdekdo se chlubil, jak někde "přišel" ke stavebním materiálům, jak si přilepšil v práci (na úkor "socialisatického valstnictví". Teď kolikrát lidi vidí každého podnikatele jako zloděje a každý, kdo mu něco ukradne (například jako zaměstanec v práci) je pomalu Robin Hood, který bohatým bere a chudým dává. Nene, lidi jsou stejní.
Dámy starších ročníků, které tu nadáváte, jak je teď společnost špatná - nejsou to teď vaše děti / vnoučata, které jste vychovaly, kteří jsou ta "špatná" generace?
Verera: myslím, že pojem štěstí je pro ně dost cizí. Nepotřebují ho. Mají moc, mají vliv, mají peníze a nedotknutelnost. K čemu by jim ještě nějaké štěstí bylo?
Almega: s důchodem jsme na tom stejně. Já byla celý život v zaměstnaneckém poměru, mám vzdělání, školení, pracovala jsem 40 let - někdo má prostě upracované ruce a pendrek na účtě, někdo kliku že zrestituoval či dostal tip, kam vložit peníze a svoje ručičky si může leda mnout.
Ale kvůli tomu si tlak zvyšovat nebudu, k ničemu by to nebylo. Překvapená ničím nejsem, na zprávy už se nedívám - jo, včera jsem zahlédla vysmáté obličeje mladých vydavatelů knihy o Hitlerovi. Soud je osvobodil, dávali autogramy jako hvězdy....
A ještě měli drzé řeči.
.gif)
orinka: a nejen to.....trh přesycený brakem z Číny a podřadným zbožím včetně potravin odkudkoli.....
Verera: ano , ale šťastný nemůže být ten co se denně klepe aby ho nevyhodili z práce......šťastný nemůžem být ten co se bojí že nebude mít na poplatky a zabaví mu na co přijdou, odpojí vodu, elektřinu......šťastný nemůže být ten co se bojí aby měl na léky pro sebe potažmo pro své děti.....šťastný nemůže být ten kdo se bojí vystrčit nos na ulici že ho okradou , že mu vykradou byt - dům a to je na denním pořádku...všechno souvisí se vším a těchto lidí je u nás bohužel možná třičtvrtina......
Verera: měli jsme třeba českou zeleninu a ne tu, která k nám putuje nedozrálá kolem celé zeměkoule.
Verera: ti tři to byla nadsázka
...šťastní budou proto že ojebali spoustu slušnejch lidí ...přece netvrdím že štěstí souvisí s majetkem.....
sharon: Proč myslíš, že jsou šťastní? Proč by měla míra štěstí souviset s majetkem?
Nejšťastnější jsou podle mě ti, kdo dokážou ocenit to, co mají a nehoní se za tím, co nemají. A to na penězích nezáleží.
Almega: ....a slušnější důchody.....
