Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
.jpg)
Za dva měsíce to bude pětadvacet let, kdy u nás proběhla tak zvaná sametová revoluce. Bylo mi tehdy něco málo přes třicet, měla jsem dvě děti a byla jsem z té společenské změny opravdu šťastná. Těšila jsem se na důstojný život, na svobodu slova i cestování, na lepší podmínky pro vzdělání a život pro mé potomky.
Dnes to všechno vidím jinak. A říkám si, komu jsme tu svobodu tenkrát vlastně vycinkali? Kdo má ze současné doby skutečný prospěch, kdo se má opravdu dobře a nemusí se strachovat o vlastní existenci? Já, moje rodina a spousta lidí v mém okolí to skutečně není.
Kdybych měla tehdy, v 89. roce křišťálovou kouli, asi bych na to náměstí tak nadšeně nechodila. Vlastně bych tam nechodila vůbec. Jenže asi jen málokdo z nás si tenkrát dokázal představit, co nás čeká a čemu budeme muset čelit.
V devadesátých letech bylo ještě dobře, jezdili jsme na dovolené do ciziny k moři, do zemí, které nám do té doby byly zapovězeny. Měli jsme s manželem slušnou práci, děti chodily do školy a já byla ráda, že do nich nikdo nehustí žádnou ohlupující ideologii. V té době ještě vypadalo všechno dobře a člověk se o svou budoucnost nemusel obávat.
Jenže jak šel čas, postupně se všechno obracelo k horšímu. Dnes je mi sedmapadesát, jsem bez práce a nemám šanci nějakou najít. Dělám aspoň různé brigády, abych si vydělala trochu peněz a z věčného rozesílání životopisů a následných zamítavých odpovědí jsem už na depresivech. Manžel práci naštěstí má, ale v podstatě takovou z nouze ctnost. Místo, kde dělal před tím, už neexistuje, a tak vzal zavděk podřadnou pozicí za mrzký peníz.
Děti vystudovaly vysoké školy a nemůžou najít práci ve svém oboru, dcera je ráda za práci recepční a syn se rekvalifikoval na řemeslníka. Nějak se ty mnou vysněné lepší možnosti pro mé děti nekonají.
Celkově jsem z dnešní doby hodně rozčarovaná a zklamaná. Kam se člověk podívá, všude chudoba, nezaměstnaní a zoufalí lidé. Můžeme sice jezdit kam chceme (když na to máme) a říkat, co se nám líbí, ale k čemu nám to je? To je ta svoboda? Pro mne je svoboda pocit, že mám já a moje rodina zajištěnou existenci. To přece dělá člověka svobodného.
Dneska je to samej podvodník, který se neštítí okrádat ani seniory a když se nějaký takový případ dostane do médií, nakonec jsou ještě zpucování ti, kteří nalítli, protože jsou blbí. Kde to jsme? Kam se vytratila obyčejná lidská slušnost a empatie? Když už se dostanu na nějaký pracovní pohovor, většinou nestačím ani zírat, co se tam děje. Mladé holčiny, které sotva dodělaly nějakou školu jsou pasovány do pozic HR manažerek, což považuju skoro za obdobu kádrovaček za socialismu a hodnotí lidi, zda na určitou pozici mají či nemají předpoklady. Kladou nesmyslné otázky, ze kterých je patrné, že je vymyslel nějaký psychologický šaman a člověk se cítí jako pokusný králík, po kterém se chce, aby zastříhal ušima.
Je toho hodně, co mám na srdci, k tomuhle vypsání mne vyprovokovala včerejší událost v Klášterci, kde byla nalezena zavražděná devítiletá holčička, která se den před tím ztratila cestou ze školy. Já vím, že takové věci se děly i dřív, ale rozhodně ne v takové míře. My jako děti jsme lítaly venku bez dozoru, žádného mého spolužáka nikdy rodiče nevyprovázeli a nevyzvedávali ze školy. Dneska je to o strach. Je mi dnešních mladých líto, vůbec to nemají jednoduché. Potřebují utáhnout hypotéky, bojí se, aby neztratili práci, a do toho mají strach o své děti, které jim nemá kdo vyzvedávat ze školy a ony musí chodit samy.
Asi to na mě všechno nějak padlo. Zajímalo by mě, jak to vidíte vy ostatní. Žije se vám dobře a cítíte se v naší zemi bezpečně, nebo si stejně jako já říkáte, že kdyby šel vrátit čas, tak byste se před těmi pětadvaceti lety zachovaly jinak? Vy, které pamatujete minulý režim, kdy vám bylo líp? Tehdy, nebo teď?
11.9.2014 Rubrika: | Komentářů 261 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
catcat: 11:47.....není pokřivené a křivácké ??.....tak tos mě pobavila....
jasně že nebyl internet ...zato byly mnohem kvalitnější potraviny a ať mi nikdo netvrdí že byly prázdný obchody....jo, jo, fronty na banány a dnes na ÚP...
tím nechci říct že si přeji aby se ideologie komančů vrátila.....
sallie: promiň ale ty píšeš samé já, já, já, ...koukni kolem sebe....
já taky neokusuju stromy ...ale tisíce dalších skoro ano...
stačí se koukat třeba na Černé ovce , na pořady Josefa Klímy a podobně ...to mi stačí...
a jakápak svoboda ..když obyčejný člověk se ozve v práci tak se hned může zbalit a jít....dnes mnohem víc než kdy jindy se musí držet huba a krok......
svatá pravda Dano.......pod to se podepíšu...dnes svítí zelená jen podvodníkům, zlodějům ,kurvám, vrahům, tunelářům.....a podobé havěti....těch nebohých lidí co je které si dovolí kde kdo okrást a to beztrestně. a to je ještě ten samolibej frajer pustí z basy..........dnes bych na to náměstí už taky nešla radši si hnáty zlomit....
jo a ještě - ptáte se, kde je ta svoboda. No přeci tady, v minulém režimu byste si takový povzdech na internet nemohla dovolit. A bůhví, jestli bychom mohli sedět u internetu a diskutovat...
Dano, tak jste velkou část své deprese hodila na nás... Ale já si myslím, že se opravdu máme dobře. A jsem ráda, že už 25 let žijeme v normálním světě, kde není všechno pokřivené a křivácké. Takže za sebe říkám, že ve strachu nežiju!
Možná bylo něco na tom, že ve zprávách byla úspěchy a rekordy. Ne, že by tomu někdo až tak věřil,ale byly pozitivní. Dneska se tam objevují senzace, což jsou většinou ty negativní věci. A když člověk slyší desetkrát víc špatných věcí než dobrých, nabyde dojmu, že je všechno špatně.
Možná není špatné aktivně vyhledávat to pozitivní, aby si člověk spravil náladu. Jo, je spousta darebáků, ale taky spousta lidí, kteří ve svém volnu a zadarmo pracují pro různé charity, pomáhají jen tak, protože chtějí.
já jsem trochu starší, narodila jsem se na konci války.
prožila jsem toho opravdu hodně, tatínka soudruzi vyhodili z práce, protože jako účetní nechtěl krýt zloděje, prožili jsme těžký roky, já vystudovala střední ekonomickou školu, dostala umístěnku a šla dělat, jako písařka za pár šupů. Postupně jsem se dostala až na místo účetnií, kde jsem pracovala až do doby kdy jsem onemocněla. Měla jsem v práci problémy s komančama protože mám vlastnost, že všechno řeknu na rovinu a to se nelíbilo, skončilo to fackou nadřízenému a pak už to šlo rychle.
Nemocenská, z jednoho špitálu do druhého, nakonec zjistili že mám Bechtěreva, dostala jsem fr. hůl a poloviční invalidní důchod, jiná léčba pro mě nebyla. Měla jsem manžela, tak jsem zůstala doma a přežili jsme až do doby kdy jsem dostala plný invalidní důchod.
Necinkala jsem klíčema, ale radovala jsem se, že jsou komanči pryč, zkusili jsme jako rodina dost.
Ovšem toto co se děje teď , jsem si nepředstavovala ani v nejhorších snech.
Bydlím na předměstí Brna, ale do středu města se bojím, kdybych spadla, tak mě okradou a nechají ležet.Všude se roztahují cikáni, kterých se bojím, a peněz dostávají dost - bez práce Tak celý můj život se skládá z objíždění supermarketů , v okolí, kde je co levnější a návštěv doktorů.V supermarketech žasnu jak se ceny zvyšují téměř ze dne na den, studuji složení výrobků, protože to co nám prodávají je opravdu o zdraví.
TV moc nesleduji, protože na ty zlodějiny, kdy nikdo není potrestán a krade se vesele dál, už nemám žaludek.
Důchodový fond nám ukradl Klaus a tak čekám kolik nám přidají, nedělám si iluze o zbytku mého života, jen se utěšuji, že už to nebude dlouho trvat než půjdu za svým manželem.
Je mi líto dětí, které do toho rostou, co ty asi čeká?
Je toto důstojné stáří????
Bellana: ano, tihle gauneři skutečně byli. Jenomže tihle by tě nepřepadli a nezmrzačili, neměli to zapotřebí. Dnes jít potmě přes město je veliké riziko. Denně hlášení o přepadených prodejnách a institucích. Je to docela výnosný a bezpečný džob Policajti si totiž hledí spíš špatně zaparkovaných aut nebo venčených pejsků
, než aby se nutili k zákrokům a podstupovali nebezpečí (mluvím o Městapu, republiková policie má u mě respekt.)
.JPG){kind=avatar}
O víkendu jsme projížděli Moravou po okreskách. Sledovala jsem okolí. I v našem chudém kraji je spousta nových domů nebo aspoň s novou fasádou, zahrádky upravené, žádná zelenina a brambory před domem, jako si to pamatuji z dřívějška. Je to snad známka toho, že se ti lidé mají špatně? Někdo si to udělal vlastníma rukama, někdo si to nechal udělat, protože si na to dokázal vydělat. Tak je to správné. Ale nikdo z nich nemusel mít známé ve stavebninách, aby získal alespoň nějaký stavební materiál. A nikdo si nevyráběl tvárnice ze škváry, jako se to dělalo v šedesátých a sedmdesátých letech. Je jasné, že si člověk připadá chudý proti těm, kdo mají statisícové příjmy, ale fakticky chudý je u nás málokdo. V čem je posun k horšímu, to je vztah k rodině a k rodičovství. Osamělé matky s malými dětmi se mají hůře. Špatně se jim shání práce, vymoci alimenty od nezodpovědných otců je téměř nemožné. Dříve jim je strhli z výplaty a nic proti tomu neudělali. A když se vyhýbali placení, skončili nejméně s podmínkou nebo i ve vězení.
Někdo říká, že přezaměstnanost za socialismu byla špatná. Já si naopak myslím, že je správnější platit i za zbytečnou práci než dávat sociální dávky za nic. Akorát ti, kteří odváděli dobrou a potřebnou práci, měli být placeni lépe než ti nadbyteční.
.jpeg)
Myslím, že nikdo by nechtěl, aby se vrátily "staré dobré časy"
Ale, že to v naší krásné zemi není v pořádku, víme všichni.
Osobně se nemám špatně, ale jen proto, že mám solidní práci. Ale setkala jsem se tváří v tvář s naší justicí a slušný nemajetný člověk nemá šanci, na vrch má prachatý lump
ale možná to bylo vždycky, jen snad ne v takové míře a tak okatě dáváno ve všeobecnou známost Když nemáš na právníka, tak nechoď do sporu i když víš, že jsi v právu.
Podle mě neexistuje žádný režim, kde by se žilo naprosto úžasně a bez starostí. Jasně, za socíku měl každý práci, ale jinak to byl svrab a beznaděj. Kromě toho socialismus zkrachoval nejen politicky, ale hlavně ekonomicky. Takže se stejně nemohl udržet, byla to slepá cesta. Dnešní doba má spoustu výhod, ale i nevýhod, tak tomu bylo ale vždy. Jasně, že mám taky strach z nezaměstnanosti, nelíbí se mi zkorumpovanost a nenažranost politiků a spousta jiných nešvarů, ale přesto jsem ráda, že už nemusím žít za totáče. Jsem daleka toho, abych si malovala růžovou barvou, jak to bylo tehdy úžasné. Nebylo. A spojovat vraždu holčičky s režimem je blbost, vrahové, pedofilové byli za každého režimu. Jen se o tom nepsalo v novinách.
V současnosti jsem se začala chovat stejně jako v sedmdesátých letech. Nevím, co tenkrát bylo v novinách, v rozhlase a v televizních zprávách. Vypustila jsem je. Totéž dělám i dnes. Zprávy stále častěji vypouštím, nečtu časopisy o celebritách ani tzv. příběhy ze života (no, trochu kecám, jednou za čas je prolétnu u maminky, tak dvacet časopisů za jeden den, to mi na dlouhou dobu stačí), o novinářích mám podobné mínění jako náš prezident. Znám několik kauz, které překroutili tak, že ten, kdo se choval správně lidsky i podle zákona, z nich vyšel jako padouch, zatímco ten, kdo zasloužil odsouzení jako bílá holubička. Ideologicky a na zakázku píší stejně jako jejich socialističtí předchůdci. O bulvárních hyenách raději nemluvit.
Smutne je ze na povrch vyplaval ten hnus, nejsou zadne paky, aby se trestalo. Podvodnici maji zelenou.
ze zacatku se do podnikani dostali ti co vedeli kudy kam, dost casto deti tech kovanych,
Ze neni prace to je velice smutne, hlavne se to vice dotyka asi zen, ma vek a je to zenska.
drive mel praci kazdy, kdo chtel byt zamestnan. Vice se vyrabelo na sklady, coz si dnes nemuze zadny podnikatel dovolit. Pokud neni odbyt, nemuze vyrabet a platit delniky.
Vysokoskolaci - drive to se spatne dostavalo na studia. Mozna to je dnes lepsi, ale vysokoskolaku pribiva, neni tvsak pro ne tolik pracovnich mist.
Take bych potrebovala pripojku. Nikdo me ji nezaplati, je to nas pozenek, tam to nikdo kopat nebude, materil si asi take bude muset zaplatit sami. Pripojeni, to by znamenalo kopat pres silnici. delnici na napojeni a opraveni silnice neni zdarma. Kazdy chce, aby mu bylo zaplaceno.
Nebo zdravotnictví. Po šedesátce už byl člověk odepsaný a jen málokterý primář odsouhlasil nákladnou léčbu takového člověka. Moje maminka už by nežila, silně pochybuji, že by jí jako sedmašedesátileté zaplatili operaci nádoru na mozku a rok na to ještě i léčbu rakoviny s mnoha metastázemi. Pamatuji si, že drahé léky byly jen pro někoho. Ale nepsalo se o tom. Věděli o tom jen ti, kterých se to týkalo.
