Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
.jpg)
Za dva měsíce to bude pětadvacet let, kdy u nás proběhla tak zvaná sametová revoluce. Bylo mi tehdy něco málo přes třicet, měla jsem dvě děti a byla jsem z té společenské změny opravdu šťastná. Těšila jsem se na důstojný život, na svobodu slova i cestování, na lepší podmínky pro vzdělání a život pro mé potomky.
Dnes to všechno vidím jinak. A říkám si, komu jsme tu svobodu tenkrát vlastně vycinkali? Kdo má ze současné doby skutečný prospěch, kdo se má opravdu dobře a nemusí se strachovat o vlastní existenci? Já, moje rodina a spousta lidí v mém okolí to skutečně není.
Kdybych měla tehdy, v 89. roce křišťálovou kouli, asi bych na to náměstí tak nadšeně nechodila. Vlastně bych tam nechodila vůbec. Jenže asi jen málokdo z nás si tenkrát dokázal představit, co nás čeká a čemu budeme muset čelit.
V devadesátých letech bylo ještě dobře, jezdili jsme na dovolené do ciziny k moři, do zemí, které nám do té doby byly zapovězeny. Měli jsme s manželem slušnou práci, děti chodily do školy a já byla ráda, že do nich nikdo nehustí žádnou ohlupující ideologii. V té době ještě vypadalo všechno dobře a člověk se o svou budoucnost nemusel obávat.
Jenže jak šel čas, postupně se všechno obracelo k horšímu. Dnes je mi sedmapadesát, jsem bez práce a nemám šanci nějakou najít. Dělám aspoň různé brigády, abych si vydělala trochu peněz a z věčného rozesílání životopisů a následných zamítavých odpovědí jsem už na depresivech. Manžel práci naštěstí má, ale v podstatě takovou z nouze ctnost. Místo, kde dělal před tím, už neexistuje, a tak vzal zavděk podřadnou pozicí za mrzký peníz.
Děti vystudovaly vysoké školy a nemůžou najít práci ve svém oboru, dcera je ráda za práci recepční a syn se rekvalifikoval na řemeslníka. Nějak se ty mnou vysněné lepší možnosti pro mé děti nekonají.
Celkově jsem z dnešní doby hodně rozčarovaná a zklamaná. Kam se člověk podívá, všude chudoba, nezaměstnaní a zoufalí lidé. Můžeme sice jezdit kam chceme (když na to máme) a říkat, co se nám líbí, ale k čemu nám to je? To je ta svoboda? Pro mne je svoboda pocit, že mám já a moje rodina zajištěnou existenci. To přece dělá člověka svobodného.
Dneska je to samej podvodník, který se neštítí okrádat ani seniory a když se nějaký takový případ dostane do médií, nakonec jsou ještě zpucování ti, kteří nalítli, protože jsou blbí. Kde to jsme? Kam se vytratila obyčejná lidská slušnost a empatie? Když už se dostanu na nějaký pracovní pohovor, většinou nestačím ani zírat, co se tam děje. Mladé holčiny, které sotva dodělaly nějakou školu jsou pasovány do pozic HR manažerek, což považuju skoro za obdobu kádrovaček za socialismu a hodnotí lidi, zda na určitou pozici mají či nemají předpoklady. Kladou nesmyslné otázky, ze kterých je patrné, že je vymyslel nějaký psychologický šaman a člověk se cítí jako pokusný králík, po kterém se chce, aby zastříhal ušima.
Je toho hodně, co mám na srdci, k tomuhle vypsání mne vyprovokovala včerejší událost v Klášterci, kde byla nalezena zavražděná devítiletá holčička, která se den před tím ztratila cestou ze školy. Já vím, že takové věci se děly i dřív, ale rozhodně ne v takové míře. My jako děti jsme lítaly venku bez dozoru, žádného mého spolužáka nikdy rodiče nevyprovázeli a nevyzvedávali ze školy. Dneska je to o strach. Je mi dnešních mladých líto, vůbec to nemají jednoduché. Potřebují utáhnout hypotéky, bojí se, aby neztratili práci, a do toho mají strach o své děti, které jim nemá kdo vyzvedávat ze školy a ony musí chodit samy.
Asi to na mě všechno nějak padlo. Zajímalo by mě, jak to vidíte vy ostatní. Žije se vám dobře a cítíte se v naší zemi bezpečně, nebo si stejně jako já říkáte, že kdyby šel vrátit čas, tak byste se před těmi pětadvaceti lety zachovaly jinak? Vy, které pamatujete minulý režim, kdy vám bylo líp? Tehdy, nebo teď?
11.9.2014 Rubrika: | Komentářů 261 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ne. I proto jsem z toho ceskeho Kocourkova pred deseti lety odesla.
.JPG){kind=avatar}
Pro slabší nebo neprůbojné lidi bylo asi lépe za socíku. Měli své jisté, i když toho nebylo mnoho. Není pravda, že tenkrát nebyli gauneři. Kdo tenkrát měl peníze? Byli to lidé, kteří poctivě pracovali? Sem tam někdo ano, ale většinou to byli veksláci, zelináři, hospodští, lidé, kteří měli možnost si přikrádat a kteří měli za co dostávat úplatky. Jen se o nich nepsalo. Tak jako se dnes nepíše o poctivých podnikatelích, poctivě pracujích, ale hlavně o podvodnících a o děvkách (uznávám, vyjadřuji se hrubě, ale co jiného jsou ty celebrity se silikozami?)
Před třiceti lety by takový článek nemohl vyjít. Lidé si mohli říkat, co chtěli, ale veřejně nic. To mi nepřipadá jako malé plus pro tuto dobu.
Já klíči necinkala. Bylo mi pětatřicet, měla jsem malé děti a nebyla jsem naivní. Ani jsem nebyla proti společenským změnám, jen mi bylo jasné, že já osobně na nich moc nezískám. Mýlila jsem se, něco jsme jako rodina získali. Děti tím získaly. Sice si musejí vzít hypotéky, ale MOHOU si vzít hypotéku. My jsme museli buď trpně čekat, až nám z moci úřední bude přidělen byt nebo podplácet (to je něco co jsem nikdy neudělala a nikdy neudělám).
Jokerka: řekla bych, že dramaticky přibylo narkomanů, lidí bez domova, gamblerů - a za to podle mě současný režim opravdu může. Není práce pro každého, a ono to člověka semele, ani neví jak. Slabší nátury, které by se dřív "dík kolektivu" aspoň předstíraně snažily o nějakou práci, se buď flákají, anebo utápějí v alkoholu či práškách. Gauneři mají zelenou, policajti nestíhají a když dostihnou, soudci jim dacana ani do vazby nevezmou. Otevřené hranice mají taky svoje výhody
my to v téhle debatě nevyřešíme, doba je krutá a seniorům se zdá dokonce neuvěřitelná. Máme tu zákony džungle. Třeba včera: táhnoucí se kauza vraždy manželů v Přerově, kdy se dosud nenašla těla. Pachatele už potřetí propustili. Tentokrát jen kvůli tomu, že policie nedodržela předepsaný byrokratický postup....co k tomu říct.
Já bych ty časy taky nechtěla vrátit ani omylem. Nejsem dcera prominentů, můj otec kvůli komoušům nemohl jít ani na lesníka. Vzpomínám si na fronty na vše - toal. papír, vložky, spousta věcí jenom pod pultem a ty zprávy v TV - na zprávy se u nás telka vypínala, protože ústřední výbor a rekordy 
sallie: a tím spartakiádním vrahem chceš říct co??
Takže ta včerejší nalezená zavražděná holčička znamená, že teď už je to ono??
Já, na rozdíl od pisatelky, vůbec zklamaná nejsem. Protože přesně to jsem čekala. Přesně proto jsem nechodila nadšeně cinkat, jelikož mi bylo jasné, že se stejnými lidmi se žádné změny k lepšímu čekat nedají. Bylo mi spíláno, že se neraduju a nejásám - neměla jsem důvod, a na má slova došlo. Což je mi skutečně na pendrek
Nebylo mi bůhvíjak před revolucí, není mi bůhvíjak po ní - ale jde to. Hlavně zdraví. Dnes je člověk vlastně na všecko sám, nedá se spoléhat na instituce, takže se musí držet především zdravotně. Od toho se pak odvíjí další.
evropka: Jarča*:
no mně se to hopsá
já už to budu pomalu počítat na metru,
no tak mi ten metr ještě nestačí, ještě dva měsíce navrch, tedy jestli se po volbách ještě někdo nerozmyslí a neposune se to
Nějak z toho cítím ty antidepresiva. Kdo chce, přesvědčí sám sebe, jak je všechno špatné, kdo chce, ten je zase spokojený a jak se tak dívám kolem sebe, tak to nezáleží na výši příjmu, ale na povaze člověka.
Je fakt, že žiju v regionu, kde nejsou zásadní problémy s prací, i když manžel je už rok nezaměstnaný a práci má jen příležitostnou. Beru to z té lepší stránky, zase zvládá udělat doma, to, na co není čas, nouzí netrpíme, časem se něco naskytne. Pokud někdo nemá na základní potřeby, je to samozřejmě zlé.
Ale myslet si, že kdyby tu zůstali komunisti, bylo by skvěle a každý by měl slušně placenou práci je naivní. Ekonomika se jim hroutila pod rukama, navěky dotovat nevýdělečnou výrobu nejde ani za socialismu.
Že někdo ubližuje dětem, to bylo vždycky, teď je jen daleko větší informovanost. A taky se daleko víc mluví o týrání dětí, což ale neznamená , že by bylo víc případů, jen je jich víc odhaleno a dětem konečně někdo říká, že se můžou bránit a na koho se obrátit.
Spojovat vraždu dítěte s režime je tak neuvěřitelně krátkozraké, to chcete tvrdit, že kapitalismus dělá z lidí násilníky a vrahy? Samozřejmě i před rokem 89 se vraždilo a znásilňovalo, jen vám o tom neřekli v televizi, tak byly reportáže o sklizni chmele. Jsem narozená těsně po revoluci a jsem ráda za dobu, ve které žiju, a z lidí, kteří neustále volají po "starých dobrých" je mi na zvracení. Není to snadné, nikdy nebylo, ale ty růžové brýle některých lidí starších ročníků, jak vzpomínají na dobu svého mládí, kdy každý měl práci a byt, mě fascinují. Asi zapomínáte na ty, co proto, že někde něco řekli, pak nesměli studovat, dělat, co chtěli, případně šli třeba sedět... Proberte se!
Zvláštně položená otázka, kdy nám bylo líp
Mám práci, mám kde bydlet, mám co jíst.
A děti, holt se musí snažit, i my jsme se snažili.
Oproti dřívějšku jsem na tom tak nějak stejně, no měla jsem se snažit víc
Ale jestli jsem měla představu jak bude a jestli tu představu mám i teď, to opravdu nevím, ale vrátit
.jpg)
Jarča*:
evropka: já mám tři děti, tak já už za 14, heč
Jarča*: jaru a neb jsi stejný ročník jako já,tak loni za 15 do důchodu a teď koukám na kalkulačku na MPSV a stále za 15,takže za sebe "děkuji srdečně všem
Vraždu holčičky bych s režimem nespojovala, psychopati byli a budou.
Ale jinak si myslím, že co se týká bezpečnosti, je situace fakt k horšímu. Přibývá těch, co nemají na živobytí, a tak se čím dál tím víc krade, podvádí, přepadává. Taky to dřív bylo, ale určitě ne v takové míře. Každý musel mít razítko v op, aby nebyl příživník, a tím pádem dostával výplatu.
A pokud jde o životní úroveň, taky si nestěžuju, ale pořád cítím tu nejistotu, že nevím, co by bylo, kdybych přišla o práci.
Už jsem to tu psala, možná se to nebude někomu líbit, ale z mého dětství za komunistů si opravdu na nějaký nedostatek nepamatuju. Bydleli jsme ve městě, tak se všechno sehnalo, sice to třebas nebylo okamžitě, ale nic nám nescházelo. Naši nebyli žádní prominenti, celý život pracovali, o politiku se nestarali, ale žili spokojeně. I moje mami, která byla zvyklá šetřit a žít skromně, říká, že za komunistů bylo líp. Nevolám po starých časech, taky jsem v r.1989 zvonila klíčema, vím, že dneska už by to ani tak jako dřív stejně nikdy nebylo, jen konstatuju fakta.
Ale debata asi dneska bude výživná
