Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
.jpg)
Za dva měsíce to bude pětadvacet let, kdy u nás proběhla tak zvaná sametová revoluce. Bylo mi tehdy něco málo přes třicet, měla jsem dvě děti a byla jsem z té společenské změny opravdu šťastná. Těšila jsem se na důstojný život, na svobodu slova i cestování, na lepší podmínky pro vzdělání a život pro mé potomky.
Dnes to všechno vidím jinak. A říkám si, komu jsme tu svobodu tenkrát vlastně vycinkali? Kdo má ze současné doby skutečný prospěch, kdo se má opravdu dobře a nemusí se strachovat o vlastní existenci? Já, moje rodina a spousta lidí v mém okolí to skutečně není.
Kdybych měla tehdy, v 89. roce křišťálovou kouli, asi bych na to náměstí tak nadšeně nechodila. Vlastně bych tam nechodila vůbec. Jenže asi jen málokdo z nás si tenkrát dokázal představit, co nás čeká a čemu budeme muset čelit.
V devadesátých letech bylo ještě dobře, jezdili jsme na dovolené do ciziny k moři, do zemí, které nám do té doby byly zapovězeny. Měli jsme s manželem slušnou práci, děti chodily do školy a já byla ráda, že do nich nikdo nehustí žádnou ohlupující ideologii. V té době ještě vypadalo všechno dobře a člověk se o svou budoucnost nemusel obávat.
Jenže jak šel čas, postupně se všechno obracelo k horšímu. Dnes je mi sedmapadesát, jsem bez práce a nemám šanci nějakou najít. Dělám aspoň různé brigády, abych si vydělala trochu peněz a z věčného rozesílání životopisů a následných zamítavých odpovědí jsem už na depresivech. Manžel práci naštěstí má, ale v podstatě takovou z nouze ctnost. Místo, kde dělal před tím, už neexistuje, a tak vzal zavděk podřadnou pozicí za mrzký peníz.
Děti vystudovaly vysoké školy a nemůžou najít práci ve svém oboru, dcera je ráda za práci recepční a syn se rekvalifikoval na řemeslníka. Nějak se ty mnou vysněné lepší možnosti pro mé děti nekonají.
Celkově jsem z dnešní doby hodně rozčarovaná a zklamaná. Kam se člověk podívá, všude chudoba, nezaměstnaní a zoufalí lidé. Můžeme sice jezdit kam chceme (když na to máme) a říkat, co se nám líbí, ale k čemu nám to je? To je ta svoboda? Pro mne je svoboda pocit, že mám já a moje rodina zajištěnou existenci. To přece dělá člověka svobodného.
Dneska je to samej podvodník, který se neštítí okrádat ani seniory a když se nějaký takový případ dostane do médií, nakonec jsou ještě zpucování ti, kteří nalítli, protože jsou blbí. Kde to jsme? Kam se vytratila obyčejná lidská slušnost a empatie? Když už se dostanu na nějaký pracovní pohovor, většinou nestačím ani zírat, co se tam děje. Mladé holčiny, které sotva dodělaly nějakou školu jsou pasovány do pozic HR manažerek, což považuju skoro za obdobu kádrovaček za socialismu a hodnotí lidi, zda na určitou pozici mají či nemají předpoklady. Kladou nesmyslné otázky, ze kterých je patrné, že je vymyslel nějaký psychologický šaman a člověk se cítí jako pokusný králík, po kterém se chce, aby zastříhal ušima.
Je toho hodně, co mám na srdci, k tomuhle vypsání mne vyprovokovala včerejší událost v Klášterci, kde byla nalezena zavražděná devítiletá holčička, která se den před tím ztratila cestou ze školy. Já vím, že takové věci se děly i dřív, ale rozhodně ne v takové míře. My jako děti jsme lítaly venku bez dozoru, žádného mého spolužáka nikdy rodiče nevyprovázeli a nevyzvedávali ze školy. Dneska je to o strach. Je mi dnešních mladých líto, vůbec to nemají jednoduché. Potřebují utáhnout hypotéky, bojí se, aby neztratili práci, a do toho mají strach o své děti, které jim nemá kdo vyzvedávat ze školy a ony musí chodit samy.
Asi to na mě všechno nějak padlo. Zajímalo by mě, jak to vidíte vy ostatní. Žije se vám dobře a cítíte se v naší zemi bezpečně, nebo si stejně jako já říkáte, že kdyby šel vrátit čas, tak byste se před těmi pětadvaceti lety zachovaly jinak? Vy, které pamatujete minulý režim, kdy vám bylo líp? Tehdy, nebo teď?
11.9.2014 Rubrika: | Komentářů 261 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pentlička: děvče, vedeš pořád svou, pořád dokolečka, jako bys ani nečetla mezikomentáře. Nikdo ti tvůj názor nebere, ale opravdu nic nového nepíšeš. Hlavně mě "baví" argumenty, co ti vadí na socialismu. Tak dneska se skutečně s ničím takovým nikde nesetkáš
Piafka: To, co píšeš, je o lidech a jejich bezpáteřnosti. Taky to nesnáším. Já jen reagovala na slova orinky, že český zákoník práce zotročuje zaměstnance. A to je blbost. Naopak máme jeden z nejsociálnějších zákoníků práce. V Americe tě můžou propustit v podstatě kdykoliv za cokoliv, výpovědní lhůta je 14 dní. Dovolenou mají 2 - 3 týdny. Když jsem svojí učitelce angličtiny (holka z Chicaga) říkala, že u nás je výpovědní lhůta 2 měsíce, tak tomu nechtěla vůbec věřit. A tam lidé mají taky hypotéky, půjčky a rodiny a přitom vidinu, že můžou kdykoliv skončit za dva týdny na dlažbě. To, co jsi psala, je opravdu ten lidský faktor, ale není to tak, že by náš zákoník kohokoliv zotročoval.
Nikde nepíšu, že by dnešní doba byla bez chyb. Život není peříčko v žádné době a vždycky se měli dobře lidé bohatí, a´t k tomu bohatství došli jak chtěli. ne nadarmo se říká, že za každým velkým majetkem je velký zločin. Jen jsem chtěla říct, že přes to všecko jsem ráda, že je s komunisty ámen. Socialismus byl podle mne o moc horší než dnešní doba i se všemi jejími nedostatky. Ano, člověk se musí v práci přemáhat, aby si ji udržel, ale za socialismu musel lhát pořád, nikdy nemohl říct pravdu. Ta doba byla prostě celá pokřivená, zlá. Jo, každý měl práci, ale mnoho lidí muselo dělat to, co nechtěli, protože třeba nesměli vystudovat nebo vyučit se tím, co je bavilo. Spousta pracovních míst byla uměle vytvořených, lidé se tam nudili a neměli do čeho píchnout. A pamatuji se, jaké byly v továrnách prostoje, třeba den, dva se nedělalo nic, protože nebyl materiál. Plánování - haha - byla jsem na VŠ na praxi na generálním ředitelství jistého podniku, kde dodávali podklady pro pětiletku - cucali si je z prstu!
Doktorovi všichni museli neustále nosit čokoládičky, lahvinky, obálky, aby si jich ráčil vůbec všimnout, nedovážely se nutné léky, pamatuji, jak se sháněl brufen v zahraničí. A na staré lidi se v nemocnicích už úplně kašlalo, nebyli produktivní, tak se neléčili. Co se týče cen zboží, koukněte se někdy na příslušné tabulky kolik co stálo - od potravin, přes oděvy, elektroniku až po auta a kolik to stojí dnes. jediné, co bylo levnější, bylo bydlení a energie, ale ten bytový fond byl v totálně zanedbaném stavu, na domy se nehráblo od 2. světové války. Cokoli dobrého se tehdy podařilo, muselo se protlačit skrz spoustu překážek, které tomu minulý režim stavěl do cesty. Nenáviděla jsem žít v tehdejším režimu a i když ani te´d nejsem s lecčíms spokojená, přesto jsem šťastná, že jsem se dožila svobody.
.jpg)
Nika1: optimismus především
ale těžko mít veselou mysl když nemáš many,tudíž co do úst
No já na ÚP byla koncem roku 2012 a cca v půlce 2013, vždy jen měsíc (hypotéka nečeká) a bylo to celkem v pohodě. Úřednice byly příjemné. Snad proto, že to bylo na malém městě. Ten pocit lúzra a beznaděje jsem měla i bez ÚP a taky pocit jakéhosi podvodu, když mi rodiče říkali: "uč se a budeš se mít dobře". Bohužel nejsem vyčůraná a jsem asi na dnešní dobu i naivní. Nejdůležitější na světě je štěstí, zdraví a pak ta práce. Když nemáš kapičku štěstí, nemáš zdraví ani dobrou práci.
.gif)
evropka: byla jsem tam třikrát
.....z toho dvakrát tunel a jednou jsem musela sama skončit bo bych skončila na psychině......
a to mi ONI nikdy práci nenašli....vždycky sama.....taky jsem to paní řekla když se divila že jsem tam po třetí....ano jsem , ale vy jste mi ještě práci nenašli.....a to jsem jí chtěla navrhnout že si to s ní vyměním že tu agendu taky zvládnu.....
Nika1: myslím že mít práci je životně to nejdůležitější hned po zdraví.......
všem doporučuji si udělat "výlet"na úřad práce,sednout si mezi lidi k´teří marně shání práci,vyslechnout jejich příhody a fakta se sháněním práce a jak bonus se zastavte u vývěsní tabule a přečtěte si nabídky práce...a hlavně odměnu za ni
myslím že někde v rohu je i tlf.na psychologa
sharon: Taky si pamatuju na slova babiččiny sestry před revolucí: "hlavně že je práce". Tenkrát jsem si jako malá holka řekla, no vždyť práce je všude a že bych jako za ní byla vděčná. Ona zažila dětství v krizi ve třicátých letech. Komunismus byl ekonomicky neudržitelný, ale dnešní rozkrádání taky není ekonomicky udržitelné, i když je to asi jen zlomek, co se rozkradlo po sametu víme kým a jeho klakou.
chytrájakrádio: Co se týče peněz, tak nabízíte určitou službu za určitý peníz. Poptávka nereflektuje, protože se raději vezme absolvent z regionu, kde práce není, za poloviční cenu. Vždyť on tu práci NĚJAK udělá taky. Tak musíte snížit. Pak se rozkoukáte ve firmě a zjistíte, že máte smolíka, Vaši kolegové na nižších pozicích s menšími kvalifikacemi i kompetencemi mají jednou takový plat a jede se dál. Důvody jsem už psala. To už mi příjde dost amorální.
chytrájakrádio: Ano, ve 2 případech to opravdu HR řekli, taky jsem byla šokovaná - cituji první: " test jste měla na 100 %, ale my potřebujeme někoho kdo má ostřejší lokty" (když jsme s manželem stavěli barák, tak jsem řekla elektrikáři po x jeho výmluvách a odkladech, jestli neopraví elektriku do čističky, tak mu nechám zvrhnout hovnocuc na zahradu 
, takže když se opravdu naštvu, dokážu se bránit, prostě výmluva), cituji druhé: " v testu jste byla nejlepší, i mě se jevíte jako nejvhodnější, bohužel to není jen na mě a nemůžeme si dovolit někoho, kdo za 2 roky půjde možná na mateřskou"). V dalším to bylo při prezentacích při assesment centru jasné (viděli to všichni kandidáti, byli jsme tam společně), nakonec pozici neobsadili na základě finálního assesment centra a protože v dané firmě mám bývalé kolegy, dostala se ke mě informace, že to místo dostala nakonec známá bez celodenních assesment center.
Pentlička: nečtu tady nikde že se CHVÁLÍ SOCIALISMUS ...jen se porovnává a diskutuje....
rychlonožka: tvůj děda.....a můj tatínek když byl v nemocnici a já mu volala že chodíme na náměstí tak mi řekl...a to si budu pamatovat do smrti...děvče stůj nohama na zemi, ještě jsi práci nehledala.......mockrát jsem si vzpoměla na jeho slova byť je 16 let po smrti......
Renee: tos napsala výborně, podstatu jsi vystihla na jedničku
Pentlička: rozhodně si tam dovedou udělat pořádek, rozlohou je to srovnatelnější, že tak rozlehlá země, jako USA.
