Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
.jpg)
Za dva měsíce to bude pětadvacet let, kdy u nás proběhla tak zvaná sametová revoluce. Bylo mi tehdy něco málo přes třicet, měla jsem dvě děti a byla jsem z té společenské změny opravdu šťastná. Těšila jsem se na důstojný život, na svobodu slova i cestování, na lepší podmínky pro vzdělání a život pro mé potomky.
Dnes to všechno vidím jinak. A říkám si, komu jsme tu svobodu tenkrát vlastně vycinkali? Kdo má ze současné doby skutečný prospěch, kdo se má opravdu dobře a nemusí se strachovat o vlastní existenci? Já, moje rodina a spousta lidí v mém okolí to skutečně není.
Kdybych měla tehdy, v 89. roce křišťálovou kouli, asi bych na to náměstí tak nadšeně nechodila. Vlastně bych tam nechodila vůbec. Jenže asi jen málokdo z nás si tenkrát dokázal představit, co nás čeká a čemu budeme muset čelit.
V devadesátých letech bylo ještě dobře, jezdili jsme na dovolené do ciziny k moři, do zemí, které nám do té doby byly zapovězeny. Měli jsme s manželem slušnou práci, děti chodily do školy a já byla ráda, že do nich nikdo nehustí žádnou ohlupující ideologii. V té době ještě vypadalo všechno dobře a člověk se o svou budoucnost nemusel obávat.
Jenže jak šel čas, postupně se všechno obracelo k horšímu. Dnes je mi sedmapadesát, jsem bez práce a nemám šanci nějakou najít. Dělám aspoň různé brigády, abych si vydělala trochu peněz a z věčného rozesílání životopisů a následných zamítavých odpovědí jsem už na depresivech. Manžel práci naštěstí má, ale v podstatě takovou z nouze ctnost. Místo, kde dělal před tím, už neexistuje, a tak vzal zavděk podřadnou pozicí za mrzký peníz.
Děti vystudovaly vysoké školy a nemůžou najít práci ve svém oboru, dcera je ráda za práci recepční a syn se rekvalifikoval na řemeslníka. Nějak se ty mnou vysněné lepší možnosti pro mé děti nekonají.
Celkově jsem z dnešní doby hodně rozčarovaná a zklamaná. Kam se člověk podívá, všude chudoba, nezaměstnaní a zoufalí lidé. Můžeme sice jezdit kam chceme (když na to máme) a říkat, co se nám líbí, ale k čemu nám to je? To je ta svoboda? Pro mne je svoboda pocit, že mám já a moje rodina zajištěnou existenci. To přece dělá člověka svobodného.
Dneska je to samej podvodník, který se neštítí okrádat ani seniory a když se nějaký takový případ dostane do médií, nakonec jsou ještě zpucování ti, kteří nalítli, protože jsou blbí. Kde to jsme? Kam se vytratila obyčejná lidská slušnost a empatie? Když už se dostanu na nějaký pracovní pohovor, většinou nestačím ani zírat, co se tam děje. Mladé holčiny, které sotva dodělaly nějakou školu jsou pasovány do pozic HR manažerek, což považuju skoro za obdobu kádrovaček za socialismu a hodnotí lidi, zda na určitou pozici mají či nemají předpoklady. Kladou nesmyslné otázky, ze kterých je patrné, že je vymyslel nějaký psychologický šaman a člověk se cítí jako pokusný králík, po kterém se chce, aby zastříhal ušima.
Je toho hodně, co mám na srdci, k tomuhle vypsání mne vyprovokovala včerejší událost v Klášterci, kde byla nalezena zavražděná devítiletá holčička, která se den před tím ztratila cestou ze školy. Já vím, že takové věci se děly i dřív, ale rozhodně ne v takové míře. My jako děti jsme lítaly venku bez dozoru, žádného mého spolužáka nikdy rodiče nevyprovázeli a nevyzvedávali ze školy. Dneska je to o strach. Je mi dnešních mladých líto, vůbec to nemají jednoduché. Potřebují utáhnout hypotéky, bojí se, aby neztratili práci, a do toho mají strach o své děti, které jim nemá kdo vyzvedávat ze školy a ony musí chodit samy.
Asi to na mě všechno nějak padlo. Zajímalo by mě, jak to vidíte vy ostatní. Žije se vám dobře a cítíte se v naší zemi bezpečně, nebo si stejně jako já říkáte, že kdyby šel vrátit čas, tak byste se před těmi pětadvaceti lety zachovaly jinak? Vy, které pamatujete minulý režim, kdy vám bylo líp? Tehdy, nebo teď?
11.9.2014 Rubrika: | Komentářů 261 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vycinkali jsme si svobodu… A žijeme ve strachu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Renee: 
...........přesně, stačí posbírat zkušenosti lidí kolem sebe a ne jen koukat jen na své já...já...já......ani se rozepisovat nebudu bylo by to na dlouhé psaní......
Petruša: 18:17......to postrádám i tady ...když se tu doporučují silnější antidepresiva.....
každý to vidíme jinak a přitom podstata je stejná.....něco bylo líp a něco hůř stejně jako dnes......
jen lidi jsou hnusnější.......
Léthé - 12.9.2014 13:48
to jste meli stesti, ze jste se nenadreli..
Tam kde byla seriova - pasova vyroba, to byl a je mazec.
Pentlička: Souhlasím, taky je mi tisíckrát sympatičtější USA než Sojúz, na ten mám alergii dodnes. Ale..... psala jsi například o tom, jak se lidi museli za socialismu přetvařovat (možná tě necituju doslova, už to nedohledám, je toho tady hodně). Bohužel dneska se musí přetvařovat taky a mnohdy ještě mnohem víc, pokud si například chtějí udržet práci (nebo ji získat). Na pracovních pohovorech musíme kreslit stromy a hrát scénky. Předem si zjistíme, jak to udělat, aby to vyhovovalo (i když to s námi samotnými nemá nic společného a udělali bychom to úplně jinak).
Pak nastoupíme a musíme dělat neplacené přesčasy (protože to tak dělají všichni), účastnit se brainstormingů, meetingů, naprosto ujetých workshopů a také teambyldingů, které se většinou konají ve volném čase a o víkendech, a kde musíme odhodit poslední zbytky vlastní osobnosti a důstojnosti, protože kdybychom to neudělali, jdeme na hodinu, protože nemáme toho správného týmového ducha 
Tak se ptám, jak moc velký rozdíl je to proti dřívějšku, kdy jsme museli do SSM a KSČ, abychom se v práci uplatnili. Dřív nám aspoň dopřáli ten volný čas, nechtěli přesčasy a už vůbec ne vrcholně trapné týmové aktivity o víkendech.
Zrovna dneska mi říkala příbuzná, co nastoupila do nové práce, že jí šéf oznámil, ať počítá s tím, že bude měsíčně dělat 20 hodin neplacených přesčasů. Že je to ve firmě zvykem a pokud se jí to nelíbí, že zítra nemusí chodit. Práci hledala půl roku, takže v pondělí se asi zase poníženě dostaví
Každá doba měla a má svoje plusy a mínusy. Znám lidi, co nebyli spokojení tenkrát a přitom nejsou spokojení ani teď. Všechno je v lidech. Za sebe můžu říct, že nemusím jezdit x krát do roka do ciziny - mají-li na to ostatní, ať si klidně jedou, mně to je jedno. Zrovna tak pokud někdo má mercedesa aprojede kolem, zatímco já čekám na MHD, neužírám se závistí. Ať si jede, pro mě za mě. Vždycky jsem byla spokojená s tím, co mám a brala si ze všeho to pozitivní. Jsou věci, co mi dřív vadily /třeba ty šaškárny a komedie, co nás držely na krátkém řetězu, eskapády se zásobováním a soudruhováním. Jo, byla zaměstnanosrt a to kolikrát znamenalo platit lidi, co se evidentně flákali, ale poněvadž měli právo na práci, nikdo se jich nemohl zbavit. Dneska přijde o práci i poctivec, co má zájem dělat a vždycky dělal, jak nejlíp uměl a nestačilo to, protože ho převálcovali ne ti lepší, ale ti, co v tom umějí chodit. Byli jsme zvyklí se hodit marod a nepředřít se. Dneska se pěkně musíme snažit, poněvadž venku jich čeká dost a nic nám není ulehčováno, naopak. Jak říkám - každá doba má svoje. Citovala bych na závěr našeho dědu, který po sametové revoluci řekl: Jsem rád, že jsem starej. Kdoví, co vás mladý čeká. Na závěr dodávám, že to, co říká teď, k citování bohužel není. Ale on je už fakt starej a nikoho z těch nahoře jeho názor jistě nezajímá.
Pentlička: nezaměstnanost je taky díky zákoníku práce, člověk by i zaměstnal, ale ochrana zaměstnanců je na úrovni adopce, když nevím, jeslti budu mít práci pro lidi za 5m, tak je to prostě riziko. Ale klid, když jsme sháněli řemeslníky, tak jsme měli smolíka a trvalo to hooodně dlouho. A to jsme nesháněli podle ceny, jakéhokoliv. Lidem se moc makat rukama nechce.
Pentlička: ale jsou na tom lépe, byl to dobrej příklad. Tamní podmínky znám a je to úplně o něčem jiném. Kdo tam ČR nebo SR odjel, vůbec se sem, do toho nepořádku, nechce vracet.
A že má každý začít sám u sebe? To je jen jiný druh utopie, než o které sama píšeš. Jistě, hezká myšlenka, ale ti, kterých se to týká nejvíc, to stejně nikdy neudělají. Výsledek je, že slušní lidi jsou z 90 % za blbce. V práci, ve škole, všude. Já hodnotím kriticky dobu předlistopadovou i tu současou. Jasně, nějak se v obou těch dobách dalo přežít, ono člověku ani nic jiného nezbývá, ale u nás je prostě řada věcí, které v jiných zemích nejsou rozjeté v tak velké míře.
Pentlička: pečení holubi nelítají do huby nikde,ale to co se děje u nás taky není snad nikde
orinka: Myslíš, že ve Švýcarsku jsou na tom lépe? Mám internetovou známou, která tam žije a věř mi, že ani tam lidem nelítají pečení holubi do huby.
Mně by se taky líbilo, kdyby každý dodržoval zákony, kdyby nebyli chudí lidé, bezdomovci, nezaměstnaní, zkorumpovaní politici - jo, to by byl ráj na světě! Ale tak tomu není nikde! Nebudu chválit socialismus, když se mi v něm nežilo dobře - materiálně sice asi tak stejně jako teď, ale jinak to byla hrůza. Musíme si uvědomit, že neexistuje žádná Utopie, kde se všichni lidé mají dobře, ale musíme být vděční, že patříme k té nejbohatší části světa. Nesnáším, když lidi furt jen skuhrají a planě nadávají. Ať každý začne sám od sebe a hned bude lidem líp.
orinka: JSOU demagogie, promiň češtin
Pentlička: promiň, ale ty příklady, co uvádíš, je demagogie. Jsou věco ovlivnitelné a pak ty, o kterých píšeš. Zákony vytvářejí lidé tak, aby se tu dalo žít. Měly by se tedy dodržovat. Ale v současné době jsou jen cár papíru. Lidi se bojí ozvat a tiše trpí. Není dostatečně vypovídající třeba to, jak "klesla nemocnost?". Ano, každý má nárok na neschopenku. Jenomže za á - neschopenka, pokud nemáš pojištění na nemoc - tě uvrhne do chudoby v době, kdy by sis měla přilepšovat a ne si utrhovat u huby. A za bé - žádný zaměstnavatel ti nebude držet místo donekonečna, takže se vybírají dovolené na vyležení angíny a pak ještě s atb hupky dupky do práce. Když už nějaký vzor, tak žádná Amerika, ale spíš Švýcarsko
.jpg)
"Postradam obycejnou lidskou slusnost, vstricnost, zajem .... nevim jak to presne popsat. Skoro vsude vladne permanentni nastvanost, v hodne pripadech uz predem, lidi si stezuji na vse...."
tak s tímhle s Lindou beze zbytku souhlasím
orinka: No, já teda radši tu Ameriku než Sovětský svaz! A sociální jistoty, celý život je jedna velká nejistota. Nevíš, kdy onemocníš ty nebo někdo blízký, kdy umřeš, kdy se ti stane neštěstí nebo nehoda. A nezaměstnanost? Na tom si vylámali zuby všichni dnešní ekonomové, politologové, sociologové a různé jiné vědecké kapacity.
chytrájakrádio: uniká ti jedna zásadní věc, a to je lidský faktor. Čím neschopnější člověk, tím víc bude v práci intrikařit, lhát, podlézat a dělat prostě všechno proto, aby si takto svoji pozici udržel a hanil schopnějšího. Jiné prostředky totiž nemá, schopnostmi ani vzděláním nebo pílí toho druhého nepřevýší. Toto se dnes děje ve spoustě firem. Zákoník je pěkná věc, ale v těchto situacích je klíčové, jaký má firma management. Bohužel, co tak pozoruju kolem sebe, ve většině případů vedení na všech úrovních toto vůbec neřeší, neplní vůbec jednu ze svých základních funkcí, chtějí se jen udržet nahoře. Mnozí na to vůbec nemají a jejich prostředky jsou stejně, jako jsem popsala výše. Proto taky mnohdy pomlouvačům velice rádi naslouchají. Zkus se v takovém prostředí ohánět Zákoníkem práce. Vysmějí se ti do obličeje nebo ti to tam znepříjemní tak, že v rámci zachování zdravého rozumu odejdeš tak nebo tak.
.jpg)
chytrájakrádio: ano, zaměstnanci jsou chráněni v zákoníku práce...ovšem věšinu zaměstnavatelů to nezajímá....nelíbí se ti to? tak jdi, venku je za tebe fronta
spoustu lidí drží pusu a bohužel si nechá hodně věcí líbít neb peněz je potřeba a pokud jsou děti a střecha nad hlavou patří ještě 10 let bance není o čem dumat
