Chci, aby šla na potrat
Vážená redakce, řešil jsem svůj problém s kamarádkou, která mi dala na vás kontakt. Její názor se mi zdá neobjektivní, protože jí táhne pomalu na čtyřicítku a sama nemá děti. Myslím, že jí tikají biologické hodiny a podle toho také uvažuje. Navrhla mi, abych zkusil požádat o názor vaše čtenářky, jestli se bude shodovat, či nikoliv.
Je mi čtyřicet let, jsem svobodný a bezdětný. Děti jsem si vždycky moc přál. V práci jsem navázal vztah s kolegyní, se kterou jsme si dost blízcí. Ona je vdaná a má třináctiletou dceru. Po více než roční známosti jsem zjistil, že je v jiném stavu. Já bych o ni i o to dítě moc stál, jenže ona argumentuje tím, že nechce rozbít svoji rodinu. Radši namlouvá manželovi, že je dítě jeho, a chce ukončit vztah se mnou. Dokonce mi začala tvrdit, že já nejsem otec toho dítěte.
Připadá mi to jako největší sviňárna, co může ženská chlapovi udělat. Já o oba moc stojím a ona mě odvrhne jen kvůli rodině a odepře dítě vlastnímu otci. Proto jsem si řekl, ač to zní blbě, aby si to dítě raději nechala vzít, než aby mi ho upírala. O dítěti by přece měli rozhodovat oba jeho rodiče, ne jen matka. Já beru to, že malé dítě v případě rozvodu má zůstat u matky, protože ji prostě potřebuje víc než tátu, ale nelíbí se mi rozhodování o dítěti bez otce. Vždyť ta ženská si musí uvědomit, že bez něj by ho neměla. Potrat přežije, otázkou zůstane, jestli bude ještě schopná ty děti potom mít ale bude se trápit i ona, nejenom já. V tomhle jí to trápení přeju, možná vám to přijde hnusný, ale když se bude trápit skutečný otec, tak ať se trápí i matka. Měla si to uvědomit, než se mnou spala, věděla přece, že se mnou může otěhotnět. Jsme v tom oba napůl, nechci shazovat vinu jen na ni, ale nemůže přece odebírat otci jeho práva. Nejsme jen dárci spermií, ale ženy na tohle dost hřeší. Je to smutné, ony mají jistotu, chlap má smůlu. Pak se ale někdy nedivím, když muži zacházejí se ženami dost hrubě, když jim to ženy dokáží „osolit“ jinak.
Kamarádka mi říkala, že ona má výhradní právo rozhodnout, zda si dítě nechá a koho uvede do rodného listu. Já jsem názoru, že toto právo veta nemá a biologický otec by měl mít na rozhodování o dítěti stejné právo jako matka. Kamarádka tvrdí, že mi nejde o ni a o dítě, ale o pomstu. Já říkám, že mi jde o spravedlnost. Všichni kamarádi stojí za mým názorem, zajímalo by mě tedy, jak byste takovouto situaci řešily vy, kdybyste byly v roli těhotné ženy.
Děkuji
21.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 258 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci, aby šla na potrat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ja bych jednala stejne, jako ta pritelkyne. Ona neni takova legrace opustit starsi dite a rodinu kvuli nejakemu romanku. Stalo se a myslim, ze pro rodinu je nejlepsi reseni, kdyz si mimi necha a neutece. Sice nezahybam, ale instinktivne je to od ni nejrozumnejsi reseni.
Tebe - tedy muze, preboli jenom jeden vztah, ona by musela k tomu bourat celou rodinu.
Kotě, to je věc názoru. Já na tom začít si něco s vdanou či ženatým nevidím nic špatného. Pokud se ta vdaná či ženatý pustí do nějakého románku, je zřejmé, že v jeho vztahu něco nefunguje.
Taky jsem byla vdaná a potkala muže, který se pustil do "vztahu" s vdanou.
Teď je mým manželem. Kdyby byl "morální" a do vztahu s vdanou se nepustil, protože by to považoval za prasárnu, nikdy bychom nebyli spolu a já bych byla dál nespokojená v prvním manželství.
aluskas: jeho milenka sem nenapsala, takže o ní nebyla řeč, nicméně já jsem hned ze začátku psala, že to bude zřejmě taky výlupek ctností a že se hledali, až se našli. Přesto je začínat si s vdanou prasárna, na tom trvám.
Lady L: ale on je slobodny...nevieme, co mu naslubovala...podraz ej to z jej strany, sedela na 2 stolickach....ale viem si rpedstavit, ze ked sa clovek do niekoho zamiluje a vidi ho kazdy den, tak lahko podlahne, ench ma akekolvek zasady...nie je spravne vydierat a vyhrazat sa niekomu...ale asi ej to jedina obrana pri uplnom kolapse zamilovanej dusicke...
neobranujem Vaclava, len sa ho snazim pochopit, preco takto zmysla a kona...
neviem posudit ako sa citi "jeho partnerka" a aky ma a mala umysel...ked bol problem v jej manzelstve, ze si nasla milenca a kam sa ten problem podel, ked zrazu sa s Vaclavom rozchadza a tvari sa ako stastna tehulka...
je to vlemi komplikovana situacia, ktoru tazko posudime, pokila viame len Vaclavov pohlad
ale aj tak budud obaj potrebovat vela odvahy a sily, aby to prezili...ci uz ona pojde na potrat alebo nepojde
Vážené dámy, zkuste si to obrátit. Kdyby děti rodili muži a Vaše dítě vychovávali s jinou ženou...a vy jste mohli jen zpovzdálí sledovat jak Vaše dítě říká mami jiné ženě.
Kotě, Václav ženatý není....prasárna je to spíš od té ženské, která podvádí svého manžela a pak tvrdí, že nechce rozvrátit rodinu (škoda,že tu není "zvracející" smajlík)
1. nemám mít nic s vdanou ženou není moje a co není moje o to se nezajímám
prostě a jednoduše pokud opravdu někoho miluji nekomplikuji mu život a chci jeho štěstí, pokud tedy už z něčeho něco vzniklo, pomohu jak mohu a chovám se slušně a korektně, nevyhrožuji to může jen ubožák co nezná vlastní cenu,
pokud mi jde o kvalitní rodinu nenasuzuji parohy někomu jinému, hledám svobodnou partnerku a nekradu, a nevyhrožuji
rodič vždy chce pro své dítě to nejlepší takže teď už jen můžete čekat jak si to jeho matka rozmyslí a eventuelně pokud vás požádá o pomoc ji pomoci,
jinak si žít svůj život - najít si svobodnou partnerku a založit s ní rodinu
necitala som vsetky prispevky, je ich dost...
mozno Vaclava odsudzujete, mozno mu davate nadej, ze sa jedneho dna k nemu "partnerka" vrati s ich dietatom v naruci...
posledne prispevky ho tu dost kritizuju...ale preco by aj chlap nemohol mat pravo na sklamanie a zranene srdce? na zlost a na odpor?
vy ktore ste zostali same bez partnera a nehorazne vam ublizil, zamyslite sa nad tym, ci ste mu nikdy nepriali nic zle...ja to kludne poviem, ale ja som "darcovi spermie" priala uz vselico...(a on je skutocne len darca spermie, poskytol geneticky zaklad a zbalil sa a odisel a nejavi zaujem o dieta, tak to neberte ako urazku, je to cisty fakt)
ma pravdu, ze ked sa zena rozhodne, tak jej v tom muz nezabrani, ci sa to tyka potratu alebo otehotnenia, my mame tu moc o tom rozhodovat...
ja sa skor cudujem, ze Vaclavovi povedala, ze je tu moznost, ze je otcom, ked nechce rozbit rodinu....je to trochu tvrde zahravanie sa s clovekom...
ked mi darca spermie povedal, ze nech idem na potreat, skoro som ju vlepila...dieta bolo splodene z lasky, teda aspon z mojej strany, nevidela som dovod, preco by som mala ist na potrat, chcela som to dieta ci s nim alebo bez neho...aj ked teraz to nie je jednoduche byt s dietatom sama a to pozna mnoho zien...
neviem si vsak predstavit situaciu, ze by som mala uplnu rodinu, popri nej este aj milenca a zostala by som tehotna... ja osobne by som s tym nemohla zit.... porodim dieta a budem trpnut, ci je manzelovo alebo milencovo...co geneticke vybavenie dietata? manzel a milenec su si taki podobni, ze si to manzel nevsimne?...ja by som nemohla zit s tym, ze by som nevedela koho to deta je...ja by som asi volila potrat....
nemam na taketo veci zaludok, aby som zila cely zivot v klamstve, hlavne v takom klamstve, ktore jedneho dna moze ublizit tomuto dietatku, ktore za nic nemoze....kolko je pripadov ze otec zavrhol dieta, alebo mu ublizoval ci psychicky ci fyzicky, lebo bolo dietatom ienho a jeho milovana zenuska ho podviedla....
a este jedna vec...neviem aky mate vy zakon o rodine, ale u nas ked sa narodi dieta v manzelstve alebo 9 mesiacov po rozvode, tak na matrike mu automaticky daju priezvisko, na ktorom sa dohodli manzelia pri sobasi...ak uradny otec si mysli, ze nie je biologickym otcom, moze podat na sude ziadost o preskumanie tohto stavu formou gentickych testov...to iste moze spravit ktokolvek, kto ma podozrenie je ze biologickym otcom dietata - takze aj Vaclav. u nas si tieto testy musi ziadatel platit sam....
a este nieco, mam taky zly pocit, ez tu vacsina prispievatelok odsudzuje Vaclava za jeho postoj....len by ma zaujimalo, ci by ste takyto postoj mali, keby tym ublizenym bola zena
.jpg)
snad se pan Václav nad sebou zamysli a po precteni vsech techto prispevku si uvedomi, ze to co napsal, neni hodno "dospeleho, normalniho muze". Po prvnim precteni clanku mi bylo opravdu "na bliti", ze neco takoveho muze myslet "pan tvorstva" vazne.
Ja byla sama jiz se dvemi dcerkami, 40na krku a NIKDY bych nemohla zabit zivot, ktery ve mne zacal rasit - ani protesty a vyhruzky "darce semena" mne nezastrasily.
Jinak - mimo tema: devcata, teste se na duchod a vek po sedesatce - pokud zustanete bez partneru a umite zit samy - ZIVOT BEZ NICH JE NESKUTECNE KRASNY A PLNOHODNOTNY - chlapa mit v baraku ani za milon euro adiós
Ach jo, zase jeden spravedlivý, který prosí: Bože, když mi chcípla koza, dej, ať chcípne i sousedovi.Ten argument, že ho žena odvrhla "jen kvůli rodině", no to snad nemyslí vážně. Myslím si, že ho měla poslat do pryč už dávno. Chová se jako dítko ze školky, kterému berou hračku a ne jako dospělý muž. A nezhlédl se on náhodou v právě vysílaném díle seriálu Pojišťovna štěstí, kde se podobně hlásí o "svá práva otce dítěte" pan ředitel Krása? Jak říkali již staří Římané - matka jistá, otec nejistý 
. A matka má právo si to rozhodnout
Riki: Nojo, on je to takový sobecký romantik. Ono se dá poměrně očekávat, že pokud někdo žil do 40 sám, bez dlouhodobého vztahu, tak bude dost nedospělý a nezodpovědný. Tyhlety vlastnosti se budují právě soužitím s někým. Člověk prostě některé věci pochopí jen na základě životní zkušenosti, takže kdyby už věděl, co je to mít dítě, tak by zřejmě na to nenarozené dítě nenahlížel tak, jako když mu někdo chce odepřít jeho hračku.
a....: ohledně slov o manželství souhlas. Co se týče romantika - možná je romantik, ale hlavně je ve svém věku nedospělý a nezodpovědný. Člověk, který jedním dechem vykládá, jak tuze stojí o tu ženu a její dítě, a hned v druhé větě napíše, ať jde na potrat, když se mám trápit já, tak ona taky a já jí to přeju, ten má myšlení pětiletého a žádné mimino mu do rukou nepatří. Ani kdyby skutečně tím otcem byl, o čemž pochybuji. Chtěl by rodinu, ale jiného by o ni neváhal bez skrupulí připravit. Chybička v charakteru, odhaduji. Kdepak, romantik být při tom všem může, ale to ho jaksi neomlouvá.
splechtulka: Proč by nemohli bát šťasti? Ono těch kukaččích mláďat je poměrně hodně, ne že bych to považovasla za ok, ale život prostě není červená knihovna.
Problém pana Václava spočívá zřejmě v tom, že je poslední nenapravitelný romantik, něco jako zapomenutý dinosaurus. Pan Václav by si měl uvědomit, o čem to dlouholeté manželství je (kdo nezažil, tak to asi neví) Ono to není o radosti až do rána, zamilovanosti a neustálém štěstí. je to spíš o práci, plnění si svých závazků a nesmírné toleranci. A o přátelství a porozumění. Proti tomuhle má Václav nulové šance na úspěch, takže opravdu jakékoli další vměšování do manželství druhých, kde jsou oba rozhodnuti spolu zůstat v dobrém i ve zlém, je naprosto bezpředmětné. A ty dětinské výkřiky já chcíííí svoje miminko mu k tomu, aby se se situací srovnal jako chlap rozhodně nepomohou.
Kotě: Hele to skoro vypadá,že to udělal Václav plánovitě a divže jí neznásilnil. Ta paní s ním měla poměr dobrovolně, ne? Pardon, ale rok podváděla manžela, evidentně se nechránila ale je to chudnika těhotná, co se vrací k manželovi. Ten bude vychovávat kukaččí mládě a všichni budou šťastní. Dle mého to takhle ale nechodí, nechám stranou Václava, ale dle mého by manžel měl vědět jak se věci mají.
No nazdar. Asi by se měl už ve škole zavést nějaký předmět typu "mezilidské vztahy a komunikace" 
Než si lidi něco spolu začnou, měli by si říct, co od toho očekávají. Z principu nejsem proti malému zpestření života, i když teda zrovna s kolegou na pracovišti je to hloupý nápad. Ale tak si sakra dávám pozor, ne? Připustila bych i tu variantu, že se tu a tam nějaká žena rozvede a pořídí si novou rodinu, ale takové pálení mostů má obvykle dost drsné následky pro všechny zúčastněné, to by ten chlap, kvůli kterému to udělá, musel být hodně výjimečný, a nabízet mimořádné perspektivy, aby to za to stálo. Dle všeho napsaného pan Václav je výjimečný, ale poněkud jiným způsobem. Takového nebrat ani jako nezávazné povyražení, natož jako životního partnera. Ona ta paní taky má svůj nemalý díl a taky to nebude výkvět inteligence, ale zřejmě už toho zatraceně lituje, a hodlá zvolit řešení s nejmenšími ztrátami. Na jejím místě, kdybych opravdu měla takové zatmění, že bych si něco začala s podobným Václavem, bych se s ním fofrem rozešla, důvod by se už nějaký našel, o dítěti bych byla zticha, a na ten potrat bych nejspíš šla sama a dobrovolně. Ono mít dítě před 40, když už jedno pubertální doma mám, a ještě k tomu na krku neodbytného troubu se sporem o otcovství, to taky není žádné terno. Ale to je jen můj osobní názor. O té horší variantě, kdy si to paní třeba vědomě naplánovala, protože manžel druhé dítě nechtěl, a jí tikaly biologické hodiny, o tom radši neuvažuju, tak pitomý snad nikdo nemůže být.
