Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Pěkně jsem si zavařila a teď nevím, jak z toho ven. Je mi 28 let, jsem svobodná, před půl rokem jsem se po dlouholetém vztahu rozešla s přítelem. Od té doby jsem sama. Mám sestru, o pět let starší, je vdaná, má dvě děti, půlroční a šestileté.

V říjnu jsem byla pozvaná na oslavu k jedné kamarádce, kam přišel i můj švagr, manžel mé sestry. Máme spolu celkem fajn vztah, žádné rozepře nebo nic podobného, celkově v rodině spolu vycházíme dobře. No a na té oslavě jsme se trochu napili a já skončila se švagrem v posteli.

Když jsme se pak z toho vzpamatovali, došlo nám, jakou pitomost jsme udělali a slíbili si, že to zůstane jen mezi námi a nikdy se to nebude opakovat. Oběma nám bylo strašně, ani nevím, kdo z nás na tom byl hůř. On podvedl svou ženu a já sestru. Hrůza a vím, že něco takového je neomluvitelné.

Bohužel, náš styk nezůstal bez následků. Vzhledem k tomu, že nemám partnera, neberu antikoncepci a tím, že k tomu došlo spontánně a neplánovaně, žádnou ochranu jsme neměli. Zkrátka jsem těhotná. Nejdřív jsem si myslela, že se jedná jen o zpoždění, což v mém případě není nic neobvyklého. Ale když jsem to nedostala dva týdny, udělala jsem si test a výsledek byl jednoznačný.

A teď nevím, co mám dělat. Po dítěti toužím už dlouho, ostatně i to byl důvod mého rozchodu s bývalým přítelem, který děti nechtěl. Takže sám fakt, že čekám miminko, je pro mne příjemný a naplňuje mě štěstím. Jenže… Jenže ty okolnosti kolem jsou naprosto příšerné. Potrat jsem zavrhla okamžitě, o malé se postarat dokážu, tím si jsem jistá.

Trápí mě ale jak to říct rodině, švagrovi. Zatím o tom nikdo neví, ale věčně to tajit nemůžu. Je mi jasné, že kdybych vyšla s pravdou ven, bude to mít katastrofální dopad na celou naši rodinu. To nechci. Jenže když budu mlčet, zůstane kolonka otec v rodném listě mého dítěte nevyplněná, a to je asi taky dost velký problém. Navíc se mě rodiče i sestra určitě budou ptát, kdo je otec a vůbec nevím, co bych jim měla říct. Kromě toho mě trápí ještě jedna věc. Obě sestřiny děti jsou podobou naprosto věrná kopie svého otce. Co když dítě, které čekám, mu bude taky tolik podobné? V tom případě by bylo vše jasné. My jsme obě světlovlasé, modrooké, on tmavší, hnědooký s tmavými vlasy, navíc má velmi specifické obličejové rysy, prostě by bylo okamžitě jasné, čí to dítě je.

Je mi z toho všeho úplně zle. Vůbec nevím, co mám dělat. Jít s pravdou ven a rozvrátit rodinu? Nebo mlčet, nikomu, ani švagrovi, nic neříkat a doufat, že se to neprovalí? Strašně si za ten úlet nadávám, ale zpátky už to bohužel vzít nemůžu. A přes to všechno se na miminko moc těším. Jak se mám zachovat, aby to bylo co nejsprávnější?