Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Vážená redakce, řešil jsem svůj problém s kamarádkou, která mi dala na vás kontakt. Její názor se mi zdá neobjektivní, protože jí táhne pomalu na čtyřicítku a sama nemá děti. Myslím, že jí tikají biologické hodiny a podle toho také uvažuje. Navrhla mi, abych zkusil požádat o názor vaše čtenářky, jestli se bude shodovat, či nikoliv.

Je mi čtyřicet let, jsem svobodný a bezdětný. Děti jsem si vždycky moc přál. V práci jsem navázal vztah s kolegyní, se kterou jsme si dost blízcí. Ona je vdaná a má třináctiletou dceru. Po více než roční známosti jsem zjistil, že je v jiném stavu. Já bych o ni i o to dítě moc stál, jenže ona argumentuje tím, že nechce rozbít svoji rodinu. Radši namlouvá manželovi, že je dítě jeho, a chce ukončit vztah se mnou. Dokonce mi začala tvrdit, že já nejsem otec toho dítěte.

Připadá mi to jako největší sviňárna, co může ženská chlapovi udělat. Já o oba moc stojím a ona mě odvrhne jen kvůli rodině a odepře dítě vlastnímu otci. Proto jsem si řekl, ač to zní blbě, aby si to dítě raději nechala vzít, než aby mi ho upírala. O dítěti by přece měli rozhodovat oba jeho rodiče, ne jen matka. Já beru to, že malé dítě v případě rozvodu má zůstat u matky, protože ji prostě potřebuje víc než tátu, ale nelíbí se mi rozhodování o dítěti bez otce. Vždyť ta ženská si musí uvědomit, že bez něj by ho neměla. Potrat přežije, otázkou zůstane, jestli bude ještě schopná ty děti potom mít ale bude se trápit i ona, nejenom já. V tomhle jí to trápení přeju, možná vám to přijde hnusný, ale když se bude trápit skutečný otec, tak ať se trápí i matka. Měla si to uvědomit, než se mnou spala, věděla přece, že se mnou může otěhotnět. Jsme v tom oba napůl, nechci shazovat vinu jen na ni, ale nemůže přece odebírat otci jeho práva. Nejsme jen dárci spermií, ale ženy na tohle dost hřeší. Je to smutné, ony mají jistotu, chlap má smůlu. Pak se ale někdy nedivím, když muži zacházejí se ženami dost hrubě, když jim to ženy dokáží „osolit“ jinak.

Kamarádka mi říkala, že ona má výhradní právo rozhodnout, zda si dítě nechá a koho uvede do rodného listu. Já jsem názoru, že toto právo veta nemá a biologický otec by měl mít na rozhodování o dítěti stejné právo jako matka. Kamarádka tvrdí, že mi nejde o ni a o dítě, ale o pomstu. Já říkám, že mi jde o spravedlnost. Všichni kamarádi stojí za mým názorem, zajímalo by mě tedy, jak byste takovouto situaci řešily vy, kdybyste byly v roli těhotné ženy.

Děkuji