Šokující zpověď šílené sběračky karet
Nevím, který satanáš nakukal Meryl ten bláznivý nápad spustit hru Karty. Každopádně se mi tím dnem život obrátil naruby. Začalo to úplně nevinně...
Ráno jsem sebrala svých prvních osm karet. Jako asi každý nováček jsem hezky poctivě sesbírala všechny, jak šly za sebou, a nastřádala si pár „tupláků“.
Jakou já měla radost, když se mi povedlo všechny zdárně vyměnit. A přišel další den a další a další... Můj obzor se zúžil na červené, kule, listy a žaludy. Ráno ještě poloslepá, neumytá, hladová, ale pořádně natěšená zapínám počítač. Ani hráči v kasinu nejsou tak napružení jako já, když sbírám svou dávku karet. První žolík mi rozzářil oči víc než dítěti vánoční stromeček.
Sbírání a měnění karet se pro mě stalo závislostí. Monitor mám olepený lístečky se symboly karet, které nutně potřebuji, u počítače se hromadí papírky s kombinacemi výměn a za žolíka bych upsala duši ďáblu.
Rodina mě násilím rve od počítače, protože nejsem schopná strategickou pozici opustit, dokud nevyměním vše potřebné. Dokonce jsem byla přistižena při samomluvě. S rukama ve dřezu a skelným pohledem jsem prý mumlala: „7 listová, 7 listová, kde ji kurňa seženu?“
Už dlouho mi nestačí k výměně karet diskuse Karty. Měním, sháním a loudím i pomocí mailu, mobilu a ICQ. Došlo to tak daleko, že při hraní žolíků jsem se snažila nasbírat všechny karty v jedné barvě. Nestihla jsem vyložit, sousedka zavřela z ruky a mě to stálo 2,80 Kč.
Aby toho nebylo málo, v pátek večer nešel proud. Podle informací na poruchách měla oprava trvat dlouho. To, že neuvařím, nevyperu, nevyžehlím, poteče lednice, zkazí se zásoby v mrazáku, mi vůbec nenapadlo. Za to mě znervóznil fakt, že nebudu mít jak sesbírat karty. V noci jsem se převalovala, spát jsem nemohla. Osm karet a možná i nějaký ten čolíček v háji. Trpěla jsem snad víc než při bolesti zubů.
Ráno jsem se jako zloděj vyplížila z domu a v pět hodin jela vlakem do města. Moje cesta vedla k veřejnému netu. Tam jsem datlovala do dotykového displeje ve snaze dostat se na Šťastné ženy. Marně. Jediné, co fungovalo, byly stránky města.
Stála jsem sama na vylidněném náměstí, kde opravdu nebyl ani jediný holub, natož člověk, a lámala si hlavu, kde sebrat karty. V mlžném oparu se do mě pomalu dávala zima, když vtom mi zazvonil mobil. Volala kamarádka, že zapnuli proud. Paráááda! Problém nastal vzápětí. O víkendu prostě vlaky nejedou, alespoň ne k nám. A tak jsem sobotní dopoledne strávila na vlakovém nádraží s mobilem u ucha a dirigovala kamarádku sedící u počítače u mě doma, jaké má sebrat karty.
Po příjezdu domů mě rodina zasypala salvou výčitek a slibů brzkého vyšetření u MUDr. Chocholouška. Následovala tichá domácnost, kdy se mnou nemluvila ani klika u dveří.
„Co je na tom zlého, že soutěžím? Že mě to baví? Že bych chtěla třeba něco vyhrát? Můžu za to, že jsou Karty?“ snažila jsem se drahé polovičce vysvětlit své chování, dle vlastního názoru normální.
„Ty jsi cvok! Ale za tohle poděkuj tý svý Meryl!“ zavrčel.
A tak tedy: „Meryl, pěkně děkuju.“
9.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 27 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Šokující zpověď šílené sběračky karet
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky. kominice je to u vás podobné jako u nás doma.Ale co bude,až nám ty karty skončí? Já se zase budím v noci a počítám ,kolik už málo hodin zbývá do konce soutěžení a co potom???? Zastavme čas !!!
Kominice, Ty jsi fakt cvok!
co mi to jen připomíná?
zdar a sílu všem závislačkám
modroočka: to je nadsázka, víš? ale nic si z toho nedělej
Taky sbírám v práci, až po sesbírání a výměně začnu dělat , o víkendu jdu z postele rovnou k počítači sesbírat karty a na dovolené jsem byla naštěstí v červnu
Jsem zvědavá, co budu dělat, až karty skončí!!!
kominice, tys to vystihla, nejsi sama, kdo může poděkovat Meryl za hoooooodně znásobený čas strávený u PC. Jsem na tom podobně, ale tak krásně to popsat jako ty, tak to neumím
Všem závislačkám příjemné šmelení
super, myslím, že takových postižených je nás tu vícero, už tu taky sedím a sbírám
Meryl díky!!!!
trošku mi to něco připomíná, začalo to podobně nevinně, na dovolené mě mrzelo, že se ke kompu nedostanu, ale když jedu na víkend pomoct matce, přemýšlím, jestli stihnu nabrat karty než odjedu a jestli se nevrátím další den po půlnoci , aby mi neutekla jedna várka - ta škoda, kdybych nenasbírala osm karet... jednou jsem dokonce seděla u počítače přez půlnoc a těšila se, jak úderem dbanácté mi naběhne další várka karet no nestalo se, holt blbnu - ale baví mě to
sbírám karty jen v práci, o víkendu ne, ale nezačnu dělat dřív, než sesbírám karty...pokud tedy něco nehoří
bezva článek, kominice
jen jsem si přečetla nadpis, tak mi bylo jasné, že jsi to ty - kominice
Těch cvoků tady najdeme víc - ale dík Meryl - opravdu se bavíme
Tak jsem se po ránu zase hezky zasmála. Mě to sice baví, ale blázen do sbírání karet nejsem. Na dovolené jsem si na ně ani nevzpomněla.
Snad bys ještě měla poděkovat mamince, která Tě odvedla do školy, učitelům, kteří Tě učili ... a tak bych mohla pokračovat dál.
Milá kominice, je to v Tobě, že ses nechala lapit.
Je vidět, že umíš investovat čas kartám, zkus teď něco jiného, co rodině přinese efekt... možná Ti opět poděkují.