S cejchem týrané ženy
Je mi 34 let, mám dvě děti a jsem rozvedená. Mé manželství bylo peklo. Z muže se po narození druhé dcery stal doslova tyran. Svou agresi neustále stupňoval, došlo to tak daleko, že jsem se klepala strachy, jen se přiblížila doba, kdy měl přijít z práce domů.
Nejdřív jenom řval, nic mu nebylo dost dobré. Zakazoval mi chodit i k rodičům. Vyžadoval sterilní čistotu a pořád kontroloval, jestli není někde sebemenší špína. Pokud něco objevil, nastalo peklo. Když došlo na první rány, na nic jsem nečekala, sbalila holčičky a odstěhovala se k rodičům. Vyhrožoval, prosil, ale byla jsem neoblomná. Rozvod proběhl celkem rychle. Už je to tři roky za mnou, muž o dcery nejeví zájem a alimenty platí spíš sporadicky. Nechávám to být, už s ním nechci mít nic společného, jsem ráda, že od něj máme klid.
I když se mi hodně ulevilo, těch několik let, které jsem prožila v šíleném psychickém nátlaku, na mně přece jenom stopy zanechalo. Uvědomila jsem si to právě teď, když jsem se poprvé od rozvodu sblížila s jedním mužem.
Je rovněž rozvedený, brzy mu bude čtyřicet. Je mi s ním fajn, i dcerky s ním vycházejí dobře. Před dvěma měsíci jsme se dohodli, že se přestěhuje k nám, abychom byli spolu. Těšila jsem se na to moc. Přece jenom mi bylo docela smutno. A s Petrem jsem se cítila skutečně dobře.
Narazila jsem však na problém, který mě trápí. Je ve mně něco, co nedokážu ovládnout. Asi vlivem předchozích zkušeností jsem vůči Petrovi svým způsobem podezřívavá. Pořád ho sleduju, pozoruju, jak se v určitých situacích chová. A hned vše analyzuju a vyvozuju z toho závěry. Dokud jsme spolu jenom chodili, nedělala jsem to. Až teď, když spolu bydlíme, jsem se přistihla, jak jsem paranoidní.
Nedávno jsme se kvůli něčemu nepohodli, vznikla hádka a Petr poprvé zvýšil hlas. Nebylo to nic závažného, hned jsme se udobřili. Přesto jsem se z toho celá rozklepala a dobu mi trvalo, než jsem se srovnala do normálu. Byl ze mě v šoku a myslím, že mě asi považuje za hysterku.
Detaily ze svého manželství jsem mu totiž neříkala. Stydím se o tom před ním mluvit a taky si myslím, že by to snad ani nebylo dobře, kdyby o tom věděl. Takže on ví, že jsem rozvedená, že jsme spolu s mužem nemohli být, ale že mě týral, o tom nemá ani potuchy.
Řeším dilema, jestli bych mu to přece jenom neměla říct. Na jednu stranu se bojím takhle se před ním úplně odhalit, na druhou by to možná vědět měl. Nevím, co je lepší. Nechci už podruhé udělat stejnou chybu a vydat se nějakému chlapovi všanc, ale zároveň mám obavu, abych svým přehnaně ostražitým chováním a vynervovaností při každém sebemenším konfliktu, nepřišla o prima muže, kterého teď mám.
Co byste mi radily? Vyklopit mu svou minulost se vším všudy, nebo si to v sobě nechat zamčené a doufat, že se časem zklidním?
27.8.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 27 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - S cejchem týrané ženy
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jasmine: denda04: Bridgetj: monyk: Plně s vámi souhlasím. Vysvětli vše, je to těžké, ale pokud má rozum, budete na tvé úzkosti dva. Hezký den všem. 
Taky si myslím, že by jsi mu to měla říct. Však mu nemusíš vykládat všechny detaily, ale aspoň v kostce, čím jsi si prošla. Pokud tě má rád, pochopí to a bude tolerantnější k tvé případné reakci.
Naprosto souhlasim s tim, ze by to Ilona mela svemu priteli rict 
. Moje kamaradka mela stejny problem. Rozvedla se, jelikoz jeji manzel notoricky alkoholik ji i deti tyral. Pak si nasla pritele a taky pred nim zatajila duvody rozvodu. On taky nechapal, proc tak hystericky reaguje, kdyz si jednou za cas dal jedno pivo. Myslel si, ze je hystericka a dokonce zacal uvazovat o tom, ze to bylo z jeji viny, ze se manzelstvi rozpadlo. Chtel se s ni rozejit. Nastesti jsme ji tehdy presvedcili, aby mu vse vysvetlila. Podrzel ji, zasli spolu k psychologovi a dnes jsou spokojena rodina. Ale bylo to tehdy za pet minut dvanact, on opravdu nechapal, proc je tak precitlivela. Takze urcite mu vysvetlit, co je ve veci
Za to, že tě někdo týral se rozhodně nemusíš stydět. Myslím, že bys měla příteli říct co jsi prožila a jak tě to poznamenalo. Třeba se ti i uleví, když to povíš někomu s kým trávíš život. Může ti třeba i pomoct, napříště se vyvaruje zvýšenému hlasu, ....
.jpg)
dadka: 
jasmine: nemám co dodat SOUHLAS9M Ilona by měla vše říct ,nebo se to stejně dozví a pak by mohlo být pozdě ,ale je to můj názor nemám s tím zkušenost mám až moc hodného manžela 
jasmine: Ámen.
Milá Ilonko,rozhodně bys mu to měla říci,on by to měl vědět,protože td nechápe tvoji úzkost
v tobě bývalé manželszví zanechalo stopu na psychice,bohužel za to nemůžeš a jen tak lehce se toho sama nezbavíš.
je zapotřebí aby právě přítel to vědělon ti může být takovou oporou,že se ti podaří ,aby jsi se z toho naprosto dostala.Vím o čem píšu,zažila jsem se synami to samé,vlastně skoro,jen jemu bylo jedno jestli je doma pořádek,za to v opilosti nás moc mlátil až jsme mockrát byli v nemocnici.Složilo to psychicky nejem mě ale i syny.Z nám co to je být venku s dětma a bát se jít domů.U nás to došlo tak daleko,že jeho zavřeli za ublížení na zdraví a bohužel otevřeně bz léků a péče psychologa bych se z toho já ani kluci nedostali.Mý rodiče ti se k tou postavili tak,že když sis ho vzala tak si trp,oužel ,ale mezi námi nebyl vztah ,za to byla to právě panimáma s pantátou kdo nám velice pomáhal,díky jim,kéž je jim již země lehká.Synové se z toho dostali rychle,ale bylo v nich vidět,že ač já jsem se věnovala a žila pouze pro ně táta jim chyběl,já jsem dlouhá léta nebyla scchopna si najít přítele,jak jsem s bála,ve všeh jsem viděla jen ty,kteří jsou zlý k ženám.ač už se léčit nemusím je to již 15 let,přeci jen jsou chvilky kdy naprosto propadnu krátké depresi ,ale pak přijde syn a já jsm zas naprosto v pohodě.Pokud nechceš abys přišla o přítele nebot on ted tvé příčiny chování ezná rozhodně mu tořekni,máli vás rád naprosto to pochopí a svojiohleduplností ti bude terapeutem a naprosto s s tím srvnáš a dcerky budou mít tátu.
Také nechápu,proč si nenecháváš platit měsíčně alimenty,já bych za tím šla at je řádně platí,nezapoměn že to jsou peníze pro dcery a ty jim je vlastně bereš,to bys neměla,jednou je zplodil ,tak dcerky na to mají právo,nezaoměn,že jim bude jednou 18 a alimenty budou dostávat ony,pak se může stát,že ti budou studovat i VŠ a jim bude vhod každá koruna,to jim pak chceš říci ,holky nezlobte se vím že byste ty peníze potřebovali ale já chtěla být hrdinka a alimenty jsem neřešila,no tohle tžko pochopí,síš ti řeknou,mami a proč vždyt to byli naše peníze.Snad jsem ti mohla trochu poradit,rozhodně ale stojí za o i návštěva odborníka,věř jim ,držím ti pale&#
.gif)
Pokud ti na tomto priteli zalezi, tak to neskryvej.
Rozhodne by jsi mu to říci měla, ale spíše než s námi by ses měla poradit s odborníkem, on ti nejlépe vysvětlí celou situaci a jak se zbavit těch negativních pocitů krok za krokem.
Alice to pěkně shrnula, takže si ušetřím dlouhé psaní
Potřebuješ si očividně ujasnit některé zásadní pojmy - to, že tebe manžel týral nebyla tvoje vina (jak si patrně myslíš) a tudíž se nemáš vůbec za co stydět.
Pokud chceš s novým partnerem žít, měli byste si vzájemně vyložit karty co se minulosti týče...zvlášť jestli ta minulost může negativně ovlivňovat současnost, tak jak je tomu u vás. Nenamlouvej si, že dokážeš takovéhle životní trauma v sobě dusit a úspěšně "uzamknout". Jestli se to rozhodneš udělat, tak se to nakonec s největší pravděpodobností obrátí proti tobě - budeš za paranoidní hysterku a přítel bude mít plné právo si to myslet...nebude totiž tušit která bije a proč se takhle chováš.
Seber síly a promluvte si o tom. Pokud jsi se rozhodla, že s tímhle člověkem budeš žít (což je podle mě dost zásadní krok), tak on má právo vědět věci z tvé minulosti, stejně tak jako máš ty právo znát minulost jeho. Neboj se toho, určitě se ti hodně uleví.
