Manžel se chce stěhovat na samotu
Letos mi bude dvaapadesát, jsem třicet let šťastně vdaná, ale někdy bych svého manžela s chutí roztrhla. Třeba právě teď.
Bydlíme s mužem sami v domku, který jsem zdědila po rodičích. Děti už se odstěhovaly a založily svoje rodiny. Společně jsme dům zrekonstruovali, vložili do něj spoustu peněz a také energie. Výsledkem je velmi příjemné bydlení v klidné vilové čtvrti okresního města, které nabízí veškerý komfort služeb, obchodů, zdravotních zařízení i dopravní obslužnosti. Prostě idylka na stáří.
Můj muž ovšem nedávno přišel s tím, že tady nemůže bydlet. Že pro něj, který vyrostl v malé vesnici, je naše bydlení příliš hlučné. Vzdálené šumění aut a občasné zapískání vlaku, které já téměř nevnímám, je prý pro něj nesnesitelné. Nevím, co ho to popadlo, nikdy dřív si na nic takového nestěžoval. A ihned se vytasil s řešením – koupí nějakou chaloupku na samotě, nejlépe na Vysočině. Tam se na důchod odstěhujeme a bude nám blaze.
V první chvíli jsem se začala chechtat. Než mi došlo, že to myslí smrtelně vážně. Na rovinu jsem mu řekla, ať se mnou v tomhle plánu nepočítá. Nijak mě neláká představa osamělého stavení, kde lišky dávají dobrou noc. V zimě se kamkoliv brodím závějemi, na nákup budu jezdit někam daleko jednou za týden a k doktorovi se nedostanu vůbec, protože než mě najde, budu tuhá. Poslala jsem ho objímat stromy za panem Zemanem. Urazil se.
Nejhorší na tom je, že nejde jen o plané řeči. Manžel má díky dědictví dost peněz na to, aby svůj nápad uskutečnil. Myslíte si, že do důchodu je dlouhá doba? Můj muž už přikročil k činům. Doma se dělíme o počítač, takže z historie vím, že kouká po realitních kancelářích a hledá vhodný objekt ke koupi. Mám ho ráda, navrhla jsem mu, že zůstanu bydlet tady, on tam může být na léto, nebo jak je libo a budeme se navštěvovat. Tenhle kompromis se mu nelíbí, prý trhám rodinu. Má mě rád a na stará kolena chce být se mnou. To platí i pro mne, ale já prostě svoje pohodlí a svůj domek opustit nechci, jsem tu ráda.
Možná stahuju kalhoty, když brod je ještě daleko, ale bojím se, že manžel podnikne nějaké nezvratné kroky. Jak byste mou situaci řešily? Co navrhujete? Díky za rady.
16.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 27 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel se chce stěhovat na samotu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
nasemami: Nojo, taky se mi zdá, že rodinu trhá spíš on.
Pentlička: lepší na vesnici (ve vesnici, ne na samotě), než v paneláku
Samota na stáří se mi nezdá jako dobrý nápad, člověk potřebuje čím dál víc doktorů,je čím dál míň schopný se k nim dostat...
Mně by na tom nejvíc vadilo to, že manžel se rozhodl a tobě nedal možnost volby. Naopak manipuluje tebou, pokud mu nevyhovíš, budeš ty ta, která trhá rodinu, on vlastně ve vaší vile díky hluku prožívá duševní utrpení apod. Tenhle přístup od něho není moc fér. Jsou u vás dva dost neslučitelné názory na věc a není možné prosadit jenom jeden. Je nutný kompromis. Pokud nemáte finanční problém, tak kupte chaloupku, buďte tam přes léto (ale není tvoje povinnost tam být celé léto, že) a na zimu se vraťte do města. Třeba časem sama zjistíš, že tě baví pobývat na chaloupce celoročně, nebo naopak manžel zjistí, že v zimě mu houkání vlaku ve městě vlastně ani nevadí. To se teprve uvidí, nikdo z vás teď s určitostí neví, jak co bude. Ale pokud už teď víš, že nejsi příliš venkovský člověk, nedělala bych radikální změnu, jenom, abych manželovi vyhověla. Mám příklad v našich sousedech, bydlí cca 7 teplejších měsíců v roce na chatě (máme chatu blízko nich) skoro na samotě, pán je tam určitě šťastný, paní, která ho byla zvyklá poslouchat se podvolila, ale jak jdou roky, tak se z veselé společenské paní, která chodila na kafe a pokec, stává samotářka, která nikam nesmí, jediný kontakt s lidma mají ve středu od 8 do 9 hod ráno, kdy jedou na nákup. Pán je velký samotář, lebedí si v tom, ale jí to ubíjí a určitě to, že se nedokázala postavit sama za sebe, jí šťastnou neudělalo.
.gif)
Pentlička: na samotě jedině sám 
ba ne, já myslím, že jestli má Líba s manželem za sebou 30 let šťastného manželství, že je nějaká chaloupka "na samotě u lesa" nemůže nikterak rozhodit 
Já jsem nikdy nepochopila, proč lidé chtějí na stáří bydlet na vesnici, Všude daleko, do obchodu, k lékaři, nutnost topit, starat se o zahradu, o barák. Copak si nikdo neuvědomuje, že staří lidé jsou většinou slabí a nemocní?
Vilka ve městě je značka ideál. Já chápu, že se někomu nemusí líbit bydlet v bytě, že chce domek se zahrádkou, ale tihle ho už mají!?
Proč na stáří chodit do horšího?
Prostě bych tento manželův nápad vetovala a hotovo. jestli chce bydlet na samotě, tak jedině sám.
.gif)
A co takhle aby si to nejdřív vyzkoušel. Jednu dovolenou ať si pronajme chalupu - to jde, za nemalý peníz - na úplné samotě(možná bych doporučila už nyní Vánoční svátky). Nějakou chaloupku,kam si bude muset nákup donést z větší dálky ze silnice ve sněhu , naštípat si dříví, ideální by bylo,aby tam nebyl signál na mobil ani televizní příjem. třeba by si tu samotu rozmyslel a stačilo by mu co má a chaloupka jen v létě..
Hlavně to nesmí být chalupa s veškerým komfortem,aby 14dní nemusel hnout prstem..Toť rada.
Jinak ho chápu, chci taky na samotu,ale v okolí Prahy(dojezd práce)moc samot není a když, tak zříceniny. Naštěstí moje polovička je vesnická a má pro mé touhy pochopení, takže vybíráme a objíždíme spolu..
Líbí se mi nápad sally podílet se na výběru chaloupky - manžel je nadšený, nějakými logickými argumenty na něj nevyzrajete, teď jde o emoce
... když budete debatovat o konkrétním objektu, tam už budou mít otázky typu jak je daleko do obchodu nebo k doktorovi větší smysl.
Klidně manžela nech, ať přebytečné peníze uloží do nemovitosti. Pak si tam naplánujte letní dovolenou, ale nech ho, ať obstarává nákupy, řemeslníky, stará se o dříví, ráno roztápí kamna, abys vstávala do teplého...a on přijde sám na to, že bydlení na samotě u lesa není žádná selanka ani v létě, natož v sychravém podzimu, kdy je brzy tma.
Chaloupka je fajn, ale musí se v ní většinou i v létě topit a větrat, jinak je cítit zatuchlinou, lůžkoviny jsou studené a provlhlé, a než z toho vybudujete místo k bydlení, bude to stát hodně sil. Ještě rád se vrátí do vilky s ÚT.
na samotu,to je hrozné,ted je manžel fit,ale ve stáří to dobré není,rozhodně byste si měli sendnout a popovídat i o budoucnosti,jaké následky bude mít samota a vás ve stáří,já bych se tedy utrápila žít někde sama čím víc je člověk starší tím hůř ji snáží,nevím asi kdyby na to tolik trval,nešla bych za ním ,ač je láska mezi vámi,ale představa,jak tam budu neštastná to bych fakt neudělala
Úplně tě chápu, že se to nechce stěhovat se někam na samotu. Teď jste zdraví, ale co za pár let? Přesně jak píšeš, k doktorovi daleko, ticho, samota. Zkus si s manželem sednout a rozumně si promluvit o tom, že chaloupku na samotě ano, ale jen na léto.Až nebudete mít síly, kdo vám odhází sníh nebo naštípe dříví?
Vysočina je moje slabost, ale žít tam celý rok, to ne.Taky jsem zvyklá na určité pohodlí a komfort města.
Já bych se s ním podílela na výběru chaloupky (aby to nebyla úplná samota 
) a souhlasila s tím, že chaloupka bude pro začátek na víkendy / léta / dovolené a v důchodu se uvidí.... Vysočina JE kouzelná. A vnoučata ocení chaloupku se zahrádkou, lesem, rybníkem (alespoň ty moje - na dědovu chalupu na Vysočině vzpomínají jako úžasný výběh).
Pokud bude trvat dále na samotě, zkusila bych do debaty zahrnout vnoučata - že bys chtěla mít na chaloupce děti, ale že si netroufneš mít děti někde, kde se nedostaneš k doktorovi nebo na nákup....
(mám to z druhé strany - do důchodu daleko, ale místo na tu "naší" chaloupku mám vybrané - teď jen ukecat městského manžela - akorát že já mám na to ještě nějakejch 30 let 
)
Asi bych ho zkusila přesvědčit jen k chaloupce na léto a zimu trávit ve okresním městě. A ve skrytu duše bych doufala, že ho samota brzy přejde.
Plně sdílím Tvůj názor, že v pokročilejším věku je lepší mít komfort na dosah ruky než zasněžené závěje... dnes máte oba ještě síly dost, ale co bude potom? 
