Tajil, že je ženatý
V našem městě jsem pracovala v pobočce jedné velké firmy. Čas od času k nám přijel na pobočku z ústředí firmy Pavel, aby nám pomáhal řešit některé náročné pracovní úkoly.
Byl to pohledný muž, něco přes třicet let, ale svých spolupracovníků a spolupracovnic si valně nevšímal. Mně se velmi líbil, ovšem nebyla zatím příležitost se s ním blíže seznámit. Až jednou jsme se náhodou potkali na poněkud nezvyklém místě, v zoologické zahradě. Oba jsme byli překvapeni tímto nenadálým setkáním, slovo dalo slovo, a nakonec jsme zjistili, že oba máme krásný vztah k přírodě, k fauně i flóře. To nás velmi sblížilo a zanedlouho jsme byli milenci.
Pavel za mnou často jezdil, ale bylo mně divné, že mě nikdy nepozval k sobě domů, a taky hovorům o společné budoucnosti se důsledně vyhýbal. Tak jsem se rozhodla jej překvapit. Ve firmě nebyl problém zjistit jeho adresu, a tak jsem jednu neděli nasedla do auta a jela do jeho bydliště. Bydlel v pěkné vilce, a když jsem zazvonila, přišla mi otevřít mladá žena. V náruči držela dvouletou holčičku a od branky na mne zvědavě pokukoval pětiletý chlapec.
„Co si přejete slečno?“ otázala se ta mladá paní. „Chtěla bych mluvit s Pavlem,“ odvětila jsem. „A copak chcete mému manželovi, on není doma, mám mu něco vyřídit?“ řekla žena a mile se usmála.
Následovalo delší ticho, nejdříve jsem měla chuť všechno to ze sebe vykřičet, povědět, že její manžel se mnou už více než rok udržuje paralelní vztah, ale pak jsem si to rozmyslela. Proč působit zbytečnou bolest ženě, která za nic nemůže.
„Nejedná se o nic důležitého, jsem jeho spolupracovnice a náhodou tady projíždím, tak jsem s ním chtěla prohodit jen pár slov,“ zmohla jsem se na odpověď. „A nechcete zajít alespoň na kafe, manžel by měl přijít každou chvíli,“ navrhla. „Jste velmi laskavá, tak třeba někdy jindy,“ rozloučila jsem se s tou sympatickou mladou paní.
To kafe jsem fakt potřebovala, abych vůbec mohla dojet domů. V kavárně, v uličce za náměstím, bylo docela plno. Přisedla jsem si tedy ke stolku, u kterého seděl mladý muž, a dala si to kafe. Přemítala jsem o našem, již však minulém, vztahu s Pavlem.
„Slečno, dáme si něco k té kávě?“ oslovil mě ten mladík.
„Ještě ty mně otravuj,“ vyhrklo ze mne. Mladík mlčel. Bylo mně ho líto, vždyť jsem přece slušně vychovaná a chovám se jako hulvát. „Promiňte mi ta slova, víte, nemám dnes dobrý den,“ pronesla jsem omluvně. „To znám, taky se mi to stává,“ upřel na mně ten mladík pomněnkové oči. A tak jsme se dali do řeči, a než jsem odjela, dala jsem mu své číslo na mobil.
Honza, to byl jiný formát, nevodil mě za nos. Plánoval se mnou společnou budoucnost a taky svůj slib splnil. Po svatbě jsme si v našem městě koupili starší domek, který Honza docela sám pěkně opravil. Pak se zase pustil do zvelebení naši zahrady. To proto, abychom my a taky naše dvě děti žili v krásném prostředí. A tak si žijeme spokojeně v našem městě v údolí mezi čistými lesy.
Já vím, jsem teď šťastně vdaná, ale občas přemýšlím, zdali jsem přece jen neměla říci Pavlově manželce, že Pavel se mnou udržoval milenecký vztah. Pak si zase řeknu, že jsem byla hloupá, když jsem Pavlovi tak slepě věřila. Nebyl přece žádný problém, ověřit si jeho rodinný stav. Takže když jsem Pavlově manželce nic neřekla, jednala jsem správně. Nebo snad ne? Zajímaly by mě vaše názory.
9.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 27 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tajil, že je ženatý
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
nechápu co chce pisatelka vlastně řešit? 
takových syčáků jako je Pavel běhá po světě spousta, ať je ráda, že má svého hodného Honzu a Pavla pustí z hlavy
jeho nevěra se dříve nebo později provalí a on si ponese následky sám
.jpeg)
orinka - 9.11.2010 6:41 
asi má málo jiných starostí
r1911: Jo, tak zpětně se taky hrabu v minulosti a říkám si jestli jsem nemělo udělat tohle, říct něco jiného, .... Ale vrátit už to nejde, tak to vždycky přejdu. Pokud mi to něco zase nepřipomene. Někde jsem četla, že ženský jsou v tomhle dokonalý oproti chlapům 
Ty jsi s někým víc jak rok spala a za celou dobu jsi se ho nezeptala, jestli je třeba rozvedený nebo vdovec nebo jestli má děti? 
On vlastně nelhal, on to "jen" zamlčoval. Je zvláštní, že za celou dobu na to nedošla řeč. Teď už bych to neřešila, žiješ už jinou kapitolu života. 
Ale i já takhle někdy v duchu úplně zbytečně přemýšlím, jestli jsem třeba neměla něco uděat jinak.
Ona ale neuvažuje o tom říct to manželce zpětně, pouze se ptá, zda-li jí to neměla říct prve. Ano pokud je to opravdu skutečný příběh, nechala bych už to plavat, je to minulost. Jsi šťastná, tak proč se v tom patlat. Manželce nevím zda bych to řekla, neřekla, možná by to nebylo od věci, aby viděla co má doma za zlatíčko....
Myslím, že nemá cenu se k tomu vracet. Jsi šťastná, tak proč se vracet do minulosti. A to, že jsi to neřekla jeho manželce - těžko říct. Ale myslím, že vidět ji s dětma v náručí, taky bych nic asi neřekla. Takže se drž svého manžela, dětí, baráčku a zapomeň na to co bylo.
tak jestli je tohle skutečný příběh a ne vymyšlený, divím se, že se Vanda ještě obírá minulostí a navíc uvažuje o tom, říct to manželce. Proboha, proč? Aby se pomstila? Ať je ráda, že to takhle ideálně dopadlo a neškrabe si to.
Tak za prvé si nemyslím, že bys byla nějak hloupá že sis neověřila jestli Pavel není náhodou ženatý...bylo by smutné kdybychom nemohli věřit vůbec nikomu a museli si na každého nápadníka najímat soukromého detektiva. Nalítla jsi prostě lháři a je docela obdivuhodné, žes v tu chvíli oné mladé manželce nic neřekla.
Jestli to bylo dobře nebo ne, na to neexistuje odpověď. Možná, kdybys to řekla, bys té dotyčné otevřela oči, ona by měla možnost kopnout Pavlíka do zadku a potkat někoho kdo za to stojí a nelže...ale ty bys třeba zase nepotkala toho druhýho s těma pomněnkovýma očima
V tomhle příběhu je prostě příliš mnoho "kdyby a co by" a velká zrada a emoce.... Až se ti podaří se tímhle spekulováním v minulosti přestat zaobírat, tak to bude znamenat, že jsi se konečně z toho úplně vyprostila. Zatím to tak není.
Proč řešíš co bylo,nech to být a rozhodně proč nechápu,proč řešíš říct něco jeho manželce?to jsi tak zlá ?to ji chceš ranit,co kdyby to řekla ona tobě,vžij se do její situace,že bys to byla ty!!Jak by ti bylo?Kadý znáš nekdy udělá něco,ale nic nemá odnášet neviní.Se mi snad sen ještě ,chtít říct něco manželce,vidím za tím jen to ,že ji chceš ublížit a ranit.
Jsi spokojeně vdaná a nechápu, proč se vracíš ke starým věcem. A taky mně není jasné,proč bys měla něco říkat jeho manželce, copak ona za něco může? To spíš ty jsi hloupá, že sis ho neprověřila dřív.
Nechápu, proč to řešit teď, kdy evidentně uplynulo X let, a žijete spokojeně v údolí mezi čistými lesy. Zřejmě když lidi žádné vážné starosti nemají, hledají, jak si je způsobit. Co se stane, když tady řekneme "ne, bylo to špatně a mělo se to vyslepičit" - poběžíte to říct Pavlově manželce dodatečně? Což je samozřejmě nesmysl, při vší hlouposti výše popsaného výletu to ještě tenkrát dopadlo dobře, a vůbec není žádnej důvod to po letech rozmazávat. 
... jedno trápení a šok jsi zažila, proč bys měla vracet bolest tomu, kdo za nic nemůže? Díky tomuto nedělnímu výletu jsi poznala báječného muže... užívej si toho, co se Ti nabízí.
A Pavla se neboj. Bylo-li to klopýtnutí ojedinělé, tím líp pro něho. Pokud bude vyhledávat další dobrodružství, dříve anebo později to praskne tak jako tak.
